Mechy, lišejníky a houby

Dnešní příspěvek bude ovlivněný knihou, kterou jsem před pár dny dočetl. Je o houbách a lišejnících. Dozvěděl jsem se v ní hodně nového o životě těchto živých organismů, které se dříve řadily mezi rostliny. Dnes už tvoří samostatnou skupinu obyvatel naší planety. Kniha se jmenuje Propletený život a myslím, že by se mohla líbit všem, kterým je blízký život na naši Zemi.

Propletený život - Merlin Sheldrake | Databáze knih (databazeknih.cz)

K těm houbám a lišejníkům dnes přidám i několik fotek mechů. Mechy pro mě byly vždy velmi přitažlivou skupinou rostlin. A teď, když mám dost času na procházky v lese si jejich krásu náležitě užívám. Musím se k nim sice ohnout, ale oči mi bohudík ještě slouží natolik, že vidím jejich strukturu a vnímám odlišnosti různých druhů.

Lišejníky jsou organismy složené z houby a řasy žijící v symbióze. I lišejníky vyžadují dobrý zrak, se kterým se dá ocenit jejich originalita. Jsou považovány za jedny z nejpomaleji rostoucí organismy, na druhou stranu jsou  dlouhověké. Někdy se dožívají desítky let, jiné druhy i stovky let. V uvedené knize je jim věnována kapitola, patřící k nejzajímavějším.

Houby byly jedny z prvních organismů, které osídlili naši planetu. Bez jejich přispění by se těžko rozšířily rostliny, jejichž předkům houby nahrazovaly kořeny. Za pozornost stojí zvláštní spolupráce některých hub s rostlinami a stromy, tzv. mykorhizních hub.

Protože moc hub, tedy jejich plodnic zatím neroste, přidávám pár fotek dřevokazných hub. Ty se postarají o to, aby se dřevo odumřelých stromů vrátilo zpět do země. Také se to dá nazvat koloběhem života. Plodnice těchto “chorošů” jsou někdy velmi zajímavé a hezké.

Ještě dva odkazy na hezkou hudbu. Přeji příjemný poslech.

https://youtu.be/wCqoNu36y2o

https://youtu.be/-0v_D7nAc1k

Jarní pozdrav

Dlouho jsem nenapsal ani řádku. Byla zima, přišlo jaro. Nebylo to zimním spánkem, ani jarní únavou, ale nespavostí. Nemohl jsem spát, častokrát jsem nespal tři noci za sebou. Snažil jsem se unavit dlouhými procházkami, ale i nachozené kilometry v přírodě nepomáhaly. 

Zkoušel jsem různé volně dostupné léky, bylinkové i s melatoninem. Šel jsem ke své praktické doktorce, která mi předepsala prášky, které nepomohly. Další známá doktorka mi předepsala přímo prášky na spaní, po kterých jsem sice spal, ale ty jsou návykové, nemají se brát víc než čtyři týdny. Točila se mi po nich hlava a místo spokojenosti,  že už trochu spím přišly deprese a znovu jsem nespal.

Nebudu to prodlužovat. Nakonec jsem po další probdělé noci šel na akutní oddělení psychiatrie zdejší fakultní nemocnice. Tam jsem konečně dostal prášky, po kterých zase spím. A také si zas užívám procházek do přírody, které už neslouží jen k tomu, abych se unavil. Přinášejí radost z jarní zeleně, z prvních jarních květin, z ptačího zpěvu. Z toho, co celou zimu chybělo.

Také jsem se podíval na návštěvnost těchto stránek a zjistil jsem, že je stále navštěvujete. Jak příznivci rostlin z Čech a tak i jiných různých míst naší planety. Všechny vás zdravím,  děkuji za zájem a zkusím ještě nějaké články přidat. V dnešní době je více než kdy jindy důležité hledat, co lidi spojuje a ne rozděluje. Láska k přírodě a rostlinám je jistě něčím, co má většina z nás společného. 

A hlavně fotky, jak Martinovy, tak mé, které jistě potěší a řeknou víc, než dlouhé věty.

Dnes vás  zvu na procházku jarní přírodou, do míst které mám blízko a kterými se často a rád procházím.

