sobota 29. května 2021

Díky rostlinnému životu : za dřevo

Dnes patří poděkování především stromům. Jednou věcí je jejich krása, tu si nechám na příště. Chci se zastavit u toho, jak užitečným materiálem pro nás je jejich dřevo.


Dřevo nás provází  naším životem symbolicky od kolébky až do rakve. Obojí je ze dřeva. Nebo alespoň po většinu historie lidského rodu bylo. 


Nevím určitě, zda stromy nebyly prvním domovem předků člověka. Je to ale pravděpodobné. A první nástroje spolu s kameny a úlomky pazourku byly jistě i větve stromů. Z nich potom byly vyrobeny luky, šípy, topůrka seker a oštěpy pro lov zvířat a možná i pro první bitvy a zabíjení, které se táhnou celou lidskou historií.


Dřevo a kmeny stromů výrobu prvních příbytků a opevnění. A také prvního “nábytku”, možná předchůdců lavic, stolů a židlí, postelí a skříní. Také je pravděpodobné, že první lžíce byly buď kostěné, pravděpodobně ale dřevěné. Stejně tak mísy, talíře, nádoby.


K přípravě pokrmů byl nutný oheň a to co hořelo bylo nejčastěji dřevo stromů. To také hořelo, když byla zima. Možná právě toto dřevo umožnilo lidstvu osídlit severní a chladnější místa na zemi, přežívat tehdejší a někde i dnešní zimy.


Jak se lidská civilizace rozvíjela, nacházela pro dřevo další a další uplatnění. I když hrady,  kostely  a domy už nebyly ze dřeva, při jejich stavbě  se používalo lešení. Vnitřní výzdoba a nábytek už většinou ze dřeva byl. Ono i těch “dřevostaveb” v průběhu historie i dnes je bezpočet.


Co lidstvo posunulo na jeho cestě dál? Jistě vynález kola. To první bylo jistě ze dřeva. Také vynález plavidel, nejdříve možná vorů, z několika svázaných kmenů, později kánoí a další a větších lodí, které umožnily cesty do nových zemí a míst.

Z dřeva jsou také hudební nástroje, rámy obrazů. Hračky dětí. Dřevěné tabule ve školních třídách.


A také papír, díky jehož vynálezu se lidstvo dostalo o hodně, hodně dál. Dnes už je to téměř nepředstavitelné, ale před několika sty lety drtivá většina lidí neuměla číst. Knihy, které měly listy z pergamenu byly pro většinu lidí nedostupné a číst uměla jen úzká skupina “vyvolených”. S vynálezem knihtisku se knihy stávaly pomalu dostupnější.


Průmyslová revoluce v západní Evropě, která začala  někdy v 18. století a která  se postupně rozšiřovala a svým způsobem je počátkem dnešního způsobu života  vyspělých států, rozšířila díky využití strojů na  výrobu papíru knihy, a později noviny a časopisy  mezi mnohem větší počet lidí, než v letech předchozích.


Zpět do dnešní doby. Ta je také “revoluční”. To, co dokázaly během pár let počítače a nové technologie zase lidstvo posunulo o kus dál. Papíru se spotřebuje stále dost. Čtečky těžko nahradí knihu. Kdyby ano, byla by to velká škoda. Čtení knih má své kouzlo. Můžeme si vzpomenout na slabikář, ze kterého jsme se učili číst. Na první knihu, kterou jsme sami přečetli. Z knih se učily generace lékařů, stavitelů, techniků, vynálezců, učitelů, spisovatelů, umělců a všech ostatních, kteří civilizaci a kulturu posunuli dál. A většina z nás má svoji oblíbenou knihu, ke které se rádi vracíme.   


Papír se nevyužívá jen  na výrobu knih, učebnic, novin, časopisů, plakátů, zákonů, norem a vyhlášek, smluv, oddacích listů, závětí a dalších.. Máme také papírové peníze, kapesníky, toaletní papír. Papíry do tiskáren, účtenky. 


Zřejmě je toho dost, na co jsem zapomněl. I tak je toho myslím opravdu víc než hodně, za co můžeme být stromům a jejich dřevu vděčni. Tak si na to vzpomeňme, až zase budeme nějaký strom na své cestě míjet.

