sobota 29. dubna 2017

Voňavé „bytové“ byliny

Dnes představím tři byliny. Mají voňavé listy a všechny by měly pocházet z jihu a východu Afriky.
Rýmovník- Plectranthus ambonicus a montanus, Kadidlovník- Ibozea sp.
Před lety jsem si z tehdy ještě jugoslávského ostrova Hvaru přivezl malou sazenici levandule a malou větvičku rozmarýny, jako vzpomínku na ten krásný a voňavý ostrov. Nevím, jak teď, tenkrát se tam pěstovala levandule a její vůně často provázela naše procházky ostrovem. Rozmarýna zakořenila, dokonce jednu zimu přežila, další rok i kvetla. Levandule zimu přeživořila na chodbě, další rok na lodžii přes léto spokojeně rostla. Následující zimu se obě rozloučily a já si uvědomil, že pěstovat celoročně byliny v bytě nebude jednoduché.
Plectranthus ambonicus

Před několika lety si přinesla kolegyně do práce rýmovník. Tedy správně Plectranthus ambonicus, také zvaný přes svůj africký původ Kubánské oregano. Také ji můžete najít pod názvem Molice. Dnes je tato rostlina údajně rozšířena po mnohých místech světa, názvů bude mít asi více.
Plectranthus ambonicus

Kolegyně už pracuje jinde, kytku nám tu zanechala. Její zelené a celkem příjemně vonící listy  na prodlužujících se stoncích (dokud nepřerostou a nejsou přistřiženy) si tu spokojeně rostou dál. Nakonec zalít o nějakých pár kytek víc, to už je jedno. Velikost listů: délka listové čepele s řapíkem 7-8cm, samotná čepel něco přes pět centimetrů dlouhá a 4,5cm široká.
Plectranthus ambonicus

Minulý rok mně spolu s objednanou sansevierií přišel dárek. Opět rýmovník, ale s menšími, chlupatějšími, jakoby sametovými listy. Rostlina je zatím menší, kompaktnější, její vůně je pro mě i příjemnější. Hledal jsem na internetu, až našel, toto má být Plectranthus montanus, další název Rýmovník eukalyptový, nebo také Molice horská. Velikost listů: listová čepel na délku i šířku maximálně 3cm na krátkém řapíku.
Plectranthus montanus

Tedy obě tyto rostliny se doporučuje používat při rýmě. Stačí listy natrhat a jejich vůni inhalovat. Dál se používají někde jako koření, ten název Kubánské oregano napovídá, místo kterého koření se dá použít. Kdo chce, může se podívat na internet. Pro mě to trhání listů u oblíbených rostlin moc v úvahu nepřipadá…
Plectranthus montanus

I když, jeden list u té třetí rostliny, kterou teď představím jsem při jejím zachycování, když padala na zem z poloviny utrhl. Ta třetí kytka se jmenuje Ibozea sp., nebo také Tetradenia sp. a narazil jsem na informace o ní na internetu při hledání nějakých znalostí o tom druhém rýmovníku.
Ibozea sp.

Tedy nabízejí ji dva obchody a bylo tam o ní psáno, že se jí říká Kadidlovník, nebo Migrénovník. Její vůně byla popsána jako směs kadidla a růže. Chtěl jsem se o ní dozvědět víc a narazil na nějaké stránky, kde se jeden pěstitel ptá jiných na zkušenosti s ní. A za nějaký čas připisuje, že kytka dobře roste a jestli o ni má zájem někdo z Plzně, ať se ozve, že mu řízek dá.
Ibozea sp.

No, tak jsem se ozval, za kytku nabídl řízky těch rýmovníků. Kytku jsem dostal už zasazenou, v květináči. Vůně jejích listů mi opravdu připomíná tu vůni, kterou můžete cítit při návštěvě kostela. Ale je v ní ještě i něco jiného. Když jsem ji dostal, vzhledem ni připomínala malou sazenici rajského jablka. Tvar listů vidíte na fotkách, celý list (ty větší) měří tak šest centimetrů, z toho listová čepel tak 4,5cm.
Ibozea sp.

Její vůně je pro mě moc příjemná. Vždy, když jdu k oknu, otřu nos o listy této Ibozey a potom ještě o listy Plectranthuse montanuse. Ta Ibozea má pro mě tu vůni ještě o něco příjemnější, ale moc pěkně mi voní obě dvě.
Ibozea sp.

No, a jak to bylo s tím utrhnutým listem.  Ona ta ibozea za ty dva měsíce, co jí mám trochu vyrostla a v tom malém květníku při mém strkání nosu do jejího listí ztratila stabilitu a spadla. Ten list, za který jsem se ji pokusil zachytit se přetrhl.  Kromě něj se kytce nic nestalo, dopadla na podlahu dnem květníku. I když to bylo z menší výšky, květník  z  tenkého plastu praskl. Alespoň se dočká (snad brzy) přesazení do většího. Plyne z toho poučení, do ničeho se nemá  příliš strkat nos.
Ibozea sp.

Tak to jsou dnes takové typy pro někoho, kdo by chtěl také občas přičichnout k  příjemně vonící bylině   v bytě na okně.

sobota 22. dubna 2017

Hoya caudata

Tak dnes vám představím květy Hoji caudaty. Můžu k tomu dodat, tak na potřetí to vyšlo.

