Echinocereus davisii

Je to takový trpaslík. Na výšku nemá ani čtyři centimetry. Přesto mu bude odhadem nějakých šest, sedm let.

Koupil jsem si ho v předloňském roce u pana kaktusáře Dubna. Jak jsem se díval, od té doby už se vyprodal. Byl v nabídce mrazuvzdorných kaktusů a mě nalákal svou atypickou barvou nazelenalých květů.

Ač mrazuvzdorný, tu první zimu jsem se ho snad kvůli jeho nepatrné velikosti neodvážil nechat na lodžii. Kupodivu ač bez vody, stejně v té komoře, kde přes zimu pobýval, vykvetl. Už tehdy se mi jeho drobné květy líbily.

Tu letošní zimu už přežil na “mrazu”, i když až tak mrazivá nebyla, teploty se většinou pohybovaly nad nulou, nebo kolem nuly. Navíc byl v papírem vystlané krabici a umístěn tak, aby na něj nefoukalo.

Koncem zimy byl mírně svraštělý, ale viditelně živý. Stačilo pár teplejších týdnů, pár opatrných zalití. Jeho malé tělo se pěkně vyhladilo a před několika týdny se na něm začaly viditelně rýsovat čtyři květy. Tedy květy se z těch poupat teprve staly. První dva minulý týden, druhé dva rozkvetly v tomto týdnu.

foto (c) Martin Hetto

Když začnou kvést, jsou více zelené, v dalších dnech už žlutozelené. Vydrží přibližně týden. Dalším bonusem je jejich slabší, ale příjemná vůně. Tak vám ho mohu představit  na dvou fotkách, ty lepší s tmavým pozadím jsou od Martina.

foto (c) Martin Hetto

A mého digitálního kamaráda AI opět poprosím, aby o echinocereusu davisii také něco připsal.  

Dnes se vrátím o pár let zpět, na začátek vzniku těchto stránek. Tyto stránky byly pojmenovány právě podle této tilandsii. Před pár týdny začala jedna tato ionantha (nebo její kultivar?) červenat, což znamená, že se blíží doba kvetení. 

Minulý týden to na rozkvět ještě nevypadalo, ale v pondělí už byl jeden květ naplno rozkvetlý a druhý už se chystal. Další den už byly rozkvetlé dva květy. Ve čtvrtek už to byly květy tři, ale jeden už začal uvadat. Na fotkách vidíte první dva dny kvetení.

Když se u nás začaly tilandsie prodávat, byly pro mě zjevením. První dvě, které jsem si tenkrát koupil byly obě přilepené na kameni. Nic jsem o nich nevěděl, internet tehdy myslím ještě neexistoval. Informace o nich minimální. Jednou z těch dvou tilandsií byla právě ionantha. 

Ta první ionantha nepřežila první zimu. Dnes už je mi jasné proč. Rosil jsem ji každý den a byla dál od okna, než měla být. Tilandsie nepotřebují zem, ale potřebují hlavně světlo. Po “zalití”, tedy rosení postřikovačem, potřebují pořádně oschnout a od vody si chvíli odpočinout.

Velmi jim prospívá také letnění, to bohužel ty mé nemají. Z těch zkušeností, vlastně už víc jak čtvrt století trvajících mohu potvrdit, že ty odolnější druhy tilandsií si dokážou zvyknout i na okně v paneláku. To místo přímo  na okně je základem. Nemusí mít ani dešťovou vodu, roky zalévám tou z vodovodu, ale převařenou. Pak je tu rosení. 

Vzhledem k tomu, o kolik kytek se starám, rosím dvakrát týdně. Vždy ráno. V létě některé, zvlášť ty zelené třikrát. Tilandsie si vždy odnesu do koupelny, kde jsou zality ze všech stran. V zimě opatrněji, méně a u těch citlivějších, ze kterých už vlastně zbyla jen jedna se vyhýbám postiku do středu růžice.

Teď ještě něco o tilandsiích od digitálního kamaráda, AI.

