sobota 7. prosince 2024

Agave potatorum

Odnož Agave potatorum jsem dostal od plzeňského kaktusáře Petra K. před více jak třiceti lety. Pamatuji si, jak mě to jeho agave zaujalo. Připadala mně dokonalé.



Darovanou odnož jsem zasadil do nejhezčího květináče, který jsem doma měl a na dlouhou dobu se pro mě toto agave stalo nejoblíbenější rostlinou. Důvodem bylo i to, že pěkně rostlo a vždy za nějaký čas mu přirostl nový, krásný list.



Roky plynuly a agave podstatně vyrostlo. Bylo přesazeno do většího květináče a protože jsem ho jako velkého oblíbence přihnojoval častěji, než by bylo vhodné, odměnilo se ještě větší velikostí. Za nějaký další rok se tísnilo i v tom větším květináči.



V mém bývalém zaměstnání jsme se stěhovali do nové budovy a přímo nad hlavním vchodem do ní byla stěna prosklená. Od hlavních dveří, až do druhého patra. Nad těmi dveřmi bylo místo, určené pro nějakou atraktivní zeleň, která budovu měla zkrášlovat. Tam skončilo toto agave, ještě předtím přesazeného do většího květináče. Ten starý se musel rozbít, bylo v něm už tak těsně, že nešlo vyndat ven.





Sice mu chybělo letnění na lodžii, zato světla mělo celý rok dost. No a když jsem se před třemi lety rozloučil s mým pracovištěm a naposled jsem toto agave zaléval, vzal jsem si od něj dvě odnože. Které vám dnes na Martinových fotkách představuji.






Teď je zatím ještě v přijatelné velikosti a tak mi jistě ještě pár let bude dělat radost.

Abych přidal i něco víc, poprosil jsem AI, aby mi o této agavi něco napsala :



Agave potatorum, známá také jako agáve motýlí, je fascinující sukulent původem z Mexika. Tato rostlina patří do čeledi chřestovitých (Asparagaceae) a je ceněna nejen pro svůj estetický vzhled, ale také pro své praktické využití v tradičním zemědělství a výrobě alkoholu.

  • Popis rostliny

  • Agave potatorum je středně velká rostlina, která dosahuje výšky 30–50 cm a šířky až 90 cm. Její růžice tvoří tuhé, symetrické listy, které mají modrozelenou barvu s jemným nádechem šedé. Na okrajích listů se nacházejí dekorativní trny, které mohou být zbarvené do červené, hnědé nebo černé. Každý list je zakončen ostrým hrotem, což je typické pro většinu druhů agáve.

  • Tento druh kvete obvykle až ve stáří 10–15 let, přičemž květenství dosahuje výšky až 3–5 metrů. Po odkvětu rostlina zpravidla hyne, ale zanechává po sobě nové výhonky, známé jako "pups", které zajistí její další generaci.


  • Původ a rozšíření

  • Agave potatorum pochází z mexických států Oaxaca, Puebla a okolních oblastí, kde roste na kamenitých půdách v nadmořské výšce mezi 1200 a 2000 metry. Je přizpůsobena suchému klimatu, díky čemuž je nenáročná na vodu a odolná vůči extrémním podmínkám.

  • Využití

    • Dekorativní rostlina
      Agave potatorum je oblíbenou volbou mezi pěstiteli sukulentů a zahradníky díky svému unikátnímu vzhledu. Často se pěstuje v nádobách nebo jako součást xerofytních zahrad.

    • Výroba mezcalu
      Ve svém domovském Mexiku se tento druh agáve používá k výrobě tradičního alkoholu zvaného mezcal. Listy rostliny se po sklizni odstraní, srdce agáve (piña) se upeče, rozdrtí a fermentuje.

    • Ekologická role
      Agave potatorum hraje důležitou roli v ekosystému suchých oblastí. Poskytuje potravu a úkryt různým druhům hmyzu a ptáků.