Přikládám dva odkaz na to, jak se vyrábí papír : 

Jak se vyrábí papír? (drevojecesta.cz)

https://youtu.be/Vly-N9cmRt4

a ještě alespoň nějakou písničku z nového alba Julie Stone

https://youtu.be/b_4ZTHLvKO8

https://youtu.be/of8L6vgdCBM

https://youtu.be/07VPuiDzpi0

sobota 22. května 2021

Díky rostlinnému životu za : potravu a oblečení

Je páteční ráno, docela zima. Teploměr zatím neukazuje ani šest stupňů. Studený máj, v stodole ráj. Když vidím ta pole řepky, hezká sice na pohled, ale jako zdroj potravy,  maximálně tak řepkový olej, nějak o té plné stodole v naší zemi pochybuji. Co se před několika desítkami let na polích všechno pěstovalo. A dnes?


Dnes se toho většina doveze, takže s potravinovou soběstačností to u nás asi nebude žádná sláva, ale třeba to není zatím žádná katastrofa. U počítače, na kterém píšu mám půllitr zeleného čaje a za chvíli si dám svoji první snídani, jablko a banán. Až za nějakou hodinu poté následuje snídaně druhá, dnes kaše z ovesných vloček s tvarohem, mletými ořechy a sušenými brusinkami. Jindy to bývá chleba s máslem a sýrem, v sobotu a v neděli zeleninová polévka.


Nechci tady zacházet do podrobností našeho stravování, já zvládnu tak uvařit čaj, jinak jsem závislý na tom, co vaří, nebo peče Martin. Jemu jsem vděčný za domácí stravu. Většině surovin, tedy troufám si říct téměř naprosto všem vděčím rostlinnému životu. Ono i to maso, které občas máme, těm kuřatům, případně prasatům a kravám narostlo díky zrní a čemusi, co má základ v trávě a jiném, rostlinného původu.


Když si vezmeme, co od rána, do večera sníme, musí nám dojít, jak moc ten rostlinný život potřebujeme, jak moc jsme na něm závislí. Tak už první ranní pití. Čaj, káva, ovocná šťáva, mléko, což je sice zásluha krávy, která ho ale získala díky rostlinné potravě. Někdo si čaj a kávu sladí, tak zas cukr z cukrové řepy, třtiny, nebo javorového sirupu. Nebo také med, za který sice vděčíme včelám, jenže ty by jej bez pylu z květů rostlin a stromů neudělaly. I když si někdo dá k snídani salám, jinou uzeninu, nebo jiné maso, stejně  k němu má chléb, rohlíky, nebo jiné pečivo. Kdo je na sladké, dá si koblihu, koláč, bábovku, makovou buchtu, toho sladkého pečiva je dnes také široký výběr.  Nebo si na chleba, či rohlík s máslem namaže marmeládu, nutelu, pomazánku z burských oříšků.   


Mléko se často také nepije  samotné. Kakao, čaj s mlékem. Někdo snídani vynechá a dá si místo ní cigaretu. Což není jistě moc zdravé, ale i tady je základem rostlina - tabák. Dnes většinu jmenovaných potravin nakoupíme v supermarketech a jiných obchodech a vlastně ani nepřemýšlíme, odkud ty potraviny jsou, natož kde a kdo vypěstoval ty rostliny, které posloužily coba suroviny k jejich výrobě. Jak vlastně ty rostliny a jejich plody vypadají a na jakých místech a v jakých podmínkách rostou, jak dlouhá je jejich cesta do našich obchodů a na náš stůl.


Ideální by bylo vypěstovat si své potraviny na vlastní zahradě, “být u toho”. Ale kdo má dnes na to čas a kdo má ovocnou a zeleninovou zahradu. Dnes zřejmě mizivé procento z nás. 


Jíme všichni, tedy kromě  údajných brethariánů, kteří jsou živi z prány. I ti mohou být rostlinám vděční za kyslík. 


Zkusím vyjmenovat alespoň ty nejdůležitější rostliny, zásadní pro naše jídlo. Obiloviny, tedy pšenice, žito, ječmen, oves. Rýže, brambory, kukuřice. Luštěniny, čočka, fazole, sója, hrách. Cukrová řepa, třtina, javory, ze kterých je javorový sirup.


