neděle 28. května 2017

Zelené závěsy

Tento týden dorazily tři nové voskovky. Pan Kopáček, pěstitel voskovek (Hoya plants), namnožil Hoju carmelae, do nedávné doby velmi těžce sehnatelnou miniaturu z Luzonu, největšího ostrova Filipín. Carmelae byla “objevena” teprve v roce 2010. Má malé, téměř kulaté zelené listy, květy nezvyklé barvy a zajímavého tvaru. Pošta tentokrát voskovky doručovala do druhého dne. Carmelae spolu s dvěma dalšími dorazily naprosto perfektně zabalené. Carmelae už měla kořínky, tak hned ten den byla zasazena. To jen tak na úvod, kdyby  tato voskovka byla objektem zájmu ještě někoho dalšího, aby ji nemusel shánět v zahraničních nabídkách a riskoval, že nepřežije dlouhou cestu.


vlevo: heuschkeliana, vpravo: kanyakumariana

Ještě musím zmínit velmi přijatelnou dobu dopravy i ze švédského obchodu Plantanica.
V pondělí byly řízky odeslány, ve čtvrtek už byly doručeny. Viděl jsem jejich fotky, opravdu pěkné řízky. Tak to jen taková poznámka na okraj, pro hodně velké  příznivce voskovek, pro které jsou Čechy malé.


kanyakumariana

Dnes se chci zaměřit na voskovky visící, které nemají moc velkou snahu někam šplhat, nebo omotávat se, kolem nejbližších možných i nemožných opor. Jsou mezi nimi dvě mé asi nejmilejší drobnolisté voskovky, kanyakumariana a heuschkeliana. Oběma už jsem nějaký článek věnoval, tak dnes to bude taková vzpomínka na to, jak rostly.

listy růžově kvetoucí heuschkeliany

listy žlutě kvetoucí heuschkeliany

Dorazily ze švédské Botanovy před sedmi lety. Ten internetový obchod dnes už neexistuje, ale pamatuji si, že objednané řízky voskovek dorazily velmi rychle, snad už třetí den po odeslání. To, co z voskovek za tu dobu vyrostlo vidíte na fotkách. Jsou součástí naší kuchyně a řekl bych, že i něčím z toho, co dělá z bytu domov.
kanyakumariana

Do dnešních rozměrů nenarostly zase tak rychle. Jsou stále ve stejných květináčích, do kterých byly tehdy zasazeny. Ty řízky přišly dost dlouhé, tak byly rozděleny, myslím každý na tři kusy. Ze začátku rostly velmi neochotně a pomalu, až tak třetím rokem začaly víc přirůstat. Potom jakoby si už zvykly, začaly důvěřovat novému prostředí a snad i tomu, kdo se o ně stará. Pokračovaly v růstu a začaly  kvést. Možná pomohlo i hnojivo Vitality-Komplex, které jsem tenkrát vyzkoušel a které díky dobrým zkušenostem s ním i nadále používám.


Před čtyřmi lety jsem si u polské pěstitelky Edyty objednal řízek žlutě kvetoucí heuschkeliany. Zprvu mě zas tak moc nenadchla. Oproti té růžově kvetoucí heuschkelianě byly její listy takové moc obyčejné. Té růžové mají hezčí tvar a zajímavější povrch listů. Žlutě kvetoucí heuschkelianu jsem představil, když poprvé kvetla.


To, co následovalo další jaro, tedy pár měsíců po prvním kvetení mě však přesvědčilo o její jiné, výjimečné vlastnosti. Za to, jak často kvete by snad zasloužila vyznamenání. Od toho minulého jara až do současnosti kvetla kromě krátké, zimní přestávky pořád. Ta přestávka netrvala ani měsíc. Současně kvete, nebo se v nějaké fázi růstu květů nachází klidně kolem třiceti květenství, ze kterých opakovaně vykvétá.



Nevím, zda to je tím, že je o nějaký metr blíž u okna, než její růžově kvetoucí sestra, nebo je to zkrátka její přirozeností. Květy těchto dvou voskovek jsou malé, celé květenství má tak centimetr a půl, list na délku měří přibližně dvakrát tolik.