  • Pěstování

  • Agave potatorum je nenáročná rostlina, kterou lze úspěšně pěstovat i v našich podmínkách. Je však nutné zajistit několik klíčových faktorů:

    • Substrát: Propustný, ideálně směs písku, perlitu a kompostu.

    • Zálivka: Minimální. Mezi jednotlivými zaléváními nechte substrát zcela vyschnout.

    • Světlo: Přímé slunce nebo jasné rozptýlené světlo.

    • Teplota: Odolává krátkodobým poklesům teploty k 0 °C, ale dlouhodobě preferuje teplé podmínky.


  • Zajímavosti

    • Název "potatorum" pochází z latinského slova potator, což znamená "pijan". To odkazuje na využití této rostliny při výrobě nápojů.

    • Jedná se o poměrně vzácnou agáve, která je ceněna mezi sběrateli sukulentů.


  • Agave potatorum je dokonalým příkladem rostliny, která spojuje krásu s praktickým využitím. Její elegantní vzhled a nenáročnost ji činí ideální volbou pro milovníky exotické flóry i začínající pěstitele. Pokud hledáte rostlinu, která zaujme na první pohled, Agave potatorum je skvělou volbou.



sobota 30. listopadu 2024

Škocjanské jeskyně, lipicáni a jezero Jasna - rozloučení se Slovinskem

Pro tento rok poslední příspěvek o Slovinsku. Musím napsat, že Slovinsko se mně tak líbilo, že doufám v jeho opětovnou návštěvu. 


Vrátím se k třetímu dni té krátké dovolené. V něm jsme navštívili Škocjanskou jeskyni. Ale bohužel, v jeskyni se nesmělo fotit. Zdálo se mi to docela nepatřičné, vzhledem k výši vstupného 22 eur. V jeskyni bylo i menší světlo. Nebylo tam ani tolik krásných krápníků, jeskyně se spíš vyznačovala zvláštní, tajemnou atmosférou.





Pro ty, kteří viděli první díl Pána prstenů, jeskyně mně připomněla Morii, kterou Gandalf prováděl společenstvo prstenu. Ohromné prostory, nahoru i dolů a dole bylo vidět a slyšet prudkou podzemní řeku. Našel jsem na youtube nějaké video, odkazy přikládám: 


https://youtu.be/9Xs60cMXuUY?si=s1yFR9iqnrsDyvKj

https://youtu.be/F0iLObbAYMQ?si=Mn4ARl-JBNRWas0D


Videa pěkná, ale vlastní zážitek z procházky touto jeskyní nenahradí. 

Přikládám fotky z okolí jeskyně.





Další zastávkou měla být návštěva hřebčína Lipica. Byla o hodinu odložená a tak jsme se na chvíli zastavili v malém městečku (nebo vesnici?). Název jsem zapomněl. V tamějším kostele mě zaujala freska poslední večeře.



V Lipici do hřebčína jsme nešli, za relativně vysoké vstupné se podívat na bílé kobyly. Kdyby to byla botanická zahrada, to by byla jiná. Kobyly se popásaly i v okolí hřebčína, tak jsme se na ně mohli podívat i bez placení.




Lipica má pěkné výhledy do okolí.



Úplně poslední zastávka ve Slovinsku (pátý den) po návštěvě jezera Bled bylo opět jezero.  

Jezero Jasna jsou dvě vzájemně propojená umělá jezera na soutoku potoků Velika a Mala Pišnica. Jezero je umístěné v krásném prostředí s výhledem na Julské Alpy.






U jezera stojí na kusu skály hezká bronzová socha Kozorožce, kterou si asi každý vyfotil. Půlhodinová zastávka u jezera rychle utekla  a před námi byla už jen zpáteční cesta domů.





sobota 23. listopadu 2024

Bělokvět bělokvětý

Dnes to bude o jedné rostlině, která dříve bývala jednou z častěji pěstovaných. Dnes už je vidět jen zřídka. 



