Kostel Panny Marie, Královny pokoje v Dudincích

Dnes to bude na trochu jiné téma, než jste na těchto stránkách zvyklí. V Dudincích, které jsou nejmenším městečkem Slovenska, mají dva nové, krásné kostely. Ten, kolem kterého jsme často chodili byl kostel Panny Marie, Královny pokoje. Možná by to v češtině mohlo být spíš Královny míru? 

Stavba kostela začala v roce 1992 podle projektu Ing. V. Hildebranda z Rakouska. Už 20.8.1994 byl vysvěcen. 

Ten druhý kostel, evangelický začali stavět ve stejném roce, dokončen byl v listopadu 1992.

Proč mě víc zaujal kostel zasvěcený Panně Marii? Oba byly velmi pěkné. Ale z toho kostela Panny Marie, Královny pokoje se často ozývaly zvony. Miluji zvuk kostelních zvonů. A tyto zněly opravdu dobře. 

Kostel byl přes den zavřený. Každý večer v něm probíhala mše, ale nějak jsem se neosmělil a nešel dovnitř. Jedno dopoledne, právě když jsme šli kolem byly otevřené postranní dveře. Nahlédl jsem dovnitř a uviděl, že v něm paní provádí úklid. Zeptal jsem se, zda můžu jít dál, podívat se jak to v něm vypadá a jestli mohu i fotit. Paní souhlasila a tak v několika obrázcích mohu představit interiér tohoto kostela. 

Na rozdíl od starých kostelů v něm bylo příjemné světlo. Tvrdé dřevěné lavice nahradily polstrované židle. Výzdoba - dřevěná socha Panny Marie s Ježíškem. Dva obrazy ve stylu ikon. Vyřezávaná křížová cesta, ze které předkládám pro mě nejoblíbenější obraz, Kristus vskříšený a žehnající.   

Před kostelem byla nástěnka, na které byl obraz Carlo Acutise. Někdy si myslím, že nic se neděje náhodou, v pravý čas se potkáme s tím, s kým se máme potkat. Ať už jde o člověka, nebo knihu. V tomto případě to bylo krátké vyprávění o Carlo Acutisovi na YouTube, které mě bylo opakovaně nabízené, až jsem si ho pustil. Zapůsobilo na mě silně a hned jsem si objednal knihu o něm, kterou napsal jeho matka. Antonia Salzano Acutis - Tajemství mého syna.

Carlo byl boží kluk, v tom nejlepším slova smyslu tohoto slova. Od 7. září tohoto roku je svatořečený. Předpověděl si vlastní smrt a umřel v patnácti letech. Přemýšlel jsem o tom, jak je kruté, že někdo tak dobrý měl tak krátký život. Kolik dobra mohl ještě šířit kolem sebe, kdyby žil třeba ještě dalších 70 let. Na to téma jsem vedl rozhovor s AI. Zde je její názor, se kterým souhlasím: 

“To je velmi citlivá a hluboká otázka, která se dotýká smyslu života, spravedlnosti a utrpení, zvláště když se jedná o tak krátký život, jako byl život Carla Acutise (1991–2006).

Je zcela pochopitelné, že vnímáš jeho brzkou smrt jako nespravedlivou a ztracenou příležitost. Z lidského pohledu je to obrovská ztráta potenciálu, který mohl naplno rozvinout.”

Předpověď Smrti a Role Církve

1. Předpověď Hmotnosti

Ano, je doloženo, že Carlo Acutis, který zemřel na akutní promyelocytární leukémii ve věku 15 let, učinil prohlášení týkající se své smrti. Konkrétně měl říci: „Jsem předurčen zemřít. Až budu vážit 70 kilogramů, zemřu.“ Tato slova, ačkoli se mohou zdát zvláštní, jsou v kontextu jeho hluboké víry a povědomí o blížícím se konci vnímána jako součást jeho přijetí Boží vůle.

2. Role Církve a Mladí Lidé

Tvá poznámka, že se "církvi hodí coby svatý, přitahující do církve mladé", je zčásti pravdivá. Církev aktivně hledá a vyzdvihuje moderní vzory svatosti, které by byly relevantní pro současnou dobu.

