Největší a nejmenší květ

V právě probíhajícím týdnu se projevil jeden z největších extrémů letošního léta. Z tropů rovnou do zimy. Tedy, to bylo značně nadnesené přirovnání. Vzhledem k možným záplavám není ten současný dlouhý déšť nic vítaného. Škoda, že nepřicházel v srpnu, kdy mohla být každá srážka vítaná.

Letošní léto bylo pro mou panelákovou “botanickou” ve znamení kvetení kaktusů. Můžu napsat, že od června až do minulého týdne téměř celé ty tři měsíce nějaký z nich kvetl. Nejvíc kvetl můj nejstarší kaktus, lofofora a kterém jsem před pár měsíci psal. Každou chvíli se otevřel nový květ, ten poslední ještě koncem minulého týdne.

Dnes to bude ale o jiných kaktusech a jejich květech. Tak nejspíš ten největší květ a vlastně k němu patří i největší kaktus. Z letošní plzeňské výstavy kaktusů. Echinopsis werdermanii překvapil nejprve několika odnožemi a potom i jedním, celkem rychle rostoucím květem. Tedy kolik měřil průměr květu, to jsem nějak opomněl změřit, ale těsně před otevřením měl na délku 21,5 cm.

Začal se otevírat už večer a kolem dvaadvacáté hodiny byl už hodně otevřený. Byl hezký ještě následující dopoledne. Potom jak rychle vykvetl, tak rychle i uvadl. Měl jistou vůni-nevůni, která, jak by se řeklo neurazila, ale ani nenadchla.

Ten nejmenší květ, ten byl velkým překvapení. Protože patřil i k jednomu z nejmenších kaktusů, u kterého bych předpokládal, že pokvete až za nějaký rok. Až trochu víc vyroste.

Gymnocalycium ragonesei f. roseiflorum má být malým kaktusem, ale to, že rozkvete při velikosti necelých dvou centimetrů, to bylo pro mě překvapení. Když se na jeho hnědém těle před měsícem objevil růžový pupen, spíš pupínek, říkal jsem si, že z toho nic nebude.

On se ale stále zvětšoval. Nakonec jsem byl přesvědčený, že vykvete, ale že to bude zrovna v tom prvním zářijovém týdnu,  ve kterém jsme byli na dovolené. Gymnocalycia naštěstí nekvetou jen jediný den, a tak jsem po návratu květ ještě zastihl. Pro svůj malý rozměr mně 

ale nešel dobře vyfotit. Předkládám výsledek, jaký je. 

Když se fotky tohoto nejmenšího květu moc nepovedly, napravím to fotky jiných, už dříve představených kaktusů a z jejich opakovaného kvetení. Gymnocalycia většinou v průběhu léta kvetly opakovaně.

Šumava 2024

Pátek byl posledním dnem naší letošní krátké dovolené v Železné Rudě. Po večeři jsme šli na procházku po tomto malém městečku. Vzpomněl jsem si na místo, na které jsme kdysi chodili s rodiči a po chvíli chůze do kopce jsme byli na místě. Dříve  z něj byl dobrý výhled na tehdy “nedostupnou” Bavorskou Rudu a nejvyšší horu této oblasti Velký Javor. Dominantou městečka byla i věž kostela, někdy bylo slyšet i jeho zvony. Lavičky, na kterých jsme kdysi sedávali, byly na svém místě, ale tehdejší pěkný výhled zabraly od té doby vyrostlé několikametrové stromy. A také nové hotely, nebo apartmány.

Dnes už není třeba dívat se na Bavorskou Rudu z dálky, je dostupná po krátké procházce z té naší. Jinou věcí je, že ani ta Bavorská Ruda není, co bývala dříve. Většina obchodů zavřená, zrušený byl i plavecký bazén, který byl svého času jistě bohatě využíván. Možná dříve bylo výhodnější pro blízké sousedy nakupovat u nás. Ale dnes? No, pokud už nejsou obchody, asi se nakupuje v dalších blízkých městech, ale zřejmě už ne u nás.

Dva roky byl v opravě i zmíněný kostel, teď už je po renovaci znovu otevřený. Dobře, že nedopadl jako většina obchodů v Bavorské Rudě.

Čas přináší změny a poslední roky se podepsaly i na stromech na Šumavě. Čím dál smutnější je pohled na stromy kolem Čertova a Černého jezera, které patřily vždy mezi nejnavštěvovanější místa.

Dříve jsem moc rád chodil na celodenní výlety na ty nejvyšší vrcholky v okolí. Javor, Ostrý, Špičák. Tentokrát mě takové výlety nelákaly a myslím, že výhledově asi ani lákat nebudou. Každý čas v lidském životě má své. I tak jsem letos hodně nachodil. V květnu jsem psal o tom, že jsem během padesáti dnů nachodil přes milion kroků. Pokračoval jsem dál a skončil jsem až tento pátek, v poslední den dovolené, kdy jsem měl 155 za sebou jdoucích dnů s počtem minimálně 20.000 kroků, většinou víc. Na té Šumavě jsem dochodil posledních pět dnů a už jsem z toho byl poněkud otrávený.

Jako vždy jsem se zastavil i u květinové výzdoby v Železné Rudě. Nejsou to exotické květy, spíš takové obyčejné, hezké a rozšířené.

