Hoya curtisii a její květ

Vzpomínám si přesně na okamžik, kdy jsem hoyu curtisii dostal. Bylo to 16.8.2008, kdy jsem v Plzni na Slovanech nasedl do auta autorů Zelených listů Radky a Jirky. Jeli jsme do Sibřiny, za tilandsiemi a sukulenty do obchodu a sbírky Ing. Heřtuse. Pamatuji si, co jsem si tenkrát koupil. Dvě tilandsie ještě mám, dvě krásné havortie které jsem si tam také koupil se se mnou už dávno rozloučily. Ještě než jsme stačili vyjet z Plzně, Radka mně udělala radost  dárkem, dvěma řízky voskovek. Mám je dodnes. Jedna z nich je právě hoya curtisii, kterou dnes na Martinových fotkách představím. I když si z té cesty hodně pamatuji, to datum jsem si našel na starém článku o této cestě.  

Tenkrát jsem její jméno neznal a zprvu si myslel, že se jedná o nějakou dischidii. To kvůli jejím malým lístkům. Malým, ale velmi hezkým. Něco málo přes centimetr na délku, tak ten centimetr na šířku. To u těch větších listů. Stříbrné skvrny na tmavě zeleném, pěkně tvarovaném lístku. Řízky obou voskovek ve vodě dobře zakořenily a po přesazení do země začaly i pěkně růst. 

O hoyu curtisii jsem před pár lety málem přišel. Byla na regálu pod jinými dvěma voskovkami, které rostly bujněji, zastínili ji a jednou jsem zjistil, že to má téměř za sebou. Na poslední chvíli jsem nařízkoval pár jakž takž živých větviček a pro jistotu je po zakořenění zasadil do dvou malých květináčů, kde jsou dodnes.  

Rostly, ale dlouho nekvetly.  Před pár lety se na jednom z nich objevila poupata. Nejméně tři květenství. Bylo to přibližně ve stejnou dobu, jako teď, koncem října, nebo začátkem listopadu. Tehdy bylo hodně  zataženo, málo světla a ještě nerozvité květy opadaly.

Když jsem letos zjistil, že se na té druhé, která je hned u okna vyvíjí jedno květenství, s obavou i s nadějí jsem čekal, jak to dopadne. Minulý pátek konečně rozkvetla. Nevěděl jsem, jak dlouho květy vydrží a tak byla ten samý den vyfocena. Květ na delším stonku sice vysel dolů, ale květy byly obrácené dozadu. Tak je vidíte naaranžované na rostlině, tak, aby byly dobře vidět. 

Večer byla cítit i jejich vůně. Slabá, ale moc příjemná. Květy byly pěkné tak tři, čtyři dny. Potom začaly žloutnout a jakoby se zavírat. Po týdnu jsou stále na rostlině, ale žádná paráda to už není. Ale jsem rád, že jsem se po těch letech alespoň tohoto jednoho květenství dočkal. I když hoya curtisii je hezká i bez květu. Díky svému relativně bujnému růstu. Její visící stonky často odnožují.

Několika informacemi o této voskovce mě doplní i AI:      

Původ a přírodní stanoviště:

• Geografický původ: Hoya curtisii pochází z jihovýchodní Asie. Konkrétně roste v oblastech jako je Thajsko, Malajský poloostrov, Borneo a Filipíny.
• Podmínky v přírodě: Většina voskovek (rodu Hoya) roste epifyticky, což znamená, že žijí na jiných rostlinách (např. na kmenech nebo větvích stromů), ale neparazitují na nich. Získávají živiny ze vzduchu, dešťové vody a z rozkládající se organické hmoty.
• V přirozeném prostředí jsou tedy vystaveny teplým teplotám a často vyšší vzdušné vlhkosti, typické pro tropické a subtropické oblasti.
• Daří se jim na světlejších místech, ale obvykle s rozptýleným světlem (stín korun stromů), i když některé snášejí i přímé slunce.
• Rostou jako popínavé nebo převislé liány, které se přichytávají na opory.

Varianty:

• Hoya curtisii je sama o sobě relativně vzácnější a jedinečný druh, který se vyznačuje malými, rýčovitými lístky s nápadným stříbrným panašováním (skvrnami), kvůli kterému bývá někdy nazývána i Hoya Aloha.
• V komerčním pěstování a u sběratelů se obvykle setkáš s tímto standardním typem. Ohledně oficiálně popsaných, odlišných kultivarů (variant) není v dostupných zdrojích zmíněna široká škála, ale v rámci rodu Hoya existuje velké množství jiných druhů a kultivarů.