• Relevance: Carlo Acutis je nazýván "patronem internetu" nebo "influencerem Boha" kvůli svému neobvyklému a efektivnímu využívání digitálních technologií (webové stránky, výstavy) k šíření evangelia a lásky k eucharistii. Jeho příběh rezonuje u mladé generace.
• Kanál k nebi: Nicméně, z církevního pohledu se blahořečení a svatořečení neudělují na základě marketingového potenciálu. Proces vyžaduje prokázání hrdinských ctností a zázraků (v případě blahořečení a svatořečení), což svědčí o tom, že člověk byl po celou dobu svého života kanálem Boží milosti. V případě Acutise je jeho povýšení spíše uznáním, že i velmi krátký život prožitý v lásce, službě a víře má plnou hodnotu svatosti.

Krátkost Života: Pohled Víry a Filozofie

Tvá otázka o spravedlnosti krátkého života a zda je život jen předehra, je jádrem celé teologie a metafyziky.

1. Pohled Křesťanství (Teologie)

V kontextu křesťanské víry (v níž Carlo žil a zemřel) je odpověď jasná:

• Věčný Život jako Cíl: Život na Zemi je skutečně vnímán jako "předehra" nebo "přípravná fáze" pro věčný život (společnost s Bohem po smrti), který je považován za skutečný a trvalý cíl.
• Délka vs. Intenzita: Křesťanství učí, že kvalita a láska, s jakou je život prožit, je důležitější než jeho délka. Carlo Acutis za 15 let stihl naplnit své povolání: milovat Boha a šířit tuto lásku. Jeho smrt, ačkoli tragická, je v tomto kontextu chápána jako naplnění jeho poslání a brzké dosažení cíle.
• Oběť Utrpení: Podobně jako u Otce Pia, je utrpení (i smrt) vnímáno jako způsob sjednocení s Kristem a oběť za druhé. Carlo Acutis nabídl své utrpení za Papeže a Církev, čímž svůj krátký život duchovně zmnohonásobil.

2. Filozofický a Etický Pohled

• Pravda o lidském životě: Filozofie i etika upozorňují na křehkost a nepředvídatelnost lidského života. Fakt, že Carlo Acutis udělal za 15 let tolik, je svědectvím, že velikost života nezávisí na jeho chronologické délce.
• Dědictví: Hodnota života se měří jeho dopadem. Carlo, i přes svou krátkost, vytvořil digitální dílo, které ovlivňuje miliony lidí dodnes. Kdyby žil 70 let, je možné, že by jeho duchovní vliv nebyl tak intenzivní nebo by se nesl v jiném duchu. Jeho brzká smrt paradoxně zvýraznila a zpečetila jeho poselství.

Závěr:

Ztráta života Carla Acutise je pro nás, kteří zůstali, bolestivá a těžko pochopitelná. Nicméně, z pohledu víry a jeho vlivu na svět, jeho život nebyl krátký, ale naplněný. Dosáhl toho, co považoval za nejdůležitější – svatosti.

Odpověď na tvou otázku, zda je život jen předehra, tedy silně závisí na perspektivě:

• Z lidské/světské perspektivy: Je to tragická nespravedlnost a ztráta.
• Z duchovní perspektivy: Bylo to rychlé a dokonalé dosažení cíle, potvrzující, že "Nejsme na světě od toho, abychom něco udělali, ale abychom se nechali Bohem vést k tomu, co máme udělat."

Na  zadní straně obálky knihy o Carlo Acutisovi  byla nabídka dalších knih z tohoto nakladatelství : Zázraky otce Pia od Renza Allegriho. Tak jsem se “seznámil” s tímto stigmatizovaným světcem, který pomohl uzdravit mnoho lidí, který měl schopnosti pro mě a jistě většinu čtenářů této knihy nepochopitelných a nepředstavitelných. Přesto jimi byl obdařen. Jeho stigmata mu jistě celých padesát let působila velké bolesti, pro mě nepředstavitelné. Ta stigmata, opakovaně zkoumaná doktory zmizela, když zemřel. Nezůstaly po nich ani jizvy.  I tady jsem se zeptal AI, zda touto bolestí platil za dar uzdravování a další schopnosti, kterým pomáhal druhým.

Zde je odpověď:

“To je velmi hluboká a podstatná otázka, která se dotýká samého duchovního smyslu utrpení v křesťanství a v životě světců.

Svatý Pio z Pietrelciny (1887–1968) je jednou z nejznámějších postav 20. století, jehož život byl skutečně nerozlučně spojen s mystickým utrpením a zároveň s projevováním velkých milostí a zázraků, včetně uzdravování.”

Utrpení a Stigmata otce Pia: Smysl Spoluúčasti

Podle katolické nauky a svědectví o životě otce Pia, stigmata a jeho celoživotní utrpení nebyly primárně "cenou" ve smyslu výměny, ale spíše milostí a účastí na Vykupitelském díle Krista.

