sobota 25. května 2013

Sansevieria

Sansevierii, známou hlavně coby tchýnin jazyk si pamatuji jako jednu z prvních pokojových kytek, které jsem coby malý kluk zaregistroval. Byla to ta i nejrozšířenější S.trifasciata a už tehdy se mně líbily její dlouhé, špičaté tuhé listy. A také mě zaujal její sladce voňavý květ, který jako by se svou křehkostí k tak tuhým a špičatým listům ani nehodil.
Jak šel čas, vystřídalo se u mě v pokoji těch tchýniných jazyků několik, v různých velikostech, někdy se žlutým olemováním kolem listu. Stále to byla ta samá S. Trifasciata. Jedna z nich, ta s dlouhými žlutě lemovanými listy už možná dvacet let přežívá dodnes.

Sansevierie jsou dlouhověké rostliny, značně odolné a za trochu péče i dost vděčné. Co teprve, když mají péči přiměřenou, nebo i dobrou. To se potom odvděčí opravdu dobrým růstem, někdy až moc dobrým. Někde jsem se dočetl, že u nás jsou coby pokojové rostliny pěstované od dvacátých let minulého století. V Číně jsou údajně pěstovány stovky let a číňané jim připisují osm cností.







Dlouhý život, to je celkem u rostliny, která s námi může žít po několik generací jasné.
Zdraví, to je také dobře viditelné, jsou odolné, nenapadá je téměř žádný rostliný škůdce a parazit.
Inteligence- tím se myslí schopnost dobře přežívat pomocí odnoží, nebo i strategie rozmnožování z lístů a listových řízků. Umění- každý list má svůj vzor, každý je originál. Poezie- symetrie, jing a jang(snad ten kontrast listu a květu), každá rostlina má svou formu a funkci. Krása- v Čině si prý cení v noci vonících květů a sansevierie, které zřejmě opylují noční motýli voní nejvíce v noci. Síla- rostlina svými kořeny a novými odnožemi dokáže rozbít květináč. Prosperita- zřejmě se jim většinou dobře daří.

Společný život se Sansevierií prý přináší štěstí, odhání zlé duchy z domácnosti a některé z těch dobrých vlastností se přenášejí i na toho, kdo se Sansevierií společný prostor obývá. No, pro každý případ jsem si jich v posledních letech také několik pořídil. Co se můžete dočíst na internetu, Sansevierie by měly být dobré čističky vzduchu.
Co o nich ještě napsat ? Pocházejí z Afriky a Asie, podle Encyklopedie sukulentů patří do čeledi agávovitých. Rod Sansevieria zahrnuje asi sedmdesát druhů, z toho patnáct je pěstováno coby pokojové rostliny. Pěstováno je jich jistě víc, ale sehnat nějaké vzácnější druhy nebude jednoduché. Jak se říká, kdo hledá najde. I od toho je internet. Já měl na samém začátku loňského roku velké štěstí. Zadal jsem si do vyhledavače spojení Sansevieria – prodej a vypadla na mě nabídka trpasličích druhů jednoho českého internetového obchodu. Když jsem uviděl fotky těch malých Sansevierií, raději jsem tam zavolal, abych se ujistil, že mi přijdou právě takové rostliny, které jsou na fotkách. Hned jsem si tři objednal, jedna je podle mě Sansevieria fischerii, další je zřejmě nějaký zmenšený kultivar S.cylindricy a poslední je kultivar Samurai, podle mého má nějaké geny S.pinguiculy. Jak rychle a jak dobře zabalené přišly, to byl další důkaz profesionality tohoto obchodu.
Na fotkách vidíte dále vyšší střapec listů, to už není žádná malá Sansevierie, ale docela velká kytka S.francisii a ještě tu typickou S.trifasciatu v trochu atipické barvě, dnes už u nás docela dobře dostupný kultivar “Moonlight“.
A jak je pěstovat? Na zeminu nejsou náročné, optimální je dobře propustná, například ta, co se prodává pro sukulenty, ale stačí i ta pro pokojové rostliny. Zalévat podle tepla, hlavně nepřelévat, zvlášť při nižších teplotách. Já při pěstování v bytě zalévám jednou týdně, v zimě spíš symbolickou troškou vody. Světla chtějí co nejvíc, čím víc ho bude, tím lépe porostou. Ranní a odpolední slunce vítáno.

Sasevierie patřily dřív mezi nejpěstovanější a nejdostupnější pokojové rostliny. Potom se na ně docela neprávem zapomnělo. Teď se snad vrací a věřím, že počet druhů v nabídce poroste. A pokud je na jejich pozitivních vlastnostech kus pravdy, jistě bude dobré si alespoň jednu pořídit.



