sobota 15. června 2019

Euphorbia decaryi var.spirosticha a Aloe melanacantha zas po nějakém čase

Tak se s námi po letech, minimálně po osmi, rozloučil počítač. Být to jen na mně, asi by už žádný další nový příspěvek nepřibyl. Vše, co se týká techniky je pro mě docela problém. Naštěstí Martin je pravý opak a tak už druhý den byl počítač nový. K tomu i nový program na úpravu fotek a tak se teď učím fotky upravovat.


V dubnu jsem v práci vyfotil už jednou představenou Euphorbii decaryi var.spirosticha. Od té doby zas trochu povyrostla. Její listy, které jsou přes zimu víc zelené se s větší nadílkou dubnového slunce pěkně vybarvily. Trochu mně připomínají mořského mlže zévu, kterého  jsem obdivoval v mořském akváriu plzeňského Akva -tera, patřícího pod plzeňskou ZOO, ale umístěného v samostatné expozici ve městě.



Pro mě je Euphorbie decaryi var. spirosticha jedním z těch nejhezčích a nejzajímavějších madagaskarských pryšců.  Zvlášť proto, že je zatím pořád v přijatelné velikosti. Na druhou stranu moc pryšců neznám a nepředpokládám, že bych se s dalšími kromě těch, co už mám osobně seznamoval, tak k jejich posuzování nejsem kompetentní.


V ten samý den jsem také vyfotil  Aloe melanacanthu, o kterém jsem také už jednou psal. Také jemu přibylo pár nových listů.



Aloe jsou pro mě jedny z nejoblíbenějších sukulentních rostlin. I přes předsevzetí, že si letos žádné nové rostliny neobjednám, jsem zas toto předsevzetí málem porušil při uveřejnění nové nabídky aloí na stránkách pana Štarhy. Naštěstí pro mě a zřejmě i pro ta aloe, které jsem si chtěl objednat, než jsem se rozhoupal, byla už vyprodaná.



S největší pravděpodobností si je objednal někdo, kdo jim může poskytnout lepší podmínky a perspektivu. Ale stejně jsem to předsevzetí nedodržel. O tom někdy příště.

sobota 1. června 2019

Badil úzkolistý – Sisyrinchium angustifolium

Bylo to asi před deseti lety, v době, kdy jsem „mezi jinými“ rostlinami propadl i rozchodníkům. Na internetu jsem o nich vyhledával dostupné informace a díky tomu našel i stránky paní Dagmar Petrlíkové. Po nějakém čase jsme jeli na služební cestu do našeho archivu, který je kousek od naší památné hory Říp a protože kousek od Řípu bydlí i paní Petrlíková, zastavil jsem se u ní na návštěvu a hlavně koupit nějaké ty rozchodníky.


To první  jaro, léto a podzim byly  moc pěkné, přes zimu se se mnou jeden rozloučil a v několika následujících zimách i další. Dnes už z těch mrazuvzdorných rozchodníků moc nezbývá, přesněji řečeno zbývají tři poslední. Zato, jedné rostlině, kterou jsem k těm zakoupeným dostal jako dárek, se na lodžii celé ty roky daří docela dobře a její trs se sice pomalu, ale jistě rozrůstá.


Je to taková sympatická rostlina, její jméno jsem si nezapamatoval, jen to, že je nějak příbuzná kosatcům. Vypadá jako tráva, které na koncích vykvétají modré květy. Z toho je zřejmé, že trávu jen připomíná a to jen pokud nekvete. Kdo hledá najde a na internetu se toho najde opravdu dost. Český název Badil úzkolistý, latinský Sisyrinchium angustifolium.


Wikipedie uvádí, že badilů je 70 – 130 druhů. Tedy dost široké rozpětí. Badil úzkolistý pochází z Severní Ameriky a Kanady, kde žije na vlhkých loukách a ve světlých lesích. Je mrazuvzdorný, jeden zdroj uvádí že snese mráz do -34°, druhý dokonce do -40°C, ale tak velké mrazy u nás v posledních letech snad ani nejsou.


Jak jsem zjistil,  i na internetu jde objednat tento badil za pár korun v několika zahradnictvích. A to jak v modrokvěté, tak i v bělokvěté formě. Prodávají se i jiné druhy badilu, s většími žlutými květy. Většinou jako rostliny na skalku, které ale vyžadují trochu větší zálivku, snad i větší přistínění.


I bezzemci, kteří stejně jako já, chtějí na balkonech nějakou tu vegetaci, kterou nemusí na zimu sklízet někam do místností, mohou mít z této rostliny radost. Na lodžii, kde ji mám, svítí slunce celé dopoledne. Zalévám ji podle počasí a ročního období, v létě v horku třeba i třikrát, čtyřikrát týdně. V zimě, když nemrzne, opatrně jednou, dvakrát za měsíc. Tak, aby část listů, nebo spíš stonků zůstala zelená.