Hoja caudata mě zaujala hned v začátcích mého období okouzlení voskovkami, kdy jsem zjistil, že neexistují jen Hoja carnosa a bella. Byla hned v té první zásilce od pana Hojného, tedy to bude možná nějakých osm let? V té době, kdy jsem ji znal jen z fotek byla pro mě voskovkovým přáním číslo jedna.

foto (c) Martin Hetto

Od té doby uteklo hodně vody, s voskovkami už pár zkušeností mám. Caudata, i když stále uznávám, že patří mezi ty nejkrásnější, mezi těmi nejoblíbenějšími už není. Nějak moc se se mnou neskamarádila. Asi u mě nemá ty správné podmínky, co potřebuje.

foto (c) Martin Hetto

Na rozdíl od některých, které vděčně a někdy až moc bujně rostou, caudata to s růstem nikdy moc nepřeháněla. Ze začátku jsem ji měl v práci, kde měla dostatek světla i tepla. Narostlo ji pár hezkých listů. Potom následovaly snad dva, tři roky, kdy nepřirostl ani jediný. Mám podezření, že tam na ni byl příliš suchý vzduch, ale nepovažuji se za odborníka.

foto (c) Martin Hetto

Nakonec jsem ji znovu nařízkoval a kousek bezlistého stonku z horního konce rostliny rostliny jsem dal spolu s řízky s listy do vody. Kupodivu pustil kořeny i ten bezlistý stonek. Později mu začaly vyrůstat i listy. Zakořeněné řízky s listy  byly zasazeny do květináče, ten obrostlý stonek byl jen tak na zkoušku v kelímku, kde začal růst zasypán zemí.

Do roka se nově zasazené caudaty rozloučily. Zbyl jen ten jeden řízek v kelímku, který s nevídanou rychlostí začal šplhat po vedle rostoucí Hoje obovatě a vypouštěl jeden krásný list za druhým. Asi před třemi lety se na rostlině kousek pod stropem objevilo květenství, které se zvětšovalo, zvětšovalo a na jednou opadlo.

foto (c) Martin Hetto

Listy začaly zasychat, rostlina byla u země bez života. Asi jsem ji moc zalil, aby se květy dobře napily. Kořeny uhnily. Rostlinu jsem ještě stačil rozstříhat na víc řízků, všechny zakořenily. Ty nejlepší jsem zasadil, ty méně povedené do dnešního dne přežívají ve vodě. V té vodě také někdy přibližně před rokem začalo na jednom z těch řízků narůstat květenství. Rostlo, rostlo a nakonec opadalo.

Ta zasazená caudata za ty dva roky nic moc nepředvedla. Teď ji narostl jeden nový, docela pěkný list. A rostlo ji těsně u země i květenství, které rostlo, zvětšovalo se a nakonec neopadlo, jak jsem očekával, ale vykvetlo.

foto (c) Martin Hetto

Co dodat? Caudaty jsou krásné. Samotnými listy a jak vidíte, i květy. Podle místa výskytu jsou jejich listy buď větší, nebo menší, méně i více “stříbrně flekaté”. Okraje jsou někdy pěkně zvlněné. Květy jsou efektně chlupaté, bílé, žluté nebo i růžové. Myslím, že základem úspěchu je přiměřená zálivka, bez přelití i vyschnutí, dostatek světla a snad i trochu slunce. A zajištění opory, po které se mohou ovíjet.
  
foto (c) Martin Hetto

A na závěr odkaz na trochu té hollywoodské, trochu kýčovité romantiky, byť s normálním životem nemá moc společného.

pondělí 17. dubna 2017

Velikonoční procházka

Předpověď na letošní velikonoce byla nepříznivá. Měla být zima a mělo pršet. Naštěstí až na ten poslední velikonoční pondělek to nebylo tak hrozné. Sice se ochladilo, ale alespoň tady v pátek, v sobotu a neděli přes den nepršelo. I slunce se ukázalo.



Jaro začalo nadprůměrnými teplotami, před dvěma týdny jsem už viděl ještěrku. Zahrady jsou rozkvetlé a i za městem je vidět, že se po zimě do přírody zas vrací život v plné síle.



Hned na začátku cesty mě upoutala úroda miniaturních houbiček, jejich velikost si představíte, podle listu pampelišky, rostoucího blízko nich.


Na skále, v nepatrné skulině zapustila kořeny miniaturní, žlutě kvetoucí rostlina.


V lese se zas urodilo velké množství sasanek, ale i jiných rostlin.



Mezi loňskými bukovými listy vyrůstají mladé semenáčky, připomínající tmavozelené motýli s rozevřenými křídly. Škoda, že většině z nich se nepodaří dorůst do velkého krásného stromu,
kterým by za několik desetiletí mohly být. Možná, že délka života není tím nejdůležitějším ani u rostlin a stromů.


Už pár let pozoruji takovou mini zahrádku, ve starém, ležícím a postupně se rozpadajícím stromu. V mechu v ní rostou obyčejný šťavel, ale zvlášť na jaře působí jeho zeleň velmi osvěžujícím dojmem.




Podbílek šupinatý je parazit, nikdy však neroste v tak velkém množství, aby byl považován za velkého škůdce. Vypadá divně, ale zajímavě.


Krásné jsou i květy planých třešní a hrušní.



A co teprve růžice nových letošních listů bodláku.


Procházka v přírodě a v lese obzvlášť pohladí a dodá povzbuzení do dalších dnů. Dalo by se říct, že platí úměra, čím více procházek v přírodě, tím lépe.