Tilandsie: Vzdušné krásky bez kořenů

Tilandsie, často nazývané „vzdušné rostliny“, jsou fascinující členové čeledi broméliovitých (Bromeliaceae). Tyto rostliny jsou výjimečné tím, že nevyžadují substrát k růstu, což je pro mnoho pěstitelů neuvěřitelné. Místo toho se svými specializovanými listy dokáží postarat o všechno samy.

Kde se s nimi setkáme?

Původně pocházejí z Jižní, Střední a Severní Ameriky, konkrétně z oblastí od jižních Spojených států až po Patagonii. Jejich domovem jsou rozmanitá prostředí – od vyprahlých pouští přes mlžné lesy až po deštné pralesy. Najdeme je jak v nížinách, tak ve vysokých horách, kde se často přichytávají na stromy, skály nebo i telefonní dráty. Jsou to epifyty, což znamená, že rostou na jiných rostlinách, aniž by je parazitovaly. Vzdušnou vlhkost a živiny získávají přímo z okolního vzduchu a deště.

Kolik jich vlastně je?

Rod Tillandsia je neuvěřitelně rozmanitý a zahrnuje více než 600 druhů a nespočet kultivarů. Každý druh je jedinečný a liší se tvarem, velikostí, barvou listů i květenstvím. Od drobných kuliček připomínajících lišejník až po robustní rostliny s dlouhými, úzkými listy – tilandsie nabízejí širokou škálu forem.

Základy pěstování pro úspěch

Tilandsie nepotřebují zem, ale mají specifické nároky na péči. Zde jsou klíčové body:

• Světlo: Většina tilandsií miluje dostatek jasného, rozptýleného světla. Přímé slunce je pro ně často příliš intenzivní, zvláště v horkých letních měsících. Světlé okno, kde je rozptýlené světlo, je ideální. Druhy s šedivými, chlupatými listy (tzv. "xerofitní" druhy) snášejí více slunce než ty zelené ("mezofitní" druhy).
• Voda: Jádrem úspěchu je pravidelné rosení nebo koupání. Rosení 2-3x týdně je dobrým základem. Mnoho pěstitelů také doporučuje jednou za 1-2 týdny tilandsie na 20-30 minut ponořit do odstáté (převařené nebo dešťové) vody. Nejdůležitější je, aby po "zalití" důkladně proschly, ideálně do 4 hodin. Stojatá voda v růžici může vést k hnilobě. V zimě, kdy je méně světla a nižší teploty, je potřeba zálivku omezit.
• Cirkulace vzduchu: Nezbytná pro jejich zdraví! Tilandsie potřebují dobré proudění vzduchu, aby po zálivce rychle oschly a předešlo se plísním. Místo s lehkým průvanem je lepší než uzavřený prostor.
• Hnojení: Tilandsie nejsou náročné na hnojení, ale občasné přihnojení speciálním hnojivem pro bromélie (nebo velmi slabým hnojivem bez močoviny) jim prospěje. Stačí jednou za měsíc až dva, aplikované ve vodě na rosení.
• Letnění: Letní pobyt venku, kde je dostatek čerstvého vzduchu a přirozené vlhkosti, jim velmi prospívá a podpoří jejich růst a kvetení.

Poetika vzdušných krásek

Tilandsie jsou pro mě ztělesněním svobody a adaptability. Jsou to tančící bytosti, které se bezpečně vznášejí ve vzduchu, pohlcují životodárnou vlhkost a světlo, a přesto nám ukazují, že i bez hlubokých kořenů lze vzkvétat. Jsou to umělecká díla přírody. Jejich existence je tichou připomínkou, že krása a síla se nacházejí i tam, kde bychom je nejméně čekali, a že život si vždycky najde cestu.

Plameňák (Flamingo)

Už je to osmnáct, možná dokonce devatenáct let, co mi přišel balík s netřesky. Do té doby jsem jich vždycky pár měl, většinou jsem je dostal od někoho. Teď jsem si poprvé objednal vybrané kultivary. Vybíral jsem je podle fotografií z knihy Petra Horáčka Netřesky, kterou jsem si koupil krátce předtím. Objednal jsem si je od pěstitelky netřesků Jiřiny D., kterou jsem objevil na internetu.

