Dolomity 2023 - Adamello a Brenta

Bez několika málo dnů jsme se po roce vrátili do Dolomit. Na jiná místa, která jsou uvedena v názvu. Se stejnou cestovní kanceláří, s brněnskou Alpinou. Zájezd lákal na “pohodovou turistiku” a protože zájezd v minulém roce byl pro nás poněkud náročný, vybrali jsme si tentokrát tu pohodovou turistiku.

Hned první den jsme se přesvědčili, že naše představy o pohodové turistice byly poněkud naivní. Nahoru jsme vyjeli lanovkou a potom se naše turistická skupina vydala rychlým tempem po trase určené pro první den. Ti vpředu nasadili pro nás velmi rychlé tempo. Dodatečně jsme se dozvěděli, že většina účastníků zájezdu chodí po vysokých horách pravidelně a daleko častěji než my. Pro nás je takový standard naše Šumava.

Do Dolomit jsem se chtěl vrátit kvůli jejich kráse, kvůli krásné přírodě a nezaměnitelné atmosféře těchto krásných hor. Pro mě bylo důležité mít možnost se zastavit, nechat na sebe působit atmosféru místa, těšit se z jednotlivých detailů, třeba z krásy stromů, keřů, rostlin i jednotlivých skal a kamenů. To při rychlém pochodu nestíhám. K tomu ještě když na něj vyrazím po probdělé noci v autobuse. Dalším faktorem bylo i zřejmě na zdejší vysoké hory teplé počasí a slunce, před kterým na většině trasy nebylo kam se schovat.

Nesmím zapomenout také na věk, přece jen v šestašedesáti už mi to neběhá  tak jako dříve a i když toho i v současné době nachodíme o dost víc, než naši vrstevníci, je to stále po rovině.

Na začátku toho prvního výletu jsme se pohybovaly někde v druhé polovině naší dvaceti členné skupiny.  V druhé polovině cesty jsme už byli poslední a začalo nám být jasné, že do smluveného času  ve čtyři odpoledne na určené místo k lanovce nedorazíme.

Navíc se ještě do té doby krásně modré nebe, jen s občasnými bílými mraky během okamžiku změnilo. Valily se temné bouřkové mraky a začal hřmít. S ten den posledních sil jsme se téměř doplazili k lanovce, kde na nás čekala naše skupina, kterou jsme víc jak půl hodiny zdrželi od plánovaného odjezdu.

Nasedli jsme do stejné kabiny lanovky s naší průvodkyní a hned se domluvili na zkrácení tras pro příští dny tohoto čtyřdenního zájezdu.

Pokračování (ještě nevím, jestli bude jedno, nebo dvě) příště. Na první fotce vidíte hotel, ve kterém jsme byli ubytování. Na druhé krásný výhled, který jsme měli před hotelem, tak i od stolu v jídelně. Pokoje byly pěkné a jídlo, jak se říká - nemělo chybu. Jak v množství, tak i v kvalitě.

Sansevieria trifasciata - kultivary

Před nějakým časem byl u mě na návštěvě jeden bývalý kolega a prohlížel si mou “botanickou zahradu”. Když došel k místu, kde byly tchýniny jazyky, pronesl: ty nemám rád, ty byly vždy ve škole. Nebyl jediný, od koho jsem slyšel, že tchýniny jazyky nemá rád. Možná opravdu vzbuzují asociaci rostlin, které jsou v různých koutech škol, chodeb úřadů a kanceláří. Ve stínu, v tmavých místech, kde se o ně nikdo nestará a jen občas je někdo zalije. Rostlina, která roste tam, kde by téměř nic jiného nerostlo. 

Také si sansevierii vzpomínám jako na jednu z prvních rostlin, jejíž přítomnost v našem bytě jsem zaznamenal. Dvě další byly aspidistra a balzamíny. Balzamíny pravidelně na jaře vyséval děda a tak jsem poprvé sledoval vývoj rostliny od semene až po její odkvět a uvadnutí. Zpět k tchýniným jazykům. Tedy k sansevieriím, ten název se mi líbí víc. 

První, kterou na fotkách vidíte, jsem zakoupil před dvěma lety v Lidlu. Tři rostliny zasazené v kokosovém vlákně, nebo v čem….Prostě v něčem, z čeho je nutné kytku hned vyndat a přesadit do zeminy pro sukulenty. S drenáží na dně květináče. Toto už nejsou sansevierie, jako bývaly dříve. Tyto kultivary jsou nižší se širšími listy a jedna rostlina má listů podstatně víc. Na cenu si už přesně nepamatuji, tak 130 až 150 Kč.

