Aloe melanacantha, Tillandsia caput-medussae

Ve středu jsem si vzal do práce fotoaparát a přemýšlel, jaká z kytek ještě nebyla vyfocena.
Obě zvolené pro dnešní příspěvek pochází z Akce rostliny Sekce pěstitelů sukulentů.

Jejich letošní akce už skončila. Je pravda, že kvůli nadbytku rostlin jsem jejich nabídku jen zběžně prohlédl. Jako vždy v ní bylo nabízeno hodně zajímavých kytek za ceny takřka symbolické a více než přátelské.

I když jsem si umiňoval, že letos už žádné nové kytky nepřibudou, opak je pravdou. Ale o tom někdy příště. Dnes nabídnu inspiraci na další Akci rostliny, tedy až na příští rok. Je dobré mít se na co těšit.

Aloe na fotkách se jmenuje melacantha a pochází z jihu Afriky. Je blízce příbuzná s Aloí erinacea, která už na těchto stránkách byla také představena. Obě tyto aloe jsou stejného typu a jsou velmi pohledné. Někdy je erinacea uváděna jako Aloe melanacantha var.erinacea. Co mohu soudit podle svých rostlin, melanacantha má listy víc zelené a prohnuté, erinacea má listy rovné a “šedomodré”. Může to být ale i rozdílným umístěním na oknech. Melanacantha má podstatně více slunce.

Nevím, jak stará rostlina tohoto aloe  byla, když ze zmíněné akce před třemi lety v květnu dorazila. Rok, maximálně dva. Po té době je stále ještě ve velmi přijatelné velikosti (květináč má průměr osm centimetrů) a kromě toho slunného místa na okně a podle roční doby odpovídajícího zalití jednou týdně, nic dalšího ke spokojenému růstu nepotřebuje.

Tillandsia caput-medusae patřila ke dvěma prvním tilandsiím, které jsem si před čtvrtstoletím koupil. Přežila, ovšem teď, v posledních letech nějak živoří. Možná se po těch mnohých generacích v našem prostředí projevila degenerace. Ta samá rostlina, kterou jsem tento týden vyfotil, je má druhá rostlina tohoto druhu.

Je pro mě svým způsobem také velmi památná. Když jsem, myslím před dvanácti léty, začal naplno propadat své zelené závislosti a v té době hlavně haworciím, objevil jsem právě Akci
rostliny Sekce pěstitelů sukulentů. V té době byla distributorkou rostlin paní, tehdy ještě slečna Lenka Č.

Na něco jsem se jí tehdy zeptal a nějakou dobu jsme si vyměňovali emaily. Dalším rokem, při vyřízení další objednávky, mi poslala dárek, předka této tilandsie. Je to asi čtvrtý potomek té původní.

Mám ji v práci, zavěšenou na kmínku draceny, přímo na proti velkému oknu. Může být důkazem, že i když jsou tilandsie v bytech s ústředním topením, bez pro ně tolik potřebného letnění a dešťové vody mohou přece jen s jejich opatrovníky pěkných pár let vydržet.

https://youtu.be/1tJp_YVlvSE
https://youtu.be/sNAOUfOBjX4

Tillandsia dyeriana - po osmi letech

O Tilandsii dyerianě jsem psal poprvé před osmi lety na Zelených listech, kdy jsem si během jednoho červnového víkendu přivezl dvě zelené tilandsie. Tilandsii cyaneu z IKEA a zmíněnou dyerianu z výstavy v Chotči. Obě měly krásná, právě rozkvétající květenství.

foto (c) Martin Hetto

Tyto tilandsie zmiňuji záměrně obě, i když v dnešním článku budou jen fotky ze současného kvetení Tilandsie dyeriany. Obě tyto zelené tilandsie se často prodávají v obchodech, zvlášť Tilandsie cyanea. Ta se prodává nejen v obchodech s rostlinami a zahradnickými potřebami, ale je často nabízena i v Penny, Albertu a jiných, kde se většinou kupují potraviny a rostliny jsou tam jen okrajovým sortimentem.

