sobota 27. května 2023

Květnové barvy


Z května toho už moc nezbývá. Jeden z nejhezčích měsíců příští týden končí. Každý den jdu do přírody a pozoruji, jak se mění zelená v blízkém lese na kopci. Je v něm dost habrů a buků, také borovic. Borovice v posledních letech nejsou v dobré kondici, hodně stromů uhynulo. Pokud je to správný název pro konec života stromů. Letošní jaro bylo poměrně deštivé a dostatek vody se na přírodě příznivě projevil.  









V týdnu jsem byl opět na návštěvě v jedné krásné zahradě v Chrástu u Plzně. Její majitel z ní vytvořil spíše krásný park. Ta zahrada je takovou potravou pro duši a je jistě krásné prožívat v ní hezké chvíle každý den, od jara do podzimu. Vím, kolik času mně zaberou mé rostliny v bytě, takže si dovedu představit, jaká práce je s udržováním takové zahrady.












Byli jsme se podívat ještě na jednu zahradu, tedy nahlíželi jsme jen za plotem. Majitel této zahrady z ní vytvořil spíš arboretum zaměřené především na jehličnany. U vchodu rostou nádherné japonské javory v kontrastních barvách.







Nazpět do Plzně jsem šel přes les pěšky. Blízko nás, po dlouhých letech, je pole jetele. Ani nevím, kdy naposled na blízkých polích byl. Roky se tu střídalo obilí s řepkou  a jen občas s kukuřicí. Tento “nový” jetel je jiný, než ty dřívější. Má tak zářivou barvu, že kdyby někdo jetel nikdy neviděl a tenhle uviděl jako první, mohl by si pomyslet, co je to za vzácnou, krásnou rostlinu.    




Mezi tou červenou jsem zahlédl snad jednu jedinou, bíle kvetoucí. Vzpomněl jsem si na bílou vránu mezi černými….Tak tady bílý květ, mezi červenými.




Přidám ještě zlatohlávka na hlohu, kterého jsme viděli na jedné procházce a díky tomu, že  Martin měl u sebe mobil, mohl být vyfocen.



Rozloučím se několika odkazy na relaxační, uklidňující a pozitivní  hudbu, poslední dva odkazy jsou na hudbu Jiřího Hrubeše, našeho legendárního bubeníka, dříve například Pražský výběr, Stromboli, ta hudba je taková pozitivní energií nabíjející :


https://youtu.be/-pBLZzZdQ0s

https://youtu.be/THNqeCxClhM

https://youtu.be/THNqeCxClhM

https://youtu.be/36SF87wR3YY


neděle 21. května 2023

Červená - Aglaonema Suksom Jaipong


Od posledního příspěvku uběhl jen jeden týden a “červenou” aglaonemu mám už doma. V neděli byla objednána, ve čtvrtek dopoledne ji přivezl kurýr DPD. Na to, že zásilka byla vypravena v úterý z Polska to byla velká rychlost. Kytka byla profesionálně zabalena. V balíku byl přidán takový ten teplotu udržující výhřevný sáček. Teploty už tak nízké nejsou, ale aglaonemy mají rády o něco vyšší teploty, nejméně 15 stupňů Celsia a kdo ví, v jakém skladu balík nocoval. Díky tomu poměrně těžkému a pevnému,ale stále ještě hřejícímu sáčku, vypadala poněkud slisovaně, ale už za den měla listy pěkně rozložené. Asi to nebyla první cesta této rostliny. Kdo ví, z jaké pěstírny a z jaké země do Polska dorazila.



Aglaonemu Suksom Jaipong jsem koupil na Zielonym parapetu : Kwiaty egzotyczne - doniczkowe rośliny egzotyczne do domu - ZIELONY PARAPET (zielony-parapet.pl)

Na jeho stánky jsem se díval už mnohokrát, ale až ten den, kdy jsem psal o bílé aglaonemě dozrálo rozhodnutí, že chci i tu červenou a Suksom Jaipong je jednou z těch nejčervenějších. Měl jsem ji delší dobu na svém pomyslném seznamu kytek, jejichž společnost rád uvítám.  Spoléhat na to, že ji někdy uvidím v OBI, Hornbachu nebo v Globusu  jsem nechtěl. Cíleně se těmto obchodův vyhýbám, znám se. Než by tam zrovna zmíněnou aglaonemu měli, nakoupil bych mezitím jiné rostliny. A toto je asi jedna z rostlin, která by se hodně rychle vyprodala. 




Cena kytky i dopravy byla dobrá, mohu napsat i výhodná. A na Zeleném parapetě nabízejí hodně zajímavých a pěkných rostlin. Ale právě u aglaonem je jich hodně vyprodaných. I dnes představená aglaonema byla delší čas vyprodaná. Až nedávno se opět objevila mezi dostupnými. Je vidět, že počet příznivců aglaonem narůstá. Vzhledem k tomu, že pro pěstování v bytech jsou to téměř ideální rostliny a jejich barvy i kresby na listech jsou takové, že si z nich může vybrat téměř každý. Problémem bývá jejich menší dostupnost, zvlášť těch s nejzajímavějšími listy.



