Během několika posledních krásných dnů, které se spíše podobaly létu než jaru, se příroda nádherně zazelenala. Každodenní procházky těmito léty důvěrně známými místy, kde znám většinu stromů a keřů, jsou pro mě vždy důvodem k dobré náladě.
A přece je stále co objevovat, i v tom nejbližším okolí. Jen pár metrů od místa, kde bydlíme, je za plotem školy delší řada keřů. Kolem nich chodím roky a nikdy mě nijak zvlášť nezaujaly. Až tento týden jsem si jejich květy pořádně prohlédl a zjistil, že příjemně voní. S pomocí Martinova chytrého telefonu jsem se pak dozvěděl, že jde o zimolez tatarský. Jeho květy jsou opravdu podobné květům popínavých zimolezů (lián), které se pnou kolem plotů zahrad a v létě upoutají svou výraznou vůní.
Přikládám několik fotek z míst, kterými téměř každý den chodím. Teď, v té záplavě zelené barvy, v kontrastu s modrým nebem a malým doplňkem barevných květů působí příroda jako balzám, na duši i na tělo. Na tělo hlavně chůzí a jarním, čerstvým vzduchem.
Dnes jsem původně chtěl psát o scindapsusu tricolor. Tak ho tedy zmíním, přestože fotky nejsou schopné zobrazit krásu jeho listů. I když jsem o něm chtěl psát jako o rostlině, které se moc nedaří růst. Naroste pár listů, potom následuje bezlisté pokračování v podobě dlouhého šlahounu. Dál už nic. Možná proto je tak málo rozšířený. Nějakou fotku přesto přiložím. Ty jeho tři barvy jsou tmavozelená, šedostříbrná a hráškově zelená. Na fotkách bohužel nevyniknou.
Rozloučím se obrázkem letošního prvního květu mého oblíbeného, už víckrát zde zmiňovaného kaktusu, lofofory, na Martinových fotkách.
Žádné komentáře:
Okomentovat