sobota 28. července 2018

Bursera fagaroides (poslední pokus o bonsaj)

K bonsajím mám rozporuplný vztah. Když vidím nějakou hotovou, kterou zušlechtily ruce odborníka a znalce, obdivuji se její kráse. Své zelené kamarády si ale nejraději pěstuji od jejich dětství, nebo alespoň mládí. Ovšem mé ojedinělé pokusy vypěstovat si vlastní bonsaj příliš dobře nedopadly.
První obětí se stala mladá, několikaletá borovice v blízké, dnes už zavezené pískovně. Vypadala jako bonsaj sama o sobě, rostla spíš šikmo, téměř vodorovně. Vyprostil jsem ji z písku, doma zkrátil větve i kořeny. Zasadil jsem ji do lepší zeminy a čekal, jak pěkně začne růst. Nezačala,  rozloučila se. Částečnou útěchou, že jsem ji připravil o život mi bylo, že místo, na kterém žila bylo za nějaký čas vybagrované a znovu na ně byla navezena jiná zemina.


Druhým pokusem byla bonsaj zakoupená téměř před třiceti léty v Praze. Pěkně tvarovaný stromeček s malými, i když k malé výšce rostliny výraznými květy. Byla v miniaturní mističce. Líbila se mi tak moc, že jsem ji v té trošce zeminy nechtěl trápit a přesadil jsem ji do většího květníku. Odvděčila se tím, že začala bujet. Tedy bylo z ní nevzhledné rychle rostoucí roští. Jen ty bílé, pěticípé kvítky, skládající se ze dvou na sebe přiléhajících vrstev za to stály. Přes léto byla na balkoně, kde se jí dařilo. Přes zimu jsem ji chtěl dopřát vegetační klid a dal ji do větší zimy, na chodbu k oknu. Ale jednou jsem opomněl pravidelnou zálivku, která byla jednou týdně. Když jsem si další týden vzpomněl, bylo už pozdě. Byla tak suchá, že by ji už asi ani živá voda nevzkřísila.



V roce 2012 jsem si objednal Burseru fagaroides. Přiznám se, že jsem nikdy moc nechápal, proč je tak oblíbená, tak jsem to chtěl zjistit také. Přišla malá rostlinka s mírně obtloustlým stonkem a celkem nezajímavými listy. Tak tu jsem mít nemusel, to byl asi tak pocit, který jsem z ní až do letošního roku měl. Nerad rostliny zkracuji, představuji si, jak jim to není příjemné. Burseru jsem tedy každým rokem přistřihnul, ale vždy hodně opatrně. Kmínek jí dole ztloustnul, ale jinak měla jen dvě dlouhé větve. Přes zimu ještě holé. Mám ji v práci a od kolegů padaly občas návrhy, zda bych tu hrůzu neměl vyhodit.



Živé kytky nerad vyhazuji, tak jsem vždy odpověděl, že z ní třeba časem ještě něco bude. Na druhou stranu jsem si vždy přes zimu říkal, že třeba na jaře  už nové listy nevyrazí a problém s ní bude vyřešený. Letos na konci zimy jsem se rozhodl pořádně ji přistřihnout. Výsledek vidíte na fotkách. Je to asi první rok, kdy na tuto burseru zálibně pokukuji. Abych pro představu uvedl její rozměry, na výšku měří 46 cm, coby stále ještě mladá bonsaj je dost přerostlá. V té zesílené části kmínku má průměr 2 cm, tedy tloušťku, která by příznivce ztloustlých kmenů příliš nenadchla. Ale vzhledem k tomu, že to zřejmě bude dlouhověká rostlina, může to léty ještě dohnat.


Co k této rostlině ještě napsat. Bursery mají české jméno březule. Z internetu jsem se dozvěděl, že jde o starý rod. Dnes je v jejich rodě kolem sta druhů. Rozšíření jde od jihozápadu USA, přes Mexiko až do Jižní Ameriky. Bursera fagaroides by měla pocházet z Mexika. Bursery obsahují voňavou pryskyřici, i této docela příjemně voní ustřihnuté výhony, nebo rozemnuté listy.


