pondělí 26. července 2021

Hemionitis arifolia - kapradina se srdčitým listem

 Kapradiny jsou na této zemi už přibližně čtyřista milionů let. Objevily se v období devonu, kdy rostly nejprve v nižší formě, která se v období středního devonu vyvinula do podoby  stromových  kapradin. Největší rozvoj zažily v karbonu a permu (nápověda Wikipedie) a v druhohorách a třetihorách spíše vymíraly.


Jak je ale vidět, přežily a některé z nich se staly i obyvateli našich bytů. U mě se první z nich objevila někdy před čtyřiceti lety a její potomci vegetují až do dnešních dnů. Je to nenáročný Nephrolepis - Ledviník.


Dnes chci představit ale jiné kapradí s hezkými listy, Hemionitis arifolia, česky Hemionitis áronolistá. Jak vidíte z fotek, její listy mají tvar srdce. Tohle kapradí jsem už v minulosti nejméně dvakrát držel v ruce a měl chuť si ho koupit. Možná mně připadalo jako náročnější na pěstování, nebo ještě nepřišla ta správná chvíle. Ta přišla nedávno, když jsem si objednával aglaonemu. Nerad si objednávám jen jednu rostlinu, tak jsem k ní přidal i toto kapradí.



Zatím se mu vede dobře a dokazuje to růstem nových listů. Toto kapradí pochází z jihovýchodní Asie. K dobrému růstu potřebuje stálou vlhkost země, nesnáší vyschnutí, ani přemokření. Vyhovují mu  světlá, až polostinná místa, bez přímého slunce. 



Doufám, že se u mě zabydlí a vydrží  alespoň nějaký rok.   

Protože kapradiny nekvetou, rozmnožují se výtrusy a toto kapradí by se mělo rozmnožovat i z adventivních pupenů rostoucích přímo na listech, přidávám fotku aktuálního květu mé oblíbené Dischidie hirsuty. Pěkně zvětšené, aby vynikla jejich krása.





Dnes přidávám ještě odkazy na pár videí ze světa paní Lipshy:

a ještě jedno podobné video, které doporučuje rostliny vhodné do pokoje, či ložnice při astmatu:

https://youtu.be/gJLRvny75Fc

co paní říká, tomu asi většina z nás rozumět nebude, automatický překlad není, ale rostliny poznáte.

a ještě jednu hezkou píseň od oblíbené Taylor Swift:

https://youtu.be/y8tF0yRl8-w

neděle 18. července 2021

Aglaonema

 První aglaonemu jsem si koupil před padesáti lety. Tedy bez nějakého roku. Oficiálně jsem ji koupil mámě k MDŽ, ale ona mě měla přečteného, takže jí bylo jasné, proč byla zakoupena. Kytku k témuž svátku dostala i sestra a babi. Jejich kytky moc dlouho nepřežily, aglaonema žije dodnes. A daří se jí dobře. Jen se tak rozrostla, že nejde vyfotit celá. Pro ilustraci alespoň její kousek.



Tato aglaonema, podle toho, co jsem našel na internetu nese název “Maria”. Možná je to nějaký kultivar aglaonemy marantifolium, což je v pořadí třetí aglaonema, která se v průběhu let ke mně dostala. Jednou jeden její výhonek přinesla mámě ukázat její sestřenice. Dal jsem ji do vody, jak jinak. Ochotně zakořenila a stala se další vděčnou a ochotně rostoucí kytkou.


O aglaonemách obecně. Řadí se do čeledi áronovité. Jejich rod zahrnuje 21 druhů, stále ale přibývají jejich kultivary. Vyskytují se v tropické a subtropické Asii,  od Indie, až po Novou Guineu. Rostlina obsahuje šťavelan vápenatý a jedovaté jsou především její plody. Které mají atraktivní, červenou barvu, takže by malé děti mohly lákat ke snědení. Mají rády teplo, nejnižší teploty v zimě by se neměly pohybovat pod 17 stupňů Celsia. Mají rády vyšší vlhkost vzduchu. Jejich zemina by neměla obsahovat vápenec. Vyhovuje jim rozptýlené světlo, nebo polostín. Čím barevnější, nebo bělejší, tím potřebují světla víc.

foto 2021 (c) Martin Hetto

K těm dvěma již zmíněným aglaonemám. Podle mé zkušenosti jsou to jedny z nejvděčnějších a nejskromnějších kytek, které mám. Aglaonema marantifolium  po odkvětu pravidelně plodí a z jejich semen ochotně rostou nové rostliny. “Maria” zas roste i na místě hodně vzdáleném oknu, lépe se jí pochopitelně daří na lepším světle.

