Sansevieria cv. Cleopatra

V poslední době přemýšlím, kam dát alespoň některé ze svých nejoblíbenějších kytek, které mám v práci. Záměrně nenavštěvuji internetové stránky s nabídkou rostlin, které by se daly pěstovat doma a obchodům, ve kterých prodávají zajímavé rostliny se snažím vyhýbat. Svůj zájem o „nové“ rostliny pouze pomyslně realizuji prohlížením stránek několika zahradnictví, nabízejících stromy, keře a okrasné nebo užitkové rostliny pro zahradu. Kterou nemám, takže si mohu hrát s představou, co všechno bych si tam vysadil, kdybych měl. Nehrozí, že bych začal objednávat.

foto (c) Martin Hetto

Přesto jsem nedávno své předsevzetí porušil. Řekl jsem si, že se podívám, jaké se u nás v současné době nabízejí sansevierie. Sansevierie, které mám mně ke štěstí úplně stačí a že by některý z našich internetových obchodů nabízel nějakou ze tří až pěti sansevierií, kvůli kterým bych ztratil hlavu, to jsem vůbec nepředpokládal.

Stalo se. V jednom internetovém obchodě z Tábora, který má ve svém názvu slovo pokojovky na mě vykoukla fotografie sansevierie, kterou jsem považoval za jednu z těch naprosto nedostupných. Kterou jsem před třemi, čtyřmi lety obdivoval v nabídce thajského obchodu, kde byla jednou z nejdražších. V nabídce byla i na e-bay, jenže riskujte, v jakém stavu vám dojde po cestě z Thajska.

foto (c) Martin Hetto

Před více než dvěma roky jsem se ji sice pokusil získat v aukci na polském Allegru, ale neuspěl jsem. Pár měsíců na to jsem měl úplně jiné starosti, než shánění nových kytek a na Cleopatru jsem přestal myslet, jako na jednu z rostlin, bez kterých se budu muset obejít.

Na druhou stranu si myslím, že která kytka (člověk, událost, věc) nás má potkat nebo se k nám dostat, ta se dříve nebo později dostane. A tak, i když pořízení nové rostliny bylo vzhledem k velkému přemnožení mých zelených oblíbenců v našem bytě naprosto proti zdravému rozumu, už další den jsem majiteli obchodu volal, zda sansevieria na obrázku opravdu bude ten druh, který objednávám. 

foto (c) Martin Hetto

Objednal jsem si dvě, jednu jako záložní a podle mého pravidla, ať není poštovné dražší, než to, co si objednávám. Za dva dny rostliny dorazily, velmi dobře zabalené. Pěkně rostlé, optimálně veliké. Za cenu podstatně nižší než v zahraničí, kde se většinou nabízí v rozmezí 25 až 45 dolarů. Myslím, že mohu rovnou napsat cenu, tedy 250 Kč za kus. Zasazené byly v takovém tom kokosovém substrátu, nebo něčem, co se tomu hodně podobalo. Tak jsem je hned další den přesadil do zeminy namíchané ze tří druhů zemin pro kaktusy a sukulenty. No, já kytky rozmazluji.

Kromě zmíněného obchodu jsem narazil ještě na jeden pražský obchod, kde mají také velkou nabídku sansevierií. Tam už jsou ceny vyšší, navíc u těch „levnějších“ požadují objednávku tří kusů. Mít hodně místa, jistě bych vybral, ale momentálně nelze.

foto (c) Martin Hetto

Ten obchod z Tábora má také velmi zajímavou nabídku, pokud jednou bude místo (hned tak brzy to nebude), rád se tam s další objednávkou vrátím.

Závěr? V tom dnešním, globalizovaném světě, alespoň v té bohatší části, do které nás řadím, jde toho sehnat čím dál tím víc. Co je ve světě novinka, může být za pár let i pro nás naprosto všední věc. Nebo všední rostlina? Tak to by byla velká škoda, protože rostlina, i když ji lze koupit stejně jako neživou věc zůstává stále živou bytostí. V případě sansevierie zeleným společníkem na dlouhá léta, nebo desetiletí, třeba i na celý život.

Co je nového, nebo také život pod hladinou

V poslední době dost čtu, knihy si nechávám posílat z jednoho internetového obchodu. Protože s doručením měla pošta dost často nějaké problémy, které tedy byly spíše zaviněné tím obchodem, kterému se do vytištěného štítku s adresou nevešla adresa celá, začal jsem si balíky vyzvedávat v Zásilkovně. Vybral jsem si jednu, kterou mám blízko, v ZOOmarketu. Abych se mohl alespoň chvíli kochat rybičkami, morčaty, nebo okrasným ptactvem. 