Bursera fagaroides dostala své jméno po stromu s latinským jménem Fagus. Tedy česky buk. Nevím, jak vypadají americké buky, ale ten český mi nijak nepřipomíná. Ještě zmíním, že se dá množit řízky i semenem. Obojí jsem zkusil. Větve zakoření i ve vodě. Ale rostlina z ní vypěstovaná ten kmínek silný nemá, jen ve spodní části takový nepatrný náznak. To, že rostlina kvetla, jsem před nějakým rokem poznal, až když se na větvích objevily malé, kulaté plody. Byly tři a s jejich zasazením jsem následující rok váhal tak dlouho, až přišla druhá polovina léta. Nakonec jsem je vysel, jedno vzklíčilo, ale následující zimu nepřežilo. Tak, a to by dnes stačilo.

neděle 22. července 2018

Aloe castilloniae (trojčata)

V posledních letech jsem si dával předsevzetí, že v šedesáti končím s pořizováním nových kytek. Dokud to bylo až za pár let, docela jsem tomu věřil. Když se ono už až příliš vysoké kulaté číslo blížilo na dohled, napadlo mě, že bych si měl nakonec udělat radost nějakými rostlinami, které by stály za to. Pro každého ta “jedinečná” rostlina  může být jednou z mnoha vyskytujících se na této planetě. Já si vytipoval pár, které by měly být dostupné.

Na prvním místě bylo malé aloe z Madagaskaru, na jehož fotku jsem při hledání inspirace narazil asi dva roky před tím.



Dokonce jsem si stáhnul pár jeho fotek a často si je zálibně prohlížel. Většina  přání nebo událostí, nebo i to co chceme, probíhá napřed v našich myšlenkách, aby se něco z toho uskutečnilo v naší tak zvané realitě. Pokud myšlenka, ani přání nestačí, musí dojít k realizaci. Podle fotek na internetu jsem si vytipoval, kteří naši pěstitelé prodávající sukulenty, mají toto malé aloe ve svých sbírkách. Když jde o kytky, nedělá mně problém dodat si odvahu a napsat pár řádek s prosbou o prodej vytoužené rostliny.


Ale nebyla k mání ani u jednoho z pánů pěstitelů. Sice jsem věděl, že když si do internetového vyhledavače zadám “Aloe castilloniae for sale”, zobrazí se mi nabídka ze stránek  www.baobab.com, což je nabídka sukulentů z dalekého Reunionu. Ten patří pod Francii, tedy do EU, prodávají za eura. Teoreticky vše v pořádku, prakticky ale pochybnosti, jak dlouhy by to malé aloe cestovalo.


Ten den, kdy přišla i od druhého pana pěstitele odpověď, že tato aloe zatím namnožená není, mi došlo, že jsem opět zatoužil po rostlině, která je víc vzácnější, než jsem si myslel. A že si ji k té šedesátce nejspíš nenadělím. Ještě jednou jsem si zadal do vyhledávače jméno rostliny a to for sale … A vypadla na mě nová nabídka semen tohoto aloe z ebay. Od prodejce ze Španělska.


Prodával asi deset, nebo jedenáct porcí semen, v každé z nich jich bylo sedm. Ještě to odpoledne jsem si jako první objednal dvě. Byla to má první zkušenost s nákupem na ebay. Tak jsem se i trochu obával, zda z toho Španělska něco dorazí. Tedy ten nákup za mě prakticky vyřídil Martin, já mu dal akorát peníze. Hned  druhý den mu na mobil přišlo oznámení, že semena byla odeslána.

Nastalo první napjaté očekávání. Nakonec to netrvalo tak dlouho, obálka dorazila asi za deset dní. Na poštovním razítku bylo Santa  Cruz De Tenerife. Nevím, jestli je prodejce jen jeden pěstitel, nebo je jich víc. Na ebay prodává semena velmi zajímavých sukulentů pod jménem, nebo značkou AFRIKSEEDS. To uvádím jako inspiraci pro stejné nadšence jako já.

Než přišla semena, koupil jsem si od Forestiny substrát pro kaktusy a sukulenty a ještě nějaký substrát pro výsev. To obojí jsem namíchal a přišlo další, ještě větší napjaté očekávání, zda něco vzejde, nebo nevzejde. 21.2. bylo zaseto. 6.3. se objevil první list. 9.3. o sobě dala vědět druhá rostlina a 13.3. , tedy v datumu se dvěma trojkami rostlina třetí. Poslední. Možná by pro zkušené pěstitele nebyly tři rostliny ze čtrnácti semen velkým úspěchem. Pro mě to úspěch byl, jen jsem byl dál v napětí, jak ty malé, téměř průsvitné listy porostou dál.