Stojí za to, si prohlédnout si celou nabídku rostlin, které Zelený parapet nabízí, atraktivních rostlin je v ní více než dost a většinou za velmi dobrou cenu. . 


Ještě přidám několik fotek z nedávné návštěvy jedné pěkné zahrady.









Nakonec odkaz na tři nové písně australských Paper Kites:  

https://youtu.be/rdH2mBF3CLs

https://youtu.be/9vBpD3NN0k8

https://youtu.be/LIirfCBfHxE


neděle 14. května 2023

Aglaonema Bílá Osaka

Když mně před dvěma roky k mým třem aglaonemám  přibyla čtvrtá, Pride of Sumatra, naplno mi došlo, jak pěkné, snad mohu napsat i krásné, rostliny to jsou. Aglaonema Pride of Sumatra svým atraktivním vzhledem působila jako náročná rostlina. Opak je pravdou. I když její největší předností jsou její listy, má zajímavé i květenství. Ta se objevila v prosinci a ještě teď, v květnu vypadají celkem k světu. Tehdy jsem si řekl, že by nebylo špatné mít ještě nějakou aglaonemu, která je výrazně bílá a další, která je výrazně červená.   


Tu výrazně bílou vám dnes představím. Koupil jsem ji před rokem. Do toho květinářství jsem přišel pro úplně jiné rostliny. Ale náhodou tam byly také ve slevě dvě aglaonemy a po chvíli, kdy jsem nad nimi stál a prohlížel si je, jsem neodolal. Nakonec je právě ta aglaonema Bílá Osaka z těch pěti rostlin, které jsem si tehdy přinesl, tou nejoblíbenější.



Na internetu jsem viděl více fotek prakticky totožných aglaonem s bílými listy pod různými názvy. Proč má tento název shodný se jménem třetího největšího japonského města, nevím. I když to město začíná na Ó. Trochu jsem měl z jejích bílých listů obavy. Pokládal jsem ji vzhledem k minimální zelené, která na nich je za choulostivou. U rostlin, v jejichž listech je málo chlorofylu je to vždy otázka, jak porostou nebo neporostou .



Obavy byly zbytečné, po roce mohu napsat, že sice roste možná o něco pomaleji než ty, které mají v listech chlorofylu více. To je i jistou výhodou. Zůstává ve velmi přijatelné velikosti. Navíc ji narostlo pár odnoží a vykvetla. Ze dvou květů se na jednom objevily i plody. Ty se zvětšovaly velmi pomalu a zatím netuším, jestli dozrají. Pokud ano, určitě přijde pokus o jejich vysetí.



Zatím jsou mé zkušenosti s těmito rostlinami dobré. Je mezi nimi hodně atraktivních kultivarů, které jsou v našich domovech okrasou  - živým uměleckým dílem přírody, tedy s přispěním a šlechtěním šikovných pěstitelů. A ta červená aglaonema? Také snad jednou bude.


Ještě přidám obrázek, z jedné našich vycházek.





pondělí 8. května 2023

Scindapsus pictus Argyraeus (o přežívání a rozkvětu)

 Často se mi stávalo, že jsem viděl rostlinu, která mě zaujala natolik, že jsem si ji přál mít. To platí i v případě scindapsusu, o kterém dnes budu psát. Poprvé jsem ji viděl v práci u kolegyně, která měla jednu  malou rostlinu v závěsné váze, ve vodě. Snad jen tři menší listy. I tak mě zaujaly svou sametově zelenou barvou se stříbrnými skvrnami.


O pár let později jsem šel služebně k jedné paní inženýrce, s hezkým jménem - Zahradníková. A ta měla v kanceláři samé hezké kytky. A když viděla, jak po nich koukám, zeptala se, jestli chci řízek. Tak jsem si přinesl tři nové rostliny. Jedna z nich se minulý rok rozloučila, dvě další jsou se mnou už nějakých třicet let.


Jednou z těch tří byl i Scindapsus pictus Argyraeus. Prvních pár let patřil mezi ty oblíbené rostliny, kterým se dostávalo zvýšené péče. Za dalších pár let jsem objevil jiné rostliny, které se staly mými oblíbenci. Tilandsie, haworthie, voskovky…. Taková někdy bývá lidská povaha. Pro nové, zapomíná na staré. To neokoukané se zdá lepší a lákavější, než to, na co jsme už delší čas zvyklí.



Když je málo rostlin, máme na ně víc času a můžeme se jim věnovat, jak potřebují. Čím víc  rostlin máme, tím méně stíháme péči o ně. Najednou jsou tu oblíbenci, kterým se dostává větší péče. A další, kteří téměř doslovně přežívají ve stínu těch oblíbenců.


Při stěhování do našeho současného bytu z toho dřívějšího se scindapsus nějak ztratil. Potom jsem zjistil, že kousek jeho stonku náhodou zakořenil v květináči patřící jiné rostlině. I ta ve stínu voskovek před ní nepřežila. Ale scindapsus, přestože jen přežíval, možná i jen živořil, byl stále naživu a přirůstal. Listy měl sice menší a těch stříbrných skvrn ubylo, ale pomalu a jistě přirůstal. Kolikrát jsem se na něj díval a obdivoval tu jeho vůli přežít. 