Většina z nás je na něčem závislá, tedy lépe je napsat, že každý z nás by něco nerad postrádal.. Tedy z potravin by mě moc chyběla jablka,čaji a hořká čokoláda, stejně tak bych těžce nesl nedostatek ovoce, zeleniny, rýže a luštěnin . Také by mně chyběly mandle a další ořechy. O tom, že stejně jako já by drtivá většina z nás by asi těžko postrádala chléb a pečivo z výše uvedeného obilí asi není pochyb.



Takže ovoce. Jablka, hrušky, švestky. Děkujme jabloním, hrušním, švestce a dalším ovocným stromům. Jahody, tak ty má rád asi každý z nás. Stejně tak melouny. Černý a červený rybíz, angrešt, maliny, ostružiny, borůvky. Banány a mnoho dalšího exotického ovoce.



Kakaovník, z jehož bobů je kakao a zmíněná čokoláda. Kávovník, jehož pražená semena na výrobu kávy by také chyběla velké části lidí.


Zelenina. Brokolice, mrkev, celer, červená řepa, salát, špenát, okurky, papriky, cukety, dýně, česnek, cibule, pažitka, petržel. 


Už zmíněné mandle, vlašské ořechy, para ořechy, lískové ořechy, pekanové ořechy, makadamové ořechy, kokosový ořech, kešu ořechy, arašídy, i když podzemnice olejná je luštěnina. Sezam, dýňová semínka.


Pomeranče, mandarinky, grapefruit, citrony. Ananas, datle, fíky, papája, mango a mnoho dalších exotických plodů.

Rostlinné oleje, už zmíněný řepkový, slunečnicový, nebo ten možná nejznámější olivový. I samotné olivy jsou pro velkou část z nás pochoutka.


Neměl bych také zapomenout na plody révy vinné, jsou výborné tak jak jsou. Ale víno, nápoj z nich je nezbytnou součástí naší civilizace už nějakých pár tisíc let. Stejně jako pivo, v němž má naše malá země velkou tradici. Je tak výborné díky chmelu, ječmenu a dobré vodě. A další a další ovocná vína a pálenky a destiláty, ke kterým jsou zapotřebí už zmíněné hrozny, nebo třeba švestky, meruňky, hrušky, rybíz, jeřabiny….. 

A koření. Vanilka, skořice, pepř a mnoho dalších druhů, které by mnozí z nás ve své kuchyni používají.

Těch rostlin, které zajišťují naši potravu a díky kterým přežíváme nejen my, ale i ostatní příslušníci živočišného života je mnohonásobně víc. Vyjmenovat všechny by asi málokdo dokázal. Není to také jen záležitostí přítomnosti. Rostliny jako zdroj potravy slouží živočichům už od dob, kdy život na zemi začal. Masožravci požírají býložravce  a tím pádem i oni jsou na svém přežití závislí na rostlinách. Když se to tak vezme, rostliny nás a naše předky už od počátku života udržují při životě.


Ještě zmíním to oblečení, bez kterého to dnes už není představitelné. Naši praprapředci se zřejmě začali oblékat ne kvůli módě, ale kvůli zimě. Kožešina byla ze zvířat, ale to už je stejná “potravinová pyramida” , jejíž základem jsou zelené rostliny. Možná se na internetu dá vyhledat, kdy se začaly tkát tkaniny, kdy se začal kromě vlny z ovcí a lam používat len, konopí a bavlna. Ze kterých se tkaly látky jistě pohodlnější než byla kůže zvířat. Také vzpomenu hedvábí z bource morušového, které se sice získává z vláken kukel tohoto motýla, ale bez listí moruší by také nebylo.


Dnes je i velká řada “umělých” látek, ale bavlna, to je přece něco úplně jiného. Tak až dnes něco dobrého posnídáte a třeba u toho budete právě v nějakém pohodlném oděvu z bavlny, vzpomeňte si v dobrém na rostliny, díky nimž můžeme zažívat tu ranní pohodu.


