sobota 20. července 2024

Břečťan na zdi (a jiné rostliny)

Nedaleko od středu našeho města (Plzně) jsem šel kolem zdi. Zeď taková neuhlazená, trochu jakoby nedodělaná a narychlo halabala omítnutá. Navzdory této podobě pěkná. Pěkná díky jedné rostlině na ni rostoucí, díky břečťanu.



Musel jsem si ji vyfotit a dnes i představit. To je prostě “kouzlo” rostlin a stromů. Jak dokážou vylepšit místa, na kterých se naše civilizace negativním způsobem podepsala. Osobně si stěžovat nemohu. Bydlíme na okraji města, naše čtvrť má hezké parky i dost stromů na ulicích.




Pár kroků a jsme za městem, v hezké přírodě. Cestou míjíme zahrádky. Někteří majitelé si na své ploty natáhli neprůhlednou textilii, aby si chránili své soukromí. V jiných zahradách vidíme od jara až do podzimu pěkné květiny, keře a stromy.




Je pěkné, když si lidé za okna dají truhlíky s kvetoucími rostlinami. Nedávno jsem šel kolem jednoho domu se zahradou, který měl na sloupku misku s malokvětými petůniemi v bílé a červené barvě.



Přidám ještě několik fotek z jedné zahrady. Z toho krásného období roku, kdy všechno roste a kvete.




Rozloučím se několika Martinovými obrázky, inspirovanými, jak jinak - přírodou.




sobota 13. července 2024

Pomíjivost květů

Před třemi týdny rozkvetlo zygopetalum. Obrázek jeho květů od Martina jste mohli vidět v minulém příspěvku. Dnes originál, jde fotit špatně, rostlina se proplétá s jinými a vyndat ji z jejího místa, už by se zpět špatně dostávala. Má dva výhony, na každém čtyři květy. Tak alespoň vzorek. 


Na rozdíl od květů zygopetala květy kaktusů svou krásou dlouho nepotěší. Na to by musela být velká sbírka kaktusů, v té přes léto mohou být květy každý den. Květy dnešních dvou kaktusů se na svůj rozkvět připravovaly déle než měsíc. Byly na kaktusech už při jejich zakoupení před měsícem a několika dny. Tehdy ještě malé, ale jistě už nějakých pár týdnů staré. 

Zvětšovaly se zprvu pomalu, až minulý týden se jejich ”poupata” viditelně zvětšila. V pondělí se u gymnocalycia platygonum  květ pootevřel. To samé v úterý. Ve středu se otevřel naplno.


Otevře se vždy na pár hodin, večer už je květ zavřený. Myslím, že byl otevřený ještě ve čtvrtek, v pátek už se zavřel a teď bude pomalu vadnout, až nakonec zvadlý od kaktusu odpadne.




Ve čtvrtek se ale pootevřel květ druhého, dnes představeného kaktusu. Ten jsem si kupoval v domění, že jde o gymnocalycium bruchii. Cedulka, od které jsem si sliboval, že můj předpoklad potvrdí byla u kaktusu z větší části pod jeho trsem, který už se do malého květináče sotva vešel. Při přesazení do většího jsem se z cedulky dozvěděl nějakou lokalitu, kde se kaktus, nebo jeho předek nacházel. 



Velikost květu by spíš odpovídal gymnocalyciu parvulum. To mně  připadá v nekvetoucím stavu s bruchii hodně podobné, ale jeho květy jsou větší. Bruchii má na fotkách, které jsem našel zas těch květů mnohem víc pohromadě. 



V pátek odpoledne, tedy včera se květ konečně otevřel. Zatím největší a asi i nejhezčí z květů letošních gymnocalycií. Dnes, v sobotu, asi také proto, že bylo “jen” polojasno zůstal zavřený. Nevím, jestli se zítra, kdy podle předpovědi má být celý den slunečno opět a zřejmě i naposledy otevře. Nebo se možná dočkám za měsíc,  protože na něm začíná  růst ještě jeden květ.






Gymnocalycium bruchii je jedním z těch, které jsem vysel a které zatím roste. Přikládám dva obrázky z těch výsevů, (bruchii mezi tím potěrem zrovna není). Z fotek vidíte i zrnka písku vedle některých semenáčků. Tak vzhledem k jejich velikosti sice určitou naději mají, zároveň jak se říká, vyhráno ještě nemají. 





Dnes se loučím fotkou balonu, který se vznášel v tomto týdnu časně ráno kousek nad naším panelákem - foceno z okna mého pokoje.



sobota 6. července 2024

Malé (velké) radosti

Pamatuji si, jakou jsem měl radost, když mi poprvé vykvetla nějaká tilandsie, nebo hoya. Čím déle na květ čekáte, tím je radost větší.


Poprvé má své kouzlo. No a dnes vám představím první květy malých kaktusů, které jsem si přinesl z letošní výstavy. Zatím kvetly tři, ale tři další je budou  brzy následovat. Zásluhu na jejich kvetení nemám žádnou, tu má pan pěstitel(é), jehož výpěstky jsem koupil. Tedy snažím se, aby jim u mě nic nechybělo. Přesadil jsem je do většího, párkrát jsem je už zalil.

A co že to kvetlo za kaktusy?  První dvě fotky patří  gymnocalyciím. První je G. stellatum var.kleinianum, druhé G. obductum.



Gymnocalycia jsou pro mě moc sympatické kaktusy. Až natolik, že jsem si na začátku roku objednal semena několika  druhů gymnocalycií a pokusil se je vysít. K mému překvapení jich vzešlo víc, než jsem očekával. Jenže cesta od semenáčku velikosti špendlíkové hlavičky k rozkvetlému kaktusu bude dlouhá a není jisté, jestli bude také úspěšná. Pokud to vyjde, radost bude jistě veliká.Teď je alespoň jisté, že jsem zažil radost z kvetení zde představených kaktusů, i když jsem na jejich květy čekat nemusel. Nakonec květy kaktusů jsou tou pověstnou třešničkou na dortu. Kaktusy bývají pěkné i když nekvetou.



Posledním rozkvetlým kaktusem s výrazně zbarveným květem je sulcorebutia dorana.

Jednou je zaostřeno na květ, jednou na samotný kaktus, který vypadá velmi zajímavě i když zrovna nekvete. To platí i u předchozích.



Kaktusy kvetly vždy ve dnech, kdy zrovna slunce naplno nesvítilo. Možná to je příčinou, proč jsou nejsou květy více otevřené.



Martin také prvně představený květ vyfotil. Aby těch jeho květů bylo víc, představím i tři jeho počítačové grafiky inspirované květy. Na jedné je i zygopetalum, které nám doma právě kvete.