K mé velké radosti pomalu, ale jistě přirůstaly. Začal jsem jim říkat trojčata. Letos na začátku jara, po roce, už byla dost velká na to, aby každé z nich dostalo vlastní květináč. Misku po nich zdědila jiná rostlina, o které jak doufám také brzy pár řádek napíšu. I když stojí v těch květináčích o průměru 10 cm hned vedle sebe a přesazování proběhlo s velkou opatrností, zdálo se, jako by jim to přesazení příliš neprospělo. Ale po měsíci se pěkně vzpamatovala a trochu přirostla.

Říkal jsem si, že je představím až v době, kdy pokvetou. To se stalo o hodně dříve, než jsem předpokládal. Na květ vyhnalo to, které vzešlo úplně první. Celou tu dobu bylo takové nejvitálnější. Jenže s nadcházejícím kvetením jako by mu sesychaly listy. Také trochu víc ztmavly. Nevím, jestli to kvetení nepřišlo příliš brzy. Jen doufám, že ho přečká a opět se víc vzpamatuje. Nějak jsem si zvykl na to, že jsou tři a nerad bych ho postrádal. 


Do té doby, než se to jedno chystalo na kvetení a začaly mu “hubnout” listy, rostly všechny tři až na tu dobu po přesazení naprosto bez problémů. Mají dostatek světla i slunce, tedy pokud slunce zrovna svítí. Obvyklá zálivka jednou týdně, jako u ostatních sukulentů. Množství vody přizpůsobeno ročnímu období, teplu a světlu. V letošním roce se Aloe castilloniae objevila i v nabídce nejméně jednoho našeho pěstitele. Kdo hledá, najde.   


Tak to byl článek o trojčatech, o tom, jak si plnit přání i o zelené závislosti. Myslím, že dobře uhádnete, že nové rostliny se objevily i v letošním roce. Raději si už žádná předsevzetí nedávám, jen doufám, že je ještě nějaká šance, že ještě ten zdravý rozum dostanu. Snad není pozdě ani v těchto letech. 

https://youtu.be/rbp0GEb5w3g
https://youtu.be/cfZ4f1urjqc


sobota 14. července 2018

Hoya flagellata

Květenství Hoji flagellaty bylo zajímavé už před úplným rozkvětem. Chtěl jsem ty poupata se špičatým “zobákem” vyfotit, ale byly stále příliš malé. Čekal jsem, až trochu povyrostou. Nevyrostly, jednoho dne byly otevřené. Jeden z poznatků o flagellatě, její květy jsou docela malé.



Co jsem se o ní za těch pár let, možná šest, sedm o ní dozvěděl? To nejdůležitější je vybrat pro ni správné místo. Nejdříve pár let byla na východním okně, před kterým je lodžie. V pokoji, kde se v zimě netopí, kde je v zimě u okna možná něco mezi 15 až 18 °C.



Nerostla dobře, málo přirůstala a asi tak před třemi roky začala usychat. Na poslední chvíli jsem stonek roztříhal a dal do vody. Tak její řízky prožily téměř rok, kdy narostly nové kořeny a posléze i nové listy. Po té docela dlouhé době jsem se donutil k tomu tuto zatím nepříliš dobře rostoucí voskovku znovu zasadit a dát ji ještě jednu šanci.



Tentokrát byla umístěna na kuchyňskou linku přímo naproti oknu. Celý rok tu má dostatek světla i tepla. Odvděčila se oproti dřívějšku bujnějším růstem. Po malých listech, které narostly v jejím hydroponickém období, konečně rostly pěkné, větší.



Před pár týdny jsem dokonce objevil i její první květenství, které vidíte na fotkách. Pro představu o velikosti květů, listy jsou obvykle kolem osmi centimetrů dlouhé a něco přes tři centimetry široké. Nejsou příliš trvanlivé. Vydržely pěkné tak   tři, čtyři dny. I přes to, jak jsou drobné, určitě patří mezi květy voskovek k těm nejhezčím.