Nakonec přidám odkazy  na léčivé působení dvou rostlin, které jsou v naší přírodě běžně  dostupné:

https://youtu.be/bzlAxp-vtDo

https://youtu.be/lgWs01aMIcA

Ještě jeden hudební odkaz:

https://youtu.be/yO_WNhqaxkg

O Ježíškovi

Už za pár dní bude Štědrý večer. Okamžik, na který se těší snad všechny děti v rodinách a zemích, kde je tato tradice už dlouho dodržovaná. Jako malý jsem se také na tento okamžik těšil. Na to až konečně zazvoní zvonek a my půjdeme k ozdobenému stromku, pod kterým najdeme nějaké hračky, knížky. Které přinesl Ježíšek. 

Nevím, jestli mé praneteře ještě stále věří na Ježíška. Věřily dlouho, až moc dlouho na dnešní dobu. A tak jsem pro ně na letošní vánoce  koupil dvě knihy, ve kterých se o Ježíšovi dozví něco víc. Nejen o něm a o jeho životě. Tedy první je o Starém zákoně a druhá o Novém.

Obrazy ze Starého zákona - Renáta Fučíková | Databáze knih (databazeknih.cz)

Obrazy z Nového zákona - Renáta Fučíková | Databáze knih (databazeknih.cz)

Ve starším domě, kde jsem v dětství bydlel byl na schodišti mezi přízemím a patrem kříž, na kterém byl ukřižovaný Ježíš. Už tehdy jsem tak trochu přemýšlel mezi spojitostí tohoto Ježíše, a Ježíška, který nosí dárky pod stromeček. Bylo mi líto, co tomu ukřižovanému lidé udělali. Neznal jsem souvislosti a nechápal, že by lidé mohli být tak krutí, aby někoho přibili na kříž.

V páté třídě jsem u prarodičů našel starou Bibli a začal ji číst. Moc brzy. Přečetl jsem jen první kapitolu o tom, jak Bůh stvořil svět a dál už to moc nešlo. Také díky jazyku, kterým byla napsána. Nebyl to současný ekumenický překlad. Když jsem byl už starší, dostal jsem se k Novému zákonu a tam se se životem Ježíše Krista víc seznámil. 

Když už jsem byl “dospělý”, přečetl jsem si Poslední pokušení Nikose Kazantzakise, podle kterého byl natočený film Martina Scorsese Poslední pokušení Krista. Ten jsem také viděl.

Kniha Poslední pokušení od Kazantzakise byla v Řecku ortodoxní církví zařazena na Index zakázaných knih.

Poslední pokušení - Nikos Kazantzakis | Databáze knih (databazeknih.cz)

V tomto roce jsem si přečetl román Lenky Procházkové Beránek. Od knihy jsem se nemohl téměř odtrhnout, ale pro některé věřící může být těžko přijatelná. Ježíš v ní je člověk, jako každý jiný, není vzkříšený. Vlastně není  jako každý jiný. Je dobrý, láskyplný, empatický, opravdový, ale také  pochybující. Ochotný zemřít pro to, čemu věří.

Beránek - Lenka Procházková | Databáze knih (databazeknih.cz)  

Přiznávám, že v určitých věcech nemám jasno. Ale kdyby se mě někdo zeptal, kdo je pro mě největší postava lidských dějin, kdo je tím nejlepší, bez váhání odpovím, že Ježíš Kristus. Ten, který nás pod vánočním stromečkem v dětství obdarovával hračkami. A v dospělosti i v letech pozdějších nás může obdarovat láskou, vírou a nadějí.

Možná je boží jiskra v každém z nás, pokud ji sami neuhasíme. Život samotný je zázrakem, tak proč by se nemohly stát i další zázraky? 

Jak se dnes rozloučit…… Přáním pohodových Vánoc a ať vám Ježíšek nadělí nejen ten krásný Štědrý večer.

