Haworthia viscosa

Abych dnes nezklamal návštěvníky, kteří se chtěli podívat na nějakou exotickou rostlinu, přidám dnes ještě jednu pěknou haworthii.

Haworthia viscosa byla před lety v nabídce našeho velkého pěstitele těchto rostlin, pana Sussera hned v několika variantách. Mně se líbili dvě, které si byly velmi podobné. Protože jsem se neuměl rozhodnout, kterou z nich si vybrat, dopadlo to klasicky. Objednal jsem si obě.

Ty rozdíly mezi nimi byly na první pohled sotva patrné, všimnete si jich, když jsou obě u sebe. Ale každá rostla trochu jinak. Na fotkách je ta, která přirůstala podstatně rychleji, dokonce jak vidíte i odnožovala. Ta druhá rostla tak pomalu, že se zdálo, že vůbec neroste. Teď ji přirůstá první, zatím velmi malá odnož.

Zatím co ta dnes představená ani jednou neprojevila snahu kvést, ta druhá se o to několikrát pokusila. Vyhnala pro harworthii netypicky tenký stonek, na kterém bylo cosi jako zárodek budoucích květů, ale nevím z jakých důvodů toto květenství vždy dřív uschlo, než se stačilo pořádně vyvinout.

Na Haworthii viscose vidíte, že vypadá zas úplně jinak než posledně představená H.cummingii.

Ty do sebe zapadající hladké, lesklé listy se mně moc líbí. Pravda, některé jsou zaschlé, nic není úplně dokonalé.

Pokud by měl někdo zájem vidět víc forem této haworthie. Doporučuji galerii na stránkách již zmíněného pěstitele www.haworthia.cz nebo pokud chcete vidět tuto haworthii přímo na místech kde roste, máte možnost na stránkách http://haworthia-gasteria.blogspot.cz/ pana Jakuba Jilemického. Kdo se zajímá o haworthie, jistě ty adresy dávno zná.

Haworthia viscosa pochází stejně jako ostatní z jihu Afriky, jak vidíte, dá se pěstovat i v bytových podmínkách. Hlavní je dostatek světla, střídmá zálivka a dostatek trpělivosti, pokud vám náhodou poroste trochu pomaleji.

Ještě odkaz na trochu hudby. Mám rád písničky nejvíc v jejich originální podobě, zvlášť, když je originál hodně zdařilý. Někdy se povede i nová verze, dva případy povedených předělávek jsou na těchto adresách:

http://youtu.be/xR0DKOGco_o

http://youtu.be/cAe1lVDbLf0

První příznaky jara

Každá zima, třeba i taková mírná letošní zima-nezima se mně zdá dlouhá. Každý rok čekám, kdy už přiletí skřivan, kdy se bude třepotavě vznášet vysoko nad polem a zpívat tu svou píseň, kterou jako by přivolával jaro. 

Na pravidelných sobotních a nedělních procházkách potom vyhlížím pár rostlin, které mám s jarem spojené, jestli už začaly kvést. Minulou sobotu jsem jich pár vyfotil, tak se o ně s vámi dnes podělím, třeba pro inspiraci na procházku do přírody, i když to už zas pokvetou a porostou třeba úplně jiné kytky.

Začnu forzýtii, zlaticí, také nazývanou zlatým deštěm. I když název zlatý déšť patří správně jiné rostlině, štědřenci odvislému (Laburnum anagyroides). Zlatice je dnes ozdobou asi většiny měst, zahrad a parků. Správný název má zlatice prostřední(Forsythia x intermedia) a vznikla zkřížením zlatice převislé a zlatice zelené. Na internetu jsem se dočetl, že byla vyšlechtěna roku 1880, u nás se začala vysazovat kolem roku 1910. Když to zaokrouhlíme, vyjde nám 100let výročí začátku jejího pobytu v Čechách. Tak ji můžeme popřát, ať tu ještě nějaké století vydrží.

Cesta do oblíbeného lesa vede přes dvě místo, kde pravidelně vyhlížím, jestli už nezačal kvést barvínek menší (Vinca minor), taktéž brčál. Nedaleko něj kvete fialka, správně violka vonná (Viola odorata). To je má nejmilejší jarní domácí rostlinka už od dětství a taká její vůně je pro mě tou nejlepší co znám.