Vystavil v Žádné komentáře:

sobota 18. května 2013

Tilandsia ionantha Rubra


Už jen pro název těchto stránek má nárok na představení další z rodiny ionanth. Když už jsem se rozhodl o její představení, začal jsem vyhledávat na internetu nějaké informace o ní a také se podíval na její fotky.

Na některých, se pod tímto jménem objevily i fotky ionanth, které mám pod jmény T.ionantha stricta, nebo T.ionantha Fire. Na většině byla ale kytka totožná s tou mou.

Ani moc dalších informací jsem nesehnal. Jedna verze uvádí, že T.ionantha Rubra je kultivar vzniklý kříženým jiných dvou druhů ionanth, kterých, se neuvádí. Protichůdná informace přichází s tvrzením, že tato tilandsie pochází z Nikaragui.

Na čem se ale informace a já s nimi shodujeme je fakt, že se jedná o velmi pěknou formu (nebo kultivar) jedné z nejznámějších tilandsií, která se už pár týdnů před svým kvetením pěkně vybarví a nějaký čas po něm vybarvená zůstává. U letošního kvetení z minulého týdne jsem zaznamenal jednu pro mě pozoruhodnost. Zčervenala i jedna v loni kvetoucí růžice. Další informaci z internetu, kterou mohu potvrdit je fakt, že ionantha Rubra dobře odnožuje, takže za nějaký rok z ní máte pěkný trs.

Oproti některým jiným ionanthám je růžice Rubry trochu víc otevřená, možná o nějaký centimetr vyšší a širší. Tak do deseti na výšku a přibližně stejně má i průměr růžice. Ta má se mi za sedm let rozrostla z jedné rostliny na dvanáct současných, přičemž celý trs má v nejdelším místě 20cm.

Zaznamenal jsem ještě jednu zajímavost. V našich internetových nabídkách patří tato tilandsie k nejlevnějším formám Tilandsie ionanthy, v zahraničí se dá její cena víc přirovnat k cenám ostatních tilandsií. Údaje doporučují její rosení dvakrát týdně, to považuji alespoň v období od jara do podzimu při pěstování v bytech za nezbytné minimum. Myslím, že při rosení jednou týdně v bytech tilandsie spíš jen tak přežívají. I když i tak mohou přežívat velmi dlouhou dobu. Ten můj trs ionanthy Rubry je na východním okně, v první řadě. Pokud svítí slunce, dostane se jí ráno a v časné dopoledne.

Ač jsou Tilandsie ionanthy jedny z nejčastěji nabízených, nejrozšířenějších, patří k těm nejhezčím. Myslím, že i ta dnešní je toho důkazem.



Vystavil v Žádné komentáře:

sobota 11. května 2013

Tillandsia funckiana


Trsy Tilandsie funckiany rostou na skalnatých stěnách kolem venezuelské řeky Chamy. Ta protéká jedním z třiadvaceti států Venezuely, Meridou. Podnebí v tomto státě je dost vlhké, v lednu a únoru jak jsem se dočetl prší téměř každé odpoledne, v srpnu a v září jsou deště obvyklé každou noc. Teploty se během roku také dost střídají v relativně velkém rozmezí. Možná proto alespoň podle mé zkušenosti není funckiana žádná choulostivá tilandsie.
Musí být nádherné, když její velké trsy v jejím přirozeném prostředí rozkvetou. Mají tu výrazně červenou barvu, která sluší každému květu a která se u tilandsií zas tak hojně nevyskytuje. Mají i atypický tvar, jsou relativně dost velké, přesněji dlouhé. Protože v přírodě má vše svůj význam, je to i u této tilandsie s tvarem jejích květů. Tilandsie většinou opylují motýli a zřejmě i další hmyz, funckianu by podle informací z internetu měli opylovat kolibříci. Jejich dlouhý tenký zobák do květu jistě dobře hodí.

Své jméno dostala po svém objeviteli Funckovi. Tilandsie funckiana není zajímavá jen svým květem. I bez květu je to moc pěkná originální tilandsie. Tedy když nekvete, může připomínat další jí podobnou krásku, Tilandsii heteromorphu, která také roste na skalách, v Peru. Zřejmě je v takových podmínkách přeměna listů v tenké „štětiny“ v něčem výhodná. Heteromorpha má sice také docela pěkný květ, ale takový, který se podobá mnoha jiným tilandsiovým květům. Podobný květ, jako funckiana má Tilandsie andreana, což je také naprosto unikátní a nezaměnitelná kytka.

