neděle 20. srpna 2017

Hoya sigillatis

Začátek pěstování Hoji sigillatis byl poměrně dramatický. Spojili se dvě nepříznivé okolnosti. Uhodila třicetistupňová vedra a i když v té době trvalo doručení balíčku s řízky voskovek z Polska podstatně méně dnů, než v současnosti, očekávaná zásilka nepřicházela a nepřicházela. Být to nějaká neživá věc, asi bych to neprožíval, ale v případě, že jsem čekal řízky voskovek, byl jsem v pěkném napětí. To se vlastně opakovalo při každé další očekávané zásilce rostlin, až jsem se někdy ptal sám sebe, jestli mi to za to stojí. Asi ano.

foto (c) Martin Hetto

foto (c) Martin Hetto

foto (c) Martin Hetto

Nakonec jsem si napsal o číslo zásilky a dohledal, že leží uložená na poště. Zásilky si nechávám posílat do práce, ale pošťák zásilku doručoval pozdě odpoledne. To se v budově na nikoho nedozvonil, tak ji odnesl na poštu. Výzva k vyzvednutí zásilky žádná. Když jsem balík rozbalil, uviděl jsem, že nejhůř dopadla voskovka, kterou jsem k zásilce dostal jako dárek. Z té byl jen kousek stonku a dva opadané lístky. Hoji sigillatis, která měla původně dvě dvojice  listů z každé dvojice jeden upadl a ten druhý vypadal, že upadne každou chvíli.


Stonek jsem rozstříhnul na dvě části, každou s jedním listem a ponořil na den do vody. Když se listy vzpamatovaly a viditelně ožily, zasadil jsem je do zeminy s rašelinou, květináč obalil igelitem, abych  tak trochu napodobil skleníkové prostředí a čekal. Jeden z řízků list ztratil a rozloučil se, druhý začal růst.




Hoja sigillatis je zase trochu jiná voskovka. Její stonky jsou tenké, listy úzké a celá působí oproti jiným daleko jemnějším až křehkým dojmem. Listy jsou dlouhé maximálně 7-8cm, široké tak 1cm. Jsou hojně “stříkané stříbrnými fleky”, v mládí jsou pěkně barevné. Jednotlivé květy jsou tak 7-8mm průměr, celé květenství má průměr tak do čtyř centimetrů. Jistě by byla krásná pěstovaná v závěsném květináči, kde by bylo víc jejích výhonů.Ta moje má trochu smůlu, že se ocitla mezi jinými, bujněji rostoucími sestrami, kde nemůže tolik vyniknout.


Přesto si vede dobře a své místo si najde. Využije stonky těch silnějších po kterých se tak lehce pne, spíš se jich přidržuje a opírá se o ně. Žádné velké omotávání a zamotávání. Letos poprvé kvete. Poprvé asi před měsícem, květ byl přímo pod regálem s tilandsiemi. V tu dobu vykvetla i Hoja sp. Gunung Gaiding, o které jsem také už nějaký rok nazpět psal. V tehdejším článku jsem představil jen její listy, tak dnes přidávám i květy. Květy sigillatis nevoní, květy Gunung Gaiding slabě, takovou vůní -  nevůní.




Co k Hoje sigillatis ještě napsat. Pochází z Bornea. Můžete na ni narazit i pod jménem hasseltii, ale sigillatis by mělo být správně.



Při jejím druhém kvetení byl květ umístěn opět dost nešťastně, těsně nad “přízemím” regálu, na kterém voskovky stojí. Přesto je to na focení o něco lepší než poprvé. Nevím, na kolik to mé snažení o vyfocení vyšlo, nakonec květ vyfotil i Martin, tak věřím, že z nějaké fotky bude patrné, že i tato voskovka stojí za větší pozornost.

Snímky byly pořízeny dvěma různými fotoaparáty, za různých světelných podmínek, kde každý z nich podává trochu jiný odstín barev.


neděle 13. srpna 2017

Plánovaný výsev (trochu nadměrný)

Každé jaro se u mě hlásí jarní touhy. Tedy asi poněkud netypické. Po nákupu nových rostlin a také po tom, abych se o příchod nějaké nové rostliny  sám zasloužil. Přeloženo do srozumitelné češtiny, abych nějakou vysel. Protože jsem na poslední dovolené  nějaká ta semínka nasbíral, na jaře 2015 jsem je vysel. No, už jsem dlouho na pořádné dovolené nebyl.