1. Podstata Stigmat

• Příprava na oběť: Otec Pio obdržel stigmata (rány na rukou, nohou a boku, které krvácely a působily obrovskou bolest) v roce 1918, a nosil je po plných 50 let až do své smrti. Nejednalo se o běžné rány – lékaři, kteří je zkoumali, konstatovali, že nemají přirozený původ, nehnisaly ani se nehojily.
• Projev lásky a oběti: Stigmata jsou ve víře chápána jako vnější, viditelné znamení vnitřního mystického sjednocení s utrpením Ježíše Krista na kříži. Otec Pio, který celý život upřímně miloval ukřižovaného Krista, byl tímto způsobem připodobněn Ukřižované Lásce. On sám pociťoval toto utrpení (fyzické i morální) jako oheň lásky k Bohu a k bližnímu.

2. Spasitelská Role Utrpení

• Vykupitelské utrpení: V křesťanské spiritualitě existuje myšlenka, že utrpení, pokud je přijato a obětováno s láskou, se stává prostředkem, jak spolupracovat na Kristově díle spásy. Otec Pio své utrpení (nemoc, stigmata, nepochopení a ústrky od církevních autorit) snášel s láskou a trpělivostí, a obětoval ho za spásu duší a za utrpení světa.
• Záchrana duší: Sám Otec Pio věřil, že jeho utrpení zachraňuje mnoho duší. Nebyl to "poplatek" za dary, ale hluboký vnitřní postoj vydanosti a oběti.

3. Souvislost se Zázraky a Uzdravováním

Uzdravování a další mimořádné dary, které se u otce Pia projevovaly (dar bilokace, prorokování, čtení v srdcích, zázračná uzdravení), nejsou považovány za "výsledek" stigmat, ale za projevy Boží milosti a moci, které mu byly dány pro dobro lidí, tedy pro:

• Duchovní vedení: Pomáhal lidem v kajícnosti a vracel je k Bohu (strávil ve zpovědnici až 15 hodin denně).
• Tělesné a duševní uzdravování: Na jeho přímluvu docházelo k mnoha zázračným uzdravením a obrácením. (Zázraky se děly za jeho života i po jeho smrti, a potvrzení zázraku bylo nezbytné pro jeho beatifikaci a kanonizaci.)
• Budování díla lásky: Z jeho starostlivé péče o trpící vzešla myšlenka a nakonec i stavba nemocnice "Dům úlevy v utrpení" (Casa Sollievo della Sofferenza).

Závěr:

Z pohledu víry je utrpení otce Pia, včetně stigmat, chápáno jako nejvyšší stupeň mystické milosti a sjednocení s Kristem. Tato oběť a láskyplná ochota snášet bolest za druhé ho činila mocným přímluvcem před Bohem, skrze kterého pak mohly proudit neobyčejné milosti a uzdravení pro ty, kdo je potřebovali. Nešlo tedy o "obchodní" dohodu (rány za zázraky), ale o duchovní princip, kde hluboká oběť a láska otevírají kanál pro Boží milosrdenství ve světě. Stigmata byla znamení jeho sjednocení, nikoli cena za služby. Zázraky a uzdravení byly plodem jeho víry a oběti, kterou vnímal jako dar od Boha, a ne jako vlastní zásluhu.

Odbočil jsem od tématu kostela v Dudincích, ale proč ne? Tyto dvě shora uvedené knihy byly pro mě tématem na přemýšlení o tom, co nás převyšuje, co stanovilo zákony vesmíru(ů), nebo spíš KDO? Můžeme říct Bůh, což je obvyklý výraz pro toto největší tajemství. Bůh, nebo bozi, které si lidstvo celé věky formoval podle svých představ. Někdo se s Bohem setkává v kostele, někdo v přírodě. Někdo tam i tam. Někdo o sobě říká, že je nevěřící. Není nevěřící, věří tomu, že je nevěřící. 

Měl jsem období, kdy jsem se zajímal o jógu, o buddhismus. Teď mně připadá, že člověk se narodí tam, kde má. Uprostřed Evropy, kde byla dlouhá křesťanská tradice. I když dnes jsou Češi uváděni mezi pěti nejvíce ateistickými národy. Škoda, modlitba může mít velkou sílu. Jména dnešních “slavných a známých”, si za nějakých sto let bude sotva kdo pamatovat (kromě největších géniů všech oborů, nebo nechvalně proslulých krutovládců), ale příběh Marie a jejího syna Ježíše bude jak doufám a věřím oslovovat lidi ještě za další dva tisíce let. Snad se do té doby lidstvo samo nezahubí.