Růžově kvetoucí heuschkeliana momentálně nekvete. Letošního jara už několik květenství předvedla, možná tak pět. Vzhledem ke své velikosti, v kvetení se s tou žlutokvětou nedá srovnávat.


Kanyakumariana má listy ještě o trochu menší, květenství je sice také malé, ale zas větší, než ty listy. Sice malé, ale krásné a příjemně voňavé. Listy dosahující 2,5 cm mají tvar kapky se zvlněnými okraji. Krása této voskovky vyniká právě při dosažení určité velikosti a hustoty.


Přidám ještě obrázek další visící  voskovky, linearis. Také moc pěkná, ale musím přiznat, že tak jako ty předešlé u mě obliby nedosáhla.

Hoya linearis

Hoya carmelae by podle fotek na internetu mohla mít podobný způsob růstu jako obě heuschkeliany  a kanyakumariana. Zda se spolu také tak sžijeme a bude se ji dařit, to ukáže čas. Pokud vše dobře dopadne, třeba její fotky na těchto stránkách  za nějaký rok představím.

Odkazy:







  



neděle 21. května 2017

Tillandsia (ionantha) Huamelula

Tak dnes to bude krátký článek o jedné dlouhé tilandsii. Vlastně to ani článek nebude, spíš nějaká ta poznámka k fotkám.



Na internetu jsou o této tilandsii strohé a někdy i odlišné informace. Někde jsem se dočetl, že je to jedna z největších forem Tilandsie ionanthy, jinde už je uváděna jako Tilandsie Huamelula .
Tedy to jméno, to je dobrý jazykolam. Podobný jako Sedum suaveolens. Také jsem narazil na informaci, že je tu kultivar ionanthy s neznámou tilandsií z roku 1993.



No, já si ji koupil asi před sedmi lety jako Tilandsii ionanthu Huamelulu. Byla dražší než jiné ionanthy, tak jsem si říkal, co to bude za zázrak. Na první pohled tedy zklamala, z těch tilandsií co tehdy přišly se mi zdála nejslabší. Možná to bylo žlutavou, pro mě nezdravou barvou. Ta byla zřejmě zapřičiněná  dostatkem slunce při jejím pěstování.



Za nějaký čas dostala tu “zdravou” zelenou a začala pomalu, ale jistě přirůstat. Ta dnešní velikost měřená ohebným plastovým měřítkem je 25cm podél osy a tak 15, možná i o nějaký centimetr více na šířku. Tedy pro mě zatím největší, nejtěžší a nejrobustnější ionantha, nebo její kultivar.



Při focení byly její kořeny zatíženy kamenem, aby nepadla. Ona se na svém místě opírá o sklo okna. Velikostí tedy přerostla i ionanthu Tall Velvet o které jsem psal v roce 2013. Tedy jsem zvědavý jak se budou chovat potomci této Huameluly, zda nepřekvapí stejně, jako ty od Tall Velvetu. Ty už nikdy nedorostly velikosti té původní, ale vždy po roce růstu vykvetou a ihned odnoží.


Nevím, jestli je to dáno jiným chováním při růstu v trsu, nebo degenerací nových generací, rostoucí ještě k tomu v paneláku.

sobota 13. května 2017

Květnové kvetení (voskovek)

Měsíc květen má to kvetení už ve svém názvu a tak dnes představím pár obrázků, z prvních dvou květnových týdnů. Opět po roce vykvetla Hoja macgillivrayi. A hned vedle ní i Hoja imperialis. Ta má hned dvě květenství. To druhé, které je pod stropem má o poznání tmavší květenství. Obě tyto voskovky mají opravdu krásné květy. Podle mé zkušenosti musí vyrůst do určité velikosti, než začnou kvést. Jsou to ale velké rostliny, schopné zabrat si pro sebe celé okno.





Hoya pubicalyx v podmínkách, kde se jí bude dařit také poroste jako z vody. Tedy jeden z mých kolegů už má její řízek víc jak rok opravdu jen ve vodě. Přirůstá, ale nové listy jsou malé. Přece jen jenom voda jí nestačí. Tato konkrétní pubicalyx “Silver Pink” kvetla poprvé po třech letech. Ale od té doby kvete každoročně vícekrát za rok. Víc než Pink mi její barva připadá jako Red, ale je to jedno, květ je pěkný tak jako tak.