Ne, nejsem sadista, i když tím, že jsem si během let pořídil několik stovek rostlin jsem se k mnohým zachoval nepěkně. Už jsem to psal několikrát. Místa u oken není zas tak moc a i když jsou obsazena prakticky do posledního decimetru, na mnohé se potřebné světlo nedostane a následky toho nejsou veselé.

Když mě v loňském roce chytla jak doufám už poslední ne zlatá, ale zelená horečka právě po scindapsusech, rozhodl jsem se, že dám novou šanci na “rozkvět” i tomu prvnímu scindapsusu, který se ke mně dostal. Jeho stonek jsem nastříhal na řízky s jedním listem.Dal jsem je všechny do vody tak, aby bylo ponořené místo, odkud list vyrůstal a odkud také vyrostou jak kořeny, tak i nový list a stonek. Překvapilo mě, že se uchytily všechny do jednoho, i s těmi nejmenšími lístky. Některé jsem rozdal, zbytek zasadil. Na obrázcích můžete vidět výsledky. 



Doufám, že po čase přežívání tento scindapsus prožívá chvíle nového ”rozkvětu”. Ty uvozovky jsou tam proto, že tyto rostliny v našich bytových podmínkách většinou nekvetou. 

Chvíle přežívání i rozkvětu zná i jistě mnoho z nás. Čím jsme starší, tím těch období rozkvětů u nás lidí většinou ubývá. Scindapsusy patří k rostlinám, které by mohly být  znovu a znovu řízkovány a pěstovány  třeba po celé generace majitelů a jejich potomků. To je jedna z obdivuhodných vlastností těchto rostlin.



K přežívání jim někdy stačí jen sklenice s vodou na světlém místě. A k tomu “rozkvětu”, nebo li dobrému životu potřebují dobře namíchanou půdu ze zeminy pro pokojové rostliny a rašeliny s drenážní vrstvou vespod. Zalévání tak, aby zemina úplně nevysychala, ale aby kořeny nestály ve vodě. Minimální teplota tak 18 stupňů Celsia a pokud možno vyšší vlhkost vzduchu. S tím nemám vzhledem k vysokému počtu rostlin ani v paneláku problém. Dostatek světla, ale ne přímo na polední slunce. Tedy optimální umístění v oknech na východ, nebo západ.



Když jsem častěji zmiňoval ten rozkvět, ještě přidám fotky z nedávného kvetení Hoji parviflory. Celé květenství měřilo dva centimetry a dva milimetry. Na první pohled žádný zázrak, ale při zvětšení je to krása. To je příroda….



Takže na závěr jen popřeji  co nejméně přežívání,   co nejvíce rozkvětů všem pěstitelům a dobrým lidem i všemu rostlinnému a živému životu.        


neděle 30. dubna 2023

Mechy, lišejníky a houby

Dnešní příspěvek bude ovlivněný knihou, kterou jsem před pár dny dočetl. Je o houbách a lišejnících. Dozvěděl jsem se v ní hodně nového o životě těchto živých organismů, které se dříve řadily mezi rostliny. Dnes už tvoří samostatnou skupinu obyvatel naší planety. Kniha se jmenuje Propletený život a myslím, že by se mohla líbit všem, kterým je blízký život na naši Zemi.



Propletený život - Merlin Sheldrake | Databáze knih (databazeknih.cz)

K těm houbám a lišejníkům dnes přidám i několik fotek mechů. Mechy pro mě byly vždy velmi přitažlivou skupinou rostlin. A teď, když mám dost času na procházky v lese si jejich krásu náležitě užívám. Musím se k nim sice ohnout, ale oči mi bohudík ještě slouží natolik, že vidím jejich strukturu a vnímám odlišnosti různých druhů.







Lišejníky jsou organismy složené z houby a řasy žijící v symbióze. I lišejníky vyžadují dobrý zrak, se kterým se dá ocenit jejich originalita. Jsou považovány za jedny z nejpomaleji rostoucí organismy, na druhou stranu jsou  dlouhověké. Někdy se dožívají desítky let, jiné druhy i stovky let. V uvedené knize je jim věnována kapitola, patřící k nejzajímavějším.






Houby byly jedny z prvních organismů, které osídlili naši planetu. Bez jejich přispění by se těžko rozšířily rostliny, jejichž předkům houby nahrazovaly kořeny. Za pozornost stojí zvláštní spolupráce některých hub s rostlinami a stromy, tzv. mykorhizních hub.






Protože moc hub, tedy jejich plodnic zatím neroste, přidávám pár fotek dřevokazných hub. Ty se postarají o to, aby se dřevo odumřelých stromů vrátilo zpět do země. Také se to dá nazvat koloběhem života. Plodnice těchto “chorošů” jsou někdy velmi zajímavé a hezké.




Ještě dva odkazy na hezkou hudbu. Přeji příjemný poslech.


https://youtu.be/wCqoNu36y2o

https://youtu.be/-0v_D7nAc1k