Dva kultivary, které dnes představím mají listy vysoké většinou kolem čtyřiceti centimetrů a listy široké někdy až deset centimetrů.

Druhou rostlinu jsem zakoupil o nějaký měsíc později v OBI. Byl jsem tam pro Careo (přípravek na hubení odolných škůdců, kdyby někdo neznal) a zrovna tam na paletách byly čerstvě vystavené sansevierie. Většina byla totožná s tou, kterou jsem představil, jako první.

Jedna jediná měla listy tmavě zelené se světlými okraji. Prohlížel jsem si ji, ale nekoupil ji. Doma jsem na ni nepřestával myslet. Jo, vím, jsem případ pro psychiatra. Po několika dnech jsem jel do OBI znovu. Paleta byla u zdi, rostlin už na ní bylo méně. Ale ta, kvůli které jsem tam znovu jel byla v zákrytu ostatních. Takže jsme na sebe zbyli.

V OBI už jsou rostliny dražší, ale také to nebyla nijak vysoká cena. Také to byly tři rostliny,

každá dostala lepší zeminu a svůj vlastní květináč. Jak u té první, tak i u druhé dostala moje sestra od každé jednu. Má sansevierie ráda, hlavně asi proto, že jsou jednou z mála pokojových kytek, kterým se u ní daří.

Jak vidíte, sansevie u mě dobře rostou. Přirostly jim nové listy i nové odnože. Zalévám jednou týdně, dopřál jsem jim světlé místo blízko oken, kam jde na chvíli i slunce.

Ještě přidám dvě kvetoucí rostliny.  Tilandsia albertiana v cihlovém bytě, v pronájmu bohatě každý rok kvetla. V našem panelákovém bytě kvete po deseti letech poprvé.

Frithia pulchra také už nějaký ten rok nekvetla. Mám ji už nějakých patnáct, možná šestnáct let. Tedy toto jsou odnože té původní. Před třemi roky to s ní nevypadalo dobře. Byla přesazená, od jara do podzimu na čerstvém vzduchu na lodžii.  Toto je výsledek.

Rozloučím se Martinovými fotkami z jedné procházky. Na nebi byly pěkné mraky. 

David Attenborough : Život na naší planetě - kniha

Sir David Frederick Attenborough se v letošním roce dožil 97 let. Během svého dlouhého života se dostal na na mnoho míst na celém světě a mohl poznat přírodu tak jako málokdo jiný. Vzhledem k svému dlouhému životu mohl sledovat i proměny přírody na místech, které navštěvoval. 

V roce 2020 napsal knihu  Život na naší planetě (mé svědectví a vize pro budoucnost) a zároveň s vydáním knihy byl  natočen i stejnojmenný dokument, o kterém jsem se na těchto stránkách už zmiňoval. Dokument jsem viděl třikrát a přečtení knihy jsem možná i díky tomu odkládal. Před několika týdny jsem se k jejímu přečtení konečně odhodlal. Zapůsobila na mě ještě mnohem silněji než film.

První část knihy nazvaná Mé svědectví je rozděleno na kapitoly označené roky 1937, 1954,

1960, 1968,1971 a tak dál až k roku 2020. Každé začíná třemi údaji. Pro každý rok. Uvedu první a poslední : 1937 Světová populace: 2,3 miliardy Uhlík v atmosféře: 280 částic na milion Zbývající divočina: 66 procent 2020 Světová populace: 7,8 miliardy Uhlík v atmosféře: 415 částic na milion Zbývající divočina: 35 procent.

Druhá část má název Co leží před námi a autor v ní popisuje předpovědi až do roku 2100,

pokud se vše bude vyvíjet dál tak, jak zatím v uvedených předchozích letech postupovalo.

Tato část knihy velkým optimismem neoplývá. 

Třetí část Vize pro budoucnost nabízí určitá řešení. Nejsou to jen názory Davida Attenborougha. Jsou to i názory mnoha vědců.

Asi málokdo, jestli vůbec někdo, může vidět do budoucnosti. Lidé, kteří žijí tak dlouho, jako David Attenborough mohou posoudit, co se za jejich života změnilo. Po materiální stránce se většina z nás v naší civilizaci má nesrovnatelně lépe, než se měli lidé před sto lety. 

