Chlorophytum comosum Bonnie

Je více pokojových rostlin, které mají čistit vzduch. Jednou z nejčastěji uváděných v jejich seznamech je chlorophytum comosum, česky zelenec. Je to jedna z prvních pokojových rostlin, na kterou si spolu s tchyninym jazykem pamatuji z dětství. To jsem ještě nechodil do školy.

Vydržela s námi tehdy pěkných pár let. Ani nevím, kdy u nás skončila. Na řadu přišly jiné, zajímavější kytky. Občas jsem si na ni vzpomněl a napadlo mě, že se k ní možná zas někdy vrátím. To se stalo někdy v květnu roku 2021, kdy jsem v jednom zahradnictví uviděl chlorophytum  comosum ve dvou kultivarech. Ocean a Bonnie. Byly přímo z Nizozemska (Holandska). Ocean měl listy krátké, širší, zelené s bílými okraji. Vypadal spíše, jako pěkná dracena.  Vyfocený je v příspěvku z 3.července 2021. Za pár měsíců to už byl ten typický zelenec s dlouhými, úzkými listy. Nevím, jak se jim v těch pěstírnách podaří vypěstovat tak pěkné rostliny, které se ovšem v bytových podmínkách hodně změní.

Přidávám odkaz na stránky.Planten | Eden Collection

Ten samý rok na podzim jsem šel kolem nedalekého květinářství, před kterým byly kovové regály plné rostlin určených na zahrady,  nebo na venkovní parapety. Mezi nimi bylo i celé plato chlorophyt. V různých variantách. Mezi nimi i to se zkroucenými listy, které je známé jako kultivar Bonnie. Nebyl to sice dovoz ze zahraničí, neměla ani tu cedulku, která by zaručovala pravost kultivaru Bonnie, za to byla za velmi dobrou cenu.   Myslím, že asi za 59,- Kč. Tedy vzpoměl jsem si na hlášku z filmu Slavnost sněženek “Nekupte to, když je to tak levné” a kytku přinesl domů.

Tu první zimu spíše chátrala. Na jaře jsem ji dal na lodžii, kde se vzpamatovala. Na zimu se stěhovala do bytu. Na jaře zas ven. Je z ní, jak vidíte na fotkách docela pěkná kytka. Zelené, zajímavě zakroucené listy s bílým středem a ta zelená je ve více odstínech. Navíc celkem nenáročná. Chce dostatek světla, časně ráno má na lodžii i nějakou hodinu ranního slunce. Zalévám jednou, v létě i dvakrát týdně. Nevím, nakolik poslouží, jako čistička vzduchu, ale jako kytka, na kterou je  pěkný pohled poslouží určitě.

Sansevieria kirkii var. pulchra Coppertone

Dnes představím Sansevierii kirkii var. pulchra Coppertone. Tu už Lidl, nebo OBI asi běžně nenabízí, nebo alespoň ne tak často. Od Sansevierie kirkii var. pulchra se ta s označením Coppertone liší svým odstínem zabarvení listů. Coppertone znamená měděný tón.

Občas se nabízí Sansevierie cylindrica “Star Canyon Granite” s podobným zbarvením listů, které jsou pravděpodobně kratší, početnější a do růžice rostoucí (Kytkasem).  

Sansevierii kirkii var. pulchra Coppertone je občas možné sehnat i na Ebay a momentálně je k dostání i na polském allegru.  

Sansevieria - Rośliny i kwiaty doniczkowe - największy wybór roślin | Allegro

Tu svou jsem získal také na polském Allegru, tehdy byla v aukci. Prodávající měla ve dvou aukcích dvě různé sansevierie kirkii pulchra, jednu Coppertone, druhou se zelenými listy. Vyhrál jsem tu druhou, Coppertone mi unikla. Zkusil jsem napsat paní, která ji prodávala, zda by neměla ještě jednu Coppertone. 

Měla ještě jednu menší a teď bylo ještě zapotřebí se domluvit, jak to udělat, aby šla objednat přes Allegro. Tak navýšila cenu u jiné, kterou měla v prodeji bez aukce a tu jsem “koupil”, ale dostal jsem požadovanou Coppertone. Úplně levné to nebylo, ale jako dárek přišly tři další sansevierie. Kytka roste dobře, snad se až trochu moc roztahuje, ale patří k mým nejoblíbenějším. Její listy měří až 60 cm, šířka 8 cm. Možná tak dobře roste po té vodě z akvárií přidané do vody na zalévání.

