Predjamský skalní hrad a konečně moře

Z prohlídky krásné jeskyně jsme se autobusem přesunuli přibližně 11 kilometrů k 800 let starému Predjamskému skalnímu hradu. Už na první pohled vypadá, jako hrad, ve kterém by bylo pěkné natáčet pohádky a dobrodružné filmy. To se i při prohlídce potvrdilo. 

Hrad je spojen s dlouhou jeskyní, která má spojitost s legendou o rytíři Erasmovi z Predjamy, který žil v 15.století. Patří k významným postavám a hrdinům slovinské historie a kultury. Erasmus byl známý svým neohroženým duchem a bojem proti útlaku. V  hádce zabil příbuzného habsburského císaře Fridricha III. Císař dal příkaz k jeho zatčení. Erasmus se skryl právě na tomto nedobytném hradě.

Císařské vojsko hrad oblehlo a čekalo, až se obyvatelé hradu vyhladoví a sami se vzdají.

Hrad byl ale jeskynními chodbami  spojen s blízkými vesnicemi, které obyvatele jídlem zásobovali.

Nakonec Erasma zradil jeho sluha. Byl zabit při vykonávání potřeby na předsunuté hradní toaletě, kterou vojáci císařova vojska rozstříleli katapultovanými kameny.  

Erasmus je údajně pohřben pod starou a dodnes stojící lípou. Na té už je stáří i poškození ohněm značně vidět. Přikládám její fotku. Také i nějaký obrázek krajiny poblíž hradu.

Po prohlídce hradu byl čas navštívit blízkou restauraci, kde jsme si dali naším průvodcem doporučenou houbovou polévku “Gubova juha”. Potom už následovala cesta na jih, do Portorože.

Slovinsko má sice malou délku mořského pobřeží. Za to velmi pěkného. Kdybychom takové krásné mořské pobřeží měli…..Tedy měli jsme ho, za vlády Vladislava Jagellonského na přelomu 15. a 16. století. Ale jen na malou chvíli.

Portorož je malebné přímořské město na slovinském pobřeží Jaderského moře. Leží poblíž historického města Piran, které je také oblíbenou destinací. O Piranu ale někdy příště, zasluhuje si nejméně jeden celý příspěvek.  Portorož  nabízí pěkné pláže, promenádu, přístav a hodně zajímavé jižní zeleně.

No a moře. Přestávka, kdy jsme naposled viděli moře (tedy byl to oceán na Madeiře) trvala deset let. O to víc jsem se na moře těšil. Sice jsem se v něm moc nekoupal, jen jednou jsem se do něj ponořil a po chvíli se vrátil do hotelového bazénu s vyhřívanou mořskou vodou, v mořských lázních Termaris, ve kterém jsem si každý den tohoto krátkého pobytu u moře užil.

Ubytováni jsme byli v jedné z budov komplexu Vile Park. To, co se mi na tomto hotelu kromě pěkné zeleně líbilo, byl i napůl zřícený malý kostel. Byla to výrazná dominanta vedne i v noci, kdy byl pěkně osvětlený.

 

Slovinsko - Postojnska jama, krása pod povrchem

Další den dovolené začal už slunečným počasím. Pro objevování dalších krás Slovinska to ale nebylo podstatné, protože naše výprava směřovala ke vchodu do jeskyně Postojnska jama.

Už hodně dlouho jsem žádnou jeskyni nenavštívil. Matně si pamatuji na jeden výlet, kdy jsme v jednom dni navštívili Koněpruské jeskyně a Karlštejn. Bylo mi pět a jen co jsme vystoupili z vlaku,  dostal jsem od včely, kterou jsem se pokusil chytit, první žihadlo ve svém tehdy ještě krátkém životě.

Teď jsem si ty zážitky z podzemí mohl oživit. Domnívám se, že Postojnska jama, nádherná krasová jeskyně, patří k těm nejkrásnějším jeskyním na světě.

Už začátek prohlídky napověděl,  že půjde o nevšední zážitek. Nastoupili jsme do speciálního vláčku, protože trasy jeskyně jsou tak  dlouhé, že by trvalo dost dlouho, kdybychom celou trasu šli pěšky. 

Dalším důvodem k urychlení prohlídky bude jistě i velký zájem o prohlídku této jeskyně.

Na prohlídku jsme každý dostali i zvláštního průvodce. Digitálního průvodce, jehož podobu bych přirovnal k jakémusi mobilu. Na různých místech v jeskyni byly viditelně umístěny čísla. Na tomto ”průvodci” po zvolení stejného čísla začal mluvený komentář k příslušnému místu. Průvodce zájezdu při vstupu do jeskyně domluvil, že jsme dostali průvodce v češtině.