Má slabost pro rostliny a zvláště ty pokojové, se u mě projevovala už hodně brzy. Když jsem chodil kolem přízemních oken, díval jsem se na kytky, v oknech vystavené. V době někdy víc jak před padesáti lety mě v nich zaujala “tlustá” rostlina s krátkými listy. Někdy také s květem, připomínajícím šťětku na holení (které dnes už také asi málokdo používá). 



Kytka se mně líbila, ale v žádném květinářství jsem ji nikdy neviděl. Až někdy později, to už mi bylo pár roků přes dvacet, se objevila v takové zvláštní prodejně, kde se prodávaly pěstitelské přebytky. Vždy za pár korun, takže nebylo co řešit. 


Ze začátku jsem z ní byl, jako z většiny těch nejnovějších, nadšený. Dobře rostla, tloustla a každý rok ji přibyly jen tak dva nové listy. Potom i vykvetla a po odkvětu se objevilo i pár semen, ze kterých vyrostly asi dvě malé rostliny. Už nevím, proč se se mnou ta původní rostlina rozloučila. Pravděpodobně jsem ji moc zaléval.



Zbyly ty malé, ale časem přibylo mnoho dalších rostlin a tak jsem je nakonec “uklidil” do prostor mého zaměstnavatele. Nejdříve byly na okně, kde je záhy nahradily větší oblíbenci. Tak skončily na chodbě, kde přežily nějakých patnáct let. ¨




Nekvetly, moc nepřirůstaly, přežívaly. Když nadešel čas důchodu a rozloučením se s místem, kde jsem pracoval, vyvstala otázka, co s touto rostlinou. Na to, aby o ní někdo další pečoval, zas tak atraktivní nebyla. Aby skončila v popelnici, to mně jí zas bylo líto. A tak jsem si ji odnesl domů. Přesadil do dvou květináčů. Na jaře ji přenesl na lodžii, na zimu sklidil do bytu.



Když jsem ji z lodžie letos stěhoval, překvapila mě svým květenstvím. Martin kytku vyfotil, já jsem ji štětcem opylil. Vypadá to, že se dočkám dalších semen a možná i dalších rostlin. Jak to tak bývá, někdy se člověk ve vyšším věku rád vrací k tomu, co se mu líbilo v mládí.

Nedávno jsem šel v ulici, kde v jednom okně měli dva krásné, kvetoucí exempláře. Kam se za nimi hrabou ty mé.



Zajímavostí je, že bělokvět se dříve nazýval krvokvět. Ale tohle jméno dnes už patří jen červeně kvetoucím druhům. Všechny pocházejí z jihu  Afriky. Dnes jsou to spíš jen takové rarity pro pěstitele sukulentních rostlin. Jak jsem na internetu zjistil, jsou i celkem drahé.


Pro představu posílám odkaz: 

Bulbs (4) - page 4 - Canarius


sobota 16. listopadu 2024

Slovinsko - speciál - Agáve

Dnešní příspěvek bude věnován jedné z nejkrásnějších a nejvýraznějších sukulentních rostlin. Je to agáve. 


Agáve je rod rostlin z čeledi chřestovitých, původem z teplých a suchých oblastí Ameriky. Zdomácněla v i jinde ve světě, například ve Středomoří, kde se s ní setkává i mnoho českých turistů. 

I já se s ní setkal ve volné přírodě poprvé na tehdy ještě jugoslávském ostrově Hvar. Před více než čtyřiceti lety. Agáve americana, obrovské rostliny, některé s vysokým, zvláštním květenstvím. Dožívající se několika desetiletí. Na konci svého života vykvetou a život pokračuje v odnožích, které vyrostly kolem mateřské rostliny. I když to bylo trochu nelogické, vzhledem k tomu, jaké velikosti dorůstá, dovezl jsem si z té dovolené malou odnož. 




