Dolomity 2023 - pokračování

Druhý den našeho pobytu ( pokud bych počítal i pár nočních hodin autobusem z nástupního místa v Plzni, tak den třetí ) jsme po dobré snídani vyrazili z našeho hotelu ( Golf Hotel ), do asi dva kilometry vzdáleného městečka Madonna di Campiglio. Na internetu jsem se dočetl, že je známým lyžařským střediskem.

Na lyžích jsem nestál už více než čtyřicet let, takže jsem byl rád, že je slunný den, teplo  a krásně modré nebe. Při pohledu na kopce kolem dokola to musí být v zimě pro  milovníky zimních sportů lyžařský ráj. Při mé posedlosti rostlinami jsem se i tady zaměřil na truhlíky s okrasnými rostlinami.

Ten den jsme si s Martinem udělali pohodovou turistiku podle svých představ. Zatímco ostatní měli jen vstupenku na lanovku  směrem nahoru, my měli i zpáteční.

Cílem cesty pro naši skupinu měla být cesta kolem pěti jezer. Nám stačilo to první, největší.

Vylezli jsme ještě na vršek nad ním, ze kterého jsme dost hluboko pod námi viděli ještě jedno jezero, ale ten pohled a to jedno dost prudké stoupání nám stačilo.

Cestou jsem vyfotil i rostlinu hořečku a další pěknou, pro mě neznámou horskou rostlinu.

Hořeček mně zaujal už při loňském zájezdu do Dolomit. Na louce pod Marmoladou rostli v hojném počtu  tak, jako u nás luční zvonky a kopretiny. Našel jsem jeden odkvetlý a vzal si z něj drobná, téměř prachová semínka. Z jejich velkého množství  jich vyklíčilo a vyrostlo pět. Zatím jsou to malé rostliny, jsem zvědavý, jestli porostou dál. Hořečky podle toho, co jsem se dočetl mohou být jednoleté, dvouleté i vytrvalé. Do jaké skupiny patří tyhle, nevím.

Poseděli jsme u jezera, vychutnávali jsme si ty krásné výhledy do krajiny. Potom jsme se po úzké cestě vraceli k lanovce. U zdejší restaurace jsme si obsadili dvě křesla přímo s fantastickým výhledem na protější vzdálený masiv skal.  Sice byl v oparu, ale i tak to byl fantastický pohled. K tomu jsme si dali pivo a velmi dobrý koláč. A i když jsme toho neviděli tolik, jako ostatní z naší skupiny, byli jsme s tím, co jsme ten den viděli a prožili naprosto spokojeni.

Dolomity 2023 - Adamello a Brenta

Bez několika málo dnů jsme se po roce vrátili do Dolomit. Na jiná místa, která jsou uvedena v názvu. Se stejnou cestovní kanceláří, s brněnskou Alpinou. Zájezd lákal na “pohodovou turistiku” a protože zájezd v minulém roce byl pro nás poněkud náročný, vybrali jsme si tentokrát tu pohodovou turistiku.

Hned první den jsme se přesvědčili, že naše představy o pohodové turistice byly poněkud naivní. Nahoru jsme vyjeli lanovkou a potom se naše turistická skupina vydala rychlým tempem po trase určené pro první den. Ti vpředu nasadili pro nás velmi rychlé tempo. Dodatečně jsme se dozvěděli, že většina účastníků zájezdu chodí po vysokých horách pravidelně a daleko častěji než my. Pro nás je takový standard naše Šumava.

Do Dolomit jsem se chtěl vrátit kvůli jejich kráse, kvůli krásné přírodě a nezaměnitelné atmosféře těchto krásných hor. Pro mě bylo důležité mít možnost se zastavit, nechat na sebe působit atmosféru místa, těšit se z jednotlivých detailů, třeba z krásy stromů, keřů, rostlin i jednotlivých skal a kamenů. To při rychlém pochodu nestíhám. K tomu ještě když na něj vyrazím po probdělé noci v autobuse. Dalším faktorem bylo i zřejmě na zdejší vysoké hory teplé počasí a slunce, před kterým na většině trasy nebylo kam se schovat.

Nesmím zapomenout také na věk, přece jen v šestašedesáti už mi to neběhá  tak jako dříve a i když toho i v současné době nachodíme o dost víc, než naši vrstevníci, je to stále po rovině.

Na začátku toho prvního výletu jsme se pohybovaly někde v druhé polovině naší dvaceti členné skupiny.  V druhé polovině cesty jsme už byli poslední a začalo nám být jasné, že do smluveného času  ve čtyři odpoledne na určené místo k lanovce nedorazíme.