Jeskyně byla dobře osvětlená, smělo se fotit. Postupovalo se celkem rychlým tempem, protože na prohlídku jsme měli vyhrazený jen určitý čas. V jeskyni bylo mnoho krásných míst, které vytvořila řeka Pivka.  Stáří jeskyně je kolem milionu let. 

Je to zas jiná krása přírody, krása minerálů, vody a času. Jeskyně není bez života. Jejím nejvzácnějším obyvatelem je Proteus anguinus (latinsky), človeška ribica neboli lidská ryba slovinsky. A česky macarát jeskynní. 

Toto vzácné, originální stvoření jsme viděli ke konci prohlídky ve velkém akváriu. Byli tam nejméně tři. Nesměli se fotit, protože jsou velmi citliví na změny světla. Pro ty, kdo by chtěli vidět, jak vypadá.Po zadání jeho latinského jména do internetového vyhledávače najdete obrázky i několik videí.

To samé platí i o dnes krátce představené jeskyni. Pro ty, kdo by ji chtěli cestou do Slovinska navštívit, přidávám odkaz na stránky v češtině.

Postojenská jeskyně » Park Postojenské jeskyně - Vítejte na oficiálních stránkách (postojnska-jama.eu)

Slovinsko - první den

Někdy už nevím, o čem psát. Psát dokola pořád o kytkách už je trochu únavné. Tak pro změnu napíšu o naší poslední dovolené ve Slovinsku. Už nějaký rok jsem si prohlížel obrázky nejznámějšího slovinského jezera Bled. Čím déle jsem se na ně díval, tím větší byla chuť vidět to jezero ve skutečnosti. Na jaře jsem usoudil, že nastal ten správný čas a tak jsme zakoupili zájezd v plzeňské CK Intertrans  Krásy Slovinska s pobytem u moře.

Odjížděli jsme z deštivé Plzně ve 22.30. Déšť nepřestával, chvílemi i podstatně zesiloval. 

V autobuse neusnu, a i kdyby se mi to náhodou mělo podařit, měli jsme to “štěstí”, že za námi seděla nějaká paní, která neustále po všechny cesty a přejezdy autobusem úporně a vytrvale kašlala a chrchlala. Asi tak bych si představoval někoho v pozdním stádiu TBC. Aby její oblažování “akustickými vjemy”  nebylo málo, na zpáteční cestě si ona i její manžel po túrách sundavali boty, čímž nás oblažili i “libou vůní” svých nohou. Jsou lidé různí a kdo bude sedět při takových zájezdech za vámi, to bohužel neovlivníte. Na zpáteční cestě už chrchlalo víc lidí, možná z naztuzení, možná i díky baktériím, o které se ta dobrá žena podělila.

Když jsme dojeli do Slovinska, stále pršelo a z avizovaných krás toho moc vidět nebylo. Prvním zastavením byla soutěska Vintgar. To se déšť naštěstí trochu zmírnil. Soutěska je 1600 m dlouhá a na některých místech dosahuje hloubky 250m. Soutěsku během doby vytvořila řeka Radovana.

Na programu by za dobrého počasí byl i výjezd lanovkou na Vogel, odkud měly být krásné výhledy na Bohinjské jezero a Triglav. V mracích a v dešti by toho moc vidět nebylo a tak jsme se alespoň chvíli zdrželi u Bohinjského jezera. Toto ledovcové jezero je největším jezerem Slovinska. Tedy tak úplně ledové není. Teplota vody v létě dosahuje až 22 stupňů Celsia. Na rozdíl od jezera Bled se v něm může koupat všude. Jezero obklopují Julské Alpy.

Po chvilce u jezera jsme se autobusem vydaly dál k vodopádu Savica. Sotva jsme u pokladny jako skupina zakoupili vstupenky, déšť se proměnil v silný liják. U vodopádu se nedalo ani moc fotit, pršelo i vodorovně a voda z vodopádu stříkala až k místu, ze kterého jsme se na něj dívali.

Do autobusu jsem dorazil s úplně promočenými kalhotami a botami. Vršek zachránila nepromokavá bunda a snad i trochu deštník.  Byli jsme rádi, když jsme se před deštěm mohli schovat v autobuse. Ještě raději jsme byli, když jsme dojeli k hotelu Jama, kde jsme se mohli začít sušit. Pan průvodce dojednal, že nám na pokojích v koupelnách zapli topení.

V hotelu nás potom čekala moc dobrá večeře, která byla tak trochu útěchou, že první den to s krásami Slovinska až tak moc nevyšlo.

Abych přece jen nezapomněl na nějakou rostlinu, tak přidám kapradí ze soutěsky Vintgar a brambořík od Bohinjského jezera.