sobota 27. června 2015

Alsobia dianthiflora

Nedávno vykvetla jedna pěkná a nenáročná kytka, která se u mě zabydlela už před nějakými osmi, devíti lety. To, že není objektem nějaké přehnané péče, nemá žádné protekční místo  a stále se rozrůstá  o té nenáročnosti  dostatečně svědčí.


Vždy po nějakém čase vykvete a ty její květy jsou tak pěkné, že jsem poprosil o jejich vyfocení. Alsobia diantiflora je epifyt pocházející z tropických deštných pralesů Mexika, Kostariky a Guatemaly. Podle způsobu jejího růstu, kdy vytváří jednu po sobě jdoucí odnož za druhou, která je schopna na prvním příhodném místě znovu zapustit kořeny a v odnožování pokračovat dál si myslím, že pokud roste na stromech, roste v příhodných podmínkách i pod nimi. V místech, kde se vyskytuje jsem nebyl, potvrdit to nemohu.


Alsobia dianthiflora patří k už několikrát zmiňované, na druhy bohaté čeledi podpětovitých. Dříve patřila mezi Episcie, teď s druhou, o něco větší Alsobií punctatou má samostatný rod. Květ punctaty je více tečkovaný, na rozdíl o téměř bílého květu dianthiflory, která svůj název získala díky podobnosti s karafiátem. Jeho vůně mu ale chybí.


Jak ji pěstuji? Mám ji na nejhořejším místě regálu mezi voskovkami naproti východnímu oknu. Tedy asi něco přes metr od okna. Zalévám ji tak jednou týdně, v období, kdy jsou větší vedra i dvakrát. I když pochází z tropických deštných pralesů, v zimě musí vydržet teplotu i pod dvacet stupňů.


Několikrát  se po odkvětu   vyvinuly semeníky, myslím, že i ze semen nějaký čas rostlo pár rostlinek. Teď také hostuje u jedné voskovky, která je o patro níž, zatím ji tam nechávám, v přírodě si rostliny s nějakou tou konkurencí také musí poradit.


neděle 21. června 2015

Tillandsia ionantha var. stricta druhý typ

Před poměrně krátkým časem jsem představoval ionanthu var.stricta, zvanou též lískový ořech.


Tu dnes představenou jsem koupil také pod názvem stricta, ale spíš než lískový ořech je to takový malý ježek. Ze všech ionant, které mám má nejšpičatější listy.


Je to také kompaktní trsík, starý nějakých devět let. Z jedné rostliny je jich dnes několik. Nerostou zas tak rychle, nemají snahu kvést každý rok.


Oproti té T.ionanthě strictě je květ této výrazněji vysunutý, přesně takový, pro tyto tilandsie typický.
Víc T. ionant strict naštěstí nemám, i když proč naštěstí, vždyť jsou to pěkné tilandsie.




sobota 20. června 2015

Hoya cv. Mathilde další kvetení

Tak znovu rozkvetla Hoja cv. Mathilde, povedený kříženec Hojí  carnosy a serpens.  Květy se povedly, tak jsem poprosil Martina, kterému ty fotky jdou mnohem lépe než mně, aby ji vyfotil.


Protože jsem o ní psal před rokem, nebudu se zbytečně opakovat,  jen představím fotky jejího pěkného květu.


Mohu jen podotknout, že najednou rozkvetly tři květenství a čtvrté následovalo a ta vůně-nevůně je docela silná. Mně zas tak nevadí,  celou noc mám otevřené okno, ale každému by se líbit nemusela.


Možná stojí za úvahu, zda ji pěstovat tam, kde se spí, zvlášť pro někoho víc zimomřivého, kdo nerad větrá.


Ale květ je to jinak pěkný, plyšový, nazelenalý, v poměru k celkem malým listům dost veliký.
Zelený odstín po pár dnech zmizí, vydrží kvést déle než týden.


sobota 13. června 2015

x Pearceria

Někdy se říká, zlaté české ručičky. Dnes vám představím výplod takových rukou, i když sám nevím, kdo byl jejich majitel. Je zřejmě zaměstnancem jedné z našich botanických zahrad, kde zkřížením dvou rostlin, Kohlerie Šárky a Pearcey hypocyrtiflory přivedl na svět novou rostlinu.


Jak jsem se k ní dostal já ? Ne, nikde jsem ji v botanické zahradě netrhal. Byl jsem jednou na návštěvě podobných botanických nadšenců a ti ji právě dostali od někoho darem. Dar rozdělili a obdarovali i mě, pro případ, že u nich by se rostlince nevedlo.


