Malý podvodní svět

Mnoho let jsem přemýšlel o akváriu. Ne úplně malém, ne obrovském. Takovém, kde by byly pěkné vodní rostliny a nějaké pěkné ryby. Před sedmi, osmi lety, přesně už si to nepamatuji koupil Martin malé akvárium. Poté další a další. Jedno už bylo větší, na necelých čtyřicet litrů vody. Ty ostatní jsou tak zvaná nano akvária, pro krevety a co nejmenší akvarijní ryby.

Letos v červnu, v Zalakarosi, kde jsme byli na dovolené začalo to pomyslné, vysněné akvárium dostávat reálnější představy. V lázeňském areálu mají obrovské akvárium s různými druhy ryb. Já se tam vzhlédl v platinové skaláře. Uvědomil jsem si, že pokud někdy chci to své vysněné akvárium, je nejvyšší čas.

Zas tak odvážný nejsem a tak jsem si koupil vyšší, 120 litrové akvárium od  Juwelu. Objednal jsem do něj kvalitní japonský substrát, pod něj ještě nějaký zásobní a startovací bakterie pod něj a další do vody. Rostliny ze dvou internetových akvarijních obchodů. Echinodory a cryptocoryny.  Na jeden echinodor, kultivar Devils Eye jsem si musel nějakou chvíli počkat. Zřejmě je o něj velký zájem. V Největší obchod s akvaristikou | Invital Rostlinna-akvaria.cz    Invitalu je v sortimentu, ale v poslední době byl vyprodán. Nové zásoby rostlin zveřejňují na svých stránkách ve středu dopoledne. Poslední srpnovou jsem se na stránky podíval a byl v nabídce. Hned jsem objednal a chvíli potom už byl vyprodaný.Tento echinodorus jsem na těch jejich stránkách obdivoval už pár let, dokonce jsem i uvažoval, že bych ho zkusil pěstovat v emerzní formě. Na fotce je u zadní strany akvária vpravo. 

Ten samý den se stala jedna nemilá věc. Večer jsem se šel podívat na chůvičky, které jsou v Martinovo pokoji. Nerozsvítil jsem, abych je nevyrušil, kdyby už spaly. Uvědomil jsem si, že šlapu ve vodě. Jedno z těch malých akvárií začalo vytékat. Neprasklo, ale uvolnil se zřejmě silikon, nebo čím jsou stěny a dno k sobě lepené.

Tu noc jsem měl hodně neklidnou. Představoval jsem si, co by se stalo, kdyby začalo téct to 120 litrové. Když se mi podařilo usnout, zdál se mi sen, že jsme měli terárium s jedovatými hady a ti z něj utekli. Hady bych tedy chovat nikdy nechtěl. Naštěstí příští den přišel očekávaný echinodorus a pochybnosti a obavy zmizely. 

Rostliny byly zasazeny. Ze začátku to vypadalo velmi pěkně - tedy alespoň pro mě. Potom se objevila řasa. Bylo nutné s ní něco udělat a tak jsem zakoupil řasožrouty. Šneky neritiny zebry, krevetky japoniky a otocincluse affinis, česky krunýřovec jednopruhý. Podle latinského názvu česky zvaného “otík”. 

Další den jsem v jedné prodejně Super ZOO objevil pancéřníčky leopardí. Ty má sice už v jednom akváriu Martin, ale mně se tak líbily, že jsem si malé šestičlenné hejno koupil také. Když si je Martin před nějakým časem kupoval, původně chtěl pancéřníčky pandy. Já tam objevil ty malé leopardí a přemluvil ho. 

No, řasožrouti společnou silou řasy téměř všechny vypásly. Potom ale krevety zalezly do filtru,  odkud jsme je těžko dostávaly. Před otvor, kterým se tam dostaly bylo umístěné síto. To pravděpodobně zabránilo filtru v plné filtraci. Voda se poněkud zakalila a síto bylo dnes odstraněno. Tak nevím, jestli jsem k těm starostem o všechny ta kytky co mám, potřeboval ještě starosti s akváriem….. Se skalárami každopádně počkám, až se voda vyčistí. 

