Tak mně v práci začíná kvést jedno malé a vděčné aloe. Vzpomněl jsem si, že jsem ho při téže situaci vyfotil vloni v únoru. Ani sám nevím, proč od té doby nedošlo k jeho představení. Možná proto, že nejsem na aloe zas tak velký odborník a nejsem si zcela jistý, který kultivar Aloe rauhii toto u mě už pěkných pár let rostoucí aloe je.
Mám takový zvyk, že když obdržím novou zásilku rostlin, napíšu si jejich názvy do kalendáře, na ten den, kdy ke mně dorazily. Tak jsem dohledal, že toto aloe má být Aloe Lizard Lips. Tedy proč zrovna ještěrčí rty, to nevím. V mládí jsem se nachytal ještěrek, ale jejich rty mi tedy listy tohoto aloe nepřipomínají. Třeba pěstiteli, Johnu Bleckovi, který toto aloe vypěstoval připomínaly nějakou jinou, exotickou ještěrku.
Tedy pokud je to přesně Lizard Lips. Mně se nějak zdají na fotkách ty kultivary Aloe rauhii podobné. Lizard Lips by měl být multihybrid. Jak jsem z informací na internetu pochopil, zmíněný pěstitel nejdříve zkřížil Aloe descoinsii a Aloe calcarophila. Výslednou rostlinu zkřížil s Aloí bellatula a výsledek nakonec s Aloí rauhii.
Všechna uvedená aloe jsou pěkná, takže výsledek nemohl být jiný. Rostlina je to navíc velmi životaschopná. Důkazem je i to, že na okenním parapetu žije dnes ve třech květináčích. Dva z nich jsou na okně obráceném na jih, jeden na okně na západ. Ty na jižním jsou menší, mají kratší listy, ale jsou kompaktněji rostlé. Na západ obráceném okně jsou rostliny tohoto aloe největší s nejdelšími listy.
Květy se objeví nejméně dvakrát, možná i třikrát do roka. I když toto aloe není “čisté krve” a na nějakou lokalitu v jeho případě nemůže být ani pomyšlení, je to rostlina velmi pěkná a schopná dělat pěstitelům radost.
Pan John Bleck si při jejím vzniku jistě dost vyhrál a užil si jistě napětí, co z jeho pokusů vznikne. Být učitel, dám mu za jeho pokus jedničku s hvězdičkou, dvakrát podtrženou a doufal bych, že díky jeho hravosti bude sukulentní svět obohacen ještě o nejednu pěknou rostlinu.