Sansevierii kirkii var. pulchra Coppertone je pravděpodobně kultivar Sansevierie kirkii var. pulchra. Dočetl jsem se, že byla pojmenována podle Johna Kirka, který doprovázel Livingstona (cestovatele, lékaře a misionáře) na jeho výpravě k Zambezi. Pulchra je v latině krásná. To se o této sansevierii napsat dá.

Péče o ni je snadná, stejně jako o ostatní sansevierie, Vhodná je zemina pro kaktusy a sukulenty, s drenážní vrstvou na dně květináče. Zalévám téměř každý týden, v množství závislém na teplotě a světle, na podzim a v zimě méně častěji. Na rozdíl od té zelené kirkii var. pulchra ještě nevykvetla. Květ té zelené nešlo vyfotit, jednotlivé květy rozkvétají až když se setmí a kvetou do rána. Pokusil jsem se je opylit. Trvalo delší čas, než se objevilo několik zelených bobulí, které později zčervenaly. Zvláštní, téměř průsvitná až mléčně zabarvená semena tvarem připomínající hrách jsem pokusně vysel. Je to už druhý pokus. Při prvním, před několika lety sice vyrostly tři rostlinky, ale během pár měsíců odešly. Teď v letošním roce z osmi semen vykoukly ze země  zatím dvě. Na rozdíl od rozmnožování z listů, nebo odnoží je pěstování sansevierií ze semen zřejmě pomalejší a v bytových podmínkách i náročnější.      

Polovina podzimu bude za námi. Ta hezčí. Ve čtvrtek jsem využil slunného počasí a vyrazil opět do ZOO. Slunce svítilo, ale ráno bylo jen pár stupňů nad nulou. Zřejmě díky tomu navštívilo to dopoledne zoologickou zahradu málo návštěvníků. Bylo vidět, že botanická část těchto míst je připravována na zimu. Některé záhony už prázdné, v horní části zahrady, kde je japonská zahrada, se upravovala cesta, do některých míst se nemohlo jít.

Každou návštěvu najdu něco nového a tentokrát jsem narazil na dvě voliéry s ptactvem, které jsem zatím bez povšimnutí míjel. Na první pohled mě zaujal dudek chocholatý, kterého jsem znal jen z fotek a obrázků. Teď jsem ho viděl na vlastní oči a slyšel na vlastní uši. Ve voliéře bylo hodně druhů evropských druhů, ale dudci, kteří tu byli jak jsem spočítal nejméně čtyři byly nejzajímavější. Nevyfotil jsem je, nevím, jak by to za tím pletivem vypadalo. Možná příště. Co mi fascinovalo, byť ne v tom kladném slova smyslu, byla vlaštovka létající v tom malém prostoru. Je pravda, že k vidění jsou jiřičky a rorýsi, ale vlaštovka se alespoň v Plzni už hodně let neukázala. Tak je k vidění v ZOO. Vzhledem k tomu, jak rychle se pohybuje po obzoru, si dovedu představit, jak moc musí na tak malém prostoru ještě k tomu v přítomnosti mnoha dalších ptáků strádat. Cena za to, že se můžeme podívat, jak naživo vypadá, je dost vysoká. Navíc jako tažný pták, který polovinu roku tráví na slunném jihu….

Opět jsem navštívil “zlatého” takina i s jeho partnerkou. Ta na rozdíl od něj není zlatá, ale její srst má také zajímavou barvu. “Pana” takina zastihnu většinou ležícího. Asi bude línější, než jeho “paní”. Nebo je u takinů správný výraz býk a kráva, které připomínají svou velikostí? To asi ne, protože podle Wikipedie se jedná u turovitého sudokopytníka z podčeledi koz a ovcí. Takin čínský (zlatý) je považován za národní děditství Číny odkud pochází. V zoologických zahradách se chovají velmi vzácně. U nás jsou ve třech. V Liberci, v Zooparku v Chomutově a v Plzni. Možná se časem dočkáme i zlatého telete.