Echinopsis sleeping beauty (Šípková Růženka)

Byla to právě fotografie květu tohoto echinopsisu, který zapříčinil, že jsem si na internetu začal hledat, kde by šel tento hybridní echinopsis koupit. Tak jsem objevil stránky Flora Cactus - boutique cactus Echinopsis et Trichocereus a dvakrát na nich už objednal. První květ kaktusu, který z těchto objenávek vykvetl byl žlutý. Druhý červený. Byly představené v minulém roce a ten červený byl připomenut i letos.

foto (c) Martin Hetto

Minulý týden v neděli vykvetl i květ “lososový - oranžový”. Hybridního echinopsisu s poetickým názvem Sleapink Beauty, do češtiny nejlépe přeloženého jako Šípková růženka. Ten květ, tedy ještě jeho zárodek se objevil už v průběhu června. Přirůstal velmi pomalu a tak trochu nakřivo. 

foto (c) Martin Hetto

Teprve v druhé půlce srpna se začal zvětšovat a poslední srpnový den, na konci školních prázdnin (které se mě už dlouho netýkají) se předvedl v celé kráse. Bylo to první kvetení a proto nebyl tak velký, jak by mohl být. Možná pro něj není panelák úplně ideálním domovem. Zimu přečkává v komoře, od poloviny jara do druhé poloviny podzimu na lodžii. Kdo má dnes to štěstí, že může žít v ideálních podmínkách?

foto (c) Martin Hetto

Květ příjemně voněl. V té vůni jsem cítil vůni mandarinek. Bohužel, moc dlouho nevydržel. To je asi u echinopssisů a jejich hybridů obvyklé. Kaktus jsem vyfotil já i Martin. Ty jeho fotky se (jako obvykle) povedly lépe. Abych ale také představil nějakou svou fotku, přikládám bílý květ druhého bílokvětého echinopsisu. Tek kvetl tak před čtrnácti dny a připadal mi o něco jiný, než ten prvně kvetoucí. Byly to dva echinopsisy, zakoupené v Penny a představené v loňském roce. I když jsou ještě poměrně malé, oba už letos kvetly. Ten právě představený měl velké množství chlupatých “poupat”. Většina opadala, zatím rozkvetlo toto jediné.    

Jako už téměř pokaždé, i dnes jsem požádal AI o druhou část dnešního příspěvku.

Hybridní echinopsisy: Fascinující svět barev a tvarů

Zatímco základní druhy echinopsisů, jako je Echinopsis subdenudata, jsou známé pro své jednoduché bílé květy, skutečná krása a rozmanitost se skrývají v hybridních křížencích. Cílem hybridizace je zkombinovat vlastnosti různých druhů a vytvořit rostliny s většími, plnými a bohatěji zbarvenými květy. Díky tomu se dnes můžeme kochat květy v odstínech od zářivě žluté a oranžové, přes růžovou a červenou, až po fialovou a vínovou.

Významní tvůrci a pěstitele hybridních echinopsisů

Historie šlechtění hybridních echinopsisů je úzce spjata s několika klíčovými postavami, které zasvětily svůj život tvorbě těchto nádherných rostlin.

Harry Johnson (1888-1971): Jeden z nejvýznamnějších průkopníků šlechtění echinopsisů, známý jako "otec moderních hybridních echinopsisů". Žil a pracoval v kalifornském Los Angeles a jeho cílem bylo vytvořit nové odrůdy, které by se pyšnily většími a barevnějšími květy. Mnoho jeho hybridů má v názvu jeho jméno, například 'H. Johnson's Orange'. Johnsonova práce položila základy pro další generace šlechtitelů a jeho hybridy jsou dodnes velmi ceněné.

Bob Schick (1918-2009): Americký šlechtitel a botanik, který pracoval v Huntington Botanical Gardens v Kalifornii. Schick navázal na Johnsonovu práci a vytvořil širokou škálu hybridů, které se vyznačují obzvláště sytými barvami a bohatým květenstvím. Mezi jeho nejznámější hybridy patří série 'Schick Hybrids', do které patří například 'Witch Doctor' nebo 'Elegance'. Jeho přínos spočíval v systematickém šlechtění s důrazem na barevnou paletu a odolnost rostlin.