Cestou míjíme i zatím hojnou vrbu jívu (Salix caprea), která minulý týden téměř už odkvétala.

Na skále nad Berounkou jen v troše prachu roste a kvete jako jedna z prvních jarních rostlin miniatura připomínající mochnu písečnou. Snad nějaká příbuzná, toto je opravdu miniatura, která by se hodila na malé skalky. Možná je tak malá i díky podmínkám, ve kterých žije.

Konečně v lese a konečně kvete sasanka i jaterník. Sasanka hajní (Anemone nemorosa) je alespoň v tomto lese zřejmě hojnější, než modrokvětý jaterník podléška (Hepatica nobilis), který dostal své jméno díky podobě tvaru listů s játry.

Kromě sasanky a jaterníku v lese ještě kvetl plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) a kopytník evropský, jehož zvláštní květ rostlý těsně u země se někdy těžko hledá. Bývá dobře maskovaný mezi listím.

Při dnešní procházce bylo vše zas víc zelenější, pupeny víc napučené, na některých keřích se objevovaly první listy, kvetly zas další rostliny. A vysoko nad polem, tak, že ani nebyl vidět se vznášel skřivan. Jeho zpěv byl dobře slyšet i z té výšky.

Když jsem dnes zůstával doma, přidám odkaz na nějakou pěknou domácí písničku.

http://youtu.be/T_g-jSFDczU

http://youtu.be/_-hE-ZxjLlk

http://youtu.be/cX4IKC6CYKQ

Haworthia cummingii

Před pár dny jsem si v práci prohlížel pár zbylých haworthií, které přežily útoky vlnatky a jiné nepřízně osudu. Některé vypadají stále docela k světu. Jedna z nich dokonce poprvé rozkvetla.

Tak myslím, že by si za to zasloužila být představena. Příznivcům havorthií bude jistě známá, tak pro ty ostatní, které této skupině krásných sukulentních rostlin pozornost nevěnovali.

Haworthii cumminghii jsem koupil jako malý semenáček v dobách největšího haworthiového nadšení od pana Sussera, jednoho z našich největších pěstitelů těchto rostlin.

Tato rostlina od začátku rostla pomaleji než ostatní, za to se jí po celou dobu docela dobře dařilo.

Přesně nevím, jak dlouho ji mám, šest nebo sedm let. Ani neodhadnu, jak stará mohla být, když ke mně dorazila.

Pro nepříliš velkého znalce haworthií, za kterého se pokládám i já může být dnešní hawortie stejná, nebo podobná velkému množství jiných. Mně H.cummingii dost připomínala například hodně rozšířenou H. blackbeardianu. Na rozdíl od ní daleko pomaleji roste a listy nejsou tak široké. Znalci by určitě přidali i další rozdíly.

V každém případě je to pěkná kytka, obzvláště se mi líbí její „skleněné“ průsvitné konce listů zdobené měkkými výrůstky. Zdráhám se napsat ostny, nebo trny, protože by v tomto případě účel ochrany asi moc nesplnily. Ale jinak jsou moc pěkné.

Květ haworthií je většinou velmi podobný, myslím, že pro zrovna pro něj se nepěstují. Ozdobou rostlin jsou jejich sukulentní listy rostoucí v pěkných růžicích, tedy většinou.

Haworthia cummingii pochází z Kapské provincie v Jihoafrické republice. Jak vidíte, dá se pěstovat i v bytech. Řekl bych, že nepatří mezi náročné sukulenty. Propustný substrát s pískem nebo pemzou, jednou týdně přiměřená zálivka s ohledem na roční období. Světla co nejvíc, ale slunce jen ranní nebo pozdně odpolední.

