Bergénie Vintage Pink

V loňském roce jsem se rozhodl pořídit na lodžii nějakou mrazuvzdornou, odolnou a kvetoucí rostlinu. Myslím, že jsem o tom v tu dobu i něco napsal. Objednal jsem si tři bergenie menšího vzrůstu. Podle fotek v nabídce Lumigreenu mě zaujala bergénie Vintage Rose. Velmi pěkně přirůstala, měla hezké listy. Ale před zářijovou dovolenou jsem ji přelil, aby ten týden vydržela. Asi by vydržela i nezalitá, ale to přelití se jí stalo osudným.

Druhé dvě přežily, i když teď po zimě vypadají poněkud přešle. Tak uvidím, jestli se zmátoří, nebo budou tu první následovat. Asi opravdu nebudou úplně ideální rostliny pro pěstování na lodžiích a balkonech. Ale protože mě ta Vintage Rose dost mrzela, rozhodl jsem se, že to ještě jednou zkusím. Abych neobjednával jen jednu rostlinu, objednal jsem ještě bergénii Vintage Pink, protože už v loňském roce jsem se rozhodoval, kterou z těch dvou objednat.  

foto (c) Martin Hetto

Nevím, v jakém prostředí byly pěstovány předtím, než koncem února dorazily. Ale obě měly už poměrně viditelná květenství. Na lodžii přečkaly všechny ranní mrazíky (zatím nebyly nijak velké) a ze zavřených poupat vykoukly květy moc hezké barvy. Ten teplotní šok, který zřejmě prodělaly způsobil, že nevyrostl stonek květenství, ale květy se drží u země. “Třeba je jim tam menší zima”. Zatím rozkvetla Vintage Pink, jsem zvědav, jestli se ještě dočkám květů té, kvůli které jsem ty letošní bergénie objednával. Aby jsem měl větší jistotu, že ji uvidím kvést, objednal jsem je hned dvakrát. Ty druhé dvě dostala má sestra jako dárek na zahradu. Tam mají větší šanci na dlouhý život.

foto (c) Martin Hetto

Když už jsem u té její zahrady, přidám z ní fotky fialek, které tam má. Ve čtyřech barevných provedeních. Nejneobvyklejší je asi ta nažloutlá. Ale voní jen ta klasická, fialová.

Bolevecké rybníky

Dnes vás vezmu na procházku kolem plzeňských rybníků. Na Wikipedii je můžete najít pod odkazem stejného názvu, jako je název dnešního příspěvku. Tyto rybníky nedosahují velikosti a počtu jihočeských rybníků. Pro plzeňáky jsou ale oblíbenou lokalitou, jak na procházky, tak také na koupání, plavání. V zimě tu ve vodě zastihnete i otužilce. U největšího z nich, Boleveckého (Boleváku) je i kemp, kam jezdí někteří turisté na dovolenou. Někdy i ze zahraničí. 

Rybníky byly vybudované v patnáctém století a z té doby pochází také památný dub, který vidíte na fotce. Už je trochu zchátralý, ale už za pár týdnů se jeho zbylé větve zazelenají.

I když pro mé procházky  nejsou tou nejčastější lokalitou, několikrát do roka se kolem nich projdu. Možná to bude i tím, že v době, kdy jsem chodil pěšky do práce, jsem kolem toho největšího rybníka chodil téměř každý den. Rána u něj byla někdy kouzelná.

I z toho, že jsem kolem nich chodil dříve každý den je patrné, že to k nim nemám zas tak daleko. Buď něco přes půl hodiny pěšky, ale s výstupem do strmého kopce. Ten je pro mě v posledních letech už náročnější. Nebo pár minut na autobus a po čtyřech stanicích vystoupit. Pokud to není v době, kdy je silnice ucpaná auty těch, kteří jedou do práce, nebo odpoledne z práce, je to tak dalších pět minut.

Ještě blíž k rybníkům je to z Bolevce a z Lochotína (to je to sídliště, které vidíte za Seneckým, pro plzeňáky Senečákem.  

Mezi Bolevákem a Senečákem je rybník Košinář. Kousek nad ním se v lese nachází menhir nejasného původu a stáří. Vysoký je asi 170 cm a kousek od něj je ještě jeden podstatně menší, spíš takový větší kámen.  Nejčistší z rybníků je rybník Kamenný, zvaný jak jinak - Kameňák. I od něj se dá dojít na jeden ze tří místních význačných kopců jménem Krkavec na kterém je rozhledna a jak je patrné i nějaké vysílače.