Ale nejsme na této planetě sami. Jsme součástí přírody, a nebo jsme jejími pány a můžeme z ní vytěžit vše, co pro své životy potřebujeme, bez ohledu na to, co to bude znamenat pro přírod? Pro stromy, rostliny, vše živé z rostlinné a živočišné říše? Co to bude znamenat pro nás a hlavně pro další generace? Bez přírody nepřežijeme, přírodě se bez lidí zřejmě uleví.

Neodvažuji se posuzovat, nakolik jsou řešení pro budoucnost realizovatelná. Také nevím, jestli něco ovlivní jedinec. Celý svět je vzájemně propojený. Státy řídí politici, někdy diktátoři, ne odborníci. Většinou se jejich  zájmy řídí  jejich velkým egem a osobním prospěchem. Podle toho situace ve světě vypadá. Jestli snaha Davida Attenborougha nebude marná je “ve hvězdách”. On sám procestoval svět, poznal přírodu asi jako málokdo a prožil naplněný život. Mohl by s radostí vzpomínat na to, jak bohatý život prožil, že viděl přírodu ještě takovou, jako už možná nikdo neuvidí. Ale budoucnost lidí a přírody mu není lhostejná a tak i ve svém vysokém věku píše knihy, vystupuje na přednáškách a chce něco k lepšímu změnit. Doufá, že jeho film a kniha se dostane k co největšímu množství lidí, že jeho slova padnou na úrodnou půdu. To je přece hodně povzbudivé. Sire Davide Attenboroughu, díka za Vaši práci a za Vaše  svědectví.

Co může udělat každý z nás? Něco je něco, nic je nic. V knize najdeme různé nápady. Je na každém z nás, co si vybere. Co třeba zasadit nějaký keř, nebo strom, i když to bude jen příslovečnou kapkou v moři….,ale i to se počítá.

Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost - David Attenborough | Databáze knih (databazeknih.cz)

Pokud by měl někdo o knihu zájem, je k dostání například tady :

Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost - Attenborough David - Megaknihy.cz

Aglaonema anyamanee tricolor

Je ještě další aglaonema tricolor. Aglaonema anyamanee tricolor. Poprvé jsem ji viděl na fotce někdy před rokem. A poslední týden v červenci jsem ji vybalil z krabice, ve které dorazila a uviděl ji živou na vlastní oči.

Dorazila z Polska, ze Zeleného parapetu. Spolu s ní ještě “startovací” Zamiokulkas Zenzi, což byly dva zakořeněné listy,ze kterých až v příštím roce (a těch následujících vyroste pořádná kytka). 

Zamiokulkas byl spíš doplněk, hlavní byla ta tříbarevná aglaonema. Chtěl jsem si ji objednat už v červnu, kdy se objevila v nabídce, ale měli jsme před dovolenou. Potom přišla horka, ve kterých bych nechtěl riskovat, že místo pěkné, přijde zvadlá kytka. V té doby byla stejně vyprodaná. Když se po pár dnech v nabídce, kterou pravidelně sleduji znovu objevila, neváhal jsem.   

V nabídce Zeleného parapetu je mnoho krásných aglaonem a jiných rostlin. Za cenu této, bych měl dvě až tři jiné, také pěkné. Aglaonema anyamanee tricolor je novinka, to se na ceně odrazí. Kultivarů aglaonem je mnoho. V barvách výrazných, méně výrazných, zelených. S různými vzory i s listy jednobarevnými. Mně se tato kytka zdála jiná, originální. Nejen každá jednotlivá kytka může být trochu jiná, i každý list je originál. 

Přidám ještě nějakou aktuální fotku první letošní aglaonemy ze Zeleného parapetu, A. Suksom Jaipong. Dva nejnovější  listy už vyrostly v mé péči, začíná vyrůstat třetí. Myslím, že to není poslední rostlina, kterou v tomto obchodě objednám. Ve čtvrtek jsem objednal, příští pondělí bylo odesláno prostřednictvím DPD a ve středu už byla kytka u mě. Na dotazy odpovídají okamžitě, výběr rostlin velký  a dobré ceny.

Rozloučím se slunečnicemi od Martina.

Martin Hetto (fun.hetto.eu)

Odkaz na Zelený parapet: Kwiaty egzotyczne - doniczkowe rośliny egzotyczne do domu - ZIELONY PARAPET (zielony-parapet.pl)