A abych vás přesvědčil o tom, jak jsou haworthie zajímavé a různorodé, ta, kterou představím někdy příště bude vypadat zas úplně jinak.

http://youtu.be/otJY2HvW3Bw

http://youtu.be/jx_Y3T8BhlM

Tillandsia schatzlii

S Tilandsií schatzlii jsem se poprvé setkal před osmi lety na výstavě v Chotči a hned jsem si ji tam koupil. Byl to malý semenáček, tedy malý rozměry, tak dva, tři centimetry, ale starý byl jistě už nějaký rok. Typoval bych víc než tři, spíš tak pět.

foto (c) Martin Hetto

Už tehdy to byla výrazně pohledná tilandsie. Patří mezi ty „stříbrné“, v tomto případě se dá říct téměř bílé. Listy jsou tuhé, sukulentní, velmi pohledně tvarované. I špičky listů působí trochu zaobleným dojmem.

foto (c) Martin Hetto

Tilandsie schatzlli byla namontována na kousku korku, který byl podstatně větší, než rostlina samotná. Postupně se poměr vyrovnával, dnes už ve velikosti rostlina vede, korek obrostla několika kořeny, kterými se ho pevně drží. To, že neroste rychle, může být obzvláště v bytech výhoda. Dnes, kdy byla poprvé vyfocena dosahuje rozpětí listů sedmnáct centimetrů, na výšku dvanáct.

foto (c) Martin Hetto

Tilandsie schatzlli pochází z Mexika, což napovídá tomu, co potřebuje. Dostatek světla a tepla, jistě by uvítala i čerstvý vzduch a letnění, což je v bytě trochu problém. Rosím ji třikrát týdně, intenzita je vyšší od jara do podzimu.

foto (c) Martin Hetto

Další podrobnosti se mi o této tilandsii zjistit nepodařilo, internet je na informace o ní velmi skoupý. Nevím ani, podle čeho, nebo koho je pojmenována. Zjistil jsem jen jenom jednu velmi zajímavou věc. V amerických obchodech s tilandsiemi se prodává i ve formě red. Tedy podle fotek s moc pěkně načervenalým odstínem.

Možná ji jednou také pan Ing. Heřtus doveze a objeví se v nabídce. Zatím je v Sibřině nachystaná druhá letošní nabídka, opět velmi zajímavá a bohatá. Ti, kteří mají místo, mají z čeho vybírat.

foto (c) Martin Hetto

Tentokrát je Tilandsie schatzlii představená bez květu, až pokvete svým podle mě poněkud moc dlouhýma tenkým klasem, který tak trochu narušuje její kompaktní růžici, bude opět vyfocena. Nemusí vůbec pospíchat, klidně si ještě nějaký rok počkám.

Dnes mám pro vás dvě ukázky jedné z mých nejoblíbenějších skupin, islandských Sigur Rós.

http://youtu.be/IAzDrLxSH4A

http://youtu.be/aynGnUoM8B8

Tillandsia latifolia

Tak jsem se dočkal květu u jedné z latifolií. Tilandsie latifolia patří mezi velmi rozmanité a proměnlivé druhy. Jsou mezi nimi rostliny malé i velké. Dotyčná, kterou dnes představím patří mezi ty malé a její květ je ještě menší. Tedy rostlina je nižší na výšku. Za těch pět, nebo šest let co ji mám vytáhla do deseti centimetrů. Za to listy jsou delší, šířka průměru růžice je patnáct centimetrů.

foto (c) Martin Hetto

Už minulý rok vyhnala květní klas latifolia minima. Ta je této trochu podobná, i když menší a má kratší, hezky prohnuté listy. Jenže z toho klasu nevykoukl téměř za půl roku jediný květ. Potom klas začal usychat a kousek pod ním vyrostla nová rostlina. Latifolii minimu vidíte na fotce coby nekvetoucí.

foto (c) Martin Hetto

U té, co vykvetla minulý týden to dlouho také vypadalo, že se snad kvetení opět nedočkám, Možná tilandsie čekala na lepší slunečné počasí, každopádně si dávala na čas. Potom se tedy objevil miniaturní kvítek. Jeden den vykoukl, ani se pořádně nerozvinul. Druhý den, kdy ho Martin fotil byl zřejmě rozkvetlý, jak nejvíc uměl a třetí den už uvadal. V tomto týdnu to zopakoval druhý květ. Jestli bude ještě třetí, to nevím.

foto (c) Martin Hetto

Tilandsie latifolie jsou docela pěkné a bezproblémové kytky, takže toto kvetení je u některých z nich trochu jako malý, docela malý bonus navíc. Tilandsie latifolie pocházejí z Peru a Ekvádoru. Vyskytují se na pouštích u moře, kde rostou v písečných dunách, šplhají do vyšších výšek, až do 3500 metrů nad mořem. Rostou i na skalách, i jako epifyty.