Ještě odkaz na dvě pěkné písničky:

https://youtu.be/ad8NNT0W4-g

https://youtu.be/BDfCKxWAvIg


sobota 15. května 2021

Díky rostlinnému životu za : kyslík

Je hodně samozřejmých věcí. Mezi jednu z nich, nad kterou se většinu času nepozastavíme, a pokud vše bez problémů funguje jak má, někdy ji ani vědomě nevnímáme je dýchání. 

Dýchají téměř všechny živé organismy na zemi, snad kromě anaerobních bakterií.


To, co je pro nás tou nejdůležitější složkou vzduchu, který dýcháme je kyslík. Je jedním z hlavních biogenních prvků vyskytující se v organismech. Je také nejrozšířenějším prvkem v zemské kůže - různé oxidy.. Je vázaný ve vodě, ve velkém množství organických i anorganických látek.


Pro většinu zemských živočichů a lidí je hlavním zdrojem kyslík, pocházející z fotosyntézy. Při ní se mimo jiné rozkládá voda na kyslík a oxid uhličitý je přeměněn na jednoduchý cukr. Mezi fotosyntetizující organismy patří zelené rostliny, zelené a hnědé řasy a zelené a purpurové bakterie. To vše jsem si připomněl na internetu a přikládám odkaz na dvě krátká videa o fotosyntéze. Jsou moc pěkná, určitě stojí za shlédnutí. 

https://youtu.be/zxhgNmaCVAM

https://youtu.be/_Wwu1PKEUs0



Každý z nás může posoudit, kde se mu dýchá lépe, zda někde v lese, na horách (pochopitelně ne v extrémních výškách), nebo ve městě, v ulicích plných aut, v tovární hale, nebo v jiných místnostech, kde se příliš nevětrá.


Kyslík a rostliny nepotřebujeme jenom my, potřebují je také zvířata a o jednom takovém neplánované “pokusu” se chci dnes zmínit.  V našich třech ze čtyř akvárií se pravidelně přemnoží šneci i vodní rostliny. Tak ty “nežádoucí” přebytky končí v pětilitrovém kýblu, který je však ve velkém stínu. Místa na světle jsou už obsazená. Tam se rostlinám nedaří, za chvíly hynou, šneci je sežerou. Naředěnou vodu z kýble používám jako hnojivo pro kytky. 


Za krátký čas je ale voda už tak špinavá a začíná i zapáchat, tak vše končí spláchnutím do záchodu. Jednou se při čištění akvária ulomil takový malý kousek vodního mechu a z nějakého hnutí mysli jsem ho dal do malého plastového kelímku. je to tak třičtvrtě roku.  Mech se i v tak malém prostoru rozrůstal. Dlouhou dobu tam byly vidět takové ty malé “vodní blechy”- snad buchanky. Ale na mechu byla vajíčka vodních šneků. Ti se vyklubali a v těch omezených prostorách s omezeným přísunem žrádla velmi pomalu rostou. Buchanky už vidět nejsou, asi je ti šneci sežrali. Ta nádobka je na okně, mezi kytkami, na světle. Voda v ní vypadá stále dobře, no, vidíte sami na fotce, každý týden přiliji trochu za tu, co se odpaří..



A když už jsem se zmínil o tom, že rostliny se redukují ve třech ze čtyř akvárií, zmíním se i o tom čtvrtém. V něm žijí v braktické vodě krevetky havajské. Ty se kdysi prodávaly v takové malé uzavřené kouli, něco jako těžítko s několika málo živými krevetkami a nějakou řasou, produkující nezbytný kyslík. Krevetky  v té možná litrové kouli živořily dva roky a po té uhynuly. Přitom jsou velmi dlouhověké, v dobrých podmínkách by se mohly dožít i dvaceti roků.


Akvárium pro ně se musí založit nějaké dva, tři měsíce před tím, než se do něj krevetky vypustí. Na dně máme jemnou vápencovou drť, potom větší, lávové kamínky. Voda musí být mírně slaná, používá se sůl pro mořská akvária. Během těch tří měsíců nádrž pěkně zarostla řasou. Ta krevetkám stačí jako zdroj kyslíku i jako zdroj potravy. Hlavně biofilm, který se na povrchu kamenů vytváří. Nabízeli jsme jim i jinou potravu pro krevetky, nikdy o žádnou neprojevily zájem. Vystačí s tím, co jim takto “zajeté” akvárium nabízí zelené řasy.