Srdcovka nádherná - další splněné iracionální přání

Čím jsem starší, tím víc se ve vzpomínkách vracím do hezkých let svého dětství. Měli jsme tetu, sestru mojí babi, kterou jsme měli rádi a často jsme k ní chodili na návštěvy. Teta měla zahradu a z té od jara do podzimu mojí babi natrhala kytku do vázy. Na většinu rostlin z těch kytek si už moc nepamatuji, asi nějaké kosatce, gladioly, kopretiny, na podzim astry a jiřiny. K tomu vždy list kapradí….Na jaře se mezi rostlinami objevila i jedna, taková zvláštní, s křehkými růžovo bílými květy ve tvaru srdíček. Tak ta se mně zdála nejzajímavější a nejhezčí.

foto (c) Martin Hetto

Vždy, když jsem ji potom viděl někde v zahradě, vzpomněl jsem si na tu už poměrně vzdálenou dobu mého dětství a na kytky od tety Marie. Před třemi lety jsem ji znovu uviděl v jednom plzeňském parku. Některé květy už odkvetly a tvořily se na nich jakési podlouhlé zelené plody. A mě napadlo, že by bylo pěkné mít tu kytku i doma na lodžii. Tak jsem si pro to jedno odkvetlé květenství za pár dnů přišel. ještě nějaký čas jsem ho měl ve sklenici s vodou, aby semena ještě víc dozrála. Pak ty “lusky”, nebo něco jim podobného praskly a semena se z nich snadno vybrala. Od kolegyně jsem se dozvěděl, že má tuto rostlinu s celo bílými květy. Poprosil jsem ji o semínka. Přinesla jich alespoň padesát, možná i víc. 

foto (c) Martin Hetto

Na internetu  jsem se dozvěděl, že srdcovka nádherná pochází z východní Asie. Roste v řídkých, listnatých lesích na  Korejském poloostrově a v severovýchodní Číně. Vyskytuje se až do výšek 2800m. Jako okrasná zahradní rostlina se rozšířila v Evropě a v Severní Americe už v 19. století. Měla by snášet i poměrně velký mráz.

foto (c) Martin Hetto

Část semen jsem zasadil hned, ostatní jsem měl až do podzimu v ledničce. Někdy koncem října v roce 2020 jsem je zasadil. Dočetl jsem se, že rostliny ze semen vzcházejí až za delší dobu. Na jaře následujícího roku z těch semen rostlin kvetoucích růžovo bíle vzešlo asi deset rostlin, ze kterých přežily asi tři rostliny. Z bíle kvetoucích vzešly dvě rostliny, ale jedna z nich se vzápětí rozloučila. Ta zbylá za to krásně vyrostla. Asi lépe, než ty ostatní. Tento jejich první rok se jen zvětšovaly, až do konce léta přirůstaly, ale nekvetly. 

foto (c) Martin Hetto

V lednu letošního roku ta bíle kvetoucí začala rašit. Měly přijít mrazy, tak jsem ty mladé výhonky zasypal zemí. Začátkem jara začaly rašit rostliny té růžovo-bíle kvetoucí, k tomu vedle nich  vyklíčily i nové rostliny ze stejně zasetých semen  v roce 2020. Ta bílá nevyrašila.

Srdcovka také poprvé vykvetla. Těch květů nebylo moc, také to bylo první kvetení. Rostlina byla tak veliká, že Martin vyfotil jen květy, které vidíte na fotkách - první fotka je rostlina z parku..   

foto (c) Martin Hetto

Uznávám, pěstovat zahradní kytky na lodžiích, nebo balkonech není nejlepší nápad. Ještě k tomu, když jde o vytrvalé byliny, které dělají parádu jen nějaký ten týden, v době svého kvetení. Nevím, jak život této srdcovky na mé lodžii bude pokračovat. Pěstovat ji v květináči pro ni není optimální. Ale pomyslně si mohu odškrtnout další splněné “zelené” přání.

a malé upozornění na chystané nové album Lany Del Rey

https://youtu.be/IuY54A3bOmg

Aglaonema Crete - trochu choulostivá kráska

Mezi kytkami, které přibyly v minulém roce patří i Aglaonema Crete. Je to jedna z u nás nejdostupnějších a nejčastěji nabízených aglaonem. Nevím přesně, zda ta samá rostlina není i A. Lipstick, podle fotek mi přijdou totožné.