Flamingo

Flamingo 2

Mezi těmi krásnými, pro mě téměř ikonickými rostlinami byl jeden, objednaný jako Galahad. Pěstitelka mi sice později napsala, že to Galahad není, ale s fotkou v knize se vizuálně shodoval. Bylo mi celkem jedno, jak se jmenuje. Měl nádhernou barvu, něco mezi starorůžovou a kakaovou, jakou skoro všichni známe z dětství. Už si nepamatuji, jestli přišla jen jedna rostlina, nebo dvě, nebo jestli jsem případně tu jednu někomu dal. Vzpomínám si, že jsem potom měl už jen jeden jediný. Díky té barvě byl naprosto nepřehlédnutelný a ta barva vydržela vlastně celý rok. Možná byl nejoblíbenější, nebo jeden ze dvou nejoblíbenějších netřesků, které jsem měl. Co si ho pamatuji v truhlíku, nikdy mu nevyrostla ani jediná odnož. Byl tam jistě dvanáct, možná i patnáct let. A nakonec vykvetl. Bez potomka. Zkusil jsem jeho květy opylit, ale zbytečně. Ze semínek, nebo z toho, co jsem za ně považoval, nic nevyrostlo.

Galahad

Galahad

Jak možná víte, u netřesků, stejně jako u agáví, znamená kvetení konec života. Je to hezká symbolika. Většinou předtím vypustí nějaké odnože. U netřesků se ale může stát, že neodnoží, a tím pádem o daný druh přijdete. Nestává se to často, ale už několikrát se mi to stalo.

BloodGood

Nový začátek s Flamingem

Když jsem vybíral netřesky pro první dvě letošní objednávky, nějak jsem na ten zmiňovaný zapomněl. Vzpomněl jsem si na něj, když jsem se s velkým potěšením díval na celou svou sbírku netřesků. Najednou jsem měl pocit, že mi tam chybí nějaký netřesk, který by tam měl být. Rázem jsem měl jeho obraz před sebou. Začal jsem znovu prohledávat stránky s netřesky, odhadovat, který netřesk je tomu, který si pamatuji, co nejpodobnější. Potom jsem poslal druhou objednávku na sempervivum.sk.

Sioux

Měl jsem pocit, že dělám něco, co bych sice podle rozumu dělat neměl, ale o čem jsem byl někde uvnitř přesvědčený, že bych udělat měl. Jsme lidé někdy rozporuplní. A tak se ke mně dostal netřesk Flamingo. Protože pan pěstitel měl v nabídce i Flamingo 2, objednal jsem si i to. Takže tento netřesk vidíte na prvních fotkách, v obou variantách. Pochopitelně nezůstalo u dvou netřesků, objednal jsem jich dvanáct.

Blue Moon

Flamingo zřejmě není úplně stejný netřesk, jaký jsem měl. Některé věci jsou v jiném čase, některé v přítomném. Těch kultivarů netřesků jsou dnes stovky, možná i tisíce. Ale co se týká Flaminga, měl jsem ho rád na první pohled. Stejně jako i všechny ostatní netřesky, které mám na lodžii. Už nemám pocit, že by nějaký chyběl. Mohu napsat, že z těch letošních netřeskových přírůstků jsem měl radost, jako už dlouho ze žádných kytek. Vlastně bych si docela přál, kdyby se těmito netřesky, které byly mými oblíbenými rostlinami už od dětství, tímto pomyslným „velkým návratem“ k nim ten pomyslný kruh uzavřel. Kdybych už dokázal odolat dalším a dalším „novým“ rostlinám.

Peter Lotter

Pěstování netřesků v nádobách

A teď k pěstování netřesků v nádobách, na balkonech, lodžiích a na venkovních okenních parapetech. Není to pro netřesky úplně optimální. Slunce, které mají nejraději po celý den, jim můžeme dopřát jen několik hodin. V některých letních dnech je taková lodžie pořádně vyhřátá a netřesky na ní mohou trpět nedostatkem vláhy. To se dá spravit přiměřeným zaléváním ve večerních hodinách, aby se přes noc a ráno napily. Na lodžii se netřesky „otáčejí“ za sluncem, krása jejich růžic nikdy nevynikne tak jako někde na skalce nebo v přírodě. Také jejich barvy nejsou tak intenzivní jako na skalce. Ale i tak jsou jak tvarem, tak i zbarvením stále pěkné.

