Třeboň a Opatovický rybník

Dnes se naposled vrátím do Třeboně a jejího okolí. Ale pokud příznivé okolnosti dovolí, věřím, že se do Třeboně ještě vícekrát podíváme. 

Jsem přesvědčen, že nejen pro mě je jedním z nejkrásnějších českých měst. Je mi sympatická z více důvodů. Krásné historické centrum, parky, spousta zeleně, stromů, keřů a květin. I pěkné domy se stejně pěknými zahradami. Potom ta její, optimální velikost. Ne moc velká, ne moc malá.

V zámeckém parku jsou i dvě voliéry s ptactvem. V jedné jsou andulky a korely, ve druhé krásně zbarvení bažanti a holubi. Tři bažantí samci a jedna samice. Na tu jednu nepříliš velkou voliéru toho místa zas tak moc nemají. Snad dostávají alespoň dobrou potravu.

Krásné jsou i vistárie při zlaté stoce kolem Bertiných lázní.I stromy v blízkém parku a vlastně ve všech ulicích jako by ta krása stromů a zeleně byla v tomto městě nakažlivá. 

Kousek od našeho ubytování v areálu lázní Aurora roste mladý sekvojovec obrovský. Byl zde vysazen před deseti lety, myslím jako čtyř, nebo pěti letý. Jak bude asi vypadat za deset let? Za padesát? 

Jedním z oblíbených cílů našich vycházek byl Opatovický rybník. Tento rybník vznikl spojením dvou středověkých rybníků (založených v roce 1367) v letech 1510 - 1518 rybníkářem Štěpánkem Netolickým a později se na jeho úpravách podílel i Jakub Krčín. Dvě nejznámější osobnosti z historie českého rybníkářství. 

Dá se k němu dostat jak cestou podél rybníka Svět, tak i cestou při Zlaté stoce. V určitém místě je přes ní lávka a schody nahoru k cestě při tomto rybníku. Cestu lemují staré duby. Tedy většina starých dubů. Jsou tam i torza “prastarých” a jsou tam i mladé, které ty odumřelé nahrazují. Ty, které už mají život za sebou jsou tam ponechány, dokud nehrozí jejich pád. 

Slouží jako potrava larvám různých brouků, zejména krasci dubovému, což je jeden z našich nejkrásnějších, ale také nejohroženějších druhů. Žije už jen na některých místech jižní Moravy a také v části Třeboňska, jako je právě okolí třeboňských rybníků a jejich staletých dubů.

Opatovický rybník má také svůj ostrov. Ten jsem při každé návštěvě tohoto rybníka fotil. Ukázky přikládám.

Na rybníku je i dost kachen. Takové ty obyčejné, ale všiml jsem si i jednoho docela pohledného kačera. Byl dost plachý a nikdy jsem ho neviděl blízko břehu. Tak alespoň jedna fotka na dálku. 

U rybníka stojí i Opatovický mlýn. Jeho budova má dlouhou historii.Poprvé je zmiňován v roce 1367. V letech 1621- 1622 byl do základů vypálen a zcela obnoven byl až roku 1708. (To se to díky Wikipedii lehce hledají fakta a informace.) V roce 1961 byla budova vyjmuta ze seznamu kulturních památek. Od roku 1962 je součástí areálu Mikrobiologického ústavu. Nachází se zde i barokní pískovcová socha Anděla Strážce z roku 1721. Šel jsem na vrátnici zmíněného ústavu a poprosil pana vrátného, jestli si mohu sochu vyfotit. Dostalo se mi kladné odpovědi a tak vám tento kousek českého baroka mohu ukázat. Historii této sochy lze též dohledat na Wikipedii.

Pro letošní rok se s Třeboní rozloučím večerní fotkou z lodžie z našeho hotelového pokoje. Dívali jsme se do zeleně a dost často se na louce před stromy pásla ne zcela plachá srnka.

Botanická zahrada v Třeboni

Botanická zahrada v Třeboni se nachází v ulici K Bertě a dostanete se k ní z historikého náměstí (Masarykovo náměstí) Dukelskou ulicí. Hned za vrátnicí, kde jsme zakoupili vstupenky nás “uvítal” pěkný a docela vzrostlý exemplář vzácné volemie vznešené (Wollemia nobilis). Tato živá fosílie, o které se předpokládalo, že dávno vyhynula byla objevena v australském parku Wollemi. Poprvé jsem tuhle raritu viděl v botanické zahradě na Ischii. Ta v Třeboni je větší a vzhledem k tomu, že by v dospělosti mohla dorůst 20 - 40 m a její mrazuvzdornost je uváděna mezi -10 až -12 stupni Celsia, je otázkou, co s takovým přerostlým vzácným stromem. No, vzácným. Když by po něm někdo zatoužil, je k mání i u nás, za necelých 45.000, Kč, asi půlmetrová

Hned vedle volemie byla pěkná glorioza a kousek od ní i pěkně rozkvetlá klívie.

Ale specialitou této botanické zahrady jsou rostliny rašelinišť a slatinišť, rostliny obnaženého rybničního dna, rostlin ledovcových jezer.

Také masožravé rostliny, jak ty, vyskytující se u nás, tak i těch z Jižní Ameriky, Austrálie a kde všude se vyskytují. Ty byly ve skleníku, spolu s tilandsiemi, rostlinou lotosu s ještě nerozvinutým květem, tilandsiemi  a jednou zvláštní rostlinou, jejíž ” listy” vypadaly jako velmi dlouhé jehličí. Také se v tom skleníku nacházel truhlík s pestrobarevnými květy minipetunií. Trochu mimo ten exotický sortiment, ale na druhou stranu mpc pěkný na pohled.

Mezi těmi masožravkami mě velmi zaujala “masožravá” bromelie  brocchinia reducta, které ze středu vyrůstalo květenství. Podobně jako u lotosu, ještě ve velmi časné fázi.

Z rostlin rybničního dna mě zaujaly dvě “maličkosti”. Puchýřka útlá a myší ocásek nejmenší.

U nás jsou to vzácné, ohrožené druhy. Jednoleté rostliny vyskytující se často na dnech vypuštěných rybníků. Za krátkou dobu musí vykvést a zajistit potomstvo v podobě semen, které mají životnost několik desetiletí. 

Ještě jedna příjemná zajímavost této botanické zahrady. Prodává přebytky svých vodních mokřadních rostlin, takže příležitost pro ty, kdo mají na zahradě jezírka.