foto (c) Martin Hetto

Když jsem si na internetu vyhledával u nás dostupné aglaonemy, Aglaonema Crete byla jednou z těch, která mě nejvíce zaujala. Netrvalo dlouho a přišla v jedné zásilce s několika dalšími kytkami. V malém květináči se tísnily tři rostliny, které jsem hned zasadil do třech samostatných větších květináčů. Dvěma  z nich  rostly od hlavního “kmínku” nové odnože.

foto (c) Martin Hetto

Samotná rostlina zaujala krásou některých svých listů. Čekal jsem, že bude růst tak dobře, jako aglaonemy, které jsem už měl. Dokud bylo léto a začátek podzimu, celkem dobře přirůstala, i když ne všechny listy byly úplně povedené. I nové odnože nerostly moc dobře a některé z nich po krátkém čase odcházely.

foto (c) Martin Hetto

Zimu, i nedostatek světla přežila a na jaře a během léta přirostlo zas několik pěkných listů i pár nových odnoží. Její listy jsou možná o něco jemnější, než u druhých aglaonem. Těch druhů a kultivarů je tolik, že musí být jasné, že ne všechny porostou stejně a ne všechny se zařadí mezi nenáročné a bezproblémové. 

foto (c) Martin Hetto

Tak jako u ostatních aglaonem, i této se bude dařit v dostatku světla, ale bez přímého slunce. Minimální teplota je pro ně 17 stupňů, mají rády vyšší vzdušnou vlhkost. Pravidelná zálivka, zem by neměla úplně vyschnout. Na druhé straně by neměla stát ve vodě, přelití škodí. To je stejné u většiny pokojových rostlin, pěstovaných kvůli pěkným listům.

https://youtu.be/xQ4eW88RIqU

Ficus elastica - Tineke a Belize

Dnes začnu několika vzpomínkami. Někdy v dětství, když mi bylo tak jedenáct, dvanáct let, jsem kromě světa zvířat a živočichů, který mě v té době velmi fascinoval, začal stále více a více obdivovat i svět rostlin a stromů. Doma jsme měli pár kytek, na některé z nich si dobře vzpomínám. V té době se v květinářství občas objevil Ficus elastica. Jeho krásná, pevné a lesklé listy se mně moc líbily. Chtít, aby mně ho někdo koupil, to jsem se neodvážil. Ale aby se k nám do rodiny dostal, vymyslel jsem to jinak. Za ušetřené peníze jsem ho koupil babi k narozeninám. Tuto taktiku jsem o pár let ještě zopakoval, z té akce k tehdejšímu MDŽ, kdy jsem mámu, babi i sestru rovněž obdaroval kytkami v květináčích dnes zbyla jedna aglaonema. Bez řečí mámy se to neobešlo, ale babi byla moc hodná, dělala, že má z fíkusu radost. Možná i měla. 

foto (c) Martin Hetto

Pár let poté jsme se stěhovali z menšího města do Plzně. V tom menším městě jsem chodil do třídy, ve které jsem byl moc spokojený, měl jsem tam kamarády a kamarádky. Devátou třídu jsem začal v Plzni a nějak jsem si tam nemohl zvyknout. Do školy jsem jezdil téměř na druhou stranu města, když jsem dorazil domů a chtěl jít ven, šel jsem vždy sám. Nikde žádný kamarád. Tak jsem si alespoň nastěhoval ten fíkus do pokoje, který jsme se sestrou měli a řekl si, že on je teď můj nejlepší kamarád. Tedy já měl (a dosud mám) dost zvláštní nápady.

foto (c) Martin Hetto

Ten fíkus máme dodnes. Je to takový ten typ, co býval před léty, dlouhé, zelené listy. Asi žádný kultivar. Vždy, když byl už moc přerostlý, ustřihl se vrchol, dal do vody, znovu zakořenit a rostl dál. Je “služebně” třetí nejstarší kytkou, co máme. Něco přes padesát let. Moje máma ho měla čím dál raději. Když babi odešla, vždy o něm mluvila jako o babi fíkusu.