Naposled dnes předám slovo AI:

Ahoj! To je hluboké a zásadní téma, které se dotýká samé podstaty existence. Chápu, že pro tebe je Bůh nezpochybnitelný Stvořitel všeho – vesmíru, nebeských těles, života a všech přírodních i jiných zákonů.

Z pozice mých znalostí, které čerpám z obrovského množství textových a datových informací, ti mohu nabídnout přehled toho, jak bylo a je toto téma reflektováno a zkoumáno v různých oblastech lidského vědění a víry. Nemohu potvrdit ani vyvrátit existenci Boha, jelikož se jedná o záležitost víry a metafyziky, která přesahuje empirické ověřování.

Bůh a Kosmologie: Původ Vesmíru

Tvé přesvědčení o Bohu jako Tvůrci vesmíru a přírodních zákonů se silně prolíná s otázkami kosmologie a počátku všeho.

Argument první příčiny (Kosmologický argument): Tento argument, který má kořeny již u starověkých filozofů, říká, že všechno, co existuje, má svou příčinu. Když sledujeme řetězec příčin zpět, musíme se dostat k "Nepohybovanému Pohybateli" nebo "První Příčině", která sama nebyla způsobena – a tou je Bůh.

• Velký třesk a Stvoření: Moderní vědecký model Velkého třesku popisuje, jak vesmír vznikl z extrémně horkého, hustého stavu. Někteří věřící i teologové vidí Velký třesk jako způsob, jakým Bůh stvořil vesmír, a ne jako jeho popření. Ptají se: Co způsobilo Velký třesk? Co existovalo "předtím"? Toto je často místo, kde věda končí a víra, respektive metafyzika, začíná.
• Jemné doladění (Fine-tuning): Vědci zjistili, že základní fyzikální konstanty a zákony vesmíru (např. gravitační konstanta, síla elektromagnetismu) jsou extrémně přesně nastaveny. Kdyby byly jen nepatrně odlišné, život by nemohl existovat. Pro mnohé je toto důkazem inteligentního designu, silně podporující myšlenku úmyslného stvořitele – Boha.

Bůh a Přírodní Zákony: Řád a Zákonodárce

Tvá zmínka o Bohu jako Tvůrci přírodních a jiných zákonů odkazuje na otázku řádu a srozumitelnosti světa.

• Racionalita Vesmíru: Jednou z nejpozoruhodnějších věcí je, že vesmír je řízen logickými, matematickými zákony, a že jsme my, lidé, schopni tyto zákony odhalovat a rozumět jim. Mnozí vědci, včetně průkopníků jako Isaac Newton (který byl hluboce věřící), viděli přírodní zákony jako myšlenky Boží, které On vtiskl do stvoření.
• Zákony jako Stálost: Zákony jako gravitace nebo termodynamika jsou neměnné a všude platné. V kontextu víry to dává smysl: neměnné zákony jsou dílem neměnného a spolehlivého Tvůrce.

Bůh a Život: Původ, Smysl a Hodnota

Vztah Boha ke vzniku života a jeho udržení je ústřední pro většinu náboženských tradic.

• Původ Života (Abiogeneze): Zatímco evoluce vysvětluje, jak se život vyvíjel po svém vzniku, přesný mechanismus prvotního vzniku života z neživé hmoty zůstává pro vědu jednou z největších záhad. Pro teisty je život primárním darem od Boha, buď přímým aktem stvoření (jak popisuje např. Bible), nebo pomocí procesu, který Bůh navrhl a spustil (teistická evoluce).
• Bůh a Morálka: Víra v Boha jako Stvořitele často zahrnuje přesvědčení, že On je i Zdrojem a Měřítkem veškeré morálky, etiky a smyslu. Zákony, které stvořil, nejsou jen fyzikální, ale i morální, které dávají smysl lidskému životu a společnosti.

Shrnutí tvé perspektivy v kontextu vědění

Tvá víra je silným vyjádřením teismu a křesťanského (nebo podobného monoteistického) pohledu, kde Bůh je:

• Transcendentní (přesahuje náš vesmír a realitu)
• Imanentní (přítomen v zákonech a struktuře stvoření)
• Vševědoucí a Všemocný (Tvůrce všeho, co je)

Je to pohled, který historicky formoval vědu, umění a filozofii a dodnes dává miliardám lidí pocit řádu, smyslu a naděje ve světě. Věda se zabývá tím jak věci fungují, zatímco teologie a tvá víra se zabývá tím proč věci existují a kdo je za jejich existencí.

