sobota 26. června 2021

Biophytum sensitivum - Citobýl vnímavý

Dlouho jsem nepředstavil nějakou konkrétní rostlinu. Tak to dnes napravím a vezmu hned jednu z nejčerstvějších, dorazila v úterý tento týden. 

O této rostlině jsem věděl už pěkných pár let, občas se objevila někde v nabídce,  než jsem se rozmyslel, byla většinou pryč. Když jsem se koncem minulého týdne díval na nabídku táborského obchodu Orchideje, pokojové rostliny, masožravé rostliny, exotické rostliny (pokojovky.cz), uviděl jsem hned tři rostliny, o kterých jsem průběžně uvažoval. Do oka mi padla ještě jedna k tomu a v neděli jsem to už nevydržel a objednal.  


V pondělí byl tropický den a zásilka už od dopoledne na cestě. Tak jsem začal mít obavu, aby  se rostliny “neuvařily nebo neudusily” a nadával si, že jsem s objednávkou nepočkal, až bude trochu chladněji.


Když jsem si druhý den konečně balík vyzvedl, vybaloval jsem kytky s velkým napětím. Byly dokonale a profesionálně zabalené, mezi nimi ještě vrstva na tenko nastříhaného papíru, coby izolace. Všechny přežily, jen u choulostivého miniaturního kapradí Actiniopteris australis  byly ty úplně nejčersvější lístky trochu oschlé. 


Biophytum sensitivum, forma s okrasným listem, mělo po té cestě listy přitažené těsně k sobě. Během několika málo hodin je krásně rozevřelo a rozprostřelo jednotlivé lístky na nich a ukázalo se v celé své kráse. 


Hned druhý den byly rostliny přesazeny do větších květináčů, protože všechny čtyři vyžadují stále vlhkou, ne však přemokřenou zem a to se v bytových podmínkách v hodně malých květináčích špatně uhlídá. 



S citobýlem vnímavým, jak zní český název biophyta se teprve seznamuji. Takže jsem hledal informace na internetu i na YouTube. Tak co jsem se dozvěděl. Pochází z tropických oblastí Afriky a Asie. Existuje několik desítek druhů. Vzhledem připomíná palmu, tak se pěstuje i jako pokojová exotická bonsai. 


V přírodě, jak jsem se dozvěděl zas jinde, roste kolem potoků, pod vyššími stromy.  Z toho vyplývá světlo ano, slunce tak maximálně to ranní, nebo večerní. Vhodná je vyšší vlhkost. 

Takže mé biophytum  skončilo mezi tilandsiemi, na místě, kam jde slunce jen ráno, za to světla má dost. Abych mu zajistil tu vyšší vlhkost, dal jsem květináč s malou miskou ještě do jedné, větší misky. V ní je malá vrstva vody, kterou hned jak se blíží vyschnutí doplním. To je docela dobré pro všechny vlhkomilné rostliny.


Hezké je sledovat, jak od rána a v průběhu dne mění postavení svých listů. To dělá víc rostlin, ale u této je to pěkně vidět. Pěkný důkaz, jak jsou rostliny živé.

Biophytum už tři dny kvetlo, má malé bílé květy se žlutým středem.  Ani jsem to psát nemusel, na fotce sami vidíte. Jak se s touto zajímavou a pěknou rostlinou skamarádíme, to ukáže čas. Z mé strany jsou sympatie k ní docela veliké.  

A ještě něco pěkného na poslech:


sobota 19. června 2021

Jen tak chodit po lese

Tak nám tento týden začaly tropy. Mohl jsem konečně docenit jednu z  největších výhod důchodu. Hned ráno, než začne úmorné vedro vyrazím do lesa, kde je krásně celý rok, ale v tomto období a ještě ráno a časné dopoledne, snad úplně nejlépe. 



Svěží vzduch, zpěv ptáků. Takové to zvláštní světlo a stíny v záplavě zeleně nad hlavou. Kromě toho zpívání a cvrlikání ptáků takový zvláštní, až božský klid. Někdo je tomu, kdo, nebo co nás převyšuje blíž v kostele, někdo v lese, nebo jinde, v ještě neporušené přírodě.



V takové hezké chvíli na těchto místech si neuvědomuji své roky, zapomínám na to, co se v životě nepovedlo a nevyšlo. Naopak se cítím hodně bohatý a vděčný, za všechno, co mám. Ten příjemný pocit  sice nevydrží stále, ale zatím mi nohy dobře slouží, a s každým návratem do lesa a do přírody se může dostavit. A většinou se také dostaví.




Uvědomoval jsem si to celý život, jak moc potřebuji přírodu ke své spokojenosti a ten pocit s přibývajícími lety jen zesiluje. Jak jsem psal už v předposledním příspěvku, považuji její léčivou moc za něco, co všechny živé organismy včetně nás lidí potřebují. A co bychom si právě v tom dnešním uspěchaném, náročném a někdy komplikovaném životě měli dopřávat co nejčastěji.



Dnešní článek nebude doplněn fotkami z lesa, to jeho kouzlo fotka nepřinese, ale Martinovými fotkami z už posledně zmíněné zahrady. Každý nemá les na dosah a zahrada splňuje léčivou a naplňující úlohu také. Poskytuje i seberealizaci a léčbu prací.




