sobota 15. června 2024

Výstava kaktusů 2024 Plzeň

 Minulý týden 8.června v Plzni začala tradiční výstava kaktusů pořádaná Klubem kaktusářů Plzeň. Na této výstavě jsem byl naposled před deseti lety. To jsem se ještě díval po sukulentech. Poté jsem se jí z celkem jasných důvodů vyhýbal.




Uplynulo deset let a má návštěva této akce měla už jasný cíl - kaktusy. Vzpomínám si, jak jsem minulý rok, přesně v den kdy tato výstava začínala měl už hodně chutí ji navštívit. Aby mě to  tolik nemrzelo, že se vyhnu její návštěvě a zakoupením dalších přírůstků,  jel jsem v ten den do naší plzeňské ZOO.




Už pár dní po té bylo jasné, že příští, tedy tu letošní výstavu, si ujít nenechám. Přitažlivost kaktusů se projevila naplno. Kaktusy jsou v rostlinné říši takovým zjevením. Něčím jako medvídek koala, panda, nebo třeba kolibříci a mořští koníci v říši zvířat. Něčím naprosto originálním a pokud propadnete jejich kouzlu, i neodolatelným. 




To potvrdila i letošní výstava. Začínala v devět a i když jsem tam byl už o půl hodiny dříve

(aby mi náhodou něco neuteklo), tradiční velký “stan” kaktusářů už byl plný. Před výstavou jsem sám sebe přesvědčoval, že tak maximálně čtyři kaktusy. Sám jsem tomu nevěřil a tak si sebou vzal raději hned dvě menší krabice. Ty stejně byly od letos už na internetu objednaných kaktusů od pánů kaktusářů Sedláčka a Stuchlíka. 




I na výstavě byly naplněny ne čtyřmi, ale sedmi kaktusy. Z toho dva byly poněkud větších rozměrů. Jeden velmi pěkný trs, který jsem při přesazování nemohl dostat z jeho plastového květináče, jak už se v něm tísnil. Druhým velkým byl poněkud vzrostlejší echinopsis werdermanii. Ten se také tísnil v poněkud malém květináči. Ostatní úlovky byly podstatně menší. Gymnocalycia a jedna sulcorebutia. Uvažoval jsem ještě o jednom vzrostlém gymnocalyciu, ale to už by se mi do těch krabiček nevešlo. 




Výstava trvala od soboty až do středy a já měl asi tisíc chutí ji znovu navštívit. Když jsem ale ve středu nové přírůstky přesazoval, zjistil jsem, že se na lodžii už jen tak, tak vešly. 




Pěstitelství kaktusů má v naší zemi velkou a poměrně dlouhou tradici. Některé kaktusy jsou po českých kaktusářích pojmenovány. Po chvíli, kdy jsem do zmíněného stanu na výstavu dorazil, tam bylo už opravdu plno. Jak jsem sledoval, část návštěvníků nakupovala dá se říct, tedy napsat, přímo ve velkém. Může to být také proto, že velmi pěkné, přímo si troufám napsat krásné kaktusy, jsou prodávány za téměř symbolickou cenu. Ty menší kole 50 Kč, ten velký trs mnoha kaktusů, jak ho vidíte na fotce byl za 150. Tak snad se většina z těch kaktusů dostane do dobrých rukou a bude novým “majitelům” dlouho dělat radost.




Tak za rok - pro všechny z Plzně a okolí, ta výstava a ty kaktusy stojí za to. Já se mám zase za rok na co těšit. Ten jeden kaktus, možná dva, nebo i tři, přece by se ještě někam vešly….







sobota 8. června 2024

Sochy z písku v městě Písku

Pro naši první letošní dovolenou jsme si vybrali zájezd z plzeňské cestovní kanceláře Sochor.  Původně jsme měli jet s Hungariatourem do našich osvedčených lázní Zalakaros.

Ale vyskytl se problém. Pro odjezdové místo autobusem  z Plzně se přihlásilo málo lidí. Tak byl odjezd z Plzně zrušen a odjíždělo se z Prahy v neděli v 5.30. Přitom první spojení z Plzně do Prahy  dorazí až o hodinu později. Brát si taxíka, to už by se i tak poměrně drahý zájezd prodražil. A tak jsme maďarské lázně vyměnili za české a vůbec jsme nelitovali.



Zájezd do Třeboně byl specifikovaný jako poznávací a zážitkový pobyt s wellness. Tedy co znamená slovo  wellness jsem si musel najít na internetu, kde se píše o cestě k souladu mysli, duše a těla. Myslím, že Třeboň a krajina kolem ní je k tomu docela vhodná.