foto (c) Martin Hetto

Jak jsem se dočetl, právě v nížinách jsou nejvíc ohroženy lidskou činností. Zemědělstvím, lidským osídlením, pastvou. Údajně je místní lidé používají i jako palivo. Tak snad je tam všechny nespálí a nezlikvidují, aby nemuseli přežívat jen ve sbírkách botanických nadšenců.

foto (c) Martin Hetto

Dnes se rozloučím jednou čtyřicetčtyři let starou písničkou sester Elefteriadu, podle mého názoru majitelek krásných, ne zcela doceněných hlasů. Přidám ještě jednu o rok mladší a známější písničku.

http://youtu.be/WxGVoTf1v-o

http://youtu.be/DTUc5sDvhkg

Gasteria rawlinsonii

Dnes vám představím jeden krásný sukulent, který jak se zdá roste dobře i v paneláku. Je to taková trochu atypická gasterie. Od svých početných příbuzných, které se drží při zemi, se Gasterie rawlinsonii odlišuje především růstem do výšky.

foto (c) Martin Hetto

To může být zavádějící. Ve svém domácím prostředí, kde roste na skalách spíš visí dolů. Tak tedy jinak, vytváří výrazný stonek. Na tom stonku rostou listy buď dvouřadě podle jedné osy, nebo ve spirále.

foto (c) Martin Hetto

Gasterie rawlinsonii pochází z Jižní Afriky, z provincie Eastern Cape, v přírodní rezervaci Baviaanskloof. Roste na stěnách pískovcových skal nebo na velmi chudé zemině, základem které je písek. Průměrná maximální teplota v tomto místě je kolem 25°C, minimální 9°. Většina rostlin Gasterie rawlinsonii roste na zastíněných místech zmíněných skal.

foto (c) Martin Hetto

Já se s touto gasterií setkal poprvé téměř před osmi lety ve skleníku jednoho z našich největších pěstitelů sukulentů, pana Mgr. Petra Pavelky v Letňanech. Zaujala mě na první pohled, zdála se mně taková „divná“. Ale protože se mě přesně takové kytky líbí, nemohl jsem na ni zapomenout a o rok, nebo dva později jsem si ji na tom samém místě koupil.

foto (c) Martin Hetto

A udělal jsem dobře, protože se ukázala jako bezproblémová kytka. Roste pomalu, ale jistě. Jak jsem se dočetl na internetu, je to dlouhověká rostlina. Konečně délka jejích metrových stonků na skalách, kde žije je toho důkazem. Ta má se za těch šest nebo sedm let dobrala výšky necelých patnácti centimetrů.

foto (c) Martin Hetto

Nejdelší listy měří něco mezi pěti až šesti centimetry, široké jsou jeden a půl centimetru. Původní rostlina už má tři děti, jedno je ale ještě tak malé, že na fotce není téměř vidět. Gasterie rawlinsonii už také několikrát kvetla. Na fotkách je její první kvetení. Poslední fotky jsou z dnešního odpoledne, když je srovnáte s těmi pořízenými před pár lety, uděláte si představu o tom, jak rychle roste.

foto (c) Martin Hetto

Místo má na okně, v minulém bytě měla možná o něco víc světla a slunce. Ale ani teď se nezdá, že by nějak strádala, nebo nepatřičně vytahovala. Je zasazená v zemině pro kaktusy a sukulenty smíchané s pískem a pemzou. Zalévám ji jednou týdně, v zimě nepatrným množstvím vody, od jara do podzimu podle tepla vydatněji. V tomto období do vody přidám občas i kapku hnojiva.

foto (c) Martin Hetto

Gasterie rawlisonii se mně tak zalíbila, že jsem chtěl sehnat i její druhou formu, která má listy rostlé rovnoměrně proti sobě v jedné řadě. Místa je málo, kytek, co bych ještě chtěl je ještě dost, tak pravděpodobně zůstanu jen u této.

foto (c) Martin Hetto

Dnes jsem vybral odkazy na tři starší a méně známé písničky Mike Oldfielda. První dvě nevyšly na žádné řadové desce, jen na singlech a na výběrech. Třetí je z CD Island. Snad se vám budou líbit.

http://youtu.be/E7K-pr9ZinY

http://youtu.be/MDEhcY8u1wk

http://youtu.be/lNi1AdIYKIg