Flagellata je blízce příbuzná s caudatou. Caudata má zajímavější a větší listy. U květů bych dal přednost  flagellatě.  Pro ty, kteří voskovkám propadnou, je seznámení s těmito rostlinami téměř nutností. Těm, kteří by mezi své rostliny chtěli zařadit také jednu, dvě, nebo několik málo voskovek, bych doporučoval výběr z jiných, vděčnějších a častěji kvetoucích. Takových je celkem dost.



Dnes jako obvykle přikládám odkazy na dvě písničky. I kdyby Vás nenadchnul hlas zpěváka, kvůli jejich filmovému zpracování stojí za shlédnutí.

https://youtu.be/MGslEcmVurg
https://youtu.be/AK75VFQQA40

   

pátek 6. července 2018

Sansevieria fischeri

Začátkem roku 2012 se mi poštěstilo objevit nabídku Květinářství Plantica. Za velmi přijatelné ceny nabízeli moc pěkné trpasličí sansevierie. Tři jsem si objednal. Tedy nejméně dvě z těch tří vyrostly natolik, že o malých kytkách se psát nedá. Na druhou stranu nelituji, že vyrostly. Zvlášť u té jedné, kterou je Sansevieria  fischeri.



Aby moc nepřirůstala, “trápil” jsem ji v malém květináči, v o málo větším, než ve kterém dorazila. Ale byl už vyboulený a jedna pěkná odnož se prorostla jeho dnem a spokojeně rostla v misce pod ním.



Nerad přesazuji. Protože přesazovat v bytě, v malé kuchyni, to je vždy ještě další uklízení po přesazování….Ale tato sansevierie patří k mým největším zeleným oblíbencům, tak to jinak nešlo.



Sansevierie fischeri, někdy také nazývaná zřejmě starším názvem singularis, pochází ze Somálska, Tanzánie a Keni. Internet na informace o ní, tak jako o většině sansevierií, je docela skoupý.


Tak naprosto laicky napíšu, že tato rostlina má v mládí trochu jiné a podstatně menší listy, než které ji rostou v pozdějších letech. Vypadají jako dvě naprosto odlišné rostliny, konečně máte srovnání s fotem mladé rostliny z roku 2013.


Ty “dospělé” listy jsou dlouhé více jak 30 cm, jejich průměr je kolem 2 cm a jsou téměř kulaté. Tedy doufám, že se mi rostlina za přesazení do většího květníku neodvděčí ještě většími listy.


Sansevieria fischeri  má, co vím, nejméně dvě až tři  formy. Listy první mají výraznější kresbu, je v ní více světlé. Druhá má listy tmavší, to je zřejmě ta, kterou vidíte na fotkách. A v thajské prodejně prodávají i fischeri variegated. Zatímco za tu “obyčejnou” chtějí 10$, za tu vybarvenější chtějí 75$.


Domníval jsem se, že sansevierie, které mám, mně bohatě stačí, tedy kromě jedné, naprosto miniaturní, jejíž fotku mně před pár lety poslala má známá, těmto rostlinám velmi nakloněná pěstitelka. Všechno je jinak, ale o tom až v některém dalším článku.     

https://youtu.be/tx17RvPMaQ8
https://youtu.be/iOPRCCyQlz8
https://youtu.be/2X16HWbr87A
https://youtu.be/KnOv8EYCOQk

neděle 27. května 2018

Aloe melanacantha, Tillandsia caput-medussae

Ve středu jsem si vzal do práce fotoaparát a přemýšlel, jaká z kytek ještě nebyla vyfocena.
Obě zvolené pro dnešní příspěvek pochází z Akce rostliny Sekce pěstitelů sukulentů.


Jejich letošní akce už skončila. Je pravda, že kvůli nadbytku rostlin jsem jejich nabídku jen zběžně prohlédl. Jako vždy v ní bylo nabízeno hodně zajímavých kytek za ceny takřka symbolické a více než přátelské.


I když jsem si umiňoval, že letos už žádné nové kytky nepřibudou, opak je pravdou. Ale o tom někdy příště. Dnes nabídnu inspiraci na další Akci rostliny, tedy až na příští rok. Je dobré mít se na co těšit.