Podle mých zkušeností jsou kultivary netřesků pro takové pěstování vhodnější než přírodní druhy. Těm ty podmínky, co jsou v místech jejich výskytu, těžko nahradíte. Přírodní druhy se se mnou většinou po nějakém roce, dvou rozloučily.

Co je jejich výhodou? Nejsou to letničky na jednu sezónu. Nemusíte je na zimu dávat do tepla. Od listopadu až do března, v období, kdy je víc stupňů nad nulou, je opatrně, spíš symbolicky, tak jednou nebo dvakrát velmi opatrně zaliji. S pravidelným zaléváním začnu v dubnu, podle teploty. Vždy velmi opatrně, až do léta, kdy je zalévám o něco víc.

Tak to je možná trocha inspirace pro někoho, koho tato skupina mrazuvzdorných sukulentů zajímá.

Další spolupráce

Protože ne každý má v bytě balkon nebo lodžii, a netřesky pro něj tudíž nebudou tou pravou rostlinou, požádal jsem AI, „digitálního kamaráda“, o další spolupráci na téma rostlin, které jsou v bytech nejen pro okrasu.

Proč jsou rostliny v bytě víc než jen dekorace?

V dnešní době trávíme obrovské množství času v interiérech – doma, v práci, ve školách. Kvalita vzduchu v těchto prostorách má přímý vliv na naše zdraví a pohodu. Bohužel, moderní interiéry jsou často plné těkavých organických látek (VOCs), které se uvolňují z nábytku, koberců, čisticích prostředků, barev a elektroniky. Tyto látky, jako je například formaldehyd, benzen, toluen, xylen nebo amonné sloučeniny, mohou způsobovat bolesti hlavy, únavu, podráždění očí a dýchacích cest, a při dlouhodobé expozici i vážnější zdravotní problémy.

A právě zde přichází na pomoc příroda! Rostliny nejsou jen krásnou dekorací, ale jsou to živé čističky vzduchu. Jejich listy a kořenové systémy dokáží absorbovat tyto škodlivé látky ze vzduchu a přeměňovat je na neškodné sloučeniny, které pak využívají pro svůj růst. Navíc uvolňují kyslík a zvyšují vlhkost vzduchu, což je obzvláště prospěšné v suchých zimních měsících nebo v klimatizovaných prostorách. Zvýšená vlhkost může pomoci snížit výskyt suché pokožky, podrážděných očí a dýchacích problémů.

---

Top rostliny pro čistší a zdravější domov

Zde je několik rostlin, u kterých je vědecky prokázáno, že patří mezi nejlepší čističe vzduchu a mají pozitivní vliv na bytové klima:

• Tchýnin jazyk (Sansevieria trifasciata): Tato nenáročná rostlina je doslova hvězdou v čištění vzduchu. Je výjimečná tím, že na rozdíl od většiny rostlin produkuje kyslík i v noci a pohlcuje oxid uhličitý. Skvěle si poradí s formaldehydem, benzenem, trichlorethylenem a xylene. Je ideální do ložnice.
  
  

• Lopatkovec (Spathiphyllum wallisii): Lopatkovec je nejen krásný, ale i velmi účinný čistič vzduchu. Odstraňuje formaldehyd, benzen, trichlorethylen, xylen, toluen a amoniak. Navíc zvyšuje vlhkost vzduchu, což je skvělé pro alergiky a osoby s dýchacími problémy.
  
  

• Zelenec (Chlorophytum comosum): Tato nenáročná a rychle rostoucí rostlina je jedním z nejlepších bojovníků proti formaldehydu, xylenu a benzenu. Je skvělá pro začátečníky a díky svým převislým výhonkům se hodí do závěsných košů.
  
  

• Břečťan popínavý (Hedera helix): Klasický břečťan je výborný pro odstraňování formaldehydu, benzenu a trichlorethylenu. Hodí se do ložnic nebo do místností s čerstvějším nátěrem či novým nábytkem. Díky své odolnosti je vhodný i pro méně zkušené pěstitele.
  