Pár voskovek mám moc rád nejen pro vzhled květů, ale i pro jejich vůni. Asi nejoblíbenější vůně je té, kterou jsem koupil pod názvem Hoja sp. aff. walliniana. Ovšem s tou vůní to není tak jednoduché. Nejvíc ji cítím kolem čtvrté ráno, kdy vstávám. O tři, čtyři hodiny déle už se vytrácí. Voní také jenom první dva, maximálně trochu ještě třetí den. Její květy o moc déle nevydrží. Za to se průběžně objevují vícekrát od toho května až do začátku podzimu.



Další květ, který nemá moc dlouhé trvání má Hoja meredithii aff. meredithii, tedy nevím, zda je to správný název, protože úplně ty samé listy má další voskovka, finlaysonii. I ty květy se mi zdají totožné, včetně jejich příjemné vůně.


Poslední z těch voňavých květů je květ Hoji campanulaty. Voní svěží citronovou vůní. Tato voskovka, jejíž tenčí, větší  listy mi nejvíc připomínají listy kávovníku kvete také několikrát do roka. Kvete i v poměrně přistíněných podmínkách. Květ, který vidíte, vyrostl na jednom z jejích šlahounů, který se omotal okolo draceny, poměrně daleko od okna.


Nejsou to úplně všechny voskovky, které teď kvetou, pro inspiraci to snad stačilo.


 

sobota 29. dubna 2017

Voňavé „bytové“ byliny

Dnes představím tři byliny. Mají voňavé listy a všechny by měly pocházet z jihu a východu Afriky.
Rýmovník- Plectranthus ambonicus a montanus, Kadidlovník- Ibozea sp.
Před lety jsem si z tehdy ještě jugoslávského ostrova Hvaru přivezl malou sazenici levandule a malou větvičku rozmarýny, jako vzpomínku na ten krásný a voňavý ostrov. Nevím, jak teď, tenkrát se tam pěstovala levandule a její vůně často provázela naše procházky ostrovem. Rozmarýna zakořenila, dokonce jednu zimu přežila, další rok i kvetla. Levandule zimu přeživořila na chodbě, další rok na lodžii přes léto spokojeně rostla. Následující zimu se obě rozloučily a já si uvědomil, že pěstovat celoročně byliny v bytě nebude jednoduché.
Plectranthus ambonicus

Před několika lety si přinesla kolegyně do práce rýmovník. Tedy správně Plectranthus ambonicus, také zvaný přes svůj africký původ Kubánské oregano. Také ji můžete najít pod názvem Molice. Dnes je tato rostlina údajně rozšířena po mnohých místech světa, názvů bude mít asi více.
Plectranthus ambonicus

Kolegyně už pracuje jinde, kytku nám tu zanechala. Její zelené a celkem příjemně vonící listy  na prodlužujících se stoncích (dokud nepřerostou a nejsou přistřiženy) si tu spokojeně rostou dál. Nakonec zalít o nějakých pár kytek víc, to už je jedno. Velikost listů: délka listové čepele s řapíkem 7-8cm, samotná čepel něco přes pět centimetrů dlouhá a 4,5cm široká.
Plectranthus ambonicus

Minulý rok mně spolu s objednanou sansevierií přišel dárek. Opět rýmovník, ale s menšími, chlupatějšími, jakoby sametovými listy. Rostlina je zatím menší, kompaktnější, její vůně je pro mě i příjemnější. Hledal jsem na internetu, až našel, toto má být Plectranthus montanus, další název Rýmovník eukalyptový, nebo také Molice horská. Velikost listů: listová čepel na délku i šířku maximálně 3cm na krátkém řapíku.
Plectranthus montanus

Tedy obě tyto rostliny se doporučuje používat při rýmě. Stačí listy natrhat a jejich vůni inhalovat. Dál se používají někde jako koření, ten název Kubánské oregano napovídá, místo kterého koření se dá použít. Kdo chce, může se podívat na internet. Pro mě to trhání listů u oblíbených rostlin moc v úvahu nepřipadá…
Plectranthus montanus

I když, jeden list u té třetí rostliny, kterou teď představím jsem při jejím zachycování, když padala na zem z poloviny utrhl. Ta třetí kytka se jmenuje Ibozea sp., nebo také Tetradenia sp. a narazil jsem na informace o ní na internetu při hledání nějakých znalostí o tom druhém rýmovníku.
Ibozea sp.