Alfred Gräser (1880-1960): Německý zahradník a šlechtitel, který působil v Erfurtu. Gräser byl jedním z prvních, kdo se zaměřil na křížení echinopsisů s jinými rody, jako je Lobivia a Trichocereus. Jeho hybridy, známé jako 'Gräser Hybrids', byly velmi populární v Evropě. Mnoho z jeho hybridů se dodnes pěstuje a slouží jako základ pro další šlechtění.

Počet druhů a hybridů

Zatímco počet původních, přírodních druhů rodu Echinopsis se pohybuje okolo 150, počet hybridních kultivarů je nesmírně vysoký. Neexistuje přesný seznam všech hybridů, protože nové odrůdy neustále vznikají. Nicméně, odhaduje se, že existují tisíce pojmenovaných hybridů a ještě více nepojmenovaných kříženců, které se pěstují v soukromých sbírkách.

Celkově se hybridní echinopsisy staly oblíbenými pro svou schopnost bohatě kvést a pro neuvěřitelnou škálu barev. Jsou skvělým příkladem toho, jak může lidská zvídavost a trpělivost vytvořit z přírodních druhů doslova umělecká díla.

Tradescantia Nanouk

Před nějakým rokem, odhaduji tak před čtyřmi, jsem navštívil jedno malé plzeňské květinářství (dnes už neexistující), kde měli v nabídce epipremnum “Manjula”. Jeho listy se mě zdály natolik pohledné, že jsem ho chtěl mít mezi ostatními podobnými epipremny a scindapsy. Jak jsem se tam po vystavených rostlinách díval, padl mi do oka ještě květináč plný pěkně vybarvených listů. Tradescantia Nanouk. Tak jsem domů donesl rostliny dvě.

foto (c) Martin Hetto

Tradescantia Nanouk měla asi tři výhony, pěkně kompaktně rostlé s celkem velkým množstvím listů. Na stonku rostly  jeden za druhým. Někde ve skleníku pěstovaná kytka v těch nejvhodnějších podmínkách.

foto (c) Martin Hetto

Tak pěkná, jako když jsem si ji přinesl dlouho nezůstala. Vzdálenosti, mezi jednotlivými listy se prodlužovaly. Potom vykvetla bílými, celkem nenápadnými květy. Když po nějaké době odkvetla, její původní krása byla ta tam. I když byla přímo u okna a světla měla relativně asi nejvíc, co mohla mít, na jaře už z ní byly jen převážně holé stonky, na jejichž konci bylo pár listů. Tak dva až čtyři….

foto (c) Martin Hetto

No a tak to šlo každý rok. Přes jaro a léto se dala trochu dohromady, aby přes zimu ztratila většinu listů i té rostlinné pohlednosti. Letos na jaře, kdy zas byla téměř bez listí, jsem přemýšlel, jestli má ještě význam to s ní zkoušet dál. Představil jsem si, jak by mohla být krásné někde na jihu, třeba na Madeiře, kde tradescantie rostou jako u nás tráva na trávnících. Vystrčil jsem ji na lodžii, aniž bych očekával nějaké zázraky. No a před týdnem jsem ji přinesl na focení. Momentálně to s ní tak špatné není. 

foto (c) Martin Hetto

O nějaké fakta o ní jsem požádal i AI.

Ale ještě před ní dám prostor několika fotkám pořízeným dnes ráno. Včera večer se začal rozvíjet velký květ růžovokvětého echinopsisu. Otevírá se naplno když už je tma a jeho květ bohužel moc dlouhého trvání nemá.   

foto (c) Martin Hetto

Tradescantia 'Nanouk' je opravdu zajímavá pokojová rostlina, která si v posledních letech získala velkou popularitu díky svým nápadným listům.

Co je Tradescantia 'Nanouk'?

Tradescantia 'Nanouk' je kultivar, což znamená, že nejde o druh, který by se vyskytoval volně v přírodě. Jedná se o uměle vyšlechtěnou odrůdu, která vznikla výběrem a křížením jiných rostlin, aby se docílilo specifických vlastností, jako je například výrazná barva a pevnější, kompaktnější růst.

Kde vznikla a odkud pochází?