Mezi se přivezenými semínky byla i semena dvou šáchorů. Jeden z nich je ten i u nás často pěstovaný, jako pokojová rostlina. Druhý je Šáchor papírodárný - Cyperus papyrus. Semena obou těchto rostlin jsou malá, téměř prachová. Po zasazení do výsevního substrátu  v plastové misce od nějakých potravin, tedy přesněji po nasypání na její povrch a zakryté igelitem začala brzy vzcházet. Ze začátku jsou to takové zelené nitky nepatrných rozměrů, ze kterých vyrostou listy připomínající trávu.


Až po nějakém čase vyrůstají už typická stébla šáchorů. Ten šáchor, ze kterého staří egypťané vyráběli papír má stébla trojúhelníkového průřezu. Během první zimy rostliny zaplnily misku a na jaře byly přesazeny do velkých květináčů. Protože podmisky pod nimi nestačily a rostliny, které jsou v práci na chodbě byly v pondělí vždy proschlé, oba květináče byly umístěny do obrovské mísy, která pojme více než pět litrů vody.


Ale ani to nestačilo.V pátek musím požádat vždy některého z kolegů, kteří mají službu přes víkend o dolití, protože tyto dvě rostliny jsou schopny tu velkou mísu vody vychlastat. Tak nevím, jestli bych takový výsev mohl někomu doporučit….Jen v případě, že bydlí na jihu Evropy a má větší zahradní jezírko, v tom případě by mohl být úspěch téměř jistý. Jinak ten vysoký papírodárný šáchor měří na výšku téměř tři metry. Jak vidíte, začíná i kvést. A to, co nad ním visí je také keřík, vypěstovaný ze semen ze stejné dovolené. Ten naštěstí tak rychle neroste, ale je to stejný ochlasta, také o jeho zalití přes víkend vždy poprosím.


Přidám ještě pár čerstvých fotek Euphorbie ambovombensis. Letos mají listy na většině z nich zas trochu jinou barvu, než minulý rok, kdy jsem ji představil. Nebylo ideální světlo a u většiny pokusů se sám zapínal blesk. Výsledek je barevně poněkud nekorektní. Když jsem si ty obrázky víc prohlížel, zdálo se mi, že na nich mnohem víc vynikne tvar a krása jejich listů. Obzvláště při zvětšení.

.





 

neděle 6. srpna 2017

Hoya curtisii

Na den, kdy jsem dostal malý řízek Hoji curtisii si pamatuji zcela přesně. Bylo to v srpnu 2008. Jeli jsme s Radkou a Jirkou ze Zelených listů a jejich, tehdy ještě malou, dcerkou Růženkou na návštěvu k panu Ing.Heřtusovi do Sibřiny. Po chvíli, kdy jsem k nim přisedl do auta, obdařila mě Radka dárkem, dvěma řízky neznámých voskovek. Ani ona, ani já jsem tehdy netušili, jakou velkou náklonost k těmto rostlinám v dalších letech ty dva řízky způsobí.

foto (c) Martin Hetto - svět taškáře Martina na Flér.cz

Obě voskovky mám dodnes, i když právě o tu, o které dnes píšu jsem v loni na podzim málem přišel. To už jsem věděl, že ty zvláštní, malé a pěkně “flekaté” lístky, které jsem tehdy považoval spíše za listy nějaké dischidie patří jedné z nejmenších voskovek, curtisii.

foto (c) Martin Hetto - svět taškáře Martina na Flér.cz

V loni na podzim jsem na poslední chvíli zaznamenal, že celá, tehdy už hodně narostlá rostlina této voskovky je suchá. Tedy suchá, ona byla spíš přelitá, kořeny uhnily a tím pádem to, co rostlo nad zemí usychalo. To se může stát, když počet rostlin na malém prostoru je mnohem větší, než by měl být. Velké voskovky přerostou ty malé, na které potom téměř není vidět.  Ostříhal jsem větve, které sice byly polosuché, ale listy měli ještě zelené, neopadané. Pár řízků se ve vodě vzpamatovalo, vypustilo kořeny a výsledek vidíte na fotkách.

foto (c) Martin Hetto - svět taškáře Martina na Flér.cz

Hoja curtisii pochází z Filipín a Malajsie a bude mít zřejmě více forem. Pokud mě paměť neklame, polská pěstitelka Edyta nabízí nejméně dvě formy, jednu s většími listy. Tedy u té mé a u těch úplně největších listů dosahuje délka 15mm i se špičkou listu a 11mm na šířku. Většinou jsou listy ale menší.