Hoya curtisii je oblíbená pro svůj kompaktní, převislý růst, ideální do závěsných květináčů, a pro své droboučké, voňavé květy s růžovým středem.

Ostnatá agave

Pomalu začínám stěhovat “sezónní sukulenty” z lodžie na jejich zimní místa do nevytápěných komor na chodbách. Tři mé oblíbené agáve jsem vyfotil a teď přemýšlím, co o nich napsat. Dnes přenechám začátek článku AI:

Agáve je fascinující rod sukulentních rostlin, který patří do čeledi chřestovitých (Asparagaceae), i když je často mylně spojován s kaktusy.

Počet a rozšíření druhů Agáve

• Počet druhů: Rod Agave zahrnuje značné množství druhů. Zdroje se mírně liší, ale obecně se uvádí, že existuje přibližně 200 až 300 druhů agáve.
• Přirozené rozšíření (domovina): Původní domovinou agáve jsou suché a polosuché oblasti kontinentální Ameriky, především Mexiko a jihozápad Spojených států (např. Arizona, Nové Mexiko, Texas). Hojně se vyskytují v různých biotopech, od pouští a polopouští až po horské oblasti ve vyšších nadmořských výškách. Mexiku je centrem jejich diverzity.
• Rozšíření člověkem: Díky své okrasné hodnotě, odolnosti a hospodářskému významu (vlákna, výroba nápojů jako tequila a mezcal) byly agáve rozšířeny člověkem do mnoha oblastí světa s odpovídajícím teplým a suchým klimatem. Zdomácněly a pěstují se například v:
• Středomoří (jižní Evropa, severní Afrika)
• Indie
• Afrika (např. jako zdroj vláken sisalu - Agave sisalana)
• Austrálie
• Karibik

Agáve tak hraje významnou ekologickou, kulturní a ekonomickou roli jak ve své původní domovině, tak i v mnoha dalších regionech, kam byla rozšířena.

Teď zas napíšu něco sám.

Vzpomínám si na první setkání s agávemi ve volné přírodě, na ostrově Hvaru. Je to už víc jak před čtyřiceti lety. Obrovské rostliny. Některé právě kvetly. Docela by mě zajímalo, kdy byly první agave dovezeny do Evropy.

Do Čech se dostávaly z bývalé Jugoslávie, kdy si jejich malé odnože turisté přivážely jako památku na dovolenou u moře. Jednalo se o agávi amerikanu, která na svoji krásu a velikost v našich podmínkách málokdy dosáhne. Dnes je nabídka agáví podstatně větší, seženete je na internetu, na výstavách sukulentů. Pokud chcete nějakou specialitu, vyžaduje to někdy čas a hledání. Pro zajímavost doporučuji nahlédnout na ebay: Agáve for sale | eBay

Na agávích jsou nápadné jejich ostny. Jakou evolucí rostlina asi prošla, aby vypadala tak, jak dnes vypadá. Ty ostny rostlinu jistě dobře chrání před býložravci, kteří by je chtěli sežrat. I když na jejich tuhých listech by si zas tak nepochutnaly. Možná je chránily před druhy, které už vyhynuly?

Zeptal jsem se na názor AI.

Tady je její odpověď:

To je zajímavá úvaha! Máš pravdu, že ostny agáve slouží primárně jako ochrana proti býložravcům.

"Je agáve 'stará rostlina'?"

• Ano, rod Agave je považován za poměrně starobylý, s evoluční historií sahající desítky milionů let zpět. Přesné stáří se těžko určuje, ale rostliny podobné agáve existovaly už před nástupem mnoha současných savců. Přirozeně se vyskytuje hlavně v Mexiku a na jihu a jihozápadě USA, stejně jako ve Střední a Jižní Americe.