foto (c) Martin Hetto

Tillandsie cyanea láká na své atraktivně vybarvené květenství. Plochý růžový klas a z něj rostoucí relativně velké modrofialové květy. Dyeriana zas má oranžový až červený klas, ze kterého postupně vyrůstají menší, bílé květy. Květenství obou tilandsií relativně dlouho vydrží. Ovšem po odkvětu začíná ztrácet barvu a zezelená.

foto (c) Martin Hetto

Otázkou potom je, co s kytkou, která byla koupena právě pro své atraktivní květenství. Cyanea po odkvětu vypustí několik odnoží a pokud bude mít dostatek světla, pravidelnou zálivku, nebo spíš pravidelně rosenou růžici listů, poroste dál. Otázkou je, zda ještě někdy vykvete. V pěstírnách mají své metody, jak je přimět ke kvetení, často ještě velmi mladé rostliny. Ale v bytě? Ta má cyanea hned po odkvětu vypustila hodně odnoží. Po osmi letech zbývají čtyři nejsilnější. Nejstarší listy usychají, nové stále přirůstají, ale že by se kytkám chtělo kvést, tak to zatím nevypadá ani náhodou.

foto (c) Martin Hetto

Je tedy dobré počítat s tím, že Tilandsie cyanea poslouží spíš jako dočasná dekorace a potom je na jejím majiteli, nebo pěstiteli, zda to s ní bude zkoušet dál. Ve skleníku, kde je větší vlhkost a světlo by zřejmě odnože mohly vykvést, ale takové podmínky svým rostlinám poskytnout nemohu, s takovým pěstováním nemám zkušenosti.

foto (c) Martin Hetto

Tillandsie dyeriana je trochu jiný případ. Pokud jsem ji viděl v obchodech, bylo to vždy buď v květinářství, nebo v Globusu, OBI, Baumaxu a podobných. Tam prodávané dyeriany měly vždy malé, nevyzrálé růžice, předčasně “donucené” do kvetení. Proto ani květenství nebylo příliš velké a vybarvené. Vlastně nevědět, co je to za kytku a jak může její květenství vypadat, příliš by mě v těch obchodech nezaujala.

foto (c) Martin Hetto

Na druhou stranu, když si jí někdo koupí a rozhodne se ji věnovat trochu péče, může se s ní dočkat ještě mnohem lepších časů. Má dyeriana vždy současně se začínajícím kvetením vypustila jedinou odnož. Ta zatím svou velikostí vždy překonala svou předchůdkyni.

foto (c) Martin Hetto

Také vždy nakonec nová rostlina vykvetla. Poprvé ji to ovšem trvalo celé čtyři roky. Za to květní klas byl mnohem větší, než ten, se kterým jsem kytku kupoval. Další kvetení nastalo po necelých třech letech a přesto, že probíhalo v zimě začátkem roku 2016, bylo pěkně vybarvené. Nová odnož začala růst hned začátkem zmíněného roku a protože ji “vyživovala” velká rostlina, rostla téměř jako z vody, tedy na tilandsii. V průběhu letošního jara bylo zřejmé, že pokvete znovu, začátkem června už měla krásně vybarvený klas a za pár dnů vykoukl první bílý, na fotkách zdokumentovaný květ. V té době už začal vyrůstat i potomek kvetoucí rostliny. Z jejího předchůdce zůstával už jediný živý list.

Včera bylo květenství znovu vyfoceno. Téměř po měsíci od začátku kvetení. A to mu ještě nějaký další týden zbývá. Nová odnož roste zas ještě více jak z vody, má už dvanáct centimetrů na výšku a tak možná zas za rok, za dva, pokud se neobjeví nějaká nečekaná překážka, pokvete.

foto (c) Martin Hetto

Samotná dyeriana bez květenství není atraktivní rostlina. Měkké, světle zelené listy s hnědými tečkami, u té poslední dlouhé téměř pětačtyřicet centimetrů. Jestliže se někdo rozhodne dát ji šanci, uvítá světlé až slunné místo, bez kterého se listy vytahují a poléhají. Rosení několikrát týdně, hlavně do listové růžice. Odměnou za péči a starost o ni vám bude jedno z nejhezčích květenství z říše tilandsií a bromélií.  

