sobota 27. února 2016

Haworthia maughanii

Stará láska nerezaví, tvrdí jedno přísloví.  Nevím, jak platné je to v mezilidských vztazích, každý jsme trochu, nebo více jiní. Ale co jde o mě a haworcie, ty se mně budou líbit do konce života.
I když na nové nemám už nikde místo a času je také čím dál méně, těch co se mnou zůstaly, si považuji.  Přečkaly nájezdy vlnatky a kořenovky, kterým se tu v práci, kde část sukulentů mám, ukázkově dařilo. Kancelář je pod střechou a v létě je někdy ve dne i v noci teplota kolem 30°C. Naštěstí po pro mě zásadním objevu přípravku Careo se ti nevítaní vetřelci z drtivé většiny ztratili a sukulenty začaly víc žít než živořit.

Dávno, tomu dávno, téměř před třiceti lety byly prodejní výstavy plzeňských kaktusářů v obchodním domu Centrum v Plzni na Doubravce a tam jsem tehdy zakoupil malinkou rostlinku Haworcie truncaty. O té dnes ale psát nebudu. Bude to o její vzhledově nejbližší haworcii, která se někdy uvádí i jako její odrůda,  Haworcie maughanii. Tedy někdy  uvedeno Hawocie truncata var. maughanii. Jak je to správně, nevím.


Obě tyto rostliny mají tlusté, sukulentní listy nahoře jakoby useknuté. To „useknuté“ místo je navíc průsvitné. Zatím co truncata má listy v jedné řadě a jsou širší a tenčí, listy maughanii rostou do spirály a jaký tvar má jejich průřez, to vidíte na fotkách. Mně zvláště Haworcia maughanii připomíná takové ty čedičové sloupy, známé jako „kamenné varhany“.


Svým vzhledem se tato haworcie řadí mezi ty nejzajímavější malé listové sukulenty, jako jsou Lithopsy, Fenestarie. Připomínající živé kameny, taková malá, krásná, umělecká dílka přírody, které zkrášlí a  dodají zajímavosti každému okennímu parapetu.


Když jsem si tehdy trunkátu přinesl domů, divil jsem se tomu, jak vzhledově odlišná je od mé první haworcie, kterou byla taková ta klasická Haworcie attenuata. V té době jsem neměl ani ponětí, jak jsou  různorodé, jako by ani nepatřily do stejné skupiny rostlin. Tedy květenství je prozradí, to mají hodně podobné.


Hawortcie maughanii, které dnes představuji mám deset let. V té době jsem si vysel několik druhů sukulentů, H. maughanii i truncata byly mezi nimi. Semena dobře vzešla a rostlinky celkem dobře rostly, i když ne všechny přežily. V té době jsem si objednal i malý semenáč maughanii, takže netuším, která z nich je která. Zpočátku nerostly rychle, pomalu se zvětšovaly, teď dokonce i odnožují.


Na zalévání nejsou moc náročné, tedy musely se přizpůsobit režimu. Které tady mají všechny sukulenty.  Napít dostanou jedenkrát týdně, nejčastěji je to pondělí. Jen se podle roční doby a množství světla a slunce mění její množství. I tak nikdy není moc velké, haworcie zalévám dost opatrně.


Musím napsat, že nejlépe se jim daří od podzimu do začátku léta. To je tu na ně příliš slunce, a je to i důsledek mé neznalosti, v době, kdy jsem prožíval největší nákupní horečku těchto rostlin. Netušil jsem, že přímé slunce pro ně není to pravé a tady na ně v létě někdy praží velkou část dne. Haworcie v přírodě rostou v zákrytu jiných rostlin, když jsem viděl fotky H.mauganii z přírody, někdy jim ze země vyčnívají jen horní části listů s průhlednými ploškami, kterými propouští světlo potřebné k fotosyntéze.