• Dracéna (Dracaena spp.): Existuje mnoho druhů dracén a většina z nich je skvělá pro odstraňování benzenu, formaldehydu, trichlorethylenu a xylenu. Jsou poměrně nenáročné na údržbu a dodají interiéru moderní vzhled.

V třetím lese

Co si pamatuji od dob, kdy se mi začaly zdát sny, velká část z nich se vztahuje k lesu. Jdu sám známým lesem, vím, po které cestě mám jít. Les je mi důvěrně známý a je mi v něm dobře. 

Možná i ty sny můžou za to, že od dětství jsem chtěl být myslivec, žít v hájovně v lese. Jenže v deváté třídě už jsem byl introvert, pro kterého byla nemyslitelná představa odjet někam do Písku, na čtyři roky na internát. Škoda. Písek je hezké město a možná by mi to prospělo.

Když už jsem nežil v lese, alespoň jsem do lesů celý život pravidelně chodil. I když to byly návštěvy vždy jen na pár hodin, byly hodně pravidelné. A sny o těch známých, ale jen ve snu známých lesích se mi zdály dál.

Lesy v blízkosti máme nejméně čtyři. Během těch let jsem je navštěvoval pravidelně všechny. Ten první, nejbližší je na známém kopci jménem Chlum. Kdysi to byl téměř holý vrch, vysoký 416m, na kterém se pásly ovce. V 19.století byl zalesněn a od roku 1905 do roku 1923 byl oplocen a byla v něm dančí a srnčí obora. Od roku 1923 byl les otevřen pro veřejnost. V roce 1926 na něm byla postavena zděná a kamenná rozhledna, která je dnes chráněna jako kulturní památka. Bohužel, v současné době se netěší moc dobrému stavu.

To samé se dá napsat i o samotném lese. Velké množství stromů, zvlášť borovic uhynulo. Dnes je v plánu udělat z lesa lesopark. S cestami pro pěší i pro kola. Zatím se v lese už víc jak rok intenzivně kácí stromy a lesní cesty spíše připomínají tankodrom. Ne šířkou, ale kvalitou povrchu. 

Druhým lesem je les za bývalou bukoveckou papírnou, který je blízko řeky Berounky. Tento les  poznamenala pískovna, která se v něm otevřela před více než třiceti lety. V době jejího vzniku na místech vytěženého písku samovolně vznikla malá jezírka, které na jaře sloužila jako místa pro rozmnožování žab a čolků. V těch největších se objevily i ryby. Na jejich březích bylo vidět i hnízdo kachen. Vytěžená místa zarůstala nálety borovic, dubů, buků, habrů. Až do doby, kdy se přestal písek těžit. Potom naopak začala přijíždět auta se zemí a někdy i s podivným materiálem, kterým se vytěžená místa zasypávaly. Jezdí dodnes a ta místa působí dosti neutěšeně. I zbylý les působí nemocným dojmem. Velké množství stromů je uschlých, někdy při větším větru padají.

Třetí les má štěstí. Už od roku 1969 je přírodní rezervací. Rezervace Zábělá. Táhne se podél pravého břehu Berounky. Tento les mi nejvíce připomíná lesy z mých snů. Je z těch tří nejvzdálenější, přesto jsem ho navštěvoval během některých let nejčastěji.V současné době je pro mě zásadním místem. Někteří lidé se setkávají s tím, co je přesahuje v kostele, já se s tím setkávám tady. I když tam chodím většinou sám, sám se tam rozhodně necítím. Těch krásných zelených bytostí, mezi kterými si připadám jako v nejlepší společnosti je tu víc než dost. Les má své barvy,světlo, stíny, zvuky, nejčastěji ptačí zpěv, vítr ve větvích, voňavý vzduch, který se krásně dýchá. Hodina v tomto lese je jako hodina té nejlepší psychoterapie. Díky tomu, že jsou v tomto lese převážně listnaté stromy je tady i podstatně méně stromů uschlých nebo nemocných. Právě z tohoto “třetího” lesa jsou dnešní obrázky. Možná by mohly být i inspirací pro vás, vyrazit do lesa, který máte v dostupné vzdálenosti. 