A odkaz na jeden z největších hitů letošního roku, přímo vhodný pro léto, za pozornost stojí i pohled na neuvěřitelný počet shlédnutí:

https://youtu.be/kJQP7kiw5Fk

 

Tillandsia (ionantha) Huamelula

Tak dnes to bude krátký článek o jedné dlouhé tilandsii. Vlastně to ani článek nebude, spíš nějaká ta poznámka k fotkám.

foto (c) Martin Hetto

Na internetu jsou o této tilandsii strohé a někdy i odlišné informace. Někde jsem se dočetl, že je to jedna z největších forem Tilandsie ionanthy, jinde už je uváděna jako Tilandsie Huamelula .

Tedy to jméno, to je dobrý jazykolam. Podobný jako Sedum suaveolens. Také jsem narazil na informaci, že je tu kultivar ionanthy s neznámou tilandsií z roku 1993.

foto (c) Martin Hetto

No, já si ji koupil asi před sedmi lety jako Tilandsii ionanthu Huamelulu. Byla dražší než jiné ionanthy, tak jsem si říkal, co to bude za zázrak. Na první pohled tedy zklamala, z těch tilandsií co tehdy přišly se mi zdála nejslabší. Možná to bylo žlutavou, pro mě nezdravou barvou. Ta byla zřejmě zapřičiněná  dostatkem slunce při jejím pěstování.

foto (c) Martin Hetto

Za nějaký čas dostala tu “zdravou” zelenou a začala pomalu, ale jistě přirůstat. Ta dnešní velikost měřená ohebným plastovým měřítkem je 25cm podél osy a tak 15, možná i o nějaký centimetr více na šířku. Tedy pro mě zatím největší, nejtěžší a nejrobustnější ionantha, nebo její kultivar.

foto (c) Martin Hetto

Při focení byly její kořeny zatíženy kamenem, aby nepadla. Ona se na svém místě opírá o sklo okna. Velikostí tedy přerostla i ionanthu Tall Velvet o které jsem psal v roce 2013. Tedy jsem zvědavý jak se budou chovat potomci této Huameluly, zda nepřekvapí stejně, jako ty od Tall Velvetu. Ty už nikdy nedorostly velikosti té původní, ale vždy po roce růstu vykvetou a ihned odnoží.

Nevím, jestli je to dáno jiným chováním při růstu v trsu, nebo degenerací nových generací, rostoucí ještě k tomu v paneláku.

https://youtu.be/nBmNcLBaPUE

Tillandsia geminiflora - jak už podruhé nedošlo na kvetení

V minulém roce, někdy v polovině listopadu jsem při rosení Tilandsie geniflory objevil zárodek květenství. Tato tilandsie se o něj pokusila už jednou, před čtyřmi lety, také v zimě. Tehdejší zima tehdy světlem a sluncem neoplývala. Květenství hned na začátku růstu zvadlo a zaschlo. Tilandsie byla alespoň natolik solidní, že kousek za tím neúspěšným pokusem vypustila novou odnož. Ta během těch následujících let vyrostla do celkem pohledné tilandsie.

foto (c) Martin Hetto

Tedy je to opět trochu jiná tilandsie. Měkké zelené listy její růžice na dotek spíše připomínají nějakou pevnější trávu. Jednotlivé listy měří něco přes deset centimetrů, celá tilandsie má na délku dvacet centimetrů. Po minulé zkušenosti s nezdarem o pokus kvetení jsem si i v letošní zimě dost dlouho nedělal iluze o nějakém úspěchu. Ale květenství se zvětšovalo a časem se i pěkně vybarvovalo.

