Po roce devadesát (v minulém století), když kapitalismus nahradil socialismus, začaly vyrůstat velké obchodní domy, jeden za druhým. Na místě na jednom konci Plzně, kde dřív stály domy s velkými zahradami vyrostlo vedle sebe víc obchodních domů. V tom největším se dostalo vše možné od potravin až po nevím co a otevřeno tam měli 24hodin denně, svátky, nesvátky.
Budova, ve které je nejvíc obchodů je ryze praktická, bez oken, jen s umělým světlem zářivek. Na chodbách mezi obchody jen pár laviček a jako dekorace velké květináče a v nich “stromy”.Že to nejsou stromy, mně bylo hned jasné. Nejdříve jsem měl podezření, že to ani nejsou živé kytky, když mají dlouhodobě vydržet s tím umělým světlem. No, byla to dracena reflexa, nebo spíše pleomele reflexa, dotyčnou rostlinu najdete pod oběma názvy.
Tehdy jsem tam chodil nakupovat každý týden, vždy jsem sledoval, jak se těm stromům pod tím umělým dvacetičtyř hodinovým světlem asi žije. Kupodivu byly stále stejně zelené a vypadaly docela dobře. Přešlo pár let, to už jsem tam téměř vůbec nechodil. Potom jednou jsem se tam zas vydal. Čekal jsem tam na té chodbě zrovna u té jedné rostliny a díval se, jak sešla. Nevypadala už moc k světu, polámané větve. Jedna ulomená na konci obrůstala několika novými, malými výhony. No, pleomela reflexa, já najednou dostal ten zelený reflex a za chvíli se mi v dlani schoval ten nejmenší výhonek.
Ani jsem pořádně nevěděl, proč jsem si zas přidělal další starost. Dracena byla neprakticky velká. Snad mi jí tak zdecimované bylo líto a chtěl jsem alespoň kousek z ní zachránit. Po nějakém roce už tam byly jiné rostliny. Možná jsem jí chtěl dopřát trochu toho denního světla.
Tři listy z nichž největší měl tak dva centimetry na délku. Asi tři milimetry stonku. Moc malý “řízek”. Ale nakonec se po pár týdnech objevil malý kořínek, potom druhý.
S dracenami jsem měl do té doby docela dobré zkušenosti, tedy pokud je nenapadly svilušky nebo jiná havěť. Vždy rostly dobře a rychle, někdy až moc. Tato nerostla první tři, čtyři roky téměř vůbec. I když byla na světle, v teple, rostla naprosto minimálně. Ještě takovým způsobem, že jeden list přirostl, jeden zežloutl a upadl. Při stěhování jsem chvíli váhal, jestli vyhodit, nebo stěhovat, ale mně prostě to vyhazování kytek nějak nejde.
Tady v paneláku nastal obrat. Najednou začaly růst větší a hezčí listy, stonek zesílil. Tedy nic není ideální. místo aby rostla nahoru, rostla vodorovně. Zatím to nevadí. Za ty další čtyři roky narostla do délky čtyřiceti centimetrů, jednotlivé listy mají kolem čtrnácti centimetrů na délku a dva a půl na šířku. Na konci roku mě překvapila rostoucím květenstvím. Ale květy, ještě nerozvité začaly opadávat. Tak byla pro jistotu vyfocena, ještě než se nějaký otevřel. Co kdyby všechny opadaly ještě před otevřením.
Minulou sobotu v pět hodin ráno, když jsem vstával jsem zajásal, květy byly otevřené. Jenže po osmé už byly zavřené a otevřely se zas až po dvanácti hodinách, za tmy. Tato kytka prostě kvete v noci. Tak bohužel, je to bez fotky otevřených květů. Květy jsou docela pěkné, tak trochu připomínají květy tchýnina jazyku, ale řekl bych, že jsou o něco hezčí a relativně barevnější. Předpokládal bych, že budou vonět, no co jiného by také měly noční můry, které je zřejmě opylují nalákat. Asi nemám citlivé čichové ústrojí těch nočních motýlů, nic necítím.
Co ještě o Pleomele reflexe napsat? Pochází z Madagaskaru, Mauricia a dalších přilehlých ostrovů v Indickém oceánu. Domorodci ji používali při léčbě malárie a jiných nemocí, ale nebylo prokázáno, že by měla nějaké léčivé účinky. Za to bylo prokázáno, že účinně čistí vzduch, zejména od formaldehydu. Kromě základní zelenolisté varianty se vyskytujÍ i pestolisté. K dostání jsou pod názvy Song of India a Song of Srí Lanka.