Teď k té druhé aglaonemě, kterou jsem záměrně přeskočil. Na rozdíl od těch uvedených jsou její listy mnohem méně zelené. Pokud jsem ji správně identifikoval, měl by to být kultivar Silvet Queen. Koupil jsem ji před dvaceti lety +- nějaký rok. Za tu dobu moc nepřirostla. Měla období, kdy vypadalo, že se rozloučí, potom vždy vypustila nějaký nový výhon. Starší spíš odumíraly, nové přežívaly. Předpokládám, že to bylo vinou nedostatku světla, které tyto méně zelené rostliny vyžadují. Teď jsem ji přesadil a pokusím se ji trochu víc rozmazlovat.

foto 2021 (c) Martin Hetto

A teď k zatím poslední, čtvrté aglaonemě. Před nějakým rokem jsem na internetu zjistil, že se objevilo mnoho krásných kultivarů této rostliny. Protože aglaonemy jsou pro mě jedny z nejoblíbenějších pokojových rostlin, bylo mi jasné, že časem určitě ještě nějaká přibyde. Odolával jsem celkem dlouho, ale když se v nabídce Gardners-eshop.cz | Pěstujte rostliny jinak!  objevil kultivar “Pride of Sumatra”, okamžitě jsem ji objednal. Někdy se mi stává, když taková nová rostlina dorazí, nebo si ji přinesu z obchodu, že se dostaví pocit “tak tu jsi tak nutně ke štěstí nepotřeboval”. U Pýchy Sumatry se mi to nestalo ani náhodou. 


foto 2021 (c) Martin Hetto

Hned jsem ji přesadil do většího květináče. Zřejmě jsem dobře udělal. Z té pěstírny, kde ji vypěstovali měla kořeny stísněné v nějaké textilii. Tu jsem pochopitelně odstranil. Umístil jsem ji na čestné místo k oknu, kam jde ráno a časně dopoledne slunce. Když druhý den ráno zasvítilo,  její červené “žíly” v listech, jako by svítily.  Viz foto. Protože má ráda vyšší vlhkost, dal jsem květináč s miskou ještě do větší, kde je voda, která se může odpařovat.





foto 2021 (c) Martin Hetto

Pro představu o rozmanitosti a kráse kultivarů aglaonem, které jsou jistě důvodem, že se stávají stále oblíbenějšími rostlinami (také jsou z těch, které čistí vzduch) přikládám odkazy na nejlepší krátká videa:

A ještě odkaz na nějakou písničku:













neděle 11. července 2021

Bryophyllum laetivirens

Bryophyllum, někdy také uváděné jako kalanchoe, v každém případě blízké příbuzné z čeledi Crassulaceae - tlusticovité.



Bryophhylla  pocházejí z Madagaskaru. Jsou pozoruhodná svými listy, na kterých se tvoří nové mladé rostlinky. Takzvaná viviparie - živorodost. S těmito rostlinami se setkávám už od dětství a jejich listy se mně vždy zdály obzvláště zajímavé.



Mezi pěstiteli sukulentů pro svou schopnost mladými rostlinami “zaplevelit”  své okolí nejsou zrovna oblíbené. Na druhou stranu tato zajímavost může hodně lidí upoutat. Když jsem na fotografiích na internetu před pár lety uviděl Bryophyllum laetivirens, hned se mi zalíbilo a když se objevilo v nabídce na stránkách sukulenty (estranky.cz) , hned jsem si je objednal. 


Rostlině se dobře dařilo a její listy brzy lemovaly “mláďata”. Ta se zalíbila mým tehdejším kolegyním a vysévaly je i do vedlejších květníků. Někde jsem je vytrhával, někde, kde byla nějaká rostlina, které se viditelně nedařili jsem je nechal. 


Bryophyllum laetivirens se líbilo i návštěvám, mladé rostlinky si odneslo více z nich. Rostliny se během pár let ocitly na více místech tam, kde neměly tolik světla. Rostly v podobě větších, zelených dužnatých listů, na jejichž okrajích malé rostlinky vyrůstaly velmi vzácně . 


Letos jsem si vzal  čtyři ty malinké rostlinky a někdy v dubnu je zasadil. Rostly na místě s dostatkem světla a rostly opravdu rychle. Koncem května byly přesunuty na lodžii.


Tam také skončil květník s jedním pár let starým výsevem, který jsem si z práce také přinesl. Rostlin se na malém prostoru tísní docela dost. Cestou, než jsem je sem donesl, opadala většina malých rostlin z jejich listů. Celou dobu, kdy rostly a měly dostatek slunce, jsou docela zajímavě vybarvené. Oproti té čtvrt roku staré zelené rostlině, která má na svých listech už úrodu mladých, jsou listy těchto několik let starých rostlin mnohem menší a vybarvenější.