Pro ukázku, jak jsou haworcie vzhledově různorodé přikládám čerstvou fotku H.cumingii, o které jsem už před nějakým časem psal. Ale teď se tak pěkně rozkošatila, že mi to nedalo a znovu jsem ji vyfotil.
    

sobota 20. února 2016

Baby ananas

Jednou okolo vánoc v roce 2012, ano, v tom roce co se čekal konec světa, jsme v jednom obchodním domě při nákupu ovoce zahlédli malý, krásný ananas. S označením Baby ananas. Nějak jsem se špatně podíval na cenovku, až na pokladně jsem zjistil, že je nejméně jednou tak drahý, než jsem si myslel. No co, alespoň jednou ho můžeme vyzkoušet. Ale když už byl tak drahý, zkusím z jeho malé hezké růžice na vrcholu vypěstovat rostlinu. Za kytky přece utrácím podstatně víc peněz a jak jsem rád, že je mám.

Jak to udělat, abych byl v jeho pěstování úspěšný? Neporušený střed růžice byl, to je první základ úspěchu. Další radu jsem našel na internetu. Růžice se má vykroutit, jakoby vyšroubovat.
Tedy nevím, zda jsem nešrouboval nesprávným směrem, růžice se od plodu sice oddělila, ale ten její základ, nebo budoucí kmínek, jak to správně nazvat se částečně rozpůlil. Ne po celé délce, ale relativně hluboko. Ananas jsme snědli, nějak se mi ani nezdál lepší, než ten obvyklý, větší. Růžici jsem ještě trochu opižlal nožem, sloupal spodní lístky a dal do misky s mokrým rašeliníkem, abych to hned nevzdal. Možná na to vykroucení musí být plod více zralý, možná se to může někdy stát. Kdybych to měl zkoušet znovu, asi bych vrchlík ananasu s růžicí uřízl ostrým nožem a základ budoucí rostliny od zbytku dužiny opatrně okrájel. Někde jsem četl, že taková růžice může zakořenit ve vodě, nebo ve vlhkém písku.


V tom rašeliníku to po nějakém měsíci, kdy růžice budoucí rostliny vypadala chvíli na vyhození, chvíli, že se může vzpamatovat, docela vyšlo. Objevily se první malé kořeny. A opět bylo, tedy je o rostlinu víc. Dnes má průměr víc jak půl metru. Někde jsem se dočetl, že u takto pěstovaných rostlin se květenství s budoucím plodem může vytvořit už po třech letech. No, nevím. Viděl jsem takovou rostlinu vypěstovanou z klasicky velkého plodu ananasu. Její průměr byl myslím hodně přes metr a těch let aniž by kvetla a plodila rostla už mnohem víc. Ono přece jen ty podmínky někde na plantážích, kde rostou jsou trochu jiné. Doufám, že se ten malý ananas u nás v paneláku moc netrápí. Je celkem nenáročný, vzhledem k větší velikosti je až v nějaké třetí řadě u okna, jednou až dvakrát týdně podle roční doby a tepla zalévám, stejně tak často ho orosím, stejně jako tilandsie. Jen se vyhýbám tomu, aby voda stála ve středu růžice.
Nakonec šanci na život využil, tak snad si nějaký ten rok života, než vykvete ještě užije.
Na focení byl už trochu velký, tak na fotkách je představený tak částečně, jak se vešel na pozadí.


A abych přidal i nějaký květ, poprosil jsem o vyfocení právě kvetoucí Tilandsie dyeriany. Toto je už „vnouče“ té, co jsem si před nějakým tím rokem koupil. Kvete po dvou letech. Květ je menší než posledně, jistě i vzhledem k tomu, že se začal vyvíjet na podzim a kvete v zimě.



Příjemně mě překvapilo, jak se květní klas vybarvil, vzhledem k období, ve kterém kvete, jsem tak výraznou barvu ani nečekal.  

sobota 13. února 2016

Anthurium sp., Semuc Champey

Před několika lety, přesně před devíti, vyšla kniha Rostliny pro vzdušné zahrady, která se pro mě opakovaně stala inspirací při rozšiřování naší zelené domácnosti. I v případě dnešní rostliny, jsem se opět obrátil na autora knihy, pana Ing. Zdeňka Ježka a v loňském roce si konečně pořídil jedno epifytní hnízdovité anturium. O těch je v knize velmi zajímavá a lákavá kapitola.


V té jsou hnízdovitá anturia popsána jako velmi chytré rostliny, s výhodnou životní strategií. Kromě běžně rostoucích kořenů jim vyrůstají ještě kořeny směřující vzhůru, vytvářející jakýsi „kartáč“ do kterého se zachytávají různé organické zbytky, které se časem přemění na humus, ze kterého rostlina čerpá živiny.