foto (c) Martin Hetto - svět taškáře Martina na Flér.cz

Na internetu pěstitelé označují tuto “maličkost” za poněkud problematickou. Podle mého názoru zas tak moc náročná není. Hlavní je dopřát ji dost světla, nenechat vyschnout, ani stát delší dobu ve vodě. Myslím, že by také mohla dobře růst podobně jako některé dischidie namontovaná na kusu kůry na mechu. To ale ve vlhkém prostředí skleníku, nebo nějaké vitríny. Ta má změnila místo, teď má více světla a je víc na očích.

foto (c) Martin Hetto - svět taškáře Martina na Flér.cz

Hoja curtisii mi zatím nekvetla. O jejích zajímavě tvarovaných a prý dobře vonících květech jsem na internetu četl zatím jen chválu. Snad se někdy dočkám. Pokud ne, nevadí, díky svým hezkým listům stojí za to i tak.

neděle 30. července 2017

Neplánované výsevy kapradin 3

Z neplánovaně vysetých a k mému překvapení vyrostlých kapradin z předloňského roku zbývá k představení už jen poslední. To druhé kapradí jsem představil v loňském listopadu.
Připomenu tedy, že plánované výsevy výtrusů kapradin tehdy nevyšly, ale nějaký ten výtrus se buď na mých prstech, nebo vzduchem dostal k jiné vysazované kytce.


Toto poslední kapradí je asi jedno z nejhezčích, které jsem pěstoval. Ze začátku jsem je považoval za nějaký druh ledviníku s krepatými listy. Po nějakém čase bylo patrné, že listy nevyrůstají z jedné růžice, ale z chlupatých oddenků. Nejsem znalec kapradin, a to že nevím, co za druh mi vyrostl mě moc netrápí. Hlavně, že se mu daří, což dokazuje listy více než metr dlouhými.


Tedy velikost trochu nadměrná, má štěstí, že u zdi u okna, bylo v regále místo. Světla tam má přiměřeně, ani málo, ani moc, což mu zřejmě vyhovuje. Občas se jeho listy proplete větev voskovky, konkrétně žlutokvěté panduraty.


Kousek nad ním opakovaně vykvétají květy jednoho z nejvděčnějších kultivarů voskovek,
Minibelle, která i docela dobře voní. Tu fotku dávám hlavně proto, aby tu zeleň nekvetoucího kapradí doplnila jiná barva.


Tak až se vám někdy na dovolené v některém parku nebo zahradě zalíbí kapradí, můžete ty jeho výsevy vyzkoušet také. Základem je článek listu kapradí s vyzrálými výtrusy na spodní straně. Potom květináč s vlhkou rašelinou, na jehož  povrch výtrusy vysypete. Vršek květináče zakryjete igelitem s několika dírkami pro větrání, aby rašelina, nebo jiná podobná zemina zůstávala vlhká. Po tu dobu, než se na povrchu zeminy vytvoří něco zeleného, co se ještě dlouhou dobu kapradí nepodobá, můžete zalévat spodem, do misky.



Když začnou růst první listy, ve kterých kapradí poznáte, je už většinou vyhráno. To už potom zbývá odstranit igelit, nebo průsvitný kelímek a přiměřeně zalévat. Nenechat úplně vyschnout, ani neutopit. Je to trochu zdlouhavé. Někdy to vyjde, někdy ne. Jindy se vám může stát, že se kapradí rozleze i do jiných květináčů, jako nevítaný vetřelec, což se stává většinou u toho ledviníku. Ale to už do dnešního příspěvku nepatří.


neděle 23. července 2017

Oxalis regnellii “Francis”

U většiny rostlin mám rád jejich zelenou barvu. Je mezi nimi ale pár výjimek, které mě zaujaly barvou jinou. Například fialovou.

Nevím úplně přesně, jestli uvádím správný název. Podle fotek se tento šťavel trojhranný, jinak Oxalis triangularis také nazývá Oxalis regnellii a to třetí jméno v názvu, Francis je podle pěstitele, od kterého se dostala tato forma, nebo kultivar dál. Všechno ale může být trochu jinak.


Tento šťavel by měl pocházet z Brazílie. Já ho prvně uviděl už před nějakou řádkou let za jedním oknem a pamatuji si dodnes, jak mě ta jeho barva zaujala. Pokaždé, když jsem šel kolem, vždy jsem se do toho okna podíval.