Tento konkrétní kultivar byl vyšlechtěn v Nizozemsku v roce 2012. Je výsledkem šlechtitelského programu, jehož cílem bylo vytvořit robustní a atraktivní pokojovou rostlinu s jedinečným vzhledem. Ačkoliv byla vyšlechtěna v Evropě, její "genetičtí předci" pocházejí z rodu Tradescantia, který má původ v tropických a subtropických oblastech Severní a Jižní Ameriky.

Jaké má nároky?

Tradescantia 'Nanouk' je poměrně nenáročná rostlina, což z ní dělá ideální volbu i pro začátečníky. Pro její zdravý růst a udržení krásných barev listů je však důležité splnit několik základních požadavků:

• Světlo: Má ráda hodně jasného, rozptýleného světla. Přímé slunce by mohlo spálit její listy, ale nedostatek světla způsobí, že se ztratí sytost barev (růžová a fialová) a rostlina bude mít delší, "vytáhlé" internodia, čímž ztratí svůj kompaktní tvar. Ideální je umístit ji na východní nebo západní okno.
• Zálivka: Půdu udržujte stále mírně vlhkou, ale ne přemokřenou. Mezi jednotlivými zálivkami nechte horní vrstvu substrátu (cca 2-3 cm) proschnout. Přelití je častou příčinou hniloby kořenů, na což je tato rostlina citlivá. V zimě zálivku omezte.
• Vlhkost vzduchu: Snáší běžnou pokojovou vlhkost, ale vyšší vlhkost vzduchu jí prospívá, zejména v zimě, kdy se topí. Občasné rosení je možné, ale není nezbytně nutné.
• Teplota: Ideální je pokojová teplota, mezi 18-24 °C. Nemá ráda průvan a teploty pod 10 °C.
• Substrát: Prospívá v dobře propustném a lehkém substrátu. Dobrá volba je směs pro pokojové rostliny, kterou můžete obohatit o perlit nebo písek pro lepší drenáž.
• Hnojení: Během vegetačního období (jaro a léto) můžete hnojit jednou za 2-4 týdny tekutým hnojivem pro pokojové rostliny. V zimě hnojení úplně vynechejte.
• Řez a tvarování: Rostlina má tendenci se "vytahovat" a tvořit delší šlahouny. Pravidelné zastřihávání pomáhá udržet ji kompaktní a hustou. Ustřižené stonky se dají snadno zakořenit ve vodě nebo přímo v substrátu, což je skvělý způsob, jak ji namnožit.

Má (zatím) poslední tilandsie

Nikdy neříkej nikdy a proto je v nadpisu to zatím. Tilandsie, o které dnes budu psát nebyla plánovaná, já už si celkem pěknou řádku let říkal, že si vystačím s těmi tilandsiemi, co mám.

Když se v blízkém květinářství koncem léta loňského roku objevilo plato s těmito rozkvétajícími tilandsiemi, podíval jsem se na ně a šel dál. Ohodnotil jsem je sice jako pěkné i zajímavé, ale další tilandsie jsem nechtěl a ještě k tomu byla v květináči.

Utekl víc než měsíc, mezi tím jsme byli na dovolené a na tuto kytku jsem zapomněl. Když jsem po dovolené šel jednou v neděli kolem květinářství, uviděl jsem ve výloze jinou tilandsii, Xerographicu. Tilandsii, kterou jsem už dvakrát měl a která byla jednou z mých nejoblíbenějších. Říká se “do třetice všeho dobrého”. Protože v neděli bylo zavřeno, hned v pondělí ráno jsem krátce po otevření byl v květinářství a prohlížel ty xerographicy. Nebyly špatné, ale ani prvotřídní. Taková byla ovšem jejich cena, přes 800 Kč. To květinářství je dost drahé. Tak jsem si řekl, že za tu cenu nebudu riskovat, že se se mnou xerographica opět rozloučí. 

Když jsem odcházel, zastavil jsem se ještě u plata s na začátku zmiňovanými tilandsiemi. Měli jich tam ještě dobrou polovinu. Už odkvetlých. Některým už začali vyrůstat “potomci”. Jedna měla tři, sice ještě malé, ale moc pěkné. Cena byla necelé dvě stovky. Vzhledem k těm třem novým rostlinkám byla pro mě celkem přijatelná. Tak jsem místo xerographicy přinesl domů tilandsii neznámého jména i původu. Pravděpodobně nějaký dobře rostoucí kultivar.