Buďme moudrému životu na naší Zemi vděčni za fotosyntézu, za to, že se většině z nás dobře dýchá a přejme si, aby to tak i na dále vydrželo.

Ještě přidám odkaz na dvě zajímavá videa :

https://youtu.be/V9-TP_aux4k

https://youtu.be/TnoJ_nqQ8w8

          


  


sobota 8. května 2021

"Poslední prázdniny"

Měl bych to pojmenovat tak, jak to je, penze, nebo starobní důchod. Raději to období přede mnou nazývám “poslední prázdniny”. Oficiálně začaly 6.května, ale už předtím jsem měl osm dnů dovolené.


Psát o prázdninách je trochu zavádějící. Není mi deset, ani sedmnáct. Nejsou přede mnou dva měsíce, tedy alespoň doufám. Na rozdíl od těch opravdových prázdnin, kdy se na jejich začátku zdály následující dva měsíce mořem času a každý den byl dlouhý, měsíc teď uteče pomalu tak rychle, jako dřív týden. Energie dětství a mládí zůstala kdesi v čase minulém.


Poslední měsíc v práci byl náročný. Stačit udělat všechnu práci, aby ji za mě  nikdo nemusel dělat a ještě uklidit nepořádek, nebo spíš přímo bordel, protože bordelář jsem pořádný. Gen pro pořádek a úklid se u mě nějak nevyvinul. A za téměř třicetčtyři let, kdy jsem na posledním místě setrval, jsem těch krámů nastřádal pořádně. Jsem ten typ, který vše schovává, kdyby se to ještě někdy k něčemu hodilo….


A také kytky. Kterých jsem v práci měl víc než je zdrávo a které jsem postupně tahal domů a teď přemýšlím, kde by pro ně bylo vhodné místo. Tedy ještě jsem je nenašel, během té dovolené jsem se z toho posledního měsíce v práci ještě pořádně nevzpamatoval.


Vzpomínám si můj první den v prvním zaměstnání. Jak jsem byl odpoledne po prvním odpracovaném dni venku (tedy nebyl to první pracovní den, o prázdninách jsem chodil pravidelně na brigády, ale to bylo jen na pár týdnů) a říkal si, tak tak to bude teď pořád, až do šedesáti….A to mě čekaly ještě dva roky vojny. Ne, do šedesáti, věk odchodu se prodloužil.


Myslel jsem, co teď budu mít volného času. Nedávno jsem v jednom pěkném rozhovoru na internetu slyšel dobrou větu. Míra očekávání, rovná se míře zklamání. Tak ta má očekávání asi byla dost veliká. Teď se divím, jak všechno rychle utíká, jak nestíhám, to co jsem stíhat chtěl.  


To, že se vrátím k pravidelnému psaní článků na ionanthu.cz bylo jedno z mých předsevzetí. 

Minulý příspěvek byl první po více než čtyřech měsících. Za tu dobu jsem se tam ani jednou nepodíval. Až teď jsem zjistil, že se tam za minulý rok i letošní nahromadilo víc komentářů, které se u článků ani neobjevily. Mé “články” i fotografie na zmíněné stránky vkládá Martin, přiznávám se k zaostalosti, sám bych se na ně ani neuměl přihlásit, na tož tam ten článek dát.


U velké části komentářů byly žádosti o nějaké rostliny, většinou voskovky. Tyto stránky jsou pro inspiraci, také hlavně jako poděkování rostlinám, za to že jsou, že nám zkrášlují a zpříjemňují život. Žádné rostliny na nich nenabízím a neprodávám. U velké části z nich jsem se snažil psát, kde jsem je sehnal. Zatím žijeme v dvoupokojovém panelákovém bytě, kde není místo na nějaké množení rostlin. A své kytky beru jako živé bytosti, které stříhám jen v nejnutnějším případě.