V místech u pavilonu zlaté rybky kvetly chryzantémy, květy podzimu. Ginkgo měl podzimní, žluté zbarvení listů. Tento strom patří k mým nejoblíbenějším. Asi osmnáct let jsem měl jeden vypěstovaný ze semene na lodžii. Byl to takový “bonsai”, který díky malému květináči pomalu přirůstal. Letos jsem ho dal sestře na zahradu, snad tam bude mít lepší budoucnost a hlavně vyhlídky na dlouhý život.

Nezapomněl jsem se zastavit v tropickém pavilonu, kde mi krásně zbarvený motýl přistál přímo na bundě. Nešel vyfotit, nepostál. Tak jsem vyfotil alespoň jedno zajímavé akvárium a nějaké ptactvo za sklem.

Na konec té návštěvy jsem se zastavil u plameňáků a tučňáků. Pohled na ně se mi asi nikdy neokouká. A to bylo z této listopadové návštěvy asi vše. 

Pěkná neznámá

Chtěl jsem napsat krásná neznámá, ale to bych si vypůjčil název jedné písničky skupiny Olympic. Navíc kytka, o které dnes napíšu pár řádků, je zároveň krásná, ale takovým nenápadným způsobem, takže pěkná postačí.

Často se mi zdály sny o kytkách. O tilandsiích, hoyách i třeba o sansevieriích. V těch snech byly rostliny, se kterými jsem se v reálném životě nikdy nesetkal. Zajímavé bylo, že sny i s těmi kytkami, se někdy opakovaly a ty kytky v těch snech vypadaly stále stejně. 

Dnešní kytka je sice skutečná, ale s těmi neznámými kytkami má společné to, že vlastně nevím, co je zač, jak se jmenuje. Takže mohu jen předpokládat. Dostal jsem ji více než před rokem od ”Plantmana”. Byl to jeden malý, ještě nezakořeněný list s malým kouskem stonku. Předpokládal jsem, že je to nějaké epipremnum, ale nenapadlo mě zeptat se, co přesně je zač.

Určitá podobnost s E. amplissimum, případně pinnatum by tady byla, ale tato rostlina má oproti nim mnohem menší listy. Většinou kolem pěti, šesti centimetrů na délku. Nejdelší je asi sedm centimetrů dlouhý. Možná proto, že po pravidelné zalévání s přídavkem vody z akvárií kytky hodně dobře rostou. Listy mají velmi hezkou, sytě zelenou barvu, to sami vidíte z fotek. (Hořejší vnitřní průměr  květináče je 12,5 cm.)

Ze začátku tomu prvnímu listu s kouskem stonku trvalo hodně dlouho, než zakořenil a vypustil list nový. Hned na to ten původní zežloutl a po nějakém čase uschnul a spadl. Přes zimu vydržela rostlina jen s tím jedním listem a až na jaře začala pomalu, ale jistě přirůstat. Místo na okně, kde má dostatek ranního slunce a světla po celý den jí dělá dobře. Až teď, se začátkem podzimu jí začaly růst listy menší. 

Po rostlině jsem pátral na internetu, použili jsme i tu chytrou aplikaci z Martinova mobilu, která většinou kytky spolehlivě určí. Tady nabízela různé voskovky, vanilku a další, ale nic z toho neodpovídalo. Svým způsobem to alespoň pro mě činí rostlinu tajemnější a záhadnější, podobnou těm, z mých snů. Na rozdíl od nich se na ni mohu dívat i když se probudím.

Aglaonema Electric Lime a odkaz na zajímavé stránky

 Začnu tím odkazem. Za malou chvíli. V dětství jsem měl jeden moc oblíbený kaktus. Echinopsis. Domnívám se, že to byl Echinopsis subdenudata. Celkem rychle rostl a když vykvetl krásným bílým květem, naprosto si mě získal. To jsme bydleli v cihlovém domě, bez ústředního topení. Kaktus stál na okenním parapetu,  kde byla v zimě zima a kde dobře přezimoval. Po nějakém roce jsme se přestěhovali do paneláku s ústředním topením, umístěným přímo pod okny. Protože jsem tomu kaktusu chtěl dopřát to nejlepší, dal jsem ho co nejblíže topení, aby měl v zimě dost tepla. K tomu jsem nechtěl, aby trpěl nedostatkem vody, takže kolikrát stál ve vodě. No, jara se k mému velkému zármutku, díky mé blbosti nedožil. Od té doby až do letošního roku (s výjimkou jedné lotophory) jsem se kvůli tomu “traumatizujícímu” zážitku umoření kaktusu, kaktusům vyhýbal.