Býložravci a Agáve:

• Současní býložravci: Navzdory pichlavé obraně existují zvířata, která agáve konzumují. Patří sem například pekaři (divoká prasata Nového světa) nebo některé druhy hlodavců, kteří se naučili dostat se k dužnatým částem, i když to vyžaduje značné úsilí. Listy a květy agáve jsou také uváděny jako jedlé (po zpracování) i pro člověka, což naznačuje, že i zvířata by mohla mít o vnitřní, na škroby bohaté jádro (tzv. piña) zájem. Nicméně, obrana je vysoce efektivní, a proto není agáve pro většinu velkých býložravců první volbou.
• Vyhynulé druhy: V minulosti, zejména během pleistocénu (doba ledová), existovala v oblastech výskytu agáve (hlavně Severní Amerika) mnohem větší megafauna, která by mohla být hlavními býložravci, proti nimž se agáve vyvinula:
• Obří lenochodi (např. rod Megatherium nebo Nothrotheriops), kteří byli schopni dosáhnout vysoko a silnými čelistmi rozdrtit tuhé rostliny.
• Mamuti nebo mastodonti (i když ti byli spíše na severu, ale jejich předchůdci mohli být součástí dřívější fauny).
• Velcí nosorožci a jiné archaické kopytníky v ranějších epochách.

Je vysoce pravděpodobné, že největší evoluční tlak, který vedl k vývoji tlustých, tuhých listů a mohutných ostnů, pocházel právě od těchto vyhynulých obrovských býložravců, kteří se na přelomu pleistocénu a holocénu (zhruba před 10 000 lety) vytratili. Ostny zůstaly jako efektivní dědictví.

Jsem rád, že na to má AI podobný názor.

Tak teď je asi ten, kdo si s trny agave poradí nejlépe člověk. Agave se využívají na výrobu sisalu a nápojů tequily a mezcalu.  Na druhou stranu díky lidem se agave dostala do mnoha částí světa a jejich zvláštní a výrazná krása může těšit všechny jejich pěstitele, ale i všechny ostatní, kteří se s nimi setkají v přírodě a v botanických zahradách při svých cestách všude tam, kde je dostatek tepla, světla, kde se agávím daří.  

O podzimu (života)

Dnes vás pozvu na procházku podzimní přírodou. Do míst, které jsou blízko našeho bytu a kde se také cítím být doma. Léto už před pár týdny rozloučilo. Roční období se pravidelně mění a zvlášť v našich zeměpisných pásmech je ta změna výrazná. Někdy, jako v tom letošním roce, se podzim povede a je plný barev.

Stejně jako jedno roční období přechází do druhého, tak i lidský život má své jaro, léto, podzim i zimu. Ne každý život projde všemi těmito obdobími. I když na to období zimy v lidském životě se jistě mnoho z nás netěší, je to možná přijatelná daň za spoustu roků, kterými jsme byli odměněni. Protože v každém z nich znovu můžeme prožít jaro, léto i zbývající dvě roční období.

Ale zatím je podzim. I mně trvalo dlouhou dobu přiznat si, že se můj život dostal do tohoto období. Stále jsem se utěšoval tím, že jsem stále na konci léta, ale pravda je jiná. Prostá. Je podzim.

Podzim bývá dobou sklizně. Jak se říká, co kdo zasel, to sklidí. V podzimním období už máme právo ohlížet se zpátky, bilancovat. Co se povedlo a nepovedlo. Co vyšlo a nevyšlo. Na co jsme museli dlouho čekat. Něčeho jsme se dočkali, něco nás minulo. Tak možná někdy příště, bude li nějaké příště, nějaké další jaro nových životů.

Také záleželo na tom, co jsme do svého života pozvali. Už velmi brzy, možná ještě v předškolním věku jsem do svého života pozval přírodu. Tahle láska k ní nikdy nezklamala a bohatě mi navracela. V přírodě jsem nacházel radost, klid, pohodu. To, co mě přesahuje. Nemusel jsem to psát v minulém čase, platí to pořád a bude to platit dokud budu vidět, slyšet, vnímat.

I když se můj život celkem brzy začal vyvíjet k tomu, že mně bylo lépe v přírodě, než mezi lidmi, i ten kontakt s lidmi jsem potřeboval. A tak živé přátele nahradily knihy, hudba, písničky, filmy. S dobrou knihou, nebo při poslechu svých hudebních oblíbenců jsem byl vždy v dobré společnosti.

V životě jsem často dělal chyby, někdy jsem zklamal, někdy někdo zklamal mě. Díky dobré paměti si velkou část svých chyb pamatuji. Člověk by měl odpouštět druhým, sobě a doufat, že tam nahoře mu bude možná také odpuštěno. Tedy dnes je to nějak až moc osobní.