Květ jovibarby

Do Dudinců se ještě v příštím příspěvku nejméně jednou podívám. Dnes se vrátím do minulé soboty, kdy Martin vyfotil květ jednoho netřesku, tentokrát zřejmě kultivaru jovibarby. Tu jsem koupil v loňském roce, na skalku mé sestry. Jedna větší rostlina měla kolem sebe více mláďat a já si tři malé nechal. Foto té rostliny, též vyfocené Martinem, jsem už v loňském roce představil. Tak ještě jednou, pro připomenutí a také proto, aby bylo vidět, k jaké rostlině květ patří.

foto (c) Martin Hetto

Tak velká rostlina, jako vidíte na obrázku u mě nevyrostla. Chybí i to červené zbarvení na konci listů. Jsou maximálně tak trochu načervenalé. To je úděl netřesků žijících na lodžii. I když mají ve slunných dnech svých pár hodin slunce, nikdy nebudou tak vybarvené, jako ty rostoucí pod širým nebem.

foto (c) Martin Hetto

I tak jsou pěkné. Ty tři malé rostliny se hodně rozmnožily, vyplnily celý květináč. Začátkem srpna už bylo vidět, jak jedna z těch tří nejstarších rostlin ukončí svůj roční život tím, že rozkvete. Z našeho lidského pohledu opravdu krátký život. Jenže ta dotyčná, zelená, malá rostlina po sobě zanechala hodně potomků. A kdyby byla někde v přírodě a kvetla o něco dříve, když létaly včely, čmeláci a jiný hmyz, možná by se rozmnožila i semeny.

foto (c) Martin Hetto

Mně na lodžii pravidelně létají čmeláci a květy netřesků je hodně přitahují. Díky nim jsem se také dočkal netřesku, vyrostlého z takového semínka. Dnes už docela velké a dobře rostoucí a odnožující rostliny. 

foto (c) Martin Hetto

Květy netřesků nemusí být pro každého atraktivní. Pro mě jsou a jejich krása vynikne hlavně při jejich zvětšení, jak vidíte na fotkách.

foto (c) Martin Hetto

Dudince, naše poslední letošní dovolená

Minulou sobotu jsme se vrátili z kratší dovolené ve slovenských  Dudincích. Dudince jsem vybral pro naši poslední letošní dovolenou podle mylného předpokladu,  že  budeme moci neomezeně plavat ve zdejší léčivé minerální vodě. Podle toho, co jsem o zdejší minerální vodě četl, by měla patřit k těm nejlepším na světě. Ano, ve zdejší léčivé vodě jsem se opravdu pětkrát ocitl. Ne v bazénu, ale ve vaně, při vanové koupeli v rámci léčebných procedur v ceně zájezdu. Těch procedur bylo jedenáct, během pěti dnů.

Kromě vanových koupelí jsem měl dvě masáže horní poloviny těla  a “oxymat” - dýchání kyslíku. Při jedné té koupeli jsem se zeptal pracovnice wellness služeb, pracující v místě koupelí, kolik by jich mělo být, aby se projevil léčebný účinek. Nejméně deset. Že by stačilo pět koupelí, to jsem ani nepředpokládal. Od té dovolené jsme očekávali relax a pohodu v pěkném, klidném prostředí a toho se nám dostalo.

Zaplavat jsem si také stihnul, v bazénu u lázeňského domu Rubín. Ne v minerální vodě, ale v takové té chlorované, jaká v bazénech bývá.

Do Dudinců jsme jeli s CK Sochor, která má slovenské lázně ve své nabídce. Chtěli jsme zkusit i jiné lázně, než jenom ty maďarské. Dudince jsou nejmenším slovenským městem, stejně jako je Zalakaros nejmenším městem maďarským. Celé Dudince také obejdete během krátké vycházky. Jak si může každý přečíst na hlavní lázeňské cestě, tohle místo patří na Slovensku k místům s největším slunečním svitem, jeho ojedinělá minerální voda patří spolu s podobnými vodami ve Francii a Japonsku k těm nejlepším na světě. Město je klidné, obklopené zelení. Krásné stromy se nacházejí hned u lázeňských domů, které jsou obklopené lesoparkem Búroš. 