V době mého mládí bylo na plzeňských rybnících možné často spatřit potápku roháče. Nevím, jestli se zde ještě objevují, já je už dlouho neviděl. Zato labutě jsou k vidění během celého roku.

Zimní pozdrav

V lednu začala ta správná zima. Sníh, který hned neroztál a mráz, který se drží většinu měsíce.

Procházky do přírody jsou teď někdy takové “černobílé”. Všechny ty barvy, které příroda nabízí od jara do podzimu, jako by se někam ztratily. Když jsem vybíral fotky pro dnešní pozdrav, přišlo mi, jako bych vybíral z černobílých fotek.

Bylo to tím, že při procházce, na které jsem fotil bylo zataženo a padal sníh. V případě, že je nebe jasné a svítí slunce je kombinace modré oblohy a bílého sněhu velmi fotogenická. To je vidět na jedné ze dvou fotek, kterými dnes přispěl Martin. Z našich jiných, společných procházek.

¨

foto (c) Martin Hetto

foto (c) Martin Hetto

I na jedné z mých fotek jsou vidět další barvy. Červené plody hlohu a na větvi zelená a žlutá barva lišejníků.

Zasněžená příroda má své kouzlo, je v ní zvláštní klid, ticho. Občas se na obloze objeví uspořádaná formace hejna kormoránů, kteří odněkud přiletěla na zimní stanoviště na řeku Berounku. Na té jsou celoročně i kachny a labutě. Tedy stálá labuť už zbyla jen jedna. Její partner, nebo partnerka se ztratil(a). Občas přiletí jiný pár, ale ten se dlouho nezdrží.

Zem si po dlouhé době může odpočinout pod bílou pokrývkou. Snad ten sníh dodá potřebnou vláhu rostlinám a stromům, které mohou už za několik týdnů začít ožívat.

A my se budeme těšit z nového života a energie, kterou jaro přinese.  

Přání (nejen) přírodě

Končí další rok. Každý konec je ale předzvěstí nového začátku. Dobré konce máme jistě všichni rádi. Možná i kvůli tomu jsou Vánoce, Silvestr, Nový rok. A další nový rok.

To období od poloviny, do konce roku jsem měl rád jako malý kluk. Vánoce byly kouzelným časem. Se stromkem, dárky, cukrovím a spoustou dobrého jídla. Jak léta běžela, kouzlo se pomalu ztrácelo. Dospělý si více všímá té druhé stránky. Přecpané obchody a plné nákupní košíky, jak kdyby nešlo jen o poslední týden roku a hrozil příchod hladomoru. Znamení toho, že se má většina z nás pořád dobře.

To, co je pro nás (bohudík a zatím) samozřejmostí nemusí být stejné všude. Svět je velký, ale možná i díky internetu jakoby menší, nebo bližší? V posledních letech a zvláště v tomto roce tyto mé nenápadné stránky navštěvovalo čím dál víc lidí se vzdálených i hodně vzdálených zemí. 

Možná na internetu hledali nějakou rostlinu a narazili na fotku z těchto stránek. Textem, ani botanickými znalostmi nikoho neohromím, ale nějaká kytka na fotce se líbit může. Nebo i  obrázek krajiny, která se někomu se vzdálených zemí a jiných světadílů může zdát zajímavá.  

I když nás jako lidstvo některé věci rozdělují, mnohem víc nás toho spojuje. Jedním z těch nejvíce spojujících věcí na naší zemi je její příroda. Láska a nebo alespoň něco podobného k rostlinám, stromům, ke krajině. A třeba i k řekám (které vedou do moře), k mořím, horám, lesům, skalám. Pouštím, oázám, savanám, stepím, pralesům.

Většina z nás všechny tyto krásné poklady naší země všechny nenavštíví. Ale i tam, kde žijem je většinou krásně. Ty exotické návštěvníky ze  zemí, kam se nepodíváme, můžeme mít dnes ve svých domovech. Stačí navštívit květinářství, nebo nějaký internetový obchod. 

A to jak z říše rostlinné, tak i živočišné. 