No a předsevzetí, že si nebudu kupovat další rostliny jsem opět několikrát porušil. Přitažlivost některých rostlin je silnější, než mé předsevzetí. 

A ještě odkaz na něco málo  pozitivní a uklidňující hudby:

sobota 12. června 2021

Pár fotek z krásné skalky

Už víckrát jsem psal o tom, jak se mi líbí netřesky. Na lodžii je mám už pár desetiletí. Bohužel ne vždy rostou, jak bych si přál a tak je musím po nějaké době vždy doplnit a obměnit.



Nevím proč zrovna přes letošní zimu, která nebyla nijak zvlášť mrazivá se jich se mnou rozloučilo celkem velké množství.





Prvního června jsem byl na návštěvě u kamaráda v Chrástu u Plzně. Kromě domu, který měl krásně renovovaný a zařízený jsem se mohl obdivovat jeho zahradě a hlavně skalce, kterou zdobí i velké množství netřesků.









Je vidět, že těmto rostlinám nejvíc svědčí na slunci, pod otevřenou oblohou mezi kameny. Tak dnes se nebudu rozepisovat, ale alespoň prostřednictvím fotek přiblížím zážitek, jaký jsem z té zahrady a skalky měl.














Rád “objevuji” nové zpěváky a zpěvačky. Nedávno jsem narazil na kreslený klip o jednom neúspěšném člověku. Taková téměř tragédie, no, možná i tragikomedie. Ale hezky se poslouchá :

https://youtu.be/C7hK1kgvOIo

pokud se video líbí, přidám ještě jedno, na kterém je i autor osobně

https://youtu.be/3MFXLeqNuIE

    



sobota 5. června 2021

Díky rostlinnému životu za : fytoterapii

Slovo fytoterapie pochází z řeckých slov. Fyton znamená rostlina. Známější slovo terapie znamená léčení. Byliny byly v historii tím, čím se léčilo od počátku civilizace. Až do 18.století bylo obvyklým způsobem léčby. S rozvojem chemie začíná výroba syntetických léčiv, které tradiční byliny vytlačují. Ne zcela a ne všude. I dnes se mnoho lidí léčí bylinkami, nebo je používají jako doplňkovou léčbu.


Sám jsem také dvakrát popíjel čaje  od “báby radnické” , na plzeňsku známé bylinkářky paní Kamenické. Nebyla jediná, která pomocí bylinek pomohla mnoha lidem. Má generace si ještě pamatuje, jak jsme do školy povinně museli nosit sušené léčivé rostliny. Pamatuji na kopřivu, květ hluchavky, černého bezu, kořen pampelišky, nať macešky rolní, podběl, březový list. Pokud si dobře pamatuji, bylo stanovené i určité množství, které se mělo nasbírat. A například takový sušený květ hluchavky byl hodně lehký, takže to dalo práci, přinést požadované množství. 


Dalším známou bylinkou byl heřmánek, divizna, řepík. Kdybych přemýšlel, asi bych si vzpomněl i na další, konečně u nás vždy vycházelo větší množství knih o léčivých rostlinách a jejich použití. 


Tak to bychom měli díky bylinkám léčbu naší fyzické stránky. Ale myslím, že je ještě jiný druh “fytoterapie”, kdy na nás nepůsobí čaje ze sušených, nebo čerstvých bylin. Ani to nejsou listy kostivalu nebo jitrocele přikládané jako obklady, nebo byliny do koupelí.


Myslím tím působení živých rostlin a stromů. Hlavně působení na naší mysl a duši. Krásné květy dokáží potěšit, proto se pěstují v zahradách a parcích, proto se ve velkém pěstují a zásobují všechna květinářství. Následně rozdávají radost. Tedy osobně mám rád rostliny živé, ale chápu, že ne každý má na jejich pěstování čas. Tak kus přírody a krásy může do bytu přinést i kytice řezaných květů.


Pozitivní vztah k rostlinám a přírodě má také žádoucí účinek na naši náladu. Asi většina z nás zná pořekadlo : Chceš li být šťastný jeden den, opij se, chceš li být šťastný jeden rok, ožeň se, chceš li být šťastný celý život, pořiď si zahradu. Je to pochopitelně nadsázka, někdo může být ženatý nebo vdaný šťastný také celý život. Ale ta zahrada je možná větší tutovka.



A co pro ty, co zahradu nemají? Pěstování rostlin v bytě je také léčivé. Ale i zde platí, že každý lék podávaný ve větším množství může působit jako jed. Obávám se, že já už to léčivé množství překročil….



Ale i tak jsem rád, když vidím, že se většině z mých rostin daří, přirůstají , kvetou a jsou jednou z těch důležitostí, díky které se stává byt domovem. Že v těch stěnách vnímáme něco živého, pozitivního, co nám dělá tichou a krásnou společnost. 



Je tu jedna z dalších možností “fytoterapie”. Chodit a procházet se v přírodě, optimálně v lese. Spojí se dva pozitivně působící  faktory. Chůze a čerstvý vzduch, zvlášť příjemně se dýchající někde v lese, uklidňující zeleň stromů, trávy, krása kvetoucích rostlin. V naší krásné zemi je bohudík lesů, luk a zeleně zatím ještě dost. Ta snad to tak ještě dlouho vydrží.