neděle 11. srpna 2019

Znovu o botanických anturiích

Většinu mých botanických anturií mám nějakých dvanáct let. Jako správné epifyty ke mně dorazily přirostlé na kousku dřeva s drátěným háčkem na zavěšení. Na tom také nějakou dobu rostla. Dnes budu psát o třech anturiích. Mám ještě dvě, jedno z nich roste stále na tom samém kousku dřeva, ale dá se říct, že spíš už dožívá. Potom mám ještě malé Anthurium scandens, ale tomu se také nedaří.


Při takovém množství rostlin co mám, není bohužel čas věnovat se všem kytkám tak, jak by potřebovaly. Dvě anturia, která dnes na fotkách vidíte, jsou už potomci těch původních, na dřevěných kolících došlých. To třetí, hnízdovité sice na kolíku stále je, ale i s kolíkem je  umístěno do kelímku od piva a zasypáno směsí výsadbového  substrátu, lesní hrabanky a rašeliníku. S tím kolíkem je tam proto, protože je k němu pevně přirostlé. Zatím ještě nekvetlo a tudíž nebyla ani žádná semena, ze kterých by se dali jeho potomci vypěstovat.


Anturia na dřevu přirostlá a tak nějak jakoby epifytně rostoucí nějaký čas celkem dobře rostla. Ovšem podmínky bytu jsou asi nesrovnatelné s podmínkami skleníku, natož s podmínkami někde v přírodě, v Ekvádoru, odkud pochází. Po pár letech začala degenerovat, počet listů byl stále menší. Když s nimi žijete už pár let, poznáte, jak na tom jsou.



Ta dvě malá botanická anturia z Ekvádoru naštěstí často kvetla, plodila a vypěstovat  si ze semen nová, je docela snadné. Stačí počkat, až jsou jejich červené plody zralé a potom z nich semena vymačkat na  povrch lehkého substrátu, třeba výsevního, smíchaného s rašeliníkem a trochou lesní hrabanky, nejlépe z listnatého lesa. Stačí taková potravinářská plastová miska, potom zalijete, nejlépe postřikovačem. Ještě je dobrá na prvních pár dnů, dokud nevyrostou první dva, tři listy mladé rostlinky udržovat ve vlhku. Buď přikrýt mikrotenovým pytlíkem, nebo další průhlednou nádobou tak, aby k rostlinám mohl vzduch.



Lístky mladých anturií jsou nejprve dost měkké, chutnají různým škůdcům. Pomůže pravidelné rosení. Tvar listů je zprvu trochu jiný, než u starších anturií, začnou se protahovat a zároveň zpevňovat až po pár měsících. Brzy se objeví i první, lehce přehlédnutelné květy, které také vypadají jinak při svém rozkvětu a jinak po pár týdnech. U anturia s uzšími a kratšími listy se po odkvětu téměř vždy objeví plody, dekorativní, červené kuličky. U druhého, s listy i květy na delších řapících jsou alespoň podle mé zkušenosti plody daleko vzácnější.


Také jsem si všiml jedné zvláštnosti. Tato dvě anturia jsem zasel do jejich misek v přibližně stejném počtu semen. Oba druhy dobře vzešly. U toho s víc uzšími a kratšími listy je dodnes víc vedle sebe rostoucích rostlin. U druhého ta nejzdatnější rostlina časem jakoby zadusila většinu těch menších, až zůstaly tři poslední, teď už se dá říct dvě, jedna se loučí, druhá je tak sotva třetinová oproti té dominantní       




To poslední anturium sp. Semuc Champey je hnízdovité anturium. Tedy mělo být drobné hnízdovité anturium. Představil jsem je v tomto článku z února 2016. Anturium mám od roku 2015. V tom roce mu přirostly dva listy. V roce 2016 další jeden list. Rok 2017 a 2018 nepřirostl list ani jediný. Ani kořeny rostliny, které v prvních dvou letech viditelně rostly přestaly jevit snahu o další růst.


Když jsem ani do letošního května nezaznamenal nejmenší snahu o nové přírůstky, definitivně mně došlo, “že na tom kousku dřeva s mechem anturium už nevidí žádnou perspektivu a že čeká, co teď udělám já”. A tak šlo do zmíněného kelímku od piva. Že se opět probudilo k životu jsem poznal po pár dnech, kdy jsem na stěně průhledného kelímku viděl růst nové kořeny.


Bylo vidět, že anturium dostalo, co potřebovalo. Za to se “odvděčilo” hned třemi novými listy, z nichž ten poslední měří bez listového řapíku 46cm. Do takové velikosti stačí nový list dorůst za dva týdny. To už tedy drobné anturium nepřipomíná. Až příště začne zas vydírat a nějaký ten rok neporoste, už si budu moc dobře rozmýšlet, zda ho ještě přestěhuji do většího.

https://youtu.be/Ptk_1Dc2iPY
https://youtu.be/AzWDs26YL9Y



neděle 4. srpna 2019

Váš mozek se dokáže změnit (uzdravit) - o velmi inspirativních knihách

V poslední době jsem začal znovu číst. Momentálně to sice není o rostlinách, tedy až na knihu Ekologie rostlinného akvária, ale spíš jsou to knihy pojednávající o skutečných lidech a také knihy týkající se lidského zdraví.


Dnes bych chtěl upozornit na dvě knihy Normana Doidgeho, jejichž názvy jsou i v názvu dnešního příspěvku. Ty spojují příběhy skutečných lidí  s jejich uzdravováním a někdy i na první pohled zázračným uzdravením.


Všechny  příběhy mají jedno společné, zdánlivě neléčitelné postižení nebo onemocnění mozku, se kterými si klasická medicína nedovedla poradit. Také známé, těžko léčitelné nemoci a postižení mozku, u kterých byla překonána pesimistická prognóza. Například mozková mrtvice, Parkinsonova nemoc, roztroušená skleróza...


Díky nejnovějším výzkumům byla objevena neuroplasticita mozku a s ní se objevila velká naděje na léčení některých chorob s dříve velmi pesimistickou prognózou.


Přiznám se, že jsem se do čtení těchto knih pouštěl s přesvědčením, že v nich najdu polopatický návod na to, co dělat, abych si udržel  mozek v dobré kondici ještě řadu let. Takový návod sice kniha nenabízí, ale inspirace v ní je víc než dost.


Vždy, když si vybírám nějakou knihu na čtení, podívám se do databáze knih www.databazeknih.cz
na to, jak je kniha hodnocena. Uvádím i odkaz na hodnocení těchto knih, které by vám mohli napomoci v rozhodování, zda si tyto knihy přečíst.


https://www.databazeknih.cz/knihy/vas-mozek-se-dokaze-zmenit-119339
https://www.databazeknih.cz/knihy/vas-mozek-se-dokaze-uzdravit-339871


Aby i u tohoto článku nechyběly tradiční fotografie rostlin, přikládám aktuální podobu Aloe casttilloniae, “mých trojčat”, která jsem představil v loňském roce.

Nakonec ještě odkaz na dva zajímavé rozhovory s MUDr. Ludmilou Elekovou, také na téma zdraví:
https://youtu.be/9EpeUYcZX0c
https://youtu.be/R_bcOaHO3ds