Zpět k funckianě. Má víc forem. Liší se jak zelenějším, nebo bělejším vzhledem prodloužených růžic, tak i sevřeností, nebo otevřeností „listů“. Krásná je T.funckiana var. recurvifolia, která má tlustší, trochu výrazněji zbarvenější stonek a troch jinak ohnuté „listy“. Za šest let, co ji mám se dnes představená rostlina prodloužila z nějakých sedmi na dvacet centimetrů, dvakrát vykvetla a její trs dnes čítá čtrnáct výhonků, ty nejmenší na fotce nejsou patrné.
Tilandsii funckianu mám na okně na místě, kam jde odpoledne na pár hodin slunce. Myslím, že to ranně dopolední, nebo pozdně odpolední ji dělá dobře. Rosení třikrát týdně v bytových podmínkách od jara do podzimu může být optimální, v horkých letních dnech klidně každý den. V zimě podle teploty, která by neměla být ani v zimě moc nízká alespoň dvakrát týdně. V minulém bytě přezimovala při teplotách kolem 17-18°C, letošní zimu přečkala při teplotě kolem 20°C, rosil jsem ji třikrát za týden.

V nabídkách se Tilandsie funckiana objevuje celkem pravidelně. Svou krásou může zdobit okna každému, kdo má rád neobvyklé a zajímavě vypadající rostliny a komu nevadí věnovat jí pravidelně pár minut několikrát týdně na péči o ni. Svým růstem a občas i květem nám to vrátí.

Vystavil v Žádné komentáře:

neděle 5. května 2013

Tillandsia peiranoi



Tilandsie peiranoi je dalším malým tilandsiovým klenotem. Jak jsem se dočetl, pochází z Argentiny.
Konkrétně z její severozápadní části, z místa s pro nás poněkud exotickým názvem Quebrada de las Conchas. Toto rozsáhlé území zahrnuje jak horské pouště, tak subtropický les. A někde tam na skalách ve výšce 800-900m.n.m roste bíle kvetoucí Tilandsie peiranoi varianta alba a o nějaký ten metr výš, 1200 až 1400m.n.m. modrofialově kvetoucí Tilandsie peiranoi. Oblast má vlhké subtropické klima, vlhké a horké léta a suché, chladné zimy.

Tilandsii peiranoi jsem sháněl několik let. Podobné vzácnosti pochopitelně nebývají ani v nabídkách těch nejlepších pěstitelů, nebo obchodníků s tilandsiemi jak bych tak napsal na skladě, takže jsou dvě možnosti. Čekat a doufat, že se jednou v nabídce objeví, nebo začít shánět i u pěstitelů v zahraničí. Asi nemám nejlepší trpělivost a tak jsem si nakonec tuto tilandsii objednal v Německu. A protože tam nabízejí jak tu známější, fialově kvetoucí, tak i bíle kvetoucí variantu alba, objednal jsem obě dvě. Byly trochu dražší a ještě ke všemu se po velmi krátkém čase objevily mnohem levněji i ve dvou nabídkách u nás. Ale nelituji, dorazily opravdu krásné, kvalitní dospělé kytky, jedna dokonce už s květním klasem.


Přesto, že dospělé a téměř kvetoucí, byly velmi malé, tak kolem tří, čtyř centimetrů na výšku a zhruba i na šířku. Dnes jsou tak dvakrát větší, Jejich listy jsou pevné, poměrně široké, trochu sukulentní. Mají jakoby pruhovaný povrch, jak jsou vidět jejich cévy.


Jak vidíte na fotce, varianta alba je o něco světlejší. Je možná i trochu vyšší a připadá mi i o něco choulostivější. Její bílé květy mají někdy trochu nafialovělý nádech.

foto (c) Martin Hetto - vlevo var. alba

Fialově, nebo modrofialově kvetoucí peiranoi má při rozkvětu tmavší květ, který postupně bledne.
Oba květy velmi příjemně, byť vzhledem ke své titěrnosti, slabě voní. V letošním roce po stěhování se vytvořily relativně krátké květní klasy s menším počtem po sobě vykvétajících květů. Nejlepší květenství měly zřejmě před dvěma lety, kdy té fialové rozkvetlo během měsíce deset květů a varianta alba měla květenství dokonce rozvětvené. Jako naschvál z té doby zřejmě žádná fotka není.


Na fotkách je na okrajích listů vidět vysrážené usazeniny z vody z vodovodu. Ale i přes tento nedostatek tato malá a vzácná tilandsie z daleké Argentiny v bytě pomalu, ale docela dobře roste a každý rok v tomto jarním období i kvete. Na okně je umístěna v první řadě, užije si i nějaké to odpolední slunce. Rosení třikrát týdně snad vyhovuje, v zimě by stačilo možná i dvakrát, s menší intenzitou. To podle teploty, já ji mám bohužel v paneláku i v zimě přes dvacet stupňů, tak ji nechci moc sušit.


Dnešní sympatický tilandsiový trpaslík je možná dalším typem pro všechny, kteří těmto rostlinám propadly a kteří budou mít dost trpělivosti i úsilí při jejím shánění. Nakonec, takové vzácnosti za nějaký ten rok čekání stojí.
Vystavil v 2 komentáře:
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)