Jak vidíte na fotkách, za necelý rok ty nové tilandsie pěkně vyrostly. Ty nové vidíte dvě. Třetí, která rostla mezi nimi zakrněla. Že by přírodní výběr? Tilandsie je stále v květináči.

Když jsem ji donesl domů, první co jsem s ní udělal byl pokus jí z té zeminy osvobodit. Nepodařilo se. Kořeny, kterých bylo opravdu hodně prorůstaly až na dno. Tak jsem ji do květináče hned vrátil. Xerographica, pro kterou jsem tehdy šel to sice není, ale pěkná je dost a hlavně je docela nenáročná a možná i vděčná, za to že jsem jí v tom květinářství nenechal.

Protože vidíte už jen odkvetlý květ, této tilandsie, přidám alespoň aktuální květy kaktusů. Protože se mi líbí slovo souhvězdí, vymyslel jsem si pro tyto květy slovo podobné. Soukvětí.     

Ne vždy se to povede - o tuberózách

Na internetu dost často prohlížím nabídky obchodů s rostlinami. I když nemám zahradu, sleduji i sortiment zahradních rostlin. Tak jsem před pár lety narazil na tuberózu. Pro mě neznámou rostlinu. Z hlubin paměti se vynořila věta z nějakého románu, kde jeho hrdince rozbolela hlava z těžké vůně tuberóz. Ani nevím, jestli jsem to kdysi četl, nebo to vymyslela má fantazie.

Zaujalo mě, že tuberózy vykvétají na noc, kdy začíná působit jejich vůně. Rostlinu to v mé představivosti dělalo tajemnou a záhadnou. Byl jsem i zvědavý, jaká je ta jejich vůně. Když jsem se dočetl, že tuberózy se dříve pěstovaly jako pokojové rostliny, začínal jsem přemýšlet, že si jejich hlízu koupím a zkusím je vypěstovat.

Trvalo to pár let, než jsem se k tomu odhodlal. S představou, že prožijí léto u mě na lodžii.

Rozumný člověk by na zkoušku objednal jednu hlízu. No, to by bylo poštovné dražší, než hlíza samotná. Jsem zřejmě trochu extrémista, hlízy jsem objednal ve všech dostupných barvách jejich květů. V bílé, žluté, růžové, lehce červené a o něco tmavší červené. Ze třech různých internetových obchodů. 

Všechny hlízy dorazily počátkem března a hned jsem je zasadil do země. I při pěstování na zahradě by se měly začít pěstovat v místnosti, protože potřebují dost tepla a až v druhé polovině května vysadit na záhon. Ke kvetení potřebují určitý počet nocí, kdy teplota neklesne pod patnáct stupňů. Alespoň tak jsem se to dočetl. Hlízy by měly vypustit listy do měsíce od zasazení. 

Z jednoho zdroje, kde byla objednaná růžová a lehce červená varianta (Pink Sapphire a Cherry)  se listy objevily už po dvou a po třech týdnech. Úzké, světle zelené. Čekal jsem, že budou takové tužší a pevnější. U Cherry se začalo i hodně brzy vyvíjet květenství. Na květenství se vyvíjelo několik květů, ale do samotného kvetení to vydržel jen jeden. Když rozkvetl, dal jsem si ho večer na stůl, u kterého si čtu. Vůně opravdu pěkná, i když jestli se dobře pamatuji na vůni květů gardénie,( která u mě také moc dlouho nevydržela), tak je ta vůně téměř totožná, nebo hodně podobná.

Zbývalo, aby ještě vyrostly listy bílé, žluté a červené. “Cherry” už odkvetla a tyhle ani nevykoukly ze země. Už byl květen a stále nic. Jednou v noci se mi zdálo, že začala růst bílá. Ráno jsem se šel podívat na její květináč a opravdu vyrazil zelený list. 