Právě rýžovníky jsem byl nejvíce nadšený a vyprávěl jsem o nich Martinovi. O tom, že bych si je jednou také rád koupil. Na penzi. Nevím už z jakého důvodu, možná hlavně z toho časového, ale mnoho hezkých věcí jsem vždy odložil „na penzi“. 

Jedno sobotní ráno mně Martin povídá, že si jde také vyzvednout něco do té Zásilkovny, že koupíme klec a ty rýžovníky. Odpověděl jsem, že teď rozhodně ne, že ani náhodou. Martin odešel vyzvednout zásilku, já zalévám tilandsie. Říkám si, že nějak dlouho nejde. Potom za nějakou chvíli slyším, že odemyká, před sebou nese větší krabici. 

Tak jsem si pomyslel, že je to klec, no na tu krabice nebyla dost velká. A ono dvaceti litrové akvárium. To jsem chtěl také, ale až na tu penzi. Nakonec jsem měl také radost, i když zařizovat akvárium koncem prosince, to není právě ta nejvhodnější doba. 

Nebudu to moc prodlužovat. Bylo velmi lákavé vybírat vodní rostliny do akvária, tedy vzhledem k menším rozměrům jsme nevybrali šípatkovce, které bych si přál. Ale i mezi menšími rostlinami je pěkný výběr. Splnilo se mi dlouhotrvající přání, mít v akváriu modré krevety. A co by bylo akvárium bez ryb, vybrali jsme malé tetry ohnivé.

Do toho prvního akvária. Brzy přibylo další, desetilitrové, kde se usídlily v brakické vodě krevety havajské. Do třetice všeho přibylo další dvacetilitrové, ve kterém se zabydlely razborky skvrnoocasé spolu s dvěmi razborkami Brigittinými a nádherně zeleně svítivými razborkami kubotai.

Televizi už pár let nemáme, ale zvláště v prvních měsících bychom do těch akvárií vydrželi zírat hodiny. Ten svět ve vodě, i když v nevelkém prostoru má své kouzlo.

Jako malý kluk jsem si přál vidět živého nezmara. Nevím přesně, s čím se dostal do našeho prvního akvária, ale přání se mně po těch letech splnilo. Po prvotním nadšení a po velkém jejich přemnožení jsme se jich pokusily zbavit. Což se díky velkému ostříhání rostlin a dlouhodobé dietě pro ryby pouze sušeným krmivem podařilo.

Ještě jedna podstatná novina. Martin si jednou chtěl vyfotit ryby v akváriu. S jeho starým fotoaparátem už to moc nešlo. Tak přibyl fotoaparát nový a s ním i opětovný větší zájem o focení. Viz odkaz na jeho nové a také některé starší fotografie https://pixabay.com/users/martin_hetto-3003735/. Na těchto stránkách si můžete fotky jeho i ostatních fotografů zdarma stáhnout. Pokud se Vám nějaká fotka líbí, dejte prosím lajk, ať mají fotografové zpětnou vazbu.

foto (c) Martin Hetto

Osm měsíců do další etapy života

Vzpomínám si na jeden hudební videoklip, přibližně třicet let starý. Do běžeckého závodu, jakéhosi maratonu startuje mezi jinými malý kluk. Během tří, nebo čtyř minut, které písnička měla v běhu stárne. Filmové triky, které se stále zlepšují už toho hodně umí. Tak do cíle přes období mládí, dospělosti a stárnutí dobíhá pomalu stařec na konci života.

 

foto (c) Martin Hetto

 

Doufám, že konci života se neblížím, i když jeden nikdy neví. Kdybych byl na trati, jako zmiňovaný člověk v hudebním videoklipu, měl bych už její podstatnou část za sebou. Před pár lety, v době, kdy už mládí bylo slušně řečeno pryč, jsem si víc a víc začal uvědomovat, jak mi začíná unavovat ten pravidelný režim každodenního chození do práce. I když jsem si svůj život ještě zkomplikoval svým zeleným koníčkem, spíš přerostlou kobylou, byly to na druhou stranu kytky, které do mého života přinesly hodně radosti a staly se zpestřením těch uplynulých let.