Tyto anturia i díky této schopnosti opatřit si výživu dorůstají větších rozměrů a to byl hlavní důvod, který mi od nich odrazoval. Když jsem ale před víc jak rokem v nabídce rostlin zahlédl i jedno, které bylo označené jako drobné, proběhl mi hlavou obrázek hezké a sympatické rostliny. Ta představa se vracela a tak bylo rozhodnuto.


Když ono anturium ze Semuc Champey dorazilo, mělo dva menší, celkem o ničem nevypovídající listy. Jako bonus byl u anturia ještě kousek Dischidie nummularifolie. Dischidie začala pěkně přirůstat, anturium stálo, asi si zvykalo. Až koncem léta, možná po pěti měsících mu začal růst třetí list. Opravdu krásný, asi i díky němu jsem si toto anturium velmi oblíbil. Nejnovější, čtvrtý začal vyrůstat před vánoci. Měl jsem obavu, jak to zvládne v období krátkých dnů a deficitu světla. Navíc u sebe v pokoji kvůli ostatním kytkám netopím, přes noc mám okno většinou pootevřené, o teplu a světlu, co měli jeho předkové v Guatemale si může tak leda nechat zdát.



Asi už si zvyklo na českou zimu i na panelák, nový list předčil má očekávání. Dosáhl délky 20cm, takže jak to bude s tím drobným růstem, ukáže čas. Ty vzhůru směřující kořínky už má tři, tedy mělo je už když dorazilo, jen ještě trochu poporostly. Moc rychle snad neporoste, také z toho ranního postřiku, ve kterém je jen homeopatické množství hnojiva moc výživy mít nebude. Na druhou stranu obdivuji, jak pěkné listy mu z té vody, vzduchu a světla zatím narostly. A když už mám tedy lokalitní kytku, podíval jsem se na internetu, jak to v tom Semuc Champey vypadá. Nádherné místo, ale pro mě moc daleko. Nikdy se tam nedostanu, ale alespoň malou útěchou může být tato rostlina, jejíchž předkové v tom krásném místě žili celá staletí a možná tisíciletí.

sobota 6. února 2016

Tillandsia gilliesii

Tak dnes to bude taková malá fotogalerie jedné malé tilandsie, o které toho téměř nic nevím, a o moc víc jsem toho o ní nezjistil ani na internetu.


V té mé první knize o tilandsiích je jedna černobílá kresba Tillandsie gilliesii, coby příklad dvouřadé tilandsie. Na té kresbě mě zaujala a tak když byla k mání, hned jsem ji objednal. Přišla malá, krásná rostlina, pěkně dvouřadá, jak jsem si ji představoval. Možná jsem ji moc rosil, za krátký čas se se mnou rozloučila. Protože se mi ale moc líbila, objednal jsem ji za rok znovu.


Přišla trochu větší a zdála se i trochu jiná. Nerostla přesně v těch dvou řadách, stáčela se tak trochu do spirály.


O pár let později jsem si objednal Tilandsii tenebru, a přišla ta samá malá rostlina na kolíku, kterou spolu s tou druhou gilliesii vidíte na fotce. Je to ta samá tilandsie. Tenebru jsem získal později, ta je jiná, opravdu jí rostou listy ve dvou řadách. Také kvete hnědým květem oproti této, která má květ žlutavý.


Podle fotek na internetu je to zřejmě Tilandsie gilliesii ssp.polysticha, ale ruku do ohně bych za to nedal. Ta na tom kolíku kvete poprvé, její stejná předchůdkyně kvetla už možná třikrát. Dokonce z jejího kvetení byla i semínka, ze kterých nyní na sousední paleacee rostou milimetrové rostlinky.


Jeden zdroj uvádí, že Tilandsie gilliesii pochází z Bolívie, další za její domovinu označil Argentinu. Každopádně tedy Jižní Amerika. Tato malá tilandsie, jejíž rozpětí nejdelších listů je sotva dvanáct centimetrů je docela skromná, pohledná, relativně pomalu rostoucí. Dobrý typ pro příznivce tilandsií s omezeným místem na oknech.