Tedy nabízejí ji dva obchody a bylo tam o ní psáno, že se jí říká Kadidlovník, nebo Migrénovník. Její vůně byla popsána jako směs kadidla a růže. Chtěl jsem se o ní dozvědět víc a narazil na nějaké stránky, kde se jeden pěstitel ptá jiných na zkušenosti s ní. A za nějaký čas připisuje, že kytka dobře roste a jestli o ni má zájem někdo z Plzně, ať se ozve, že mu řízek dá.
Ibozea sp.

No, tak jsem se ozval, za kytku nabídl řízky těch rýmovníků. Kytku jsem dostal už zasazenou, v květináči. Vůně jejích listů mi opravdu připomíná tu vůni, kterou můžete cítit při návštěvě kostela. Ale je v ní ještě i něco jiného. Když jsem ji dostal, vzhledem ni připomínala malou sazenici rajského jablka. Tvar listů vidíte na fotkách, celý list (ty větší) měří tak šest centimetrů, z toho listová čepel tak 4,5cm.
Ibozea sp.

Její vůně je pro mě moc příjemná. Vždy, když jdu k oknu, otřu nos o listy této Ibozey a potom ještě o listy Plectranthuse montanuse. Ta Ibozea má pro mě tu vůni ještě o něco příjemnější, ale moc pěkně mi voní obě dvě.
Ibozea sp.

No, a jak to bylo s tím utrhnutým listem.  Ona ta ibozea za ty dva měsíce, co jí mám trochu vyrostla a v tom malém květníku při mém strkání nosu do jejího listí ztratila stabilitu a spadla. Ten list, za který jsem se ji pokusil zachytit se přetrhl.  Kromě něj se kytce nic nestalo, dopadla na podlahu dnem květníku. I když to bylo z menší výšky, květník  z  tenkého plastu praskl. Alespoň se dočká (snad brzy) přesazení do většího. Plyne z toho poučení, do ničeho se nemá  příliš strkat nos.
Ibozea sp.

Tak to jsou dnes takové typy pro někoho, kdo by chtěl také občas přičichnout k  příjemně vonící bylině   v bytě na okně.

sobota 22. dubna 2017

Hoya caudata

Tak dnes vám představím květy Hoji caudaty. Můžu k tomu dodat, tak na potřetí to vyšlo.

Hoja caudata mě zaujala hned v začátcích mého období okouzlení voskovkami, kdy jsem zjistil, že neexistují jen Hoja carnosa a bella. Byla hned v té první zásilce od pana Hojného, tedy to bude možná nějakých osm let? V té době, kdy jsem ji znal jen z fotek byla pro mě voskovkovým přáním číslo jedna.

foto (c) Martin Hetto

Od té doby uteklo hodně vody, s voskovkami už pár zkušeností mám. Caudata, i když stále uznávám, že patří mezi ty nejkrásnější, mezi těmi nejoblíbenějšími už není. Nějak moc se se mnou neskamarádila. Asi u mě nemá ty správné podmínky, co potřebuje.

foto (c) Martin Hetto

Na rozdíl od některých, které vděčně a někdy až moc bujně rostou, caudata to s růstem nikdy moc nepřeháněla. Ze začátku jsem ji měl v práci, kde měla dostatek světla i tepla. Narostlo ji pár hezkých listů. Potom následovaly snad dva, tři roky, kdy nepřirostl ani jediný. Mám podezření, že tam na ni byl příliš suchý vzduch, ale nepovažuji se za odborníka.

foto (c) Martin Hetto

Nakonec jsem ji znovu nařízkoval a kousek bezlistého stonku z horního konce rostliny rostliny jsem dal spolu s řízky s listy do vody. Kupodivu pustil kořeny i ten bezlistý stonek. Později mu začaly vyrůstat i listy. Zakořeněné řízky s listy  byly zasazeny do květináče, ten obrostlý stonek byl jen tak na zkoušku v kelímku, kde začal růst zasypán zemí.

