Dnes to bude o jedné orchideji, kterou jsem si při svém odchodu z mého zaměstnání přinesl. Ne celou, jen kousek z jejího za několik let vzrostlého trsu. O orchideje jsem se nikdy moc nezajímal. Několik se jich u mě se střídavými úspěchy a neúspěchy vystřídalo.
Tu, kterou vám dnes představím zakoupil bývalý kolega Pavel někde ve výprodeji. V jeho přízemní kanceláři moc světla nebylo, tak ji umístil na chodbě vedoucí podél dílen a skladů ke garážím, takže její květy mohl obdivovat každý, kdo procházel kolem.
S tímto kolegou jsme byli stejně staří, v rozmezí asi čtyř měsíců jsme měli odcházet do důchodu. Společně jsme také měli na starost obchůzky budovy, kvůli kontrole BOZP a PO a roční veřejné prověrky toho samého.
Následující pondělí jsem si ještě vzpomněl, že potřebuji něco doplnit. Zašel jsem za tím kolegou, ale nebyl v práci. V některém z následujících dnů jsem se dozvěděl, že se mu o víkendu udělalo špatně, zavolal si záchranku. Z nemocnice se už nevrátil.
Byl to takový pokus, jestli se jí také bude dařit v paneláku, jestli také vykvete. Koupil jsem jí nějakou piniovou kůru pro orchideje. Zaléval tak, jak byla zvyklá. Jednou týdně prolít. Umístil jsem ji hned k oknu, kde má dostatek světla. V loňském roce si zvykala, vyrostli jí dvě nové pahlízy s listy, nebo jak to správně nazvat.
Letos na jaře vyrostla další, už s květenstvím, které vidíte na fotkách. Květy vydržely celkem dlouho, určitě dva týdny, možná u tři. Teď začíná přirůstat další rostlina a květenství u ní už je také zřetelné.
Co jsem tím chtěl říct? Asi i to, že jak my, tak i vše kolem nás je jen dočasné. Za chvíli bude Svátek zesnulých. Ten nám tu křehkost a pomíjivost našich životů může připomenout. Jako bychom byli jen listy na stromu života, kterým jedna z mála jistot života kterou mají připomíná, že jednou spadnou.
Dnes přidám jedno tématické “video”. O jeho autorovi, tedy spíš o jeho knihách bych se rád zmínil příště.