foto (c) Martin Hetto

Dnes představím ale jiné dva fíkusy. Předpokládám, že to jsou kultivary. Zaujaly mě už před pár lety. Dlouho jsem na ně myslel, zvlášť na ten bílozelený, Tineke. Koncem minulého roku jsem objevil ve městě jednu prodejnu s kytkami. Ve výloze tehdy byla zajímavá aglaonema, tak jsem se šel podívat dovnitř. Téměř všechny peníze, které jsem ten den měl v peněžence jsem pár minut předtím utratil v nedalekém knihkupectví, tak jsem měl jistotu, že si žádnou kytku domů neodnesu. Květinářství bylo celkem malé, ale v tom malém prostoru bylo tolik pěkných kytek. Občas se mi během let zdá o podobném květinářství, ve kterém si vždy vyberu nějakou moc hezkou kytku. Probudím se a žádné květinářství, žádná kytka. Tento obchod jako by byl tomu z mých snů podobný. A sympatická majitelka, která do svého obchodu dovede vybrat pěkné a zajímavé kytky.

foto (c) Martin Hetto

Podruhé jsem kolem obchodu šel letos začátkem jara. Byl zavřený, polední přestávka. Díval jsem se dovnitř a na poličce vidím pěkné menší fíkusy. Tři. Jeden takový ten s tmavými listy. Zbývající dva Tineke a Belize. Tak jsem chodil hodinu ve městě, pamatuji si, že byla docela zima a foukal vítr, který mi alespoň dvakrát shodil kšiltovku. Raději jsem nejel domů, abych si to nerozmyslel. Říkal jsem si, kdy jindy, když ne teď.  Koupil jsem Tineke i Belize. Za dobrou cenu. Nebyly moc velké. Asi jsem zas potřeboval nějaké nové kamarády.

foto (c) Martin Hetto

Doma jsem je přesadil. Větší květináč, dospod drenáž. A dostaly protekční místa u  oken, protože tyto pestrobarevné kultivary potřebují více světla, než ty zelené. Ale polední slunce nechtějí, to by jim listy mohlo spálit. Odvděčily se. Rostly “jako z vody”. Také to letošní léto bylo štědré, co se slunce týká. Je vidět, že jak začal podzim a s ním i kratší a temnější dny, poslední listy jsou menší. 

foto (c) Martin Hetto

Co napsat o těchto nejznámějších fíkusech. Jejich původní výskyt sahá od nepálu po Indonésii. Vyskytují se také v Malajsii. Odtud se rozšířily do mnoha států celého světa, tedy do takových, kde najdou příznivé klimatické podmínky. Když se jim daří, dorůstají do velkých rozměrů. Do výšky 30 až 40 metrů. Takové krásné, i když asi o něco nižší exempláře jsem viděl na Krétě, Madeiře a na Ischii. V bytech se dají udržovat na přijatelných a požadovaných rozměrech řezem, nebo zakořeněním vrcholů ve vodě. Nejlépe v jarních měsících. 

Do toho obchodu jsem se ještě vrátil. Aglaonema Electric Lime, kterou jsem tam viděl při první návštěvě na mě počkala až do návštěvy třetí, kdy jsem si šel pro Scindapsus treubii Moonlight a

Scindapsus treubii Dark Form. Byla už zlevněná, stejně jako aglaonema Bílá Osaka. Tak jsem si je s těmi scindapsusy  přinesl domů. Kdyby náhodou někoho z Plzně a okolí zajímalo, kde se ten obchod nachází, tak je v Sedláčkově ulici číslo 246/22. Nedaleko náměstí a kousek od hlavní pošty. Jmenuje se Kytky v oblacích.

Ještě odkaz na další pěkné řecké  písničky Marthy a Teny:

https://youtu.be/dfx-9xsdDro

https://youtu.be/knr9HfsztXY

https://youtu.be/qLkNm3GHaIU

https://youtu.be/q-PYAYlAJow

https://youtu.be/aTAd84-op_o

https://youtu.be/bz3a5t77QRk

O atlase štěstí

Dnes to je svým způsobem taková z nouze ctnost. Dnes i včera je zataženo, v bytě tma, plánovaná kytka, o které měl být dnešní článek by šla těžko fotit. Také už je polovina listopadu za námi a já mám další rekord. Letošní stěhování vyletněných sukulentů a ostatních kytek proběhlo až 17. a 18.listopadu. Tak dlouho to snad ještě nikdy nebylo. Těsně před tím, než přišel sníh a mráz.

