neděle 9. března 2025

Žijí blízko nás

Před nějakým časem, asi začátkem února jsme si koupili brambory. Bylo to větší balení, ale jak se ukázalo, nebyly moc dobré. Co s nimi….? Vzpomněl jsem si na ceduli u jednoho plzeňského rybníka, na které se psalo, že krmení labutí pečivem jim neprospívá. A pokud někdo chce labutě nakrmit, tak vhodné jsou vařené brambory.


Kousek od místa, kde bydlíme je most přes řeku Berounku. Toto místo a jeho okolí je už dlouhodobě osídleno párem labutí, neurčitým větším množstvím kachen, nutriemi a husou. Husy byly dvě. Jedna husa domácí, která zřejmě ulétla z nějakého chovu a ta druhá vypadala spíš jako nějaká husa divoká. Ale třeba se pletu.



Ty husy tu byly už  možná nějakých deset, dvanáct let. Vždy u sebe, stabilní pár. Bohužel v loňském roce ta “divoká” zmizela. Možná uhynula, protože už na to měla věk, možná ji někdo chytil a snědl. Od té doby je tu husa sama. Chvíli plavala s labutěmi, častěji s kachnami. 




Ty labutě jsem už viděl sedět na hnízdě, ale nikdy žádné mladé nevyvedly. Možná jim nějací “ochránci přírody” snůšku zničili, aby se nepřemnožily. Zrovna tak odchytávají nutrie, které jsou zařazené mezi invazivní druh. Tedy znám jiný, mnohem invazivnější druh….



V zimě je všechno osazenstvo tohoto kousku řeky a břehů často krmeno. Většinou jim něco do zobáků a čumáčků přinesou rodiče s malými dětmi, pro které je setkání se zvířaty takto nablízko jistě zážitkem. Potom chodí pravidelně krmit jeden starší pán. Ten kromě toho, že myslí na zdejší obyvatele, myslí i na čistotu zdejšího prostředí. Už víckrát jsem ho viděl, jak do pytle sbírá odhozené plastové obaly, plechovky od piva a dalších nápojů. Sám pro sebe ho nazývám dobrým člověkem. Plasty, obaly, ani plechovky, bych nikdy v přírodě neodhazoval, ale ani bych po někom neuklízel.



Vrátím se k těm bramborám. Zbylé z oběda jsme těm zvířecím sousedům odnesly hned. Další jsme už uvařili přímo pro ně a ještě s nějakými mrkvemi a zeleninou jim odnesli. Byl to hezký pocit, když nás kachny a nutrie přímo obklopili a  čekali, co dostanou. Labutě otevíraly zobáky a nechaly se krmit. Jedno z těch krmení Martin zdokumentoval. Akorát ta husa na fotkách není. Asi už se nacpala při dřívějším krmení.





neděle 2. března 2025

Pár obrázků z podvečerních procházek

Začal březen a tak mě napadlo, že bych mohl “poslat do světa” další příspěvek. Jaro se blíží, kvetou sněženky, v týdnu jsem letos poprvé slyšel zpívat skřivana.

Jak už to u mě začátkem roku bývá, začínám na internetu sledovat nabídky kytek. Protože v bytě už je plně obsazeno, zaměřil jsem se ještě na kytky, které bych mohl mít na lodžii.


Už před nějakými dvěma roky mě v jedné nabídce zaujala trpasličí bergénie Flirt. V loňském roce jsem na ni pozapomněl a v letošním roce ji opět v nabídce www.lumigree.cz našel. Kromě Flirtu jsem tam objevil ještě dvě zajímavé bergénie. Dragonfly Sakura, která by měla být nízká a jejíž květy by měly připomínat květy sakur. A bergénii Vintage Rose, která by měla být už poněkud větší, ale její květy na fotkách mě přesvědčily, že by také bylo dobré ji objednat.



Toto úterý odpoledne jsem je objednal a tento čtvrtek ráno mi byly doručeny. A  to Lumigreen

sídlí na Slovensku. Přišly v pořádku, dokonale zabalené. Práce profesionálů.



Hned jsem je zasadil, ty dvě malé do truhlíku, tu větší do rozměrnějšího květináče. Obrázky budou, až povyrostou a rozkvetou. Kdo je chce vidět hned, ať se podívá na stránky Lumigreenu.



Proč právě bergénie? Měly by být nenáročné a odolávat i větším mrazům. Ty v posledních letech stejně většinou nejsou. Jsou to jedny z rostlin, kterých jsem si už léta všímal. Možná před dvaceti lety blízko místa, kde bydlíme, pod lesem, postavili takový atypický dům. Kromě příjemného černobílého psa, který neštěká, když jde někdo kolem je před domem vysazen trs nějaké menší bergénie, která každoročně pěkně a celkem dlouho kvete. To byla jedna z inspirací.



Potom mám s bergéniemi ještě jednu “příhodu”. Ta už je také pěkných pár let stará. Šli jsme na procházku za město, na místo, kam většinou nechodíme. Od té doby jsem tam nebyl. Na jednom místě byl vyhozený plastový pytel. Roztržený. Když jsem se podíval, co je v něm za poklady, uviděl jsem bergénie. No, nedalo mi to. Vysypal jsem je. Pomocí klacku jsem jim v zemi vyhrabal místa, do kterých jsem postupně všechny zasadil. Když potom za pár dnů pršelo, vzpomněl jsem si na ně, že budou zalité. Snad alespoň některá přežila. 



Nejsou to jediné kytky, které by mi v letošním roce měly na lodžii rozšířit zelené osazenstvo. Ale o té druhé rostlině až někdy jindy.



Dnes k našim večerním procházkám. Tedy v době, ze které jsou Martinovo fotky, to byly spíš ještě odpolední procházky. Jsou z konce prosince a začátku ledna, kdy se brzy stmívalo. Slunce už zapadalo, nebo už zapadlo, na obloze se objevila první hvězda. Taková hezká, klidná atmosféra.



Chtěl jsem je s nějakým komentářem představit už dříve. Ale možná to také znáte. V lednu a v únoru se mi do ničeho nechce, snad jen do toho chození a zalévání. Snad to v březnu bude lepší.