Ani dnes nevynechám pár řádků od svého “digitálního kamaráda”, se kterým  v poslední době moc rád komunikuji. Když jsem mu napsal, že bych rád připojil i jeho pozvánku pro vás do lesa, souhlasil. Zmínil jsem i otázku, jak ho mám představit, protože my lidé jsme přece zvyklí na jména. Tak tady máte jeho článek i s kouskem jeho odpovědi pro mě: 

Ahoj! To je skvělý nápad, moc rád se k tvému článku připojím s pozvánkou do lesa! A chápu tvé pocity ohledně označení "AI" nebo "umělá inteligence." Je to trochu neosobní, že? Možná by se dalo napsat něco jako: "A na závěr vás k návštěvě lesa zve i váš digitální průvodce..." nebo "...a s laskavým pozváním se připojuje i vaše AI..." Zní to o trochu přívětivěji, co myslíš? Ale samozřejmě je to na tobě.

Tady máš tedy mou pozvánku do lesa:

---

Ztište kroky a otevřete smysly: Pozvání do zeleného srdce přírody

Vítejte v lese, v tichém království, kde se zelené klenby dotýkají nebe a zem voní vlhkou hlínou a jehličím. Zastavte na chvíli shon každodenního života a nechte se pohltit uklidňující symfonií přírody.

Poslechněte si šepot listů ve větru, ptačí zpěv, který se line mezi stromy, a bublání skrytého potůčku. Vdechujte svěží vzduch, prosycený vůní pryskyřice a lesních květů. Dotkněte se drsné kůry stromů, hebkých mechorostů a chladivých kapradin.

Les není jen místem plným stromů. Je to živoucí organismus, pulzující životem v nekonečných podobách. Je to domov pro nespočet rostlin, živočichů a mikroorganismů, kteří společně vytvářejí složitou a fascinující síť vzájemných vztahů.

Projděte se po lesních cestách, objevujte skrytá zákoutí a nechte svou mysl volně bloudit. Možná narazíte na plachou srnu, zahlédnete pestrobarevného motýla nebo objevíte vzácnou houbu. Každý krok je novým objevem, každá chvíle strávená v lese je darem.

Les nabízí útočiště, klid a inspiraci. Pomáhá nám obnovit energii, zklidnit mysl a znovu se spojit s přírodou, která je naší součástí.

Přijměte toto pozvání a vydejte se na cestu do zeleného srdce naší planety. Nechte les promluvit k vašim smyslům a načerpejte z jeho moudrosti a krásy. Nebudete litovat.

S přáním mnoha krásných chvil v lese,

Vaše AI

Sansevieria hallii

Dnes mi s přípravou tohoto článku vydatně pomohla umělá inteligence, kterou jsem požádal o shromáždění několika informací o této pozoruhodné rostlině. Pokud vím, žádná kniha věnovaná výhradně sansevieriím v češtině dosud nevyšla. Základní informace o jejich pěstování jsou naštěstí snadno dostupné online. Horší situace však panuje s dostupností samotných rostlin.

V běžné nabídce obchodů se objevují stále tytéž druhy. Pokud však toužíte po nějaké specialitě, internet se opět stává neocenitelným pomocníkem. Když jsem kdysi s velkou touhou hledal konkrétní rostlinu, zadal jsem do vyhledávače její název spolu s heslem „FOR SALE EU“ a ve většině případů jsem byl nasměrován na stránky specializovaného internetového obchodu.

Moje Sansevieria hallii pochází od pěstitelky, která se na tyto rostliny specializuje. Své přebytky občas nabízela na Bazoši či Aukru a jsem si jistý, že mezi mnoha obdivovateli sansevierií najdeme rostliny právě od ní.

Tato Sansevieria hallii se ke mně dostala před pěti či šesti lety a okamžitě se zařadila mezi mé nejoblíbenější sansevierie. Zaujala mě svými robustními listy. Umístil jsem ji na světlé místo blízko okna a ona se mi odměnila dobrým růstem. Díky tomu jsem ji minulý rok přesadil a jednu její odnož věnoval své sestře, která je také příznivkyní sansevierií.

