K dnešnímu příspěvku mě inspiroval čerstvý zážitek z dnešní procházky. Pár metrů od našeho paneláku je dlouhý trávník vedoucí souběžně se silnicí. Mezi ním a silnicí jsou parkovací místa. Už před několika lety na trávníku vysadili řadu stromů. Ani nevím, co jsou zač, ale každý strom se počítá. Nějakou dobu po vysazení byly dva stromy zlomené. Nevím, jestli je nějaký frustrovaný člověk zlomil úmyslně, nebo jestli je zlomilo nějaké z těch dlouhých aut, jehož řidič se nedíval, co má za sebou a přejel i zarážky na kola, které tam jsou pro řidiče pro orientaci, kam až mohou vjet.
Ty dva zlomené stromy byly po několika letech, v loňském roce nahrazeny novými. Byly už dost vysoké, nejméně tři, možná čtyři metry. Než tak vysoko strom naroste, to určitě trvá řádku let. Včera tam ještě stály, pěkně obrostlé novými listy. Dnes oba stromy zlomené, pohozené do příkopu z druhé strany chodníku, vedoucího kolem trávníku. Někdo by si řekl, že jsou to jen stromy. Pro mě krásné, užitečné, zelené bytosti, které byly stejně živé, jako ten idiot, který je zlomil. Doufám, že karma existuje a že mu to i s úroky vrátí.
Nejsou to jediné stromy, které v naší blízkosti v nedaleké minulosti přišly o život. Město bývalou trať z Plzně do Chrástu nahrazuje cyklistickou stezkou. Ta se vyměří a vše co “překáží” se pokácí. Někdy by stačilo pár desítek centimetrů a dub, který v těch místech rostl řadu let by mohl stát další roky.
Na podzim kousek od toho místa přijelo auto a pracovníci začali kácet stromy, které by v budoucnu mohly překážet drátům elektrického vedení. Brali to jak se říká šmahem, nakonec vykáceli vše pod dráty i daleko naproti nim. Celou řadu, ve které rostlo pár hodně pěkných dubů a bříz. Také starý keř hlohu, který byl už velmi rozložitý a pěkný, před více než padesáti lety, kdy jsem do těch míst začal chodit na procházky. Vždy byl obsypaný květy, později červenými plody. Na jaře na něm občas létali zlatohlávci, kteří hlohy rádi navštěvují.
.jpg)
Cesta do těch míst byla dříve zcela přírodní. No, pravda, po dešti byla někdy rozbahněná, pamatuji, jak jsem měl zadělané boty. Potom byl na cestu položen asfalt a odnesly to zas nějaké keře bezu, trnky… Teď asi tak dvakrát do roka v létě po asfaltové cestě přejede stroj sekající trávu, rostliny, květiny a vše asi půl metru kolem cesty. Po tomto “zkultivování” okolí cesty mají blízké stromy a keře sedřenou kůru z kmenů. Obsluha stroje si takových “překážek” nevšímá. Holt jejich chyba, že stojí v cestě. Přitom by stačilo jet trochu dál.
V právě proběhlé zimě jsem mezi jinými knihami přečetl i dvě, které jsem měl už nějaký čas doma a jejichž přečtení jsem odkládal. Asi jsem tušil, že to nebude příliš veselé čtení. Jsou to knihy Farmagedon a Mrtvá zóna.
Farmagedon - Isabel Oakeshott | Databáze knih (databazeknih.cz)
Mrtvá zóna: Tam, kde žily divočiny - Philip Lymbery | Databáze knih (databazeknih.cz)
Nepovažuji se za zeleného aktivistu, přilepování se na silnice a polévání obrazů aktivisty považuji za naprostý nesmysl. Mnohem užitečnější aktivitou by bylo vysazování stromů.
Ale tyto knihy by si měl přečíst každý, kdo má přírodu rád, komu na ní záleží.
Je asi těžké, v tomto někdy hodně bláznivém světě najít dobré řešení, pro lidi i přírodu. Dříve jsme byli její součástí, jsme vlastně stále. Ale dobrému vztahu k ní se stále nějak vzdalujeme. Snad se dříve, než to jedna nebo druhá strana odnese, najde dost osvícených hlav, které by přinesly dobré a realizovatelné řešení.