Do roka se nově zasazené caudaty rozloučily. Zbyl jen ten jeden řízek v kelímku, který s nevídanou rychlostí začal šplhat po vedle rostoucí Hoje obovatě a vypouštěl jeden krásný list za druhým. Asi před třemi lety se na rostlině kousek pod stropem objevilo květenství, které se zvětšovalo, zvětšovalo a na jednou opadlo.

foto (c) Martin Hetto

Listy začaly zasychat, rostlina byla u země bez života. Asi jsem ji moc zalil, aby se květy dobře napily. Kořeny uhnily. Rostlinu jsem ještě stačil rozstříhat na víc řízků, všechny zakořenily. Ty nejlepší jsem zasadil, ty méně povedené do dnešního dne přežívají ve vodě. V té vodě také někdy přibližně před rokem začalo na jednom z těch řízků narůstat květenství. Rostlo, rostlo a nakonec opadalo.

Ta zasazená caudata za ty dva roky nic moc nepředvedla. Teď ji narostl jeden nový, docela pěkný list. A rostlo ji těsně u země i květenství, které rostlo, zvětšovalo se a nakonec neopadlo, jak jsem očekával, ale vykvetlo.

foto (c) Martin Hetto

Co dodat? Caudaty jsou krásné. Samotnými listy a jak vidíte, i květy. Podle místa výskytu jsou jejich listy buď větší, nebo menší, méně i více “stříbrně flekaté”. Okraje jsou někdy pěkně zvlněné. Květy jsou efektně chlupaté, bílé, žluté nebo i růžové. Myslím, že základem úspěchu je přiměřená zálivka, bez přelití i vyschnutí, dostatek světla a snad i trochu slunce. A zajištění opory, po které se mohou ovíjet.
  
foto (c) Martin Hetto

A na závěr odkaz na trochu té hollywoodské, trochu kýčovité romantiky, byť s normálním životem nemá moc společného.

pondělí 17. dubna 2017

Velikonoční procházka

Předpověď na letošní velikonoce byla nepříznivá. Měla být zima a mělo pršet. Naštěstí až na ten poslední velikonoční pondělek to nebylo tak hrozné. Sice se ochladilo, ale alespoň tady v pátek, v sobotu a neděli přes den nepršelo. I slunce se ukázalo.



Jaro začalo nadprůměrnými teplotami, před dvěma týdny jsem už viděl ještěrku. Zahrady jsou rozkvetlé a i za městem je vidět, že se po zimě do přírody zas vrací život v plné síle.



Hned na začátku cesty mě upoutala úroda miniaturních houbiček, jejich velikost si představíte, podle listu pampelišky, rostoucího blízko nich.


Na skále, v nepatrné skulině zapustila kořeny miniaturní, žlutě kvetoucí rostlina.


V lese se zas urodilo velké množství sasanek, ale i jiných rostlin.



Mezi loňskými bukovými listy vyrůstají mladé semenáčky, připomínající tmavozelené motýli s rozevřenými křídly. Škoda, že většině z nich se nepodaří dorůst do velkého krásného stromu,
kterým by za několik desetiletí mohly být. Možná, že délka života není tím nejdůležitějším ani u rostlin a stromů.


Už pár let pozoruji takovou mini zahrádku, ve starém, ležícím a postupně se rozpadajícím stromu. V mechu v ní rostou obyčejný šťavel, ale zvlášť na jaře působí jeho zeleň velmi osvěžujícím dojmem.




Podbílek šupinatý je parazit, nikdy však neroste v tak velkém množství, aby byl považován za velkého škůdce. Vypadá divně, ale zajímavě.


Krásné jsou i květy planých třešní a hrušní.



A co teprve růžice nových letošních listů bodláku.


Procházka v přírodě a v lese obzvlášť pohladí a dodá povzbuzení do dalších dnů. Dalo by se říct, že platí úměra, čím více procházek v přírodě, tím lépe.