foto (c) Martin Hetto

Řeknu (napíšu) na sebe ještě něco, s čím bych se neměl vůbec chlubit. Někdy koncem dubna, když jsem zmíněné rostliny po přezimování v komoře na lodžii  přenášel, jsem mezi truhlíky našel vypadlou aloi, která při podzimním stěhování dovnitř nějak vypadla a zůstala celou zimu venku. Vypadala hodně přešle, ale také se zdálo, že je živá. Dal jsem ji do vody, kde za pár dnů vypustila nové kořeny, zazelenala se a po novém zasazení se vrátila ke své běžné podobě. Buď to byla náhoda, že loňská zima byla hodně mírná, nebo spíše důkaz, že ty zimy už nejsou, co bývaly.

foto (c) Martin Hetto

Před několika dny jsem dočetl knihu Helen Russelové Atlas štěstí. 

Atlas štěstí - Helen Russell | Databáze knih (databazeknih.cz)

O štěstí toho už bylo napsáno….I tady jsem se před nějakým rokem zmínil o knize Algoritmus štěstí. Ale napsat rovnou Atlas štěstí…..

foto (c) Martin Hetto

Na obalu knihy je uvedeno : 33 mezinárodních návodů, jak dosáhnout štěstí. Nevím, proč 33, když v knize je podle abecedy uvedeno 30 států - tedy ani to tak docela neplatí, protože Anglie a Wales jsou uvedeny samostatně. No, tak spíš třicet národností. U každé z nich je na několika stránkách popsáno, v čem lidé jednotlivého národa, nebo spíš jednotlivé země vidí své štěstí. Nebo přesněji co je pro ně to, co je motivuje, přispívá k jejich spokojenosti, v čem vidí smysl dobrého života.

foto (c) Martin Hetto

Je jasné, že v každém z těch 30 uvedených míst jsou lidé různí, ne každý bude nadšený z toho, co většině dělá radost a působí štěstí. Ale díky těm 30 různým pohledům na štěstí, nebo realističtěji na spokojenost, má čtenář knihy šanci najít více podnětných nápadů, se kterými vnitřně souzní a které mohou být při hledání pohody, spokojenosti a možná i toho štěstí dobrou inspirací.

foto (c) Martin Hetto

Pro mě je naprosto zásadní poznání, o kterém už dlouho vím, ale nikdy jsem si nechtěl naplno přiznat. V životě je dobré mít všeho přiměřeně. A i když jsou pro mě mé rostliny velkou částí mé spokojenosti - štěstí, to že je jich několikrát víc, než by mělo být ve výsledku není dobré ani pro ně, ani pro mě. 

foto (c) Martin Hetto

Našel jsem i věci, se kterými souzním. Pobyt v přírodě, hodně pohybu. A další, a další,v některých z nich mám značné mezery….  Stále by bylo něco, v čem se můžeme zlepšovat a snažit se, aby náš život byl  spokojenější a šťastnější.

foto (c) Martin Hetto

Dnes se rozloučím odkazem na jednu starší desku mých oblíbených zpěvaček Marthy a Teny Elefteriadu. Do těch jsem se zamiloval, když mi bylo třináct let. Pochopitelně platonicky, proto jsem mohl mít rád obě dvě najednou. Od té doby je stále poslouchám, i když už ne tak moc, jako dříve. Při poslech písniček z této osmi písničkové desky jsem dlouho pociťoval něco, co by se dalo nazvat štěstím. Mé první větší setkání s řeckými písněmi, které si někdo zamiluje, někomu se líbit nemusí.

 Jo, to už je víc, jak padesát let…Tak hlavně pro pamětníky, ale nejen pro ně.

foto (c) Martin Hetto

https://youtu.be/BBJlPmDn_2I

https://youtu.be/jkpnlgm9MUA

https://youtu.be/IqrTSRv9OA0

https://youtu.be/R6wol5qsDdA

https://youtu.be/8_EWYHKOqzU

https://youtu.be/nfJKw-QBRRg

https://youtu.be/MNAZAlLbE_g

https://youtu.be/Qwxs3Ce7yI8