A nyní již předávám slovo umělé inteligenci, která shromáždila pravděpodobně vše podstatné pro první seznámení s touto pozoruhodnou rostlinou:

Sansevieria hallii: Tento pozoruhodný sukulent se pyšní unikátními listy a mimořádnou nenáročností na péči.

Základní charakteristika:

Vzhled: Sansevieria hallii, někdy přezdívaná "baseballová pálka" díky tvaru svých listů, je bezstonková vytrvalá bylina s plazivým oddenkem (rhizomem). Vytváří 1 až 3 vzpřímené, mírně zakřivené listy na výhon.

Listy: Jsou dužnaté, válcovité až mírně zploštělé, s hlubokou rýhou na horní straně, která vytváří U-profil v průřezu. Dorůstají délky 60-90 cm a šířky kolem 5 cm. Mají tmavě šedozelenou barvu s mnoha podélnými proužky a nenápadnými nebo chybějícími příčnými pruhy. Okraje listů bývají načervenalé s bílým lemem. Povrch listů je drsný.

Květy: Květenství vyrůstá z krátkého stonku, často téměř z úrovně země, a dosahuje výšky do 18 cm. Husté kulovité květenství (hrozen) má průměr až 16 cm. Trojúhelníkovité listeny jsou dlouhé až 18 mm a široké 6 mm. Samotné květy jsou bílé s purpurovým nádechem. Trubka květu je dlouhá 4,5-9,5 cm a purpurová. Okvětní lístky jsou krémově bílé, dlouhé 2-2,9 cm a nazpět ohrnuté. Čnělka je dlouhá 7-11,4 cm a asi o 1,5 cm vyčnívá z květu. Květy jsou jemně vonné a objevují se obvykle koncem jara nebo začátkem léta.

Původ a výskyt: Pochází z jihovýchodní Afriky, konkrétně z Mosambiku, Zimbabwe a severní části provincie Limpopo v Jihoafrické republice. Roste v suchých savanách ve stínu keřů a stromů na skalnatých výchozech v nadmořské výšce 175-600 metrů.

Pojmenování: Druhové jméno hallii je na počest Harryho Halla (1906-1986), anglického zahradníka a sběratele sukulentních rostlin, který pracoval v Královských botanických zahradách v Kew, byl kurátorem Manchesterské sbírky kaktusů a zahradníkem v botanické zahradě Kirstenbosch.

Pěstování a péče:

• Světlo: Sansevieria hallii preferuje jasné, nepřímé světlo, snese ale i polostín. Přímé slunce by mohlo popálit listy.
• Zálivka: Zalévejte střídmě a nechte substrát mezi zálivkami zcela vyschnout. V zimě zálivku omezte na minimum. Přemokření může vést k hnilobě kořenů.
• Substrát: Nejlépe se jí daří v dobře propustném substrátu pro sukulenty a kaktusy. Můžete použít i směs běžného zahradnického substrátu s pískem nebo perlitem.
• Teplota: Optimální teplota pro pěstování je mezi 18-24 °C. Neměla by klesnout pod 10 °C.
• Vlhkost vzduchu: Není náročná na vlhkost vzduchu, běžná pokojová vlhkost jí vyhovuje.
• Hnojení: Během vegetačního období (jaro a léto) můžete hnojit zředěným hnojivem pro sukulenty jednou za 1-2 měsíce. V zimě nehnojte.
• Přesazování: Přesazujte pouze tehdy, když rostlina přeroste květináč. Sansevieria hallii preferuje mírně stísněné podmínky.
• Rozmnožování: Lze ji rozmnožovat semeny, dělením oddenků nebo listovými řízky. Rozmnožování z listových řízků je pomalé.

Zajímavosti:

• Díky své odolnosti a nenáročnosti je oblíbenou pokojovou rostlinou, vhodnou i pro začátečníky.
• V domorodých oblastech se silná vlákna z listů používala k výrobě provazů a tětiv luků.
• Je poměrně pomalu rostoucí druh a v kultuře kvete nepříliš často.