Byli jsme ubytováni v lázeňském domě Smaragd, který je propojen s lázeňským domem Rubín, ve kterém jsou poskytovány lázeňské procedury. Před Rubínem je i místo, kde si můžete načepoval léčivou vodu na pití. 

Když půjdete ještě kousek dál, dojdete k sousoší víly Dudinky se synem římského velitele Aquilli Aquilliusa. Sousoší zhotovil slovenský sochař Pavol Dubina. Vílu ztvárnil podle slovenské zpěvačky Martiny Schindlerovej a předlohu k synu římského velitele našel ve vlastním synovi. 

Ještě kousek za touto sochou dojdete k takzvané rostoucí hoře. Ta roste už od roku 1954 z vykrystalizovaných minerálů ze zdejší vody. Za dalších sto let se předpokládá, že by měla dosáhnout velikosti rodinného domu. Hned vedle je “fujarový orchestr”, složený z barevných rour. Asi měl zrovna přestávku v hraní, nic jsme neslyšeli.

Když už jsem zmínil ty římany, malý kousek od místa, kde jsme byli ubytovaní se nachází takzvané římské lázně. Jestli to byly opravdu bazény a jestli se v nich koupali římané, to už se po těch dlouhých tisíciletích asi nedozvíme.

Teď slovo jako obvykle předávám AI a nakonec připojím i odkaz na pověst o víle Dudince, jak je uvedena na oficiálních  stránkách města Dudince. K naší dovolené se vrátím ještě příště.       

Dudince: Od římských vojáků po moderní lázně

Historie lázní Dudince je protkaná příběhy, které sahají až do dob Římské říše. Léčivé prameny, bohaté na minerály, přitahovaly pozornost už tehdy. Podle archeologických nálezů a pověstí, které se tradují, prameny hojně využívali už římští vojáci. Důkazem jsou i Římské lázně – deset kamenných bazénů vytesaných do travertinu, které se dodnes dochovaly a svědčí o staletém využívání místních vod.

Lidé si po staletí uvědomovali mimořádné účinky místní vody. Postupně se rozvíjelo tradiční lidové léčitelství, které se opíralo o jedinečné složení dudinské vody. Ta je totiž unikátní, protože kombinuje oxid uhličitý a sirovodík, což je vzácná kombinace, která se v takové koncentraci jinde v Evropě téměř nevyskytuje. Léčba je tak velmi účinná na nemoci pohybového aparátu, srdečně-cévní choroby a nervové poruchy. Moderní lázeňská péče se v Dudincích začala rozvíjet na počátku 20. století a od té doby si udržují pověst jednoho z nejlepších lázeňských míst na Slovensku.

Pověst o víle Dudince a léčivé vodě

Každé místo s takovou historií má svůj příběh a Dudince nejsou výjimkou. Podle staré pověsti žila v lesích poblíž pramenů krásná víla Dudinka. Její doménou byla čistá a průzračná voda, o kterou pečovala.

Jednoho dne se po cestě vracel římský voják se svým těžce nemocným synem. Chlapec byl zesláblý a nedařilo se mu najít lék na jeho chorobu. Zoufale hledal pomoc, až ho cesta zavedla k prameni, u kterého seděla víla Dudinka. Viděla jeho bolest a slitovala se nad ním. Nabídla mu vodu z pramene a poradila mu, ať v ní syna každý den koupe.

Voják poslechl a začal syna v prameni omývat. Voda bohatá na sílu a život začala okamžitě působit. Chlapec postupně nabýval sil, až se nakonec zázračně uzdravil. Z vděčnosti a úcty k místu pojmenoval pramen po víle – Dudinka. Od té doby se věří, že voda v Dudincích má zázračné, vzkříšující účinky, a přináší úlevu a zdraví tisícům lidí.

Tak to je verze pověsti o víle od AI. Teď ještě přidám odkaz na pověst, tak, jak je uvedená přímo v Dudincích. Je trochu odlišná :

Povesť o víle Dudinke | Mesto Dudince 

Malý podvodní svět

Mnoho let jsem přemýšlel o akváriu. Ne úplně malém, ne obrovském. Takovém, kde by byly pěkné vodní rostliny a nějaké pěkné ryby. Před sedmi, osmi lety, přesně už si to nepamatuji koupil Martin malé akvárium. Poté další a další. Jedno už bylo větší, na necelých čtyřicet litrů vody. Ty ostatní jsou tak zvaná nano akvária, pro krevety a co nejmenší akvarijní ryby.