Jak je vidět, Bryophyllum laetivirens může mít více podob. Mně se zdají obě dnes představené pěkné a zajímavé. Možná zaujmou i někoho z vás.


Ještě přidávám odkaz na dvě velmi křehké písničky:

  


sobota 3. července 2021

Kytky pomocníci

Co z toho budu mít? To je otázka, kterou si v životě mnohokrát položíme. Co budu mít z toho, když si do bytu pořídím kytku(y). Budu se o ní muset starat, najít ji vhodné místo, zalévat…...Kytky jsou pěkné i krásné samy o sobě. Budou objektem, na který se dobře kouká. Budou něčím živým, co i když na první pohled nereaguje a nic neprožívá, bude naším tichým a vděčným společníkem.


V našich bytech, zvlášť v těch nově zařízených novým nábytkem bývá někdy těžký vzduch. Nový nábytek, nové podlahy. Ve které jsou různé zdraví škodlivé látky, například formaldehyd, benzen, trichlorethylen, amoniak, xylen. Tyto látky některé z rostlin pomáhají odstraňovat, dále zvlhčují vzduch a vyrábějí kyslík. Snižují obsah kysličníku uhličitého.


Procházel jsem různé články o takových rostlinách a dnes chci napsat seznam těch, které jsou zmiňovány nejčastěji. O první místo nejčastěji uváděných by se podělily rostliny lopatkovec (spatifylum, toulcovka) a dracena.

Že je spatifylum, nazývané anglicky Peace lily krásná rostlina s množstvím u nás zatím nedostupných variant se můžete přesvědčit na následujícím videu.

https://youtu.be/1OeJpIe6Gzs

Na druhou stranu většina z nich je si hodně podobná. 

Druhé místo by pomyslně mohlo patřit zelenci chocholatému (Chlorophytum comosum) a Aloi vera. Chloropphytum comosum je také jednou z rostlin, která letos rozšířila řady jiných v mém pokoji. Koupil jsem si kultivar Ocean, který vypadal spíš jako dracena, kompaktně rostlý s kratšími listy, jak ho vidíte na fotkách. Od té doby se listy už víc prodloužily a už je podobnější klasickým rostlinám zelence. Při prohlížení různých druhů a  kultivarů zelence jsem objevil i Chlorophytum orchidastrum, zajímavou zeleno oranžovou kytku, které bylo jednou z rostlin, které mně minulý týden přišly z táborských “pokojovek”. Doufám, že i ono čistí vzduch. A když ne, nevadí, je to rostlina působící velmi sympatickým dojmem.


Přikládám odkazy na videa o těchto rostlinách:  


Zelenec byla už od mých dětských let jedna z nejčastěji pěstovaných rostlin. Asi i díky novým rostlinkám, které se vytvářejí na koncích květenství. I dnes je jednou z běžně nabízených rostlin v našich květinářstvích, jako ostatně většina dnes zmiňovaných druhů.


Třetí místo obsadí pokojový břečťan a tchýnin jazyk. U tchýnina jazyku, stejně jako u aloe vera bylo zmiňováno, že v noci produkují kyslík, tudíž jsou vhodné i do ložnic. Do ložnic byl doporučen i zmíněný lopatkovec.


Další v článcích zmiňované rostliny už bez pořadí. Palmy Areca, Chamaedorea a Rhapis excelsa. Fíkus benjamín. Kapradiny, obzvláště ledviník. Scindapsus, banánovník,asparágus. Anthurium, aglaonema, tradeskancie, zamiokulkas, ibišek, kávovník, voskovky, stefanotis.


Častěji bývá zmiňována i chryzantéma spolu s gerberou, také levandule, jejíž vůně napomáhá spánku, ale toto už nejsou typické pokojovky. I tak je uvedených rostlin více než dost a dá se předpokládat, že mnoho jiných, podobně prospěšných je neuvedeno. Stačí si jen některou z nich vybrat.

Na závěr ještě alespoň pár starších známých písniček, tentokrát akusticky:

sobota 26. června 2021

Biophytum sensitivum - Citobýl vnímavý

Dlouho jsem nepředstavil nějakou konkrétní rostlinu. Tak to dnes napravím a vezmu hned jednu z nejčerstvějších, dorazila v úterý tento týden. 

O této rostlině jsem věděl už pěkných pár let, občas se objevila někde v nabídce,  než jsem se rozmyslel, byla většinou pryč. Když jsem se koncem minulého týdne díval na nabídku táborského obchodu Orchideje, pokojové rostliny, masožravé rostliny, exotické rostliny (pokojovky.cz), uviděl jsem hned tři rostliny, o kterých jsem průběžně uvažoval. Do oka mi padla ještě jedna k tomu a v neděli jsem to už nevydržel a objednal.  