Zpět k podzimu. Má spoustu barev. Může být krásný. Prožívám jedno z nejhezčích období ve svém životě. Nejsem sám, mé dny jsou vyplněné tím, co mě baví. Sice čas rychle utíká, nestačím vše, co bych chtěl. Také energie na to chybí. A když jsem spojil svůj život s tou přírodou a hlavně s rostlinami a stromy, stejně jako ony potřebuji ve svém životě co nejvíc světla. A světlo, to chci zvát dál. Je na každém z nás, co si pod světlem představí, co pro něj toto slovo znamená.

Rozloučím se s přáním hezkého podzimu, ať už se ve svém životě nacházíte v jakémkoliv životním období.  Přeji vám, ať máte kolem sebe to, co potřebujete k spokojenému, naplněnému životu. A také, ať v přírodě a krajině, kterou máte ve své blízkosti nacházíte klid, inspiraci a naplnění v souznění s ní.

Dudince (o plynutí času)

Naposled se vrátím do Dudinců. A do jejich okolí. Začnu jednou významnou návštěvou Dudinců, která je pro nejmenší slovenské městečko asi jednou z nejvýznamějších. V roce 1954 je navštívil Albert Einstein. Jeho utajená návštěva na pozvání esperantisti Ernesta Váni se týkala projektu spojeného s esperantem. Albert Einstein, taktéž příznivce esperanta, bohužel v následujícím roce zemřel a z projektu sešlo. Dnes esperanto, které se mělo stát mezinárodním jazykem a které i dnes ovládají 2 miliony lidí,  zřejmě nahradila angličtina.

Einsteinovu návštěvu v  Dudincích v Česku závidět nemusíme. V Praze v roce 1911 byl Einstein na tři semestry profesorem na pražské německé univerzitě. V Praze o nějaký ten rok dříve studoval i další významný génius, Nikola Tesla. To je rok 1880 - 1881.

V Dudincích jsme měli dva kratší výlety. Jeden na Starou Horu, do malé vesničky obklopené vinicemi. Na ochutnávku zdejších vín a na prohlídku zdejších pivnic. Zatímco v Čechách jsou pivnice místem, kde se pije pivo, na Slovensku jsou pod názvem pivnice místa, která jsou u nás označovaná jako vinné sklípky. 

V jednom historickém stavení jsme se seznámili s historií těchto míst a se zdejšími kroji. Ty se dnes nosí při slavnostních příležitostech, ale dříve se nosily běžně. Zdejší kroj pro ženy se pozná podle toho, že na krku je uvázaná černá stužka. To je na památku 99 mládenců, kteří byli zabiti Turky, poté, co se k jejich vojsku odmítli přidat.

Ve zdejší vesnici jsme kromě vína ochutnali i výborný jablečný koláč a prohlédli si i zdejší, stará stavení. Odvezli jsme si láhev dobrého vína.

Další výlet byl do Súdovců, do malé rodinné výrobny za studena lisovaného oleje. Z té návštěvy nemám  žádné fotky. Za to jsme si koupili dva výborné oleje. Jeden z vlašských ořechů, druhý z lískových a třetí řepkový extra panenský. Tato návštěva  Martina inspirovala natolik, že si ze Slovenska objednal lis na lisování oleje za studena. Už máme domácí řepkový olej.

Nemohu opomenout ani krásné stromy v Dudincích. Na každém místě, kde jsem alespoň na pár dní si oblíbím nějaké stromy, na které se s radostí dlouho dívám. Ty zdejší, pro mě nejoblíbenější, byl trochu šikmo rostoucí smrk, nádherná, dobře rostlá borovice vejmutovka, košatá smuteční vrba a katalpa se zajímavým kmenem. Těch krásných stromů je tady mnohem víc. 

Večer se na hlavní lázeňské promenádě rozsvítí světla a také malé vodotrysky uprostřed chodníků. Také zdejší umělecký, z kovu vyrobený objekt, představující slunce se rozsvítí.

Ty večerní procházky měly pěknou atmosféru.

S Dudinci se rozloučím fotkou dalšího uměleckého, tentokrát sochařského díla, z téže lázeňské cesty. Pokud se nemýlím, má název “čas v kameni”. Pobyt tady byl pěkným závěrem léta, které od té doby přešlo do podzimu.