Aloe na fotkách se jmenuje melacantha a pochází z jihu Afriky. Je blízce příbuzná s Aloí erinacea, která už na těchto stránkách byla také představena. Obě tyto aloe jsou stejného typu a jsou velmi pohledné. Někdy je erinacea uváděna jako Aloe melanacantha var.erinacea. Co mohu soudit podle svých rostlin, melanacantha má listy víc zelené a prohnuté, erinacea má listy rovné a “šedomodré”. Může to být ale i rozdílným umístěním na oknech. Melanacantha má podstatně více slunce.


Nevím, jak stará rostlina tohoto aloe  byla, když ze zmíněné akce před třemi lety v květnu dorazila. Rok, maximálně dva. Po té době je stále ještě ve velmi přijatelné velikosti (květináč má průměr osm centimetrů) a kromě toho slunného místa na okně a podle roční doby odpovídajícího zalití jednou týdně, nic dalšího ke spokojenému růstu nepotřebuje.


Tillandsia caput-medusae patřila ke dvěma prvním tilandsiím, které jsem si před čtvrtstoletím koupil. Přežila, ovšem teď, v posledních letech nějak živoří. Možná se po těch mnohých generacích v našem prostředí projevila degenerace. Ta samá rostlina, kterou jsem tento týden vyfotil, je má druhá rostlina tohoto druhu.


Je pro mě svým způsobem také velmi památná. Když jsem, myslím před dvanácti léty, začal naplno propadat své zelené závislosti a v té době hlavně haworciím, objevil jsem právě Akci
rostliny Sekce pěstitelů sukulentů. V té době byla distributorkou rostlin paní, tehdy ještě slečna Lenka Č.


Na něco jsem se jí tehdy zeptal a nějakou dobu jsme si vyměňovali emaily. Dalším rokem, při vyřízení další objednávky, mi poslala dárek, předka této tilandsie. Je to asi čtvrtý potomek té původní.


Mám ji v práci, zavěšenou na kmínku draceny, přímo na proti velkému oknu. Může být důkazem, že i když jsou tilandsie v bytech s ústředním topením, bez pro ně tolik potřebného letnění a dešťové vody mohou přece jen s jejich opatrovníky pěkných pár let vydržet.

https://youtu.be/1tJp_YVlvSE
https://youtu.be/sNAOUfOBjX4

sobota 12. května 2018

Hoya parviflora

Hoju parvifloru jsem si koupil před pěti lety. Ve vodě brzy pustila kořeny a hned první rok začala pěkně přirůstat. Projevila se jako velmi životaschopná voskovka, která během těch let vyšplhala kam mohla a využila každého příhodného místa které v regále pro tilandsie našla a obsadila.


Hned druhým rokem, jen co dosáhla trochu větší, možná metrové délky, se za jejími listy začaly objevovat takové ty zárodky budoucích květenství. Ale květy se na nich toho roku, ani v těch následujících neobjevily.


Už jsem se smiřoval s tím, že se asi jejího kvetení nedočkám. Něco, jako by jí k tomu, aby mohla kvést chybělo. Světla měla dost, roste přímo u okna. Třeba jí chybí větší rozdíly teplot mezi dnem a nocí, kdo ví, jaké jsou v těch lesích Barmy a Malajsie podmínky. Určitě značně odlišné, než má v paneláku.


Přestal jsem sledovat, jestli se na nějaké z těch četných jalových květních stopek přece jen náhodou nějaký květ neukáže, když jsem v průběhu dubna narazil na dvě už docela dobře vyvinutá květenství. Byla tak schovaná, že bych je byl téměř přehlédl.


Když rozkvetly, odklidil jsem tilandsie, abych zkusil “naslepo” květenství vyfotit. Přitom jsem zjistil, že těsně pod regálem je ještě jedno rozkvetlé květenství, které na těch fotkách vyšlo nejlépe.


Květy vydržely týden. To, jak jsou pěkné, vynikne zvlášť při větším zvětšení na fotkách. Květy parviflory patří mezi voskovkami k těm nejmenším, celé to květenství má průměr tak 2cm. Listy jsou dlouhé 4-5 cm. Hoja parviflora má co vím dvě formy, tato má trochu “tlustší” a flekaté listy, ta druhá forma má listy zelené, víc úzké a květy jsou víc do žluta.

https://youtu.be/gkQFP1rG7wg