Za pár dnů se objevily i listy žluté a té, co měla kvést tmavší červenou. U bílé se začalo vyvíjet květenství,  ale celá rostlina po nějakém čase zašla. Rozkvetla ještě růžová, jediná, kterou jsem i vyfotil. Vůně hodně silná, trochu jiná,než u té první. Květy trochu jako voskové, celé kvetení trvalo asi dva týdny. Ještě musím zmínit, že tuberózy zůstaly v místnosti. Po jarních přírůstcích v podobě netřesků a vyletněných kaktusů by se na lodžii už nevešly. Tak zkušenost s tuberózami pro mě moc dobrá nebyla. Rozhodně netvrdím, že to nejsou zajímavé rostliny. Pro někoho, kdo může jejich pěstování začít třeba ve skleníku a potom je přesunout do zahrady to může být zkušenost mnohem úspěšnější.

Protože se mi zdá, že ty dnešní fotky růžových květů jsou dost slabé (rostlina se mi kvůli své výšce přes 1m nepodařila vyfotit najednou)  , přidám ještě fotky nedávno prvně kvetoucího bělokvětého echinopsu. 

Tradičně předávám slovo AI.

Odbornější pohled na tuberózy

Tuberóza, latinsky Polianthes tuberosa, je rostlina s fascinující historií a podmanivou vůní, která po staletí okouzluje lidi po celém světě. Ačkoliv se v dnešní době často setkáváme s jejími kultivary, původním domovem této elegantní krásky je Mexiko. Zde se jí daří v teplých a vlhkých podmínkách, kde v noci uvolňuje svou charakteristickou, intenzivní vůni.

Z botanického hlediska patří tuberóza do čeledi chřestovitých (Asparagaceae), konkrétně do podčeledi Agavoideae, kam spadají například i agáve nebo juky. I když se v literatuře můžete setkat s pojmem Polianthes tuberosa jako s jediným druhem, existuje celá řada kultivarů, které se liší barvou květů (od čistě bílé, přes růžovou, žlutou, až po odstíny červené), plností květů (jednoduché vs. plnokvěté) a samozřejmě i intenzitou a nuancemi vůně. Mezi nejznámější patří 'The Pearl' (plnokvětá bílá), 'Pink Sapphire' nebo 'Sensation'.

Využití v parfumerii a pěstování

Jednou z nejvýznamnějších oblastí využití tuberóz je parfumerie. Jejich sladká, těžká, až smyslná vůně je považována za jednu z nejluxusnějších a nejdražších vonných složek. Květy tuberózy se sbírají ručně, nejčastěji v noci, kdy je jejich aroma nejsilnější. Následně se z nich extrahuje esenciální olej metodou enfleurage nebo extrakcí rozpouštědlem. Její opojná esence se stala ikonickou součástí mnoha prestižních parfémů, kterým dodává hloubku, exotiku a nezaměnitelnou smyslnost. Její vůně je často popisována jako kombinace medu, jasmínu, pomerančového květu a zelených tónů.

Správné pěstování tuberóz vyžaduje trpělivost a specifické podmínky, zejména pokud je cílem dosáhnout bohatého kvetení. Jsou to hlíznaté rostliny, které potřebují dostatek tepla a slunce. Ideální je začít s pěstováním hlíz v interiéru nebo ve skleníku brzy na jaře, obvykle v březnu nebo dubnu, do propustného substrátu. Hlízy by měly být umístěny mělce pod povrchem. Pro vyklíčení a počáteční růst je klíčová teplota půdy nad 18 °C.

Jakmile pomine riziko posledních mrazíků, obvykle v druhé polovině května, lze rostliny přesadit ven na slunné stanoviště. Půda by měla být bohatá na živiny a dobře odvodněná. Během vegetačního období vyžadují tuberózy pravidelnou zálivku, zejména v suchých obdobích, a také přihnojování pro podporu růstu a kvetení. Nejdůležitější pro tvorbu květů je dostatečný počet teplých nocí, kdy teplota neklesne pod 15 °C.

Po odkvětu, obvykle na podzim před příchodem prvních mrazů, se hlízy vykopávají, očistí a uchovávají v suchu a chladu (kolem 10-15 °C) přes zimu. To zajistí jejich přežití a připraví je na další vegetační sezónu. Ačkoliv pěstování tuberóz může být výzvou, zejména v chladnějších klimatických podmínkách, jejich nádherné a intenzivně vonící květy jsou odměnou, která za vynaložené úsilí stojí.