Potom se objevil v práci na stole jedné kolegyně a když jsem se na něj vyptával, nabídla mně, že mně na podzim dá kousek. Tedy jak to nazvat. Není to cibule, ale takový zvláštní, jakoby šupinatý, kratší barevný oddenek. Který se měl v zimě nechat v suchu a chladnu
a na jaře zasadit do země.


To jsem také učinil a vzápětí i obdivoval, jak rychle rostlina vyhání ty pěkné fialové listy a za krátký čas po nich i růžové, křehce působící květy. Tři roky jsem měl kytku v pokoji na okně. Potom bylo místo vzácnější a vzácnější. Jeden rok jsem tento oxalis viděl i na záhonu v zahradě, a tak jsem další jaro “vyletnil” i tu svoji na lodžii, kde od té doby od jara do podzimu už pár let vegetuje. Někdy ty její zvláštní oddenky na zimu ze země vyndám a na jaře dostane novou zem, někdy přezimuje v kumbále ve staré zemi.


Je to trochu žíznivější rostlina, tak ji zaliji vícekrát týdně, podle listů jde poznat, kdy už je třeba dát napít. Ty její listy se na noc pěkně zavírají a ráno zas rozevírají, což jsem mohl sledovat spíš při jejím pěstování v bytě.


Taková vděčná, obyčejná rostlina s neobyčejnou barvou, podle mého názoru jeden z nejhezčích šťavelů.


 

neděle 16. července 2017

Tillandsia dyeriana - po osmi letech

O Tilandsii dyerianě jsem psal poprvé před osmi lety na Zelených listech, kdy jsem si během jednoho červnového víkendu přivezl dvě zelené tilandsie. Tilandsii cyaneu z IKEA a zmíněnou dyerianu z výstavy v Chotči. Obě měly krásná, právě rozkvétající květenství.


Tyto tilandsie zmiňuji záměrně obě, i když v dnešním článku budou jen fotky ze současného kvetení Tilandsie dyeriany. Obě tyto zelené tilandsie se často prodávají v obchodech, zvlášť Tilandsie cyanea. Ta se prodává nejen v obchodech s rostlinami a zahradnickými potřebami, ale je často nabízena i v Penny, Albertu a jiných, kde se většinou kupují potraviny a rostliny jsou tam jen okrajovým sortimentem.


Tillandsie cyanea láká na své atraktivně vybarvené květenství. Plochý růžový klas a z něj rostoucí relativně velké modrofialové květy. Dyeriana zas má oranžový až červený klas, ze kterého postupně vyrůstají menší, bílé květy. Květenství obou tilandsií relativně dlouho vydrží. Ovšem po odkvětu začíná ztrácet barvu a zezelená.


Otázkou potom je, co s kytkou, která byla koupena právě pro své atraktivní květenství. Cyanea po odkvětu vypustí několik odnoží a pokud bude mít dostatek světla, pravidelnou zálivku, nebo spíš pravidelně rosenou růžici listů, poroste dál. Otázkou je, zda ještě někdy vykvete. V pěstírnách mají své metody, jak je přimět ke kvetení, často ještě velmi mladé rostliny. Ale v bytě? Ta má cyanea hned po odkvětu vypustila hodně odnoží. Po osmi letech zbývají čtyři nejsilnější. Nejstarší listy usychají, nové stále přirůstají, ale že by se kytkám chtělo kvést, tak to zatím nevypadá ani náhodou.


Je tedy dobré počítat s tím, že Tilandsie cyanea poslouží spíš jako dočasná dekorace a potom je na jejím majiteli, nebo pěstiteli, zda to s ní bude zkoušet dál. Ve skleníku, kde je větší vlhkost a světlo by zřejmě odnože mohly vykvést, ale takové podmínky svým rostlinám poskytnout nemohu, s takovým pěstováním nemám zkušenosti.


Tillandsie dyeriana je trochu jiný případ. Pokud jsem ji viděl v obchodech, bylo to vždy buď v květinářství, nebo v Globusu, OBI, Baumaxu a podobných. Tam prodávané dyeriany měly vždy malé, nevyzrálé růžice, předčasně “donucené” do kvetení. Proto ani květenství nebylo příliš velké a vybarvené. Vlastně nevědět, co je to za kytku a jak může její květenství vypadat, příliš by mě v těch obchodech nezaujala.