Poznávací zájezd začal za nějaké dvě hodiny po odjezdu z Plzně první zastávkou v městě Písku, které je třetím největším městem v Jihočeském kraji. Město bylo založeno v roce 1243 a kromě historického centra má i nejstarší kamenný dochovaný most  v Čechách ze 13.století. Podle legendy měl své pojmenování získat podle toho, kdo po něm první přejde. Protože po něm první přešel jelen, jmenuje se Jelení most a stojí na řece Otavě.






Při povodních v roce 2002 strhla voda většinu kamenného zábradlí  i jednu z barokních soch. Kousek od mostu jsou i umělecké značky výšky hladiny při povodních. “Plaváček” a chodidla. Vidíte na fotkách. V roce 2007 orkán Kyrill zlomil kříž s Kristem, který přežil povodeň. Dnes jsou sochy z mostu v expozici Prácheňského muzea, na mostě jsou jejich věrné kopie. Ta na fotce, to je sv. Jan Nepomucký.









Nedaleko od mostu jsme mohli obdivovat sochy z písku na téma "dřevo-plavba", které bohužel životnost soch kamenných mít nebudou. Ale i tak jsou pěkné a patří obdiv jejich “sochařům”, nebo spíš “sochapískařům” ?




Písek má i další NEJ. Spolu s Jindřichovým Hradcem byl prvním městem (Jindřichův Hradec druhý), kde František Křižík zavedl městské elektrické osvětlení. První obloukové lampy se rozsvítily v centru města 23.6.1887. Symbolicky přidávám foto lampy,  i když nevím, jestli to může být ta původní. V kamenné zdi kousek od ní rostla hezká malá rostlinka, právě kvetla, tak přidávám i její obrázek.







Abychom měli na Písek i výhled z výšky, paní průvodkyně nám sjednala prohlídku Velké věže děkanského kostela Narození Panny Marie. Věž je z roku 1489, její výška je 72m. Počet schodů, které jsme zdolali byl 210. Ochoz, na který jsme vystoupali je ve výšce 42m.



Ač nás průvodce upozorňoval, že schody a stropy nad nimi jsou stavěné pro tehdejší lidi menšího vzrůstu, i přes toto upozornění jsem se při své “šikovnosti” při výstupu nahoru praštil dvakrát do hlavy. Nebylo to poprvé a zřejmě ani naposledy, takže pokud se někomu zdám praštěný, nemohu to popřít.



Jak vidíte, ještě jsme ani do té Třeboně nedojeli a už jsme měli plno zážitků. Rozloučím se ještě jedním obrázkem. Dříve se domy nečíslovaly a ani nevím, jestli před nějakými pár sty lety byly názvy ulic. Používalo se jiné značení a tady je jasné, že toto byl dům u slona.


neděle 2. června 2024

Časné ráno v Třeboni u rybníka Svět

Před týdnem jsme odjeli na kratší dovolenou do Jižních Čech. Ubytovaní jsme byli v Třeboni, ale podívali jsme se i na jiná pěkná místa. Písek, Jindřichův Hradec, Nové Hrady, Dobrou Vodu u Nových Hradů a Netolice (zámek Kratochvíle).



Čechy jsou krásné a všechna tato navštívená místa nás o tom znovu přesvědčila. Dokážu si představit jak pěkně se v těchto místech lidem žije. 

   


Před odjezdem i po návratu jsem zaléval, nejprve proto, aby ten týden vydržely. Vzhledem k počasí, kdy nebylo velké horko, to přežily bez problémů. 





Jen zelené tillandsie potřebovaly hned orosit.  Zatím, co jsem zaléval, Martin se už stačil některými fotkami probrat.



Dnes jsem vybral několik jeho fotek ze středečního rána. Byla mlha, která se pomalu rozpouštěla. 

Každé ráno jsme ještě před snídaní chodili na procházku do krásného lesoparku před hotelem Aurora, kde jsme byli ubytovaní. 



Rána byla vždy krásná, ať už s mlhou, nebo bez ní. Ráno také nikdy nepršelo. Krásné stromy, svěží, zelená tráva. Voňavý vzduch, který se krásně dýchal.



Některé zážitky jsou nepřenosné, ale návštěvu  Třeboně a jejího okolí si může dovolit většina z nás. Tyto stránky také navštěvují lidé ze zahraničí a budu rád, že v několika příštích příspěvcích budu moci pomocí fotek představit, jak krásná je naše země.