Letos jsem naplno podlehl jejich přitažlivosti. I když od doby prvního kaktusu o moc chytřejší nejsem, mám snad s pěstováním kytek mnohem víc zkušeností. Už mám nový, zatím malý Echinopsis subdenudata. Kvete bíle. Zachtělo se mi i nějakého s barevným květem. Zkusil jsem na ebay a objednal jeden z Německa. Přišel téměř za dva týdny. Při tom místo, odkud cestoval je v Bavorsku a vzdušnou čarou do Plzně to nebude ani 200 km. Měl jsem číslo sledování zásilky. Jen z Prahy do Plzně to trvalo tři dny. Když ji o den později už doručovali, nakonec nedoručili a nechali na poště. Nemít číslo sledování zásilky, ani bych se to nedozvěděl.

Když jsem prohlížel nabídku těch pestře kvetoucích, tedy hybridních echinopsisů s velkými květy, nabídl mi internet i zajímavé stránky z Francie:  Flora Cactus - boutique cactus Echinopsis et Trichocereus (flora-cactus.com) Moc pěkná nabídka.  Ale ta dálka, místo jsem si našel na internetu. Pěkný kus na jih pod Paříží. Neodolal jsem, risknul jsem to i přes tu dálku. Všech pět kaktusů, které jsem si vytipoval jsem vyhledal na internetu, prohlédl si od každého víc fotek a objednal. Odhadoval jsem, že zásilka přijde tak za tři týdny. Jaké bylo ale překvapení, když už po týdnu se mi v mailu objevila zpráva, že mi dnes kurýr DPD bude doručovat zásilku z Francie.

Druhým příjemným překvapením potom byly samotné kaktusy. Ty jsou v nabídce někdy i ve čtyřech velikostech. Abych se dočkal kvetení, objednal jsem si čtyři ve velikosti 3.U čtvrtého byla jen velikost dva. Představoval jsem si je i tak podstatně menší. Přišly pěkně velké, s pěknými kořeny i trny. Takové opravdu dobře vypadající. Tak to je typ pro někoho z vás, komu by se líbily krásně kvetoucí kaktusy. Jedno upozornění - v zimě chtějí chlad, tak 10 - 15 stupňů celsia a nezalévat….Jak jsem se ještě na internetu dozvěděl, ty žlutě kvetoucí jsou náchylnější ke spálení se na slunci.    

Konečně se dostávám k dnešní aglaonemě.  Poprvé jsem ji uviděl v lednu loňského roku v plzeňském květinářství v Sedláčkově ulici. Byla vystavená přímo za výlohou. Líbila se mi, ale všechny peníze, co jsem ten den měl v peněžence jsem utratil v blízkém knihkupectví.

Mám takový dojem, že kytka, která se ke mně má dostat, se ke mně dostane. Tuhle kytku jsem tam viděl ještě několikrát. A po docela dlouhé době, myslím, tak pěti, šesti měsících jsem si tam nějakou jinou kytku kupoval. Při rozhovoru s majitelkou květinářství jsem se dozvěděl, že jí dvě aglaonemy, co tam má, už docela štvou, takže je zlevnila. Jedna byla Bílá Osaka ( jedna z mých nejoblíbenějších, kterou jsem představil už dříve) a druhá Electric Lime, kterou představuji dnes.  Chvíli jsem se na ně díval a potom je obě koupil. Když se na ni dnes dívám, je mi záhadou, proč tam tak dlouho zůstala. Připadá mi hezká a zajímavá. Asi opravdu čekala na mě. 

Alokázie

Předsevzetí jsou asi od toho, aby se porušovala. Na podzim v minulém roce jsem si dal předsevzetí, že už nebudou přibývat další kytky. Vydrželo jen do začátku jara a potom už přibývaly a přibývaly. V tomto týdnu dorazila jedna koupená na Ebay z Německa a v příštím, nebo v tom dalším týdnu očekávám pět dalších z Francie. Snad pro letošek už opravdu posledních. Dnes představená rostlina přibyla někdy v dubnu. Alokázie. Pravděpodobně je to  alokázie amazonica, možná sanderiana, zdají se mi dost podobné. Nepřinesl jsem ji takovou, jakou ji vidíte. Ale od začátku.