Navíc se ještě do té doby krásně modré nebe, jen s občasnými bílými mraky během okamžiku změnilo. Valily se temné bouřkové mraky a začal hřmít. S ten den posledních sil jsme se téměř doplazili k lanovce, kde na nás čekala naše skupina, kterou jsme víc jak půl hodiny zdrželi od plánovaného odjezdu.

Nasedli jsme do stejné kabiny lanovky s naší průvodkyní a hned se domluvili na zkrácení tras pro příští dny tohoto čtyřdenního zájezdu.

Pokračování (ještě nevím, jestli bude jedno, nebo dvě) příště. Na první fotce vidíte hotel, ve kterém jsme byli ubytování. Na druhé krásný výhled, který jsme měli před hotelem, tak i od stolu v jídelně. Pokoje byly pěkné a jídlo, jak se říká - nemělo chybu. Jak v množství, tak i v kvalitě.

Sansevieria trifasciata - kultivary

Před nějakým časem byl u mě na návštěvě jeden bývalý kolega a prohlížel si mou “botanickou zahradu”. Když došel k místu, kde byly tchýniny jazyky, pronesl: ty nemám rád, ty byly vždy ve škole. Nebyl jediný, od koho jsem slyšel, že tchýniny jazyky nemá rád. Možná opravdu vzbuzují asociaci rostlin, které jsou v různých koutech škol, chodeb úřadů a kanceláří. Ve stínu, v tmavých místech, kde se o ně nikdo nestará a jen občas je někdo zalije. Rostlina, která roste tam, kde by téměř nic jiného nerostlo. 

Také si sansevierii vzpomínám jako na jednu z prvních rostlin, jejíž přítomnost v našem bytě jsem zaznamenal. Dvě další byly aspidistra a balzamíny. Balzamíny pravidelně na jaře vyséval děda a tak jsem poprvé sledoval vývoj rostliny od semene až po její odkvět a uvadnutí. Zpět k tchýniným jazykům. Tedy k sansevieriím, ten název se mi líbí víc. 

První, kterou na fotkách vidíte, jsem zakoupil před dvěma lety v Lidlu. Tři rostliny zasazené v kokosovém vlákně, nebo v čem….Prostě v něčem, z čeho je nutné kytku hned vyndat a přesadit do zeminy pro sukulenty. S drenáží na dně květináče. Toto už nejsou sansevierie, jako bývaly dříve. Tyto kultivary jsou nižší se širšími listy a jedna rostlina má listů podstatně víc. Na cenu si už přesně nepamatuji, tak 130 až 150 Kč.

Dva kultivary, které dnes představím mají listy vysoké většinou kolem čtyřiceti centimetrů a listy široké někdy až deset centimetrů.

Druhou rostlinu jsem zakoupil o nějaký měsíc později v OBI. Byl jsem tam pro Careo (přípravek na hubení odolných škůdců, kdyby někdo neznal) a zrovna tam na paletách byly čerstvě vystavené sansevierie. Většina byla totožná s tou, kterou jsem představil, jako první.

Jedna jediná měla listy tmavě zelené se světlými okraji. Prohlížel jsem si ji, ale nekoupil ji. Doma jsem na ni nepřestával myslet. Jo, vím, jsem případ pro psychiatra. Po několika dnech jsem jel do OBI znovu. Paleta byla u zdi, rostlin už na ní bylo méně. Ale ta, kvůli které jsem tam znovu jel byla v zákrytu ostatních. Takže jsme na sebe zbyli.

V OBI už jsou rostliny dražší, ale také to nebyla nijak vysoká cena. Také to byly tři rostliny,

každá dostala lepší zeminu a svůj vlastní květináč. Jak u té první, tak i u druhé dostala moje sestra od každé jednu. Má sansevierie ráda, hlavně asi proto, že jsou jednou z mála pokojových kytek, kterým se u ní daří.

Jak vidíte, sansevie u mě dobře rostou. Přirostly jim nové listy i nové odnože. Zalévám jednou týdně, dopřál jsem jim světlé místo blízko oken, kam jde na chvíli i slunce.

Ještě přidám dvě kvetoucí rostliny.  Tilandsia albertiana v cihlovém bytě, v pronájmu bohatě každý rok kvetla. V našem panelákovém bytě kvete po deseti letech poprvé.

Frithia pulchra také už nějaký ten rok nekvetla. Mám ji už nějakých patnáct, možná šestnáct let. Tedy toto jsou odnože té původní. Před třemi roky to s ní nevypadalo dobře. Byla přesazená, od jara do podzimu na čerstvém vzduchu na lodžii.  Toto je výsledek.

Rozloučím se Martinovými fotkami z jedné procházky. Na nebi byly pěkné mraky.