Letos v červnu, v Zalakarosi, kde jsme byli na dovolené začalo to pomyslné, vysněné akvárium dostávat reálnější představy. V lázeňském areálu mají obrovské akvárium s různými druhy ryb. Já se tam vzhlédl v platinové skaláře. Uvědomil jsem si, že pokud někdy chci to své vysněné akvárium, je nejvyšší čas.

Zas tak odvážný nejsem a tak jsem si koupil vyšší, 120 litrové akvárium od  Juwelu. Objednal jsem do něj kvalitní japonský substrát, pod něj ještě nějaký zásobní a startovací bakterie pod něj a další do vody. Rostliny ze dvou internetových akvarijních obchodů. Echinodory a cryptocoryny.  Na jeden echinodor, kultivar Devils Eye jsem si musel nějakou chvíli počkat. Zřejmě je o něj velký zájem. V Největší obchod s akvaristikou | Invital Rostlinna-akvaria.cz    Invitalu je v sortimentu, ale v poslední době byl vyprodán. Nové zásoby rostlin zveřejňují na svých stránkách ve středu dopoledne. Poslední srpnovou jsem se na stránky podíval a byl v nabídce. Hned jsem objednal a chvíli potom už byl vyprodaný.Tento echinodorus jsem na těch jejich stránkách obdivoval už pár let, dokonce jsem i uvažoval, že bych ho zkusil pěstovat v emerzní formě. Na fotce je u zadní strany akvária vpravo. 

Ten samý den se stala jedna nemilá věc. Večer jsem se šel podívat na chůvičky, které jsou v Martinovo pokoji. Nerozsvítil jsem, abych je nevyrušil, kdyby už spaly. Uvědomil jsem si, že šlapu ve vodě. Jedno z těch malých akvárií začalo vytékat. Neprasklo, ale uvolnil se zřejmě silikon, nebo čím jsou stěny a dno k sobě lepené.

Tu noc jsem měl hodně neklidnou. Představoval jsem si, co by se stalo, kdyby začalo téct to 120 litrové. Když se mi podařilo usnout, zdál se mi sen, že jsme měli terárium s jedovatými hady a ti z něj utekli. Hady bych tedy chovat nikdy nechtěl. Naštěstí příští den přišel očekávaný echinodorus a pochybnosti a obavy zmizely. 

Rostliny byly zasazeny. Ze začátku to vypadalo velmi pěkně - tedy alespoň pro mě. Potom se objevila řasa. Bylo nutné s ní něco udělat a tak jsem zakoupil řasožrouty. Šneky neritiny zebry, krevetky japoniky a otocincluse affinis, česky krunýřovec jednopruhý. Podle latinského názvu česky zvaného “otík”. 

Další den jsem v jedné prodejně Super ZOO objevil pancéřníčky leopardí. Ty má sice už v jednom akváriu Martin, ale mně se tak líbily, že jsem si malé šestičlenné hejno koupil také. Když si je Martin před nějakým časem kupoval, původně chtěl pancéřníčky pandy. Já tam objevil ty malé leopardí a přemluvil ho. 

No, řasožrouti společnou silou řasy téměř všechny vypásly. Potom ale krevety zalezly do filtru,  odkud jsme je těžko dostávaly. Před otvor, kterým se tam dostaly bylo umístěné síto. To pravděpodobně zabránilo filtru v plné filtraci. Voda se poněkud zakalila a síto bylo dnes odstraněno. Tak nevím, jestli jsem k těm starostem o všechny ta kytky co mám, potřeboval ještě starosti s akváriem….. Se skalárami každopádně počkám, až se voda vyčistí. 

Echinopsis sleeping beauty (Šípková Růženka)

Byla to právě fotografie květu tohoto echinopsisu, který zapříčinil, že jsem si na internetu začal hledat, kde by šel tento hybridní echinopsis koupit. Tak jsem objevil stránky Flora Cactus - boutique cactus Echinopsis et Trichocereus a dvakrát na nich už objednal. První květ kaktusu, který z těchto objenávek vykvetl byl žlutý. Druhý červený. Byly představené v minulém roce a ten červený byl připomenut i letos.

foto (c) Martin Hetto

Minulý týden v neděli vykvetl i květ “lososový - oranžový”. Hybridního echinopsisu s poetickým názvem Sleapink Beauty, do češtiny nejlépe přeloženého jako Šípková růženka. Ten květ, tedy ještě jeho zárodek se objevil už v průběhu června. Přirůstal velmi pomalu a tak trochu nakřivo. 

