Jsou to dva roky a pár dnů, kdy ke mně zamioculcas “Zenzi” dorazil. Přišel ještě s jednou aglaonemou z Polska. Zatímco aglaonema živoří, jako by se rozhodovala, jestli žít, nebo se rozloučit, Zenzi pomalu, ale úspěšně přirůstá.
Nebyl jsem příznivcem zamioculcasů. Považoval jsem je za módní rostliny, které vypadají jako by byly z umělé hmoty. Vše se změnilo, když jsem na youtube narazil na návod, jak tyto rostliny pěstovat z jednotlivých lístků. Tedy, kdybych ten list zamiokulkasu přirovnal k listům stromů, byl by to list lichospeřený. Na tom videu bylo vidět, jak se dá rostlina vypěstovat z jednotlivých “lístků” tohoto listu. Případně jedné větve s listy - nevím, jak to zamioculcasy mají. Rozmnožovat se dá jak z lístků samotných, odříznutých od stonku, tak z lístků s kouskem stonku.
Mému botanickému pokusu posloužil starší list z bohatě rozrostlé rostliny, která byla v mém zaměstnání na chodbě. Zkusil jsem dát do vody dva lístky bez stonku a dva s kouskem stonku. Trvalo dost dlouho, než se objevily první kořeny. U listů bez stonku dříve. Listy jsem dal do vody koncem března, do země jsem je sázel až v srpnu, kdy kromě kořenů už byla v místě řezu malá hlíza. List zůstal nahoře, hlíza s kořeny šla do země.
První listy začaly vyrůstat až koncem jara roku příštího. Ze země vyrostl jakýsi pupen, ze kterého později vyrostl celý list. Když vypěstujete rostlinu takto od mala, uděláte si k ní vztah a začne se vám líbit. Měl jsem čtyři rostliny, dvě jsem si nechal a mám dodnes, dvě jsem daroval. Dnes jsou už tak veliké, že by šly těžko fotit, ale ten základní zamioculcas zná jistě každý, kdo se o pokojové rostliny trochu zajímá. Větší z nich už letos dvakrát kvetl, no květ podobný květu áronovitých rostlin, mezi které zamioculcas patří.
Když se zamioculcas stal mou oblíbenou rostlinou, zajímalo mě, jestli je jediný svého druhu, případně zda jsou už na trhu nějaké kultivary. Tak jsem narazil na Zenzi. Na první fotce vidíte, jak vypadaly jeho začátky u mě. V tak malém květníku a ještě v jakési rašelině jsem ho nemohl nechat. Když jsem ty dva listy z té podivné zeminy z jakési průmyslové pěstírny kytek vyndal, zjistil jsem, že jim teprve začínají vyrůstat kořeny. Žádná hlíza. Každý list dostal svůj květináč.
Přirůstat začaly až počátkem léta minulého roku. Jednomu přirostl jeden list, druhému dva. To vše se v letošním roce zopakovalo.
V loňském roce jsem v nedalekém květinářství viděl prodávat velký, kompaktní trs tohoto zamioculcasu. Byl opravdu velmi atraktivní a nemít tyto dva trpaslíky, asi bych neodolal. Třeba se takové rostliny za pár let dočkám.
Pěstování zamiokulkasu: Nenáročný společník do každé domácnosti
Zamiokulkas (Zamioculcas zamiifolia), často přezdívaný „ZZ rostlina“, je v posledních letech nesmírně populární a není divu proč. Jeho nenáročnost a exotický vzhled z něj dělají ideální volbu pro začínající pěstitele i ty, kteří nemají na rostliny mnoho času.
Jaké má zamiokulkas nároky na pěstování?
Zamiokulkas je známý svou extrémní odolností a schopností přežít i v méně ideálních podmínkách. Nicméně, pro jeho optimální růst a prosperitu je dobré dodržet několik základních pravidel:
- Světlo: Zamiokulkas preferuje světlé místo s nepřímým světlem. Snese sice i stín, ale v tmavších koutech bude růst pomaleji a může mít řidší listy. Přímé slunce, zvláště v létě, by mohlo spálit jeho listy. Ideální je umístění u okna orientovaného na sever nebo východ, případně dál od okna na jih či západ.
- Zálivka: Toto je klíčový aspekt a nejčastější příčina problémů. Zamiokulkas je sukulentní rostlina, která ukládá vodu ve svých tlustých oddencích a stoncích. Proto je mnohem lepší ho zalévat méně než více. Půda by měla mezi zálivkami zcela proschnout. V zimě, kdy je rostlina v klidovém stavu, zálivku ještě více omezte. Přelití vede k hnilobě kořenů a je pro rostlinu fatální.
- Půda: Potřebuje dobře propustnou půdu, ideálně směs pro sukulenty a kaktusy, nebo běžný substrát smíchaný s pískem či perlitem pro zlepšení drenáže.
- Teplota a vlhkost: Zamiokulkasu vyhovují běžné pokojové teploty, ideálně mezi 18-25 °C. Nemá rád průvan ani teploty pod 10 °C. Co se týče vlhkosti vzduchu, je velmi tolerantní a snese suchý vzduch v bytech. Rosit listy není nutné.
- Hnojení: Během vegetačního období (jaro-léto) můžete hnojit jednou za měsíc tekutým hnojivem pro pokojové rostliny nebo sukulenty, ale v poloviční koncentraci, než je doporučeno. V zimě nehnojte vůbec.
- Přesazování: Zamiokulkas roste pomalu a nemá rád časté přesazování. Přesazujte jej, až když kořeny začnou prorůstat ven z květináče, obvykle jednou za 2-3 roky. Vyberte jen o něco větší květináč.
Kolik existuje druhů a kultivarů?
Ačkoliv se v běžných obchodech setkáváme převážně s jedním druhem, Zamioculcas zamiifolia, existuje několik zajímavých kultivarů, které nabízejí variace v barvě a tvaru listů:
- Zamioculcas zamiifolia 'Raven' (nebo 'Dowon'): Tento kultivar je velmi oblíbený pro své téměř černé, lesklé listy, které se vyvíjejí ze světle zelené barvy. Je to skutečný vizuální skvost.
- Zamioculcas zamiifolia 'Zenzi': Právě o tomto kultivaru je tvůj článek! 'Zenzi' se vyznačuje kompaktnějším růstem a menšími, zaoblenějšími, tmavě zelenými listy, které jsou nahloučené na kratších stoncích. Je ideální pro menší prostory.
- Zamioculcas zamiifolia 'Super Nova': Podobně jako 'Raven' má tmavé listy, ale s ještě výraznějším leskem a robustnějším vzhledem.
- Zamioculcas zamiifolia 'Lucky ': Tento kultivar má kompaktní růst a zaoblenější listy.
- Zamioculcas zamiifolia 'Variegata': Vzácnější kultivar s panašovanými listy, které mají krémové nebo žluté skvrny.
Zamiokulkas je zkrátka rostlina, která vám odpustí lecjaké pěstitelské prohřešky a odvděčí se vám svou krásou a nenáročností. Ať už si vyberete klasický druh, nebo některý z kultivarů, stane se ozdobou vašeho interiéru.
Žádné komentáře:
Okomentovat