V létě byla na lodžii, v zimě na chodbě. Kde ji po několika letech, když vypadala hodně dobře, někdo ukradl. Potom jsem dostal od kolegyně odnož té samé agáve, tedy trochu jinou. Tu ozdobnější, se žlutě lemovanými listy. A historie se opakovala, po nějaké době byla v zimě z chodby opět ukradena. Od té doby dávám na chodbu co nejméně atraktivní kytky.



Kde agáve ke svému jménu přišla. Je odvozeno ze starořeckého agauós, které znamená proslulá, vznešená, úžasně krásná, obdivuhodná, ušlechtilá, urozená. Mám to z Wikipedie.



Jak šel čas, vystřídalo se u mě ještě několik agáví. O jedné, asi o té nejoblíbenější brzy napíši. 



Dnes na fotkách představím agáve z Portorože. Když už jsem zmínil, co znamená název dnešní rostliny, napíši ještě, co znamená Portorož. Přístav růží. 



Neuvědumuji si, že bych v Portoroži nějaké růže viděl. Možná byly už odkvetlé, možná jsem si jich nevšiml. Za to agáve v tomto pěkném místě byla nepřehlédnutelná.


sobota 9. listopadu 2024

Slovinsko - jezero Bled

Bylo to hlavně jezero Bled, kvůli kterému jsem chtěl navštívit Slovinsko. Znal jsem je z fotek, které jsem si na internetu v posledních letech celkem často vyhledával. K jezeru jsme zamířili poslední den naší dovolené, jako předposlední zastávku před cestou domů.

Kdyby zastávka u tohoto jezera byla ještě před naším krátkým pobytem u moře, asi bych z něj byl víc nadšený. Jezero je velké, jeho jediný ostrov s kostelem Nanebevzetí Panny Marie,  se kterým je na většině fotek, z něj dělá mimořádně pěkné místo. Ale návštěva Piranu, obklopeného z jedné strany mořem pro mě byla působivější.




Částečně to bylo i tím, že jsme na jezero a jeho okolí měli jen čtyři hodiny, což je na seznámení s tímto místem docela málo. Průvodcem nám bylo doporučeno několik možností, k naplnění těchto hodin.



Jízdu na loďce zvané pletna k ostrovu s kostelíkem. Návštěva hradu, ze kterého měl být pěkný rozhled po okolí. Nebo pěší procházka kolem jezera. Vybrali jsme si možnost poslední, snad i kvůli dlouhému sezení v autobuse, které nás čekalo cestou do Plzně.



Před tím, než jsme vyrazili na obhlídku jezera, jsme se vypravili k hradu s tím, že snad i pod hradem budou pěkné výhledy na jezero. Nebyly. Zato byly docela pěkné pohledy na okolní hory. Při zpáteční cestě od hradu jsme došli ke kostelu svatého Martina. U vchodu do něj je vyobrazen sv. Martin, dělící se o svůj plášť s žebrákem.





V okolí jezera se nacházejí termální prameny, které přispívají k příjemné teplotě vody v jezeru. Díky nim je Bled jedním z nejteplejších alpských jezer. Na koupání je vyhrazené místo podél břehu jezera.



Procházka kolem jezera byla velmi příjemná. Možná bychom stačily obejít celé jezero, ale raději jsme se vrátili stejnou cestou. Abychom nezdržovali při odjezdu. 




 
Bled má bohatou historii, která sahá až do pohanských dob. Ve středověku se stal významným poutním místem a v 19. století ho objevili turisté. Bled se stal symbolem Slovinska a jeho přírodní krásy a bohatá historie přitahují návštěvníky dodnes.




Pokud se někdy k Bledu dostanete, v jeho okolí jsou i v předešlých příspěvcích zmíněná místa.  Soutěska Vintgar, Bohinjské jezero, Triglavský národní park.