Pokud se mně někdo bude chtít někdo na něco zeptat, nebo si třeba jen tak popovídat o kytkách, budu se snažit odpovědět. Ale pokud chcete nějaké rostliny, je třeba se obrátit na někoho, kdo je prodává. To já nejsem.


Je pravda, že v současné době se počet mých kytek dostal na nejvyšší snesitelnou (možná už nesnesitelnou) úroveň a že časem budu uvažovat, které ještě zvládnu a které ne. Každý by si   ponechal ty nejlepší. Ty, kterých by se zbavoval by  asi nechtěl nikdo ani zdarma. Ale to ještě není problém dnešního dne.

A ještě odkazy na jedny z mých nejoblíbenějších písní loňského a letošního roku :

https://youtu.be/K-a8s8OLBSE

https://youtu.be/RsEZmictANA

a odkazy na dva moc pěkné rozhovory z posledních dnů: 

https://youtu.be/WekSL55oTwE

https://youtu.be/5z-drJ5HvLI



sobota 1. května 2021

Rok, který hodně změnil

 Někdy koncem roku 2019 se objevily první zprávy o nějaké nové nemoci v Číně. První zmínku jsem zaznamenal, když mi kolega v práci říkal, že syn jejich sousedů žije v čínském Wu-chanu, ve městě, které bylo jako jedno z prvních míst s covidem spojováno. Už si nepamatuji, zda tam onen mladý muž studoval, nebo pracoval. Jeho rodiče o něj měli obavy, ale on se tehdy ještě vrátit nechtěl. Dnes už je doma, zda se ho tato nemoc nějak dotkla nevím.


Ale pamatuji si, že jsem si tehdy řekl, to je tak daleko, to se sem vůbec nedostane. Začátkem roku jsme si objednali na konec května dovolenou v Maďarsku. Myslím, tedy přesně si to už nepamatuji, kdy se covid objevil u nás, kdy se začaly nosit roušky a zavádět různá nepopulární opatření. Konec února? Začátek března?


Jen ať to rychle přejde, no, konec května je v nedohlednu, do té doby bude zas vše jak bylo.

Uteklo to rychle, z cestovní kanceláře nám vrátili peníze a na dovolenou jsme přestali myslet.

Po létě, kdy se chodilo bez roušek, se opatření zas zpřísnila a nová pandemie přestala být definitivně abstraktním pojmem. Každý už měl ve svém okolí někoho, kdo covid s lehčím, nebo těžším průběhem prodělal. A slyšel o někom, kdo měl velkou smůlu a nemoc nepřežil.


Dnes už jsem po prvním očkování a když se ohlédnu zpět a vzpomenu na dobu, kdy jsem o covidu prvně slyšel a byl přesvědčený, že se k nám nedostane, musím se usmát nad svou naivitou.

Vzdálenosti se zkrátily. Čas, i když je na první pohled stejný a každý den má dvacet čtyři hodin jakoby ubíhal čím dál rychleji. Možná to tak cítím, protože cesta z kopce bývá vždy rychlejší než z kopce a ten můj pomyslný vrchol života už mám za sebou.


Jsou i jiné nepříjemné věci a skutečnosti, které se zdají daleko. Velká část lidí na světě se pořádně nenají, někde dochází voda. Některá místa jsou silně znečištěná, vzduch, řeky, moře. I když paradoxně právě příroda se za poslední rok mohla díky omezení letecké a námořní dopravy trochu nadechnout a regenerovat. Byl o tom natočen dokument “Rok, který změnil zemi”, v originále “The Year Earth Changed” uvedený internetovou televizí Apple TV.

To sice lidem postiženým covidem, nebo těm, které na toto onemocnění o někoho drahého a blízkého přišli momentálně moc nepomůže. Ale pro léta budoucí a další generace je to velká naděje, že určitou změnou chování lidí se příroda a životní prostředí může uzdravit. Stejně tak, jako se lidé snad v blízké budoucnosti uzdraví ze současné pandemie.

Dokument, o němž jsem se zmiňoval zatím na YouTube není, ale tento také stojí za zhlédnutí:

https://youtu.be/cIpYIQt_vaE

a trochu “nezávislé” hudby:

https://youtu.be/Vc0Wq6Rn6ng

https://youtu.be/mgKLd-DmNkg