foto (c) Martin Hetto

Teprve v druhé půlce srpna se začal zvětšovat a poslední srpnový den, na konci školních prázdnin (které se mě už dlouho netýkají) se předvedl v celé kráse. Bylo to první kvetení a proto nebyl tak velký, jak by mohl být. Možná pro něj není panelák úplně ideálním domovem. Zimu přečkává v komoře, od poloviny jara do druhé poloviny podzimu na lodžii. Kdo má dnes to štěstí, že může žít v ideálních podmínkách?

foto (c) Martin Hetto

Květ příjemně voněl. V té vůni jsem cítil vůni mandarinek. Bohužel, moc dlouho nevydržel. To je asi u echinopssisů a jejich hybridů obvyklé. Kaktus jsem vyfotil já i Martin. Ty jeho fotky se (jako obvykle) povedly lépe. Abych ale také představil nějakou svou fotku, přikládám bílý květ druhého bílokvětého echinopsisu. Tek kvetl tak před čtrnácti dny a připadal mi o něco jiný, než ten prvně kvetoucí. Byly to dva echinopsisy, zakoupené v Penny a představené v loňském roce. I když jsou ještě poměrně malé, oba už letos kvetly. Ten právě představený měl velké množství chlupatých “poupat”. Většina opadala, zatím rozkvetlo toto jediné.    

Jako už téměř pokaždé, i dnes jsem požádal AI o druhou část dnešního příspěvku.

Hybridní echinopsisy: Fascinující svět barev a tvarů

Zatímco základní druhy echinopsisů, jako je Echinopsis subdenudata, jsou známé pro své jednoduché bílé květy, skutečná krása a rozmanitost se skrývají v hybridních křížencích. Cílem hybridizace je zkombinovat vlastnosti různých druhů a vytvořit rostliny s většími, plnými a bohatěji zbarvenými květy. Díky tomu se dnes můžeme kochat květy v odstínech od zářivě žluté a oranžové, přes růžovou a červenou, až po fialovou a vínovou.

Významní tvůrci a pěstitele hybridních echinopsisů

Historie šlechtění hybridních echinopsisů je úzce spjata s několika klíčovými postavami, které zasvětily svůj život tvorbě těchto nádherných rostlin.

Harry Johnson (1888-1971): Jeden z nejvýznamnějších průkopníků šlechtění echinopsisů, známý jako "otec moderních hybridních echinopsisů". Žil a pracoval v kalifornském Los Angeles a jeho cílem bylo vytvořit nové odrůdy, které by se pyšnily většími a barevnějšími květy. Mnoho jeho hybridů má v názvu jeho jméno, například 'H. Johnson's Orange'. Johnsonova práce položila základy pro další generace šlechtitelů a jeho hybridy jsou dodnes velmi ceněné.

Bob Schick (1918-2009): Americký šlechtitel a botanik, který pracoval v Huntington Botanical Gardens v Kalifornii. Schick navázal na Johnsonovu práci a vytvořil širokou škálu hybridů, které se vyznačují obzvláště sytými barvami a bohatým květenstvím. Mezi jeho nejznámější hybridy patří série 'Schick Hybrids', do které patří například 'Witch Doctor' nebo 'Elegance'. Jeho přínos spočíval v systematickém šlechtění s důrazem na barevnou paletu a odolnost rostlin.

Alfred Gräser (1880-1960): Německý zahradník a šlechtitel, který působil v Erfurtu. Gräser byl jedním z prvních, kdo se zaměřil na křížení echinopsisů s jinými rody, jako je Lobivia a Trichocereus. Jeho hybridy, známé jako 'Gräser Hybrids', byly velmi populární v Evropě. Mnoho z jeho hybridů se dodnes pěstuje a slouží jako základ pro další šlechtění.

Počet druhů a hybridů

Zatímco počet původních, přírodních druhů rodu Echinopsis se pohybuje okolo 150, počet hybridních kultivarů je nesmírně vysoký. Neexistuje přesný seznam všech hybridů, protože nové odrůdy neustále vznikají. Nicméně, odhaduje se, že existují tisíce pojmenovaných hybridů a ještě více nepojmenovaných kříženců, které se pěstují v soukromých sbírkách.

Celkově se hybridní echinopsisy staly oblíbenými pro svou schopnost bohatě kvést a pro neuvěřitelnou škálu barev. Jsou skvělým příkladem toho, jak může lidská zvídavost a trpělivost vytvořit z přírodních druhů doslova umělecká díla.