Na druhou stranu, když si jí někdo koupí a rozhodne se ji věnovat trochu péče, může se s ní dočkat ještě mnohem lepších časů. Má dyeriana vždy současně se začínajícím kvetením vypustila jedinou odnož. Ta zatím svou velikostí vždy překonala svou předchůdkyni.


Také vždy nakonec nová rostlina vykvetla. Poprvé ji to ovšem trvalo celé čtyři roky. Za to květní klas byl mnohem větší, než ten, se kterým jsem kytku kupoval. Další kvetení nastalo po necelých třech letech a přesto, že probíhalo v zimě začátkem roku 2016, bylo pěkně vybarvené. Nová odnož začala růst hned začátkem zmíněného roku a protože ji “vyživovala” velká rostlina, rostla téměř jako z vody, tedy na tilandsii. V průběhu letošního jara bylo zřejmé, že pokvete znovu, začátkem června už měla krásně vybarvený klas a za pár dnů vykoukl první bílý, na fotkách zdokumentovaný květ. V té době už začal vyrůstat i potomek kvetoucí rostliny. Z jejího předchůdce zůstával už jediný živý list.

Včera bylo květenství znovu vyfoceno. Téměř po měsíci od začátku kvetení. A to mu ještě nějaký další týden zbývá. Nová odnož roste zas ještě více jak z vody, má už dvanáct centimetrů na výšku a tak možná zas za rok, za dva, pokud se neobjeví nějaká nečekaná překážka, pokvete.


Samotná dyeriana bez květenství není atraktivní rostlina. Měkké, světle zelené listy s hnědými tečkami, u té poslední dlouhé téměř pětačtyřicet centimetrů. Jestliže se někdo rozhodne dát ji šanci, uvítá světlé až slunné místo, bez kterého se listy vytahují a poléhají. Rosení několikrát týdně, hlavně do listové růžice. Odměnou za péči a starost o ni vám bude jedno z nejhezčích květenství z říše tilandsií a bromélií.  

A odkaz na jeden z největších hitů letošního roku, přímo vhodný pro léto, za pozornost stojí i pohled na neuvěřitelný počet shlédnutí:

 

neděle 9. července 2017

Graptopetalum pachyphyllum

Dnes představím jednu skromnou a nenáročnou rostlinu. Tedy ono ji také nic jiného nezbývá, všechna  protekční místa na oknech doma i v práci jsou obsazena protěžovanějšími sukulenty a jinými oblíbenci. Možná ale právě to je pro ní dobré. Přes zimu je sice sklizená do kumbálu a zalévána minimálně. Ale od jara až do prvních mrazíků má své místo na balkoně, což ji asi docela dělá dobře.



Graptopetalum pachyphyllum pochází z Mexika, jako asi všichni příslušníci tohoto rodu. Od ostatních graptopetal se liší vzhledem svých listů, které připomínají Sedum pachyphyllum.
Na rozdíl od zmíněného rozchodníku jsou jeho listy i rostliny celé podstatně drobnější a kompaktnější.


Už třetí rok za sebou Graptopetalum pachyphyllum rozkvetlo, květ je sice menší, ale docela pohledný. Za pár fotek stojí. Pohledné jsou i růžice této rostliny, na každém listu je zajímavá jeho tmavší špička.


V době letnění je zaléváno jako všechny ostatní sukulenty na lodžii, jednou týdně, při větších vedrech dvakrát.


Přidám ještě včera rozkvetlou Hoju kerrii. Je to ta voskovka, jejíž listy ve tvaru srdce se prodávají na Valentýna. Osobně se mi to zdá docela kruté, otrhat rostlině listy. Také jsem byl přesvědčen, že z takových listů, i když zakoření nikdy pořádná rostlina nevyroste.


Ale na internetu jsem četl příspěvky od lidí, kteří si takový list koupili. Některým z nich po delším čase vyrostl i stonek s dalšími listy. Možná, že ten list je zasazen i s kouskem stonku.
Myslím, že pokud z takového listu něco vyroste, je to spíš šťastná náhoda.


Každopádně Hoja kerrii, ač poměrně statná a sukulentní roste dost pomalu, což může být i výhoda. Její květ vytváří hodně nektaru. Na rozdíl od mnoha voskovek, o kterých se píše, že voní jako karamel a které spíš připomínají “vůni” kyselého mléka, slabá vůně květu kerrii  ten karamel opravdu připomíná.