 

foto (c) Martin Hetto

S přibývajícími roky se začala zvyšovat únava. Jednak časným vstáváním ve čtyři hodiny, které je nejhorší na začátku přechodu na letní čas. Potom takovým zaběhnutým stereotypem v práci. 1.8. letošního roku jsem měl za sebou odpracovaných čtyřicetčtyři let, do kterých započítávám i dva ztracené roky na vojně. V současném místě jsem třicetčtyři let a určitý syndrom vyhoření, jak se to v současné době nazývá se také projevuje.

 

foto (c) Martin Hetto

Oné únavě bych asi přikládal největší váhu na tom, že od začátku roku, tedy spíš od konce minulého nepřibyl ani jediný příspěvek. Jako by mě do té další životní etapy, kterou má být rozloučení se s pracovním procesem už nezbývaly síly na další aktivity. Až se dočkám, mé všední dny budou bohatší o devět a půl hodiny, se kterými budu moci naložit podle svého. Tedy nějaká hodina padne na delší spánek, ale i tak bude víc času na všechno, co mám rád.

 

foto (c) Martin Hetto

Věřím, že také přibyde více nových příspěvků a více fotek. Zatím se loučím a další dva články budou brzy následovat. 

 

foto (c) Martin Hetto

 

Rostliny a živočichové

Asi není mnoho lidí, kteří by neměli rádi přírodu. Hory, louky, řeky a moře. Skály a kameny, zem, ze které a na které toho tolik vyrůstá a roste, po které nejen my lidé chodíme a běháme.  Co si běžně představíme pod slovy živá příroda? Krajina, ve které je život. Život v tolika různých formách a podobách a množstvích  druhů.

Většina z nás si přírodu spojuje s dvěma velkými říšemi a to živočišnou a rostlinnou. Dnes se nechci zmiňovat o živé přírodě, které je sice nejvíc, ale je k vidění tak leda pod mikroskopem. Bakterie, plísně, kvasinky, řasy a prvoci. Opomenu i houby, které dříve byly řazeny k rostlinám, ale dnes už mají svou vlastní říši.

Dnes bych chtěl tak trochu srovnat dvě skupiny těch nejviditelnějších zástupců života na naší zemi, rostliny a živočichy. Nebo obráceně, živočichy a rostliny, neboť člověk patří mezi živočichy, byť se jim většinou cítí vzdálen a nadřazen. Ale rostliny by zřejmě ten nápad a potřebu porovnat se s živočišnou říší a s lidmi asi neměly.

Abych načerpal nějaké vědomosti, vyhledal jsem  „strom života“, přesněji fylogenetický strom a informace, kolik známých druhů spolu s námi, lidmi naši Zemi obývá. Podle relativně nových údajů z roku 2011 je na zemi sedm milionů osmsettisíc druhů živočichů, šestsetjedenácttisíc druhů hub a třistatisíc druhů rostlin. Ty údaje nemusí být přesné. Předpokládá se, že v oceánech není známa ještě převážná část jejich obyvatel. Některé druhy rostlin a živočichů i díky přispění lidské expanze vymírají. Kolik je virů, bakterií a dalších, pouze v mikroskopu viditelných organismů, to možná nikdo přesně nespočítá.

Evoluční teorie předpokládá společné předky pro dnes žijící živočichy a rostliny. Otázky jak a kdy, za jakých okolností došlo k rozdělení na dnes tak odlišné druhy, budou asi vždy opředené určitým tajemstvím. Stejně jako poznání, ke kterému se lidstvo ubíralo, ubírá a snad i dále ubírat bude.
Jistě by bylo zajímavé pomocí stroje času zdokumentovat vývoj živočichů, hlavně lidí a stejně tak i vývoj rostlin, to zatím v našich možnostech není. Můžeme posuzovat současný stav a projevy života rostlin i živočichů.

Začněme se živočichy. Co je jejich základem a základem jejich životů? Při větším zjednodušení si můžeme všimnout, že biologickou podstatou živočichů je především jejich trávicí soustava a rozmnožovací instinkt. Tímto předurčením jsou živočichové od těch nejjednodušších po nejvyspělejší naprogramováni ke shánění a opatřování potravy nezbytné k přežití a k hledání partnerů ke společnému předání života dalším generacím.

Díky těmto potřebám je tu další, pro živočichy podstatný faktor, pohyb z místa na místo, ať už při zajišťování potravy, nebo při hledání partnerů. Je otázkou, zda to byla inteligence přírody, nebo nějaká jiná inteligence, která živočichy obdařila vědomím toho, jak je příjemné se nasytit i rozmnožovat. V určité míře je to dáno všem vyšším živočichům a člověk, coby „nejvyspělejší“ představitel této živočišné říše byl slastí z jídla i rozmnožování obdařen přímo vrchovatě.