Pro mě je příroda jednou z těch zásadních věcí, potřebných k (spokojenému) životu. Věřím, že i pro návštěvníky těchto stránek, ať už jsou z blízka, nebo ze zemí hodně vzdálených. Dovolil bych si tedy do nového roku popřát všem, aby zažívali radost a naplnění přírodou a pobytem v ní.

Přírodě bych přál, aby  dlouho zůstala krásná a bohatá, aby neztratila schopnost okouzlovat nás a láskou k ní z nás dělal lidstvo o něco lepší.

P.S. tradičně si vezmu zimní prázdniny a počkám, až mi jarní příroda zas přinese inspiraci pro další články.

Červená a bílá ( Anthurium andreanum)

Dny na konci listopadu byly šedivé a studené. Slunce převážně schované, zatažená obloha, zima, občas nějaká přeháňka. To přímo svádí k tomu, udělat si nějakou radost.

To mně napadlo před dvěma týdny, když jsem šel nakupovat do Penny a tam v jejich nové nabídce rostlin uviděl  anthurium Royal Red. Za 120, Kč. To je na takovou kytku cena velmi přijatelná. Když si uvědomím, jak dlouho by v bytových podmínkách trvalo takovou kytku vypěstovat, tak je vlastně neobyčejně nízká. Anthuria byla vypěstovaná v Holandsku.  Pokud započteme i náklady na cestu, tak z toho vychází přímo “průmyslová výroba” prodávaných rostlin.

Ten den mrzlo a já jako obvykle bojoval s pokušením. Když v dnešním článku vidíte fotky červených květů této rostliny, je naprosto jasné, jak ten boj dopadl. Ale vrátil jsem se domů a vzal si na anthurium nějaké obaly a šel znovu do Penny. Tam všechny nabízené rostliny prohlédl a vybral tu, která se mně líbila nejvíc.

O týden později jsem šel do Penny znovu nakupovat. Při pohledu na nové rostliny, jsem hned uviděl bíle kvetoucí anthurium. Tentokrát to byla směs rostlin a anthurií mezi nimi bylo šest. Dvě červeně, dvě růžově a dvě bíle kvetoucí. 

Hned jsem anthurium nekoupil. Odehrával se ten pro mě známý monolog, ve kterém ta racionální stránka ve mně (která, pokud se kytek týká, v drtivé většině případů prohrává) snažila tu iracionální přesvědčit, že bych byl úplný blázen, kdybych si ho koupil. Ta iracionální oponovala s tím, že blázen už stejně jsem a že když jsou tam ty bílé anturie pouze dvě, tak nesmím dlouho váhat a co nejdříve se pro něj vrátit.  

Jak vidíte, kytka tam ještě byla. Dokonce obě dvě, tak jsem si mohl vybrat. O dva dny později už tam anthuria nebyla žádná.

Asi před třiceti lety jsem už jedno anthurium s okrasným květenstvím měl. Bylo to anthurium scherzerianum. To je pro byt asi jedno s nejvděčnějších anthurií. Roky pěkně rostlo i kvetlo. 

Potom bohužel od nějakého sukulentu chytilo vlnatku a ta ho úplně umořila. Nevím proč, ale toto anthurium jsem už hodně dlouho v prodeji neviděl. Teď jsou nabízena ve velkém množství kultivary dnes zmíněného andreana. To je už náročnější a zřejmě i choulostivější. 

Tyto dvě anthuria mně udělaly radost, ale jak se u mě zabydlí, to ukáže čas. Přišla v zimním období, kdy je málo světla. Předpokládám, že pokud vydrží do jara, budou mít větší šanci přivyknout podmínkám, které jim mohu nabídnout. Na internetu je návodů na pěstování i množení opravdu hodně. Ale jsou většinou z jiných, jižnějších a pro anthuria klimaticky příznivějších míst. 

Mám ale podezření, že vzhledem k nízkým cenám a k množství, ve kterém se prodávají jsou většinou dočasnou ozdobou bytů. Nabídka rostlin v obchodních domech je dnes poměrně  velká a rostliny, které po nějakém čase ztratí pěkný vzhled z prostředí profesionálních pěstíren, jsou lehce nahraditelné mnoha dalšími z nabídek těchto obchodů. I když je to vůči živým rostlinám trochu kruté, stávají se často spotřebním zbožím.