Zvířecí přírůstky

V našem prvním akváriu, které patřilo tetrám ohnivým, už zůstala jen jediná, poslední ryba. Akvárium bylo hodně zarostlé, takže jsem ani neměl jistotu, jestli tam nějaká z původních dvanácti zůstala. Rybky jsme koupili začátkem roku 2020. Tetry ohnivé by se měly dožít dvou až tří let, takže většina z nich se dožila nad poměry dlouhého věku, ta poslední dvojnásobného.

Když se nedávno večer ukázala, aby dala vědět, že je ještě naživu, napadlo mě ji vylovit a umístit do druhého malého akvária s dalšími miniaturními rybkami. Okamžitě ožila a zapojila se do hejna. Už se nebála a neschovávala. Delší dobu jsem uvažoval o tom, jakou rybu do toho prvního akvária dáme. V úvahu připadaly dva páry pavích oček, nebo jeden samec bojovnice pestré. Jak je v poslední době mým zvykem, obracím se o radu na AI. Ta paví očka zavrhla s tím, že ze dvou párů by za nějakou dobu bylo pár desítek ryb a na to je dvacetilitrové akvárium malé.

O radu se obracím, ale nakonec se stejně většinou rozhodnu podle sebe. Ale i tak jsme se šli podívat na nabídku nedaleké Super ZOO. Na první pohled mi tam do oka nepadla ryba, ale malinký ptáček – chůvička japonská. Jedním z mých dětských snů bylo mít klec s cizokrajným ptactvem. I zauvažoval jsem (nahlas), že bych si ten dětský sen mohl splnit v dědském věku. Zalíbila se mi tam i jedna betta – bojovnice, tedy její samec, celý červený, s krásnými širokými ploutvemi, ale zatím jsme ho nevzali.

Doma jsem přemýšlel o těch chůvičkách a dospěl jsem k názoru, že bojovnici ano, ptáčky ne. Ten samý den mi Martin, který je na rozdíl ode mě (nerozhodného a vše několikrát zvažujícího) muž činu, oznámil, že na Temu objednal klec. Bylo rozhodnuto.

Mezitím jsme navštívili další Super ZOO, kterých v Plzni máme několik. Tam mě okouzlila bojovnice, kterou jsem bez rozmýšlení koupil. Zdědila akvárium po tetrách ohnivých. Vylepšené o dobrou filtraci, protože bety potřebují kvalitní vodu. Příjemně překvapila coby chytrá ryba, která okamžitě pochopila, kde je „krmítko“, kolečko z černé pryže, aby se sypané krmení nerozplavalo po celé hladině. Je stále při chuti a sotva vidí, že se blížím k akváriu, už plave k místu, kde své „jídlo“ očekává. Má smůlu, krmit se má maximálně dvakrát denně a ještě malým množstvím, aby se nepřekrmovala.

Když přišla klec, zamířili jsme do Super ZOO pro chůvičky. Ta, která se mně tak líbila, už tam nebyla. Ani jsem se nedivil, byla opravdu pěkná. Na internetu jsem zjistil, že i jedna z dalších Super ZOO na opačném konci města by chůvičky měla mít. Hned jsme se tam rozjeli. Trolejbusem a tramvají. Ty dvě, co tam měli, seděly přitisknuté k sobě. Z toho jsem usoudil, že spolu budou dobře vycházet. Navíc byly v těch barvách, jaké jsem si představoval. Jakoby na nás čekaly, i na svou novou a poměrně velkou klec.

Zpáteční cesta v MHD pro ně nebyla příjemná. Byly každá ve své malé, papírové přepravní krabičce. Neviděly na sebe a jistě zažívaly strach. Bylo zřejmé, že by se z toho zajetí rády dostaly. Když jsme je vypustili do klece, byly značně přešlé. Potom Martin dostal dobrý nápad a pustil jim nahrávku ptačího zpěvu. Viditelně ožily. V pondělí jsme je koupili, teď je sobota. Mně a zřejmě i jim, podle toho, jak se chovají, připadá, jako by tu byly doma snad odjakživa.

Svou část článku pro vás tradičně napsala AI.