Teď přeskočím k rostlinám. Když začnu přemýšlet o tom, co je jejich základem a co je základem jejich životů, docházím k závěru, že jejich základem je země, slunce, voda a vzduch, které přeměňují na svá těla. Při jevu zvaném fotosyntéza, podstatném pro veškerý život vyšších živočichů, a zřejmě nejen pro ně vzniká kyslík a zelená hmota, dvě nejdůležitější ze základních potřeb pro život živočichů.

Ať už jsou živočichové býložravci, kteří žerou rostliny přímo, nebo masožravci, kteří žerou býložravce, bez rostlin by svoji dávku potravy  potřebnou k přežití neměli. Dá se představit, že prostřednictvím těch rostlin vlastně konzumují ( i my lidé) tu energii slunce, vzduchu, vody a země, kterou rostliny při svém růstu zabudovaly do svých těl. A kyslík? Ten živočichové potřebují k přežití naprosto nezbytně.

Rostliny (kromě toho zanedbatelného množství těch, které my lidé přenášíme) tráví život na jednom místě. Také se pohybují, jak rostou a jak se natáčejí za sluncem. Nebo liány, které hledají oporu a otáčejí své výhony na různé strany, dokud ji nenajdou,šplhají po stromech a třeba i skalách do výše za světlem. Možná v mnohých generacích, pomalu a jistě také postupují na nová území.

Rozmnožování rostlin se od rozmnožování živočichů podstatně liší. Životaschopné rostliny našly během svého vývoje více způsobů, jak předat život dalším generací. Generativní a vegetativní způsob. Výtrusy, semena, odnože, oddenky, viviparie.

Chvíli bych se zastavil u květů, rozmnožovacích orgánů vyšších rostlin. Jejich rozmanitost, jak ve tvaru, barvě a vůni. Přitahují hmyz, ptáky, někdy i kaloně a jiné menší obratlovce. Té taktiky, aby přilákaly spolupracující živočichy, kteří odměnou za opylení, nebo v pozdějším stádiu odměnou za doručení semene na potenciálně příznivé místo pro vznik nového rostlinného života získávají potravu.

Květy nenechávají lhostejné ani nás. Nevím jak dlouho, ale jistě už pár pěkných tisíciletí slouží jako výzdoba, předpokládám, že v historii i jako oběť různým bohům a božstvům. Jako výtvarný motiv, jako dekorace. Kolik malířů kreslilo kytice, dávné vázy jistě sloužily dávným kyticím. I dnes slouží kytice jako dar, jako výzdoba. Jsou na pohlednicích, na známkách, v knihách, na fotografiích. Myslím, že většinu lidí nenechá krásný květ lhostejným.

Je to takový paradox, tedy když si dovolím srovnat rozmnožovací ústrojí rostlin, živočichů a lidí. Květy a jejich vůní jsme většinou všichni zaujati až okouzleni. Vůně květů rostlin byla asi první, která inspirovala k výrobě parfémů. Jasmín, růže, levandule…..Na rozmnožovací ústrojí živočichů kromě chovatelů zvířat a vědců zvířaty se zabývajícími, zvědav asi nikdo není a nikoho by nenapadlo jejich fotky a obrázky posílat jako přání k svátkům a narozeninám. A  lidské rozmnožovací orgány, i když jsou stejně přirozené jako ty rostlinné, to už by byla přímo pornografie. A ta do tohoto článku nepatří. 

Když se nad tím trochu zamyslíte, nedocházíte také k závěru, že ty rostliny a stromy mají na rozdíl od nás lidí a dalších příslušníků živočišné říše jakousi andělskou vlastnost?  Kromě toho, že jsou základem potravního řetězce, že nám poskytují své dřevo, své plody, ať už jde o ovoce, zeleninu, ořechy, olivy, léčivé byliny, koření. Že nám poskytují kyslík, vláhu, krásu, prostředí, ve kterém chceme žít?