Občas navštívím bývalé kolegy v práci. Jeden z nich má na stole alokázii. Už několik let. A vždy, když odkvetla, poprosil jsem o zaschlé květenství, v němž jsem vždy víceméně marně hledal semínka, ke svým pokusům. Teď v dubnu jsem viděl cosi, visící z oddenku, nebo “kmínku”, tak jsem to uštípl v domnění, že je to zas  odkvetlý květ. I když zdálo se to nějaké jiné. Když jsem se na to doma pozorně podíval, zjistil jsem, že je to  hlíza, v jakémsi pevném obalu. Nejprve jsem ji dal do navlhčené vaty. Zdálo se, že nijak nereaguje. Pokusil jsem se ten pevný obal sloupnout, přičemž se mi spodní, tenký konec hlízy ulomil. Dal jsem ji do země, tak, aby z ní vyčníval jen horní “pupen”. A byl zvědavý, co bude dál.

Když jsme se koncem června vrátili z dovolené, čekalo mě překvapení v podobě prvního listu. Ještě malého, bez typického vzoru a podoby starších listů. Alokázie postupně přirůstala rychleji a rychleji. Do podoby, kterou vidíte. Ta je z prvního říjnového týdne, kdy byla přesazena do většího květináče. Od té doby přibyl další list.

Nevím, jak ostatní druhy alokázií, ale tato se mi zdá celkem bezproblémová. Ten můj kolega a kamarád v práci už ji tam má pár let. Dala mu ji tam jeho manželka. On na kytky příliš není, jednou až dvakrát týdně ji zalije a víc se o ni nestará. Slyšel jsem, že některé alokázie jsou náročnější. Chodím pravidelně kolem jednoho okna v přízemí, kde měli jednu s moc zajímavými listy. Nikdy jich nebylo víc než dva. Potom už jen jeden a teď už tam nic není.

Co jsem se dočetl na internetu, tak alokázie mají rády kyselejší půdu. Takže zemina pro pokojovky smíchaná s rašelinou.  Teploty vyšší, minimálně dvacet stupňů. Dostatek světla, ale ne přímé slunce. I když jsou alokázie atraktivní rostliny a jejich listy jsou mezi pokojovými rostlinami jedny z nejzajímavějších a jejich nabídka jak v obchodech, tak na internetu je stále větší, doufám, že mi tahle jedna bude stačit.     

Sansevieria pinguicula

Na jaře v roce 2018 jsem dostal list zajímavé sansevierie, Sansevierie pinguiculy. List jsem dal do vody a čekal, až pustí kořeny. Na konci léta už byly dostatečně narostlé, aby se list dostal do země.  

Až na jaře příštího roku ze země vykoukl  zárodek rostliny. Pomalu, ale opravdu hodně pomalu se zvětšoval. Až po čtyřech letech jsem novou rostlinu přesadil do většího květináče. Její kořeny byly rostlé tak, že jsem ji zasadil blíž okraji květináče s horním vnějším průměrem 12 cm.  To pro představu o velikosti rostliny.  To volné místo před ní, jak se za nějaký čas ukázalo,  se velmi hodilo.

Rostlina přesazení do většího zřejmě ocenila, protože  během léta vypustila odnož, která vypadá, jako by rostla na chůdách. Tedy na kořenu, který je v zemi i částečně nad zemí, což je pro tuto sansevierii typické.

V letošní létě, tak bohatém na slunce i teplo se kytce dobře dařilo. Důkazem bylo, že nová odnož přerostla rostlinu mateřskou. I tak je stále přijatelně malá a jestli se bude ještě zvětšovat, to ukáže rok (roky) příští.

Z jejího pomalého růstu je zřejmé, že Sansevieria pinguicula - dnes také uváděna jako Dracena pinguicula nebude běžně nabízenou a dostupnou rostlinou. Sehnat se dá nejspíše na ebay, myslím, že momentálně jsou tam i nabídky z  Německa a Maďarska.

Sansevieria pinguicula pochází z Keni. Z místa původu je patrné, že má ráda teplo a světlo.

V létě ji od jara do podzimu  zalévám jednou týdně. Množstvím vody přizpůsobuji množství světla a tepla. V zimě zalévám jen symbolicky, s ohledem na to, že v bytě je kolem dvaceti stupňů. 

Připojím ještě pozdrav podzimu.