Sansevieria kirkii - květ

Abych pořád nepředstavoval jen kaktusové květy, tak dnes představím květ sansevierie kirkii. Pod označením sansevieria kirkii se dá zahrnout několik různě vypadajících rostlin.

V loňském roce jsem představil Sansevierii kirkii var. pulchra “Coppertone”. Myslím, že před pár lety jsem představil i Sansevierii kirkii Silver Blue, která patří mezi jednu z nejhezčích sansevierií. Květ, který dnes představím patří sansevierii kirkii var. pulchra. Listy jsou podobné  “Coppertone”, akorát nemají to zajímavý “měděný” odstín listů. Jsou tmavě zelené se světlejšími skvrnamy.

Mám dvě, jednu od české pěstitelky sansevierií, druhou jsem koupil na polském allegru.

Ta polská má v růžici víc listů. Střídavě každý rok jedna z nich vykvete. Zatím kvetly jen v zimních měsících, kdy je odpoledne, právě v době kdy jednotlivé květy květenství rozkvétají už docela tma.

Proto jsem je ještě nikdy nevyfotil. Letos si právě ta z od naší pěstitelky pospíšila a vykvetla tento týden. Byla už větší květenství s větším počtem jednotlivých květů. Květy vykvétají postupně, každý den několik. Bílé květy vypadají křehce, jsou lehce voňavé. Aktuální kvetení proběhlo během čtyř dnů. 

S tímto kvetením jsem se třikrát pokusil štětcem květy opylit. V červených plodech se skrývají poměrně velká semena, tvarem připomínající hrách. Akorát nejsou zelená, ale jakoby z mléčného skla, spíš z umělé hmoty.

Z prvního pokusu, už si nevzpomínám z kolika semen, vyklíčila tři. Rostliny uhynuly jako velmi malé. Nevím, co jsem udělal špatně. Z druhého pokusu bylo osm semen, ze kterých se po několika měsících vyklubaly tři rostliny. Jedna rostla rychleji než zbylé dvě, přežily všechny. Třetí pokus proběhl tento týden, jak bude úspěšný, to bude jasné po pár měsících.

Na fotce vidíte tu větší rostlinu. Zasazená u kraje je záměrně, protože při přesazování jsem viděl, že u rostliny začíná vyrůstat nová odnož, tak aby měla místo, kde může začít růst.

Velké rostliny jsem nevyfotil. Jsou bohužel už dost přerostlé. Nejdelší list dosahuje délky 90cm, ty ostatní zas o tolik kratší nejsou.  

“Firelight” - světlo ohně

Jsem přesvědčený, že hezčí květ, než má  hybridní Echinopsis Firelight vám už letos nepředstavím. I když i to je věc vkusu. Například má sestra má v oblibě květy bílé, možná ještě tak žluté. Osobně mám rád i ty výraznější barvy. Nakonec, všechny patří k životu.

Když jsem si v loňském roce objednával na Flora Cactus - boutique cactus Echinopsis et Trichocereus (flora-cactus.com) hybridní echinopsisy,  první představa byla, že chci jeden kvetoucí červeně, další kvetoucí žlutě, potom oranžově a nějaký, ve kterém se barvy trochu mísí. Bíle kvetoucí echinopsis subdenudata už jsem měl. Při mé nerozhodnosti a při tom, že na uvedených stránkách je červeně kvetoucích kaktusů v různých odstínech červené víc, váhal jsem, který objednat. 

Stále častěji jsem se díval na E. Firelight, nakonec ho objednal. Rozhodně této volby nelituji.

Už když kaktusy v loňském podzimu dorazily, upoutal mě zmíněný kaktus jak svou velikostí, tak i svými výraznými trny. Vyhledávám spíš kaktusy s menšími trny (klidně i bez trnů), ale tomuto kaktusu ty trny sluší.

Sice si nejsem jistý, jak to jednou bude s jeho přesazováním, až ještě víc vyroste. Předpokladem budou hodně silné kožené rukavice a zřejmě při tom kaktus o nějaké trny přijde.

Teď ke květům, které vidíte na fotkách. Byli celkem tři. Dva vykvetly den po sobě, třetí je ještě malý, takže není jisté, kdy a jestli vůbec vykvete. První květ se začal mírně otevírat už večer a otevřel se zřejmě v noci. Už v šest ráno byl plně rozkvetlý. Bohužel, už ve tři odpoledne dost uvadlý. Tato krása je sice intenzivní, ale jen na pár hodin.

Druhý květ časem kvetení přesně kopíroval ten předchozí. První květ jsem fotil v den, kdy byla modrá obloha bez mráčků, druhý den bylo slunce schované za mraky. Asi proto má každý z nich na fotkách trochu jiný odstín barvy. Na prvních obrázcích je první květ, na dalších květ druhý.

Aby si květ mohl vyfotit i Martin ještě před tím, než půjde do práce, ač velmi nerad, odstřihl jsem první, zvadlý květ. Po návratu z práce už by mohl fotit tak leda květ uvadlý. Fotka byla pořízena v šest ráno, při umělém osvětlení. Jeho fotkou červeného květu se dnes loučím.

foto (c) Martin Hetto