Nevěděl jsem, co je rostlina zač, jen jsem věděl, odkud pochází. Netušil jsem ani, že je to kultivar a tak když jsem se po letech začal shánět, co je vlastně zač, pomohla další rostlinám nakloněná spřízněná duše, paní Eva, která má ty vyhledávací schopnosti i přehled o rostlinách značně větší než já.

Přiznávám, že jsem správně tušil, že rostlina patří k čeledi podpětovitých, které zahrnují kolem 120 rodů a 2000 druhů. Během let jsem těchto rostlin také několik pěstoval, vždy spíš jen nějaký čas. Mají svou krásu a jistě se mnohým lidem líbí, vždyť co je pěstitelů Afrických fialek. Také jsem si to období, trvající asi dva, tři roky prožil.


Na druhé straně přes všechny kvality i krásu květů podpětovitých, jsem k těmto rostlinám až na pár výjimek nenašel hlubší vztah. Tu dnešní rostlinu jsem si považoval jako dar od někoho, koho si vážím a také se mi docela zamlouvala barva jejích listů.


Docela bez problémů zakořenila, ale potom, už zasazená do země, začala nějak vadnout. Na poslední chvíli jsem ji znovu nařízkoval a nechal ve vodě zakořenit. Abych to neprodlužoval, ta rostlina, kterou vidíte na fotkách je už můj třetí pokus.


Možná to s podpětovitými moc neumím, možná je tato x Pearceria trochu choulostivější. Co jsem vypozoroval, nesnáší ani přelití, ani přílišné vyschnutí. Chce dostatek světla, ale zřejmě by ji nesvědčilo přímé slunce. Když už, tak ranní, nebo pozdně odpolední.


Když poprvé rozkvetla, stále jsem čekal, že se její květ ještě nějak rozvine, otevře. Zůstal tak, jak byl. Trochu mi svým tvarem připomínal akvarijní rybu čtverzubce s otevřenou tlamkou, jen ty zuby chybí. Ta barva, ta už je ale jiná. Když si na internetu vyhledáte Pearceu hypocyrtifloru, jednoho z jejích rodičů, bude vám zřejmé, kde se ten zvláštní tvar květu vzal.

Nevím, jaký osud tohoto zajímavého křížence čeká. Zda skončí jako rarita, nebo se dostane dál do světa, mezi příznivce podpětovitých i jiných zajímavých rostlin. Když už je na světě, přeji mu samozřejmě tu druhou možnost.





sobota 6. června 2015

Tillandsia bryoides potřetí

O Tilandsii bryoides jsem psal poprvé na Zelených listech před šesti lety. V tom článku, který jsem si pro osvěžení už někdy chaběji sloužící paměti přečetl jsem si připomněl, že jsem si ji koupil na výstavě u Lukscheiterů před sedmi lety.


V tu dobu už to byla několikaletá rostlina, ani si netroufnu typovat, kolik let jí mohlo být. Tehdy její průměr dosahoval tří centimetrů. Když jsem o ní psal podruhé a na těchto stránkách poprvé, průměr dosahoval šesti centimetrů. A dnes ta její „polokoule“ dosahuje průměru něco přes devět centimetrů.


Na to, že Tilandsie bryoides patří k těm největším tilandsiovým miniaturám je to celkem úctyhodný rozměr. Tedy rozměr patří trsu, který podle mého už dávno překročil první desetiletí svého života. Jednotlivé výhonky jsou stále stejně tenké, podobné stonkům mechu Bryum, podle kterého tato tilandsie pocházející z Argentiny, Bolivie a Peru dostala své jméno.


Před dvěma týdny jsem Martina poprosil, aby ji znovu vyfotil. Aby bylo také vidět její květ, nekvět, který se alespoň u mě nikdy zcela neotevřel a jehož patrným důkazem se po pár měsících stávají tobolky plné ochmýřených semen.


Některé z nich se uchytí přímo na rostlině, nebo na jejím kolíku, kde nějaký čas roste, potom většinou upadne a někde se ztratí. Po odkvětu se stonek také většinou rozvětví.


Na Tilandsii bryoides jsou bohužel patrné následky zálivky vodovodní vodou. Některé soli, minerály a možná i stopy hnojiva jsou zvláště na zvětšených fotkách dobře viditelné na jejích pidilistech.


Přesto myslím, že tato tilandsie je pro svůj zvláštní a nezaměnitelný vzhled rostlina hodná pozornosti všech kytkám nakloněných lidí. Nemá ani přehnané nároky, i když patří mezi tilandsie, které uvítají větší vlhkost, nebo častější rosení, minimálně třikrát týdně.


Mám ji na okně, na místě kam jde v pozdní odpoledne na chvíli slunce. Jsem zvědav, jak dlouho v této podobě poroste a jak bude vypadat za nějaký rok. Možná to bude stát zas za nějaké nové fotky a několik řádků.