Zásady chovu bojovnice pestré a chůviček v zajetí

Pro správný a spokojený život zvířat v zajetí je klíčové zajistit jim podmínky co nejvíce se blížící jejich přirozenému prostředí a specifickým potřebám. Bojovnice pestrá (Betta splendens) a chůvičky japonské (Lonchura striata domestica) jsou sice oblíbenými domácími mazlíčky, ale každá vyžaduje specifickou péči.

Bojovnice pestrá (Betta splendens)

Bojovnice jsou známé pro svou krásu a osobitost. Často jsou bohužel chovány v příliš malých prostorech, což jim škodí.

• Akvárium: Minimální objem pro jednoho samce bojovnice by měl být alespoň 20-30 litrů. Větší akvárium je vždy lepší, poskytne stabilnější parametry vody a více prostoru pro pohyb. Důležité je také akvárium zakrýt, protože bojovnice dokáží vyskakovat.
• Voda: Bojovnice pocházejí z teplých, pomalu tekoucích vod jihovýchodní Asie. Potřebují stabilní teplotu vody kolem 24-28 °C. pH by se mělo pohybovat v rozmezí 6.5-7.5. Kvalitní filtrace je nezbytná, ale proud vody by neměl být příliš silný, protože dlouhé ploutve bojovnic by ho špatně snášely. Pravidelná výměna části vody (asi 20-30 % týdně) je klíčová pro udržení čistoty.
• Substrát a dekorace: Měly by být použity jemné substráty a oblé kameny, aby si bojovnice nepoškodily ploutve. Rostliny, živé i umělé (pokud jsou hladké a bez ostrých hran), poskytují úkryty a pocit bezpečí.
• Krmení: Bojovnice jsou masožravci. Základem by měly být kvalitní vločková nebo granulovaná krmiva určená speciálně pro bojovnice. Doplňkem mohou být živé nebo mražené krmivo, jako jsou patentky, artemie nebo komáří larvy. Krmit by se mělo 1-2x denně v malých dávkách, které ryba zkonzumuje během několika minut. Překrmování vede ke zdravotním problémům a zhoršení kvality vody.
• Spolužití: Samci bojovnic jsou teritoriální a agresivní vůči jiným samcům svého druhu, proto by měl být v akváriu pouze jeden samec. Se samicemi mohou být chováni, ale je to složitější a vyžaduje větší akvárium a zkušenosti. S jinými druhy ryb je třeba být opatrný – vhodní jsou klidní, menší společníci, kteří nebudou bojovnici okusovat ploutve.

Chůvička japonská (Lonchura striata domestica)

Chůvičky jsou společenští a nenároční ptáci, ideální pro začínající chovatele. Jsou velmi klidné a rády žijí ve skupinách.

• Klec: Pro pár chůviček je ideální klec s minimálními rozměry 60x40x40 cm (délka x šířka x výška). Čím větší klec, tím lépe, zejména pokud plánujete chovat více ptáků. Důležitý je dostatečný prostor pro let. Klec by měla být umístěna na klidném místě bez průvanu a přímého slunce.

Vybavení klece:

• Bidýlka: Různé tloušťky a materiály (přírodní větve) jsou nejlepší pro zdraví nohou.
• Krmítka a napáječky: Snadno čistitelné a umístěné tak, aby do nich nepadal trus.
• Koupací nádoba: Chůvičky se rády koupou, proto je vhodná mělká miska s čerstvou vodou.
• Hračky: Můžete přidat různé houpačky, žebříky nebo zvonečky, ale nepřehánějte to s množstvím, aby se nezmenšil prostor pro let.
• Krmení: Základem stravy je kvalitní směs prosa a dalších drobných semen pro exoty. Doplňovat stravu je nutné zeleným krmením (např. pampeliška, ptačinec žabinec), ovocem a zeleninou (jablko, mrkev, okurka). Grit (směs písku a minerálů) je nezbytný pro trávení a vápníková sépiová kost pro dostatek vápníku.
• Společenský život: Chůvičky jsou velmi společenští ptáci a nikdy by neměly být chovány samotné. Minimálně v páru, ale ideální je skupina, kde se cítí nejlépe.
• Čistota: Klec by se měla pravidelně čistit, podestýlka (např. písek pro ptáky nebo papír) měnit denně nebo obden. Krmítka a napáječky by měly být denně vymývány.