foto (c) Martin Hetto

Bylo dvakrát vyfoceno a čekal jsem jen na to, až se ukážou samotné květy, podle fotek i údajů v knize načervenale fialové barvy. Květenství bylo už dostatečně velké, pěkně vybarvené …

foto (c) Martin Hetto

Ubíhaly dny, pořád nic a potom to květenství začalo ztrácet zbarvení, tak, jak tomu nastává u některých tilandsií po odkvětu. Nezbývá než konstatovat, že i na podruhé to s kvetením nevyšlo. Říká se, do třetice všeho dobrého i zlého, tak snad příště... Za nějaký ten rok.

foto (c) Martin Hetto

Přemýšlel jsem, proč to nevyšlo, tilandsie byla přímo u skla okna, světla měla nejvíc, co mohla v té naší zimě mít. Nedostatkem rosení určitě netrpěla. Možná málo tepla.

foto (c) Martin Hetto

Ono ty podmínky, které má v Brazílii, Paraguayi, Uruguayi a Argentině, kde by se měla vyskytovat jsou asi přece jen nesrovnatelně jiné. A proč má v názvu geminiflora? Má to být podle dvoukvětých květních klasů, které na fotkách bohužel neuvidíte.

Tak se alespoň podívejte na nové, pěkné, snad až trochu kýčovité video Lany Del Rey :

https://youtu.be/3-NTv0CdFCk

Tillandsia schatzlii - kvetení (doplnění k článku z 15.3.2014)

Bez pár dnů to budou tři roky, kdy jsem napsal článek o Tilandsii schatzlii. Celé ty tři roky ji trvalo, než vykvetla. První květ otevřela dnes, jeho fotky jsou z dnešního odpoledne.

foto (c) Martin Hetto

První fotka k dnešnímu doplnění toho prvního článku je z pátého listopadu loňského roku. Ve středu růžice tilandsie začalo vyrůstat květenství. Bylo ještě malé, tak na fotce ještě není vidět.

foto (c) Martin Hetto

Do dnešního dne květní klas vyrostl na délku devatenácti centimetrů. Jeho špička je mírně ohnutá, jak se opírá o sklo okna. Pomalu se s tím květenstvím na své místo už špatně vešla.

foto (c) Martin Hetto

Tilandsii schatzlii mám už jedenáct let. Kupoval jsem ji jako “malý”, přesto už jistě několikaletý semenáč. Možná ji trvalo nějakých čtrnáct, snad i šestnáct let, než vykvetla.

foto (c) Martin Hetto

Ono to její květenství nebude asi to nejatraktivnější, co na této jinak velmi hezké tilandsii je. Mně osobně se víc líbila jako nekvetoucí. To květenství je k její hezké, souměrné růžici až trochu moc protáhlé.

foto (c) Martin Hetto

Vzhled samotného  trubkovitého květu  je asi pro tilandsie nejvíc typický. Květenství se vyvíjelo čtyři měsíce a nějaký ten týden k tomu. Taková průměrná rychlost, alespoň v bytových podmínkách.

https://youtu.be/jjtTibs63Ps

https://youtu.be/UogozPkTs-k

Tillandsia atroviridipetala - další zelený minikvět

V tomto téměř již uplynulém týdnu jsem v zahrádkách viděl rozkvetlé sněženky, na poli jsem slyšel zatím nesmělý zpěv skřivana. Bylo to jen pár nesmělých trylků, ale spolu se sluncem několika posledních dnů je to naděje, že jaro je za dveřmi.

foto (c) Martin Hetto

K tomu očekávám, že poprvé vykvete jedna tilandsie, která bude v nejbližších týdnech představena. A znovu rozkvetla další, s velmi krkolomným jménem, Tilandsie atroviridipetala.