V pondělí byl tropický den a zásilka už od dopoledne na cestě. Tak jsem začal mít obavu, aby  se rostliny “neuvařily nebo neudusily” a nadával si, že jsem s objednávkou nepočkal, až bude trochu chladněji.


Když jsem si druhý den konečně balík vyzvedl, vybaloval jsem kytky s velkým napětím. Byly dokonale a profesionálně zabalené, mezi nimi ještě vrstva na tenko nastříhaného papíru, coby izolace. Všechny přežily, jen u choulostivého miniaturního kapradí Actiniopteris australis  byly ty úplně nejčersvější lístky trochu oschlé. 


Biophytum sensitivum, forma s okrasným listem, mělo po té cestě listy přitažené těsně k sobě. Během několika málo hodin je krásně rozevřelo a rozprostřelo jednotlivé lístky na nich a ukázalo se v celé své kráse. 


Hned druhý den byly rostliny přesazeny do větších květináčů, protože všechny čtyři vyžadují stále vlhkou, ne však přemokřenou zem a to se v bytových podmínkách v hodně malých květináčích špatně uhlídá. 



S citobýlem vnímavým, jak zní český název biophyta se teprve seznamuji. Takže jsem hledal informace na internetu i na YouTube. Tak co jsem se dozvěděl. Pochází z tropických oblastí Afriky a Asie. Existuje několik desítek druhů. Vzhledem připomíná palmu, tak se pěstuje i jako pokojová exotická bonsai. 


V přírodě, jak jsem se dozvěděl zas jinde, roste kolem potoků, pod vyššími stromy.  Z toho vyplývá světlo ano, slunce tak maximálně to ranní, nebo večerní. Vhodná je vyšší vlhkost. 

Takže mé biophytum  skončilo mezi tilandsiemi, na místě, kam jde slunce jen ráno, za to světla má dost. Abych mu zajistil tu vyšší vlhkost, dal jsem květináč s malou miskou ještě do jedné, větší misky. V ní je malá vrstva vody, kterou hned jak se blíží vyschnutí doplním. To je docela dobré pro všechny vlhkomilné rostliny.


Hezké je sledovat, jak od rána a v průběhu dne mění postavení svých listů. To dělá víc rostlin, ale u této je to pěkně vidět. Pěkný důkaz, jak jsou rostliny živé.

Biophytum už tři dny kvetlo, má malé bílé květy se žlutým středem.  Ani jsem to psát nemusel, na fotce sami vidíte. Jak se s touto zajímavou a pěknou rostlinou skamarádíme, to ukáže čas. Z mé strany jsou sympatie k ní docela veliké.  

A ještě něco pěkného na poslech:


sobota 19. června 2021

Jen tak chodit po lese

Tak nám tento týden začaly tropy. Mohl jsem konečně docenit jednu z  největších výhod důchodu. Hned ráno, než začne úmorné vedro vyrazím do lesa, kde je krásně celý rok, ale v tomto období a ještě ráno a časné dopoledne, snad úplně nejlépe. 



Svěží vzduch, zpěv ptáků. Takové to zvláštní světlo a stíny v záplavě zeleně nad hlavou. Kromě toho zpívání a cvrlikání ptáků takový zvláštní, až božský klid. Někdo je tomu, kdo, nebo co nás převyšuje blíž v kostele, někdo v lese, nebo jinde, v ještě neporušené přírodě.



V takové hezké chvíli na těchto místech si neuvědomuji své roky, zapomínám na to, co se v životě nepovedlo a nevyšlo. Naopak se cítím hodně bohatý a vděčný, za všechno, co mám. Ten příjemný pocit  sice nevydrží stále, ale zatím mi nohy dobře slouží, a s každým návratem do lesa a do přírody se může dostavit. A většinou se také dostaví.




Uvědomoval jsem si to celý život, jak moc potřebuji přírodu ke své spokojenosti a ten pocit s přibývajícími lety jen zesiluje. Jak jsem psal už v předposledním příspěvku, považuji její léčivou moc za něco, co všechny živé organismy včetně nás lidí potřebují. A co bychom si právě v tom dnešním uspěchaném, náročném a někdy komplikovaném životě měli dopřávat co nejčastěji.



Dnešní článek nebude doplněn fotkami z lesa, to jeho kouzlo fotka nepřinese, ale Martinovými fotkami z už posledně zmíněné zahrady. Každý nemá les na dosah a zahrada splňuje léčivou a naplňující úlohu také. Poskytuje i seberealizaci a léčbu prací.




No a předsevzetí, že si nebudu kupovat další rostliny jsem opět několikrát porušil. Přitažlivost některých rostlin je silnější, než mé předsevzetí. 

A ještě odkaz na něco málo  pozitivní a uklidňující hudby: