úterý 26. prosince 2017

Hoya griffithii (a její štědrovečerní dárek)

Před pár lety jsem si na stránkách švédské pěstitelky Christiny objevil Hoju griffithii. Přesněji přečetl jsem si její článek o této voskovce. Usídlila se v mé hlavě jako jedna z těch vysněných bájných a těžko dosažitelných rostlin, u kterých jsem měl pocit, že až je získám, můj život se stane rázem smysluplnějším a naplněnějším. Tento pocit je pochopitelně mylný a zavádějící, na druhou stranu pěstování rostlin a společné sdílení  prostoru s nimi má jistě něco do sebe.

Hoju griffithii jsem koupil od polské pěstitelky Edyty, myslím před čtyřmi roky a několika měsíci. Vzpomínám si, že to bylo v září a že celkem brzy pustila ve vodě kořeny.  Následující jaro začala celkem rychle růst. Tedy její listy samy o sobě nejsou žádný zázrak.Ty nejdelší jsou dlouhé až 16 cm, na šířku tak 3 cm. Některé časem zežloutnou a opadají. Na druhou stranu stále přirůstá a nových listů přibývá celkem dost.

To, co je na této voskovce nejpřitažlivější jsou její květy, které jak jsem se dočetl mají mít velmi pěknou vůni. V roce 2015 na podzim se objevilo první květenství, které velmi brzy přestalo růst a opadalo. To se opakovalo i v loňském roce. S tím, že květenstvích bylo snad sedm, možná i více. Květy se zvětšovaly, ale potom začaly blednout jejich stonky a jeden po druhém opadávaly. Smlouval jsem s tou voskovkou, prosil ji, ať vydrží alespoň jediný květ, ale mé přání nebylo vyslyšeno. Tedy v loňském roce.


V letošním podzimu se začala květenství objevovat ještě později, než v předchozích dvou létech. Byl jsem smířený s tím, že zas opadají, což se u dvou prvních také stalo. Ale rostla další a i když v nich většina poupat opadala,  zůstávaly asi tři květy, jejichž stonky byly stále zelené a stále se zvětšovaly. Nesměle jsem si připustil myšlenku, že by snad začátkem nového roku mohl alespoň jeden květ vykvést.


24.12., po štědrovečerní večeři jsem podle svého zvyku obhlížel své kytky a vidím, že z ještě ráno zavřených poupat je na jednom z květenství otevřený jeden květ. A na druhém, kde zbýval už jen jeden jediný se právě otevíral. Květy jsou téměř bílé, průměr asi 3 cm.
Je ještě další varianta této voskovky se žlutými květy. Ta je zřejmě o něco vzácnější.
Na internetu o této voskovce moc informací není. Údajně pochází z Himalájí, z Indie a Číny.

Ty květy byly od Hoji griffithii opravdu moc hezkým  vánočním dárkem. I když jsou zatím jen dva, radost z nich byla velká. Že jsou pěkné, to vidíte na fotkách. Tu zajímavou a z voskovek co znám asi jednu z nejlepších vůní bych asi těžko popsal. Už kvůli ní jsem rád, že se tato voskovka ke mně dostala.


  

sobota 23. prosince 2017

Hoya sussuela (nebo také pozor na uklízečky)

K jedné objednávce voskovek z podzimu roku 2015 jsem dostal dárek, Hoju sussuelu. S takovými dárky mám dobré zkušenosti. Většinou jsou to dobře rostoucí rostliny. Sussuela měla pěkné svěže zelené listy a jako první z těch tehdy došlých voskovek zakořenila.

Nejen že zakořenila, začala i rychle růst. Ještě bych měl uvést, že tato zásilka voskovek, od kterých jsem očekával bujnější růst zůstala kvůli relativnímu dostatku místa u mě v práci. V té době odcházela na jiné místo jedna kolegyně a na jejím stole zůstal ibišek. Nebyl v moc dobrém stavu, téměř nekvetl a na holých větví zůstávalo pár listů.

Dostal jsem nápad, květináč se sussuelou jsem postavil před něj a nechal ji proplétat se jeho větvemi. Začal jsem opečovávat i ibišek, za chvíli se pěkně zazelenal, začal kvést a mezi jeho větvemi se pěkně proplétaly vitální větve voskovky, s krásnými zelenými listy. Tím, jak pěkně rostla, ba přímo bujela se stala mou velmi oblíbenou rostlinou.

Až jednou jsem přišel do práce a kolega se ptá, zda jsem ostříhal a přemístil tu voskovku, co byla u ibišku. No, zažil jsem pořádný šok. Sussuela byla ve stínu na jiné skříni, totálně ostřihaná. Protože odcházím z práce většinou poslední a po mně přichází už jen uklízečka, hned odpoledne jsem se jí na to, co se stalo s voskovkou zeptal.


Ani nezapírala. Prý se jí zdálo, že ta kytka je zamotaná, do toho ibišku, tak ji prostě ostřihala.
To, že paní uklízečka nemá na kytky zrovna buňky jsem zjistil už hned první den, co nastoupila. Shodila na zem jeden květináč s malým řízkem voskovky. Viděl jsem, že je v něm zem nějaká rozhrabaná, ten řízek ale nebyl vidět.  Když jsem zem vysypal, zjistil jsem, že ten nebohý řízek je zasypán až na samém dně……

Tak jsem po tomto ostříhání voskovky paní uklízečce trochu důrazněji vysvětlil, že tam je od uklízení a ne od likvidování kytek. Došlo mi, že to byla ona, kdo na chodbě pár měsíců před tím docela otřesným způsobem ostříhal i kytky na chodbě, k čemuž se teď i hrdě hlásila. Že její kolegyni uklízečce z nich padaly listy o poschodí níže. No, všechno přece padá dolů a ne nahoru.

Za další rok sussuela dorostla do předchozích rozměrů a začátkem října se na dvou větvích objevila malá květenství. Dny se už začaly krátit, světla ubývalo. Na té větvi, co byla ve stínu malá poupata opadala. Druhé květenství, které si užívalo více světla i slunce vydrželo. Zvětšovalo se a v druhé polovině listopadu květy postupně rozkvétaly.

Podle zvyku jsem je i očichal, neucítil jsem nic. Ale o pár dnů později jsem odcházel už téměř za tmy a zjistil, že květy začaly vonět. Ne nepříjemnou vůní. Možná jako nějaké ovoce.
Květy, více jak 3,5cm v průměru veliké také docela dlouho vydržely. Nejméně dva týdny.

Hoja sussuela pochází z Filipín. Má ráda teplo a světlo. Je dost žíznivá, tak vyžaduje pravidelné zalévání. Taková vděčná, dobře rostoucí voskovka, jen je třeba ji chránit před uklízečkami.