Už jsem o ní psal na těchto stránkách nejméně dvakrát. Ale je to má oblíbená tilandsie, kterou jsem měl ve více variantách.

foto (c) Martin Hetto

Správně jsem napsal měl v minulém čase, během posledních dvou let se se mnou rozloučily tři z mých pěti atroviridipetal. Prostě zima v paneláku pro ně není to pravé. Z toho, kolik jsem jich měl je vidět, že tato tilandsie patřila k mým nejoblíbenějším. Je pohledná sama o sobě, ale nejvíc se mi na ní líbí barva jejího miniaturního květu.

foto (c) Martin Hetto

Tato konkrétní atroviridipetala, jejíž název by měl znamenat tmavě zelený květ pochází z výstavy tilandsií v Chotči před nějakými deseti lety. Je to už třetí generace. První po odkvětu odnožila, ale její potomek sám nikdy nevykvetl. Alespoň dal život další odnoži a to je ta právě rozkvetlá a je to třetí květ tohoto květenství.

foto (c) Martin Hetto

Přemýšlel jsem o tom, že je asi zbytečné nechat ji znovu fotografovat, ale vzhledem k tomu malému zelenému květu, který se při nejlepším objeví zas až za nějaký ten rok jsem opět neodolal. Druhý důvod je, že kytek, o kterých jsem nepsal už tak moc není a myslím, že podstatnou zásluhu na návštěvnosti těchto stránek mají právě Martinovo fotky.

Dělá nejen pěkné fotky, ale jdou mu i ruční práce, na důkaz přikládám odkaz:

https://sites.google.com/hetto.eu/obalynejim

A ještě nějakou pěknou písničku.

https://youtu.be/E3wgtINlfh0

https://youtu.be/OKHYkoBxNgA

https://youtu.be/sga9Y-Ky910

 

Tillandsia argentina

Dnes to bude o jedné malé tilandsii, pocházející z trsu, který u mě začal růst před deseti lety.

Nerostl moc rychle, ale jak se říká, co se vleče, neuteče. Nakonec byl z jedné rostliny docela pěkný trsík několika odnoží. Možná po sedmi, osmi letech se začal rozpadat.

foto (c) Martin Hetto

Při mé nešikovnosti mně jedna z jeho rostlin ve chvíli, kdy jsem je sundaval z nejhořejší police na okně, abych je orosil, spadla a zlomila se. Ono tedy ten trs už nějak nebyl tak pěkný, jako dříve, v našem dřívějším cihlovém bytě, kde se tilandsiím dařilo lépe a měly i více světla.

foto (c) Martin Hetto

Nejdříve mě napadlo tu zlomenou rostlinu vyhodit, zbylo jich tam ještě víc. Ale potom jsem její konec položil na trs aerantosu na okně v  mém pokoji. To bylo před dvěma roky.

Podle názvu dnešního článku je už jasné, o jakou tilandsii se jedná. Tilandsie argentina, jak už její jméno napovídá pochází z Argentiny, ale měla by růst i v Bolívii a jak jsem se dočetl na internetu, i v Belize. Roste především na skalách a podle knihy o tilandsiích i na stromech.

foto (c) Martin Hetto

Za ty dva roky zlomená kytka stačila vyrůst. Na jejím konci vyrostl i kořen, který se vlastně ani neměl čeho chytit. Na tom trsu aerantosu je posazená dodnes. Od listopadu bylo jasné, že pokvete. Na začátku vánoc se ukázal první květ. Fotky, které vidíte jsou pořízené dva dny před koncem roku a jak jsem se díval dnes, právě ji rozkvetl nový, asi už poslední květ. Na tilandsii poměrně dlouhé kvetení.

foto (c) Martin Hetto

Jaký závěr z toho dnešního “povídání” vyplývá? Můžeme se cítit zlomení, nebo si něco zlomit. Případně nám i někdo může zlomit srdce. Ale to se zahojí a můžeme se těšit na nový rozkvět v našem životě.

foto (c) Martin Hetto

Dnes posílám odkazy na dvě hezké  písně s ještě hezčími klipy. Když se budete pozorně dívat, v tom druhém na krátký moment zahlédnete i medvídka koalu.

https://youtu.be/W5nrAHk_x8M

https://youtu.be/IyGivNiPBQI