Mezi mnoha živočišnými druhy, například včelami, mravenci, ptáky, kteří sbírají rostlinám škodící hmyz existuje určitá symbióza. Možná byla i mezi našimi předky, dokud byli závislí na přírodě, na tom, co jim poskytla, co si pracně vypěstovali. Symbióza je jistě daleko výhodnější životní strategie, než parazitismus.  Nezbývá, než doufat, že dříve než se vykácejí všechny lesy a pralesy, než se pole a louky zastaví a zaplní montovnami a slunečními kolektory, že si jako lidstvo uvědomíme, jak moc k životu a k přežití přírodu a rostlinný život potřebujeme. 

(Všechny rostliny a květy na  fotkách k dnešnímu článku vyrostly a vykvetly v maďarském Hévízu.)

Opožděný pozdrav z Hévízu

Zítra to bude čtvrt roku, kdy jsem napsal poslední příspěvek. Tak si říkám, že už nebudu čekat, až mi něco osvítí a dostanu nějaký nápad, ale začnu hned.

Je něco po čtvrté, za okny tma. Celý den bylo zataženo a jistě nejsem jediný, komu se stýská po dlouhých, slunečných dnech. Myslím, že kdyby mé kytky uměly mluvit, jistě by se přidaly. A to je ještě pár takových měsíců před námi.

Trochu optimismu nám může dodat, že všechno rychle utíká a brzy zase bude jaro, na druhou stranu, kdo stojí o to, aby ten život tak rychle utíkal. Tak se ve vzpomínkách vrátím k jednomu krásnému týdnu na začátku letošního září.

Po pěti letech jsme vyrazili na dovolenou. Inspirován kamarádkou, která si už vícekrát pochvalovala pobyt v maďarských lázních, vyrazili jsme s CK Hungariatour autobusem na týden do Hévízu.

Tyto lázně jsou známé hlavně díky svému termálnímu jezeru, největšímu termálnímu jezeru v Evropě. Návštěvu v něm jsme si ujít nenechali, i když i v hotelu, ve kterém jsme tento týden prožili byly dva bazény s vodou z tohoto jezera.

Jak jsme zjistili, z jezera vytéká potok. Tedy ono jich vytéká asi víc, ale ten hlavní teče přímo proti areálu jezera. Přes silnici, kousek od brány. Tam je autocamp. Cesta hned u něj vede k jezu, ve kterém se dá v té teplé, minerální vodě koupat. Je možná o nějaký stupeň chladnější, než ta v jezeře, za to čistější. Společnost v ní nám tam alespoň v době, kdy jsme tam byli dělaly četné akvarijní rybky. Když jsem se postavil na dno, připluly a  snažily se okusovat mně kůži na nohou. Vzhledem k jejich malým tlamičkám se to dalo bez újmy vydržet. Zřejmě v té minerální vodě příliš potravy nemají.

V potoce jsme ještě zahlédli želvu a užovku, které se zřejmě rybkami živí. Tyto rybky jsou i v jezeře a v dalším  potoce vytékajícím z jezera. Vedle cesty k tomuto potoku vede rovnoběžně nalevo od něj (po proudu) druhá cesta, turistická. Tou se příjemnou procházkou dostanete do městečka Keszthely. V něm je krásný zámek, nějaká muzea a procházkou přes město se dá dojít až k Balatonu.

Samotný Hévíz je také moc hezké, lázeňské městečko. Co se mně na něm nejvíc líbilo, byla spousty zeleně, stromů a barevných záhonů. O poznání zelenější a rozkvetlejší než v našich městech. A kde jsou krásné stromy a hodně zeleně, tam je mi dobře. V okolí hotelu Aqua bylo také hodně stromů a zeleně. Stravování na jedničku s hvězdičkou, výběr jídla tak lákavý, že nešlo odolat. Připadali jsme si trochu jak ve výkrmně a vrátil jsem se o nějaké kilo těžší. Což jsem i uvítal.

Ještě zmíním náš soukromý výlet na hrad Sümeg. Autobus jel asi půl hodiny a jízda pro jednoho vyšla něco kolem 40Kč, přepočteno na naši měnu.

Z  hradu bylo vidět do dalekého okolí na hezkou, zelenou, většinou rovnou krajinu a v dálce byly i nějaké kopce.

Nakonec přidám pár odkazů:

Pro ty, komu se hodí nějaká příjemná, uklidňující hudba:
https://youtu.be/_cX70nrrvM4
https://youtu.be/yP3YurOfqDY

Pro ty, kdo se chtějí trochu pobavit a zasmát:
https://youtu.be/3AXEEztt5Zk

A pro ty, kdo by si chtěli poslechnout zajímavou přednášku:
https://youtu.be/HFbfJcwEGjA