neděle 29. června 2025

Božskokvět (a ještě jeden další květ)

Dnes to bude o rostlině, která má trochu zvláštní název - božskokvět. Je na vkusu každého z nás, jaký květ označíme jako “božský”. V každém případě bude pravděpodobné, že květ s takovým názvem bude patřit mezi ty pěkné, které dokáží zaujmout. 


Mě zaujal před lety, když jsem chodil ráno do práce kolem zahrady, kde každé jaro rozkvetl. Tenkrát jsem nevěděl, jak se jmenuje. S příchodem internetu a mým prohlížením různých nabídek rostlin, pokojových i zahradních jsem na něj a na jeho název dříve či později narazit musel.


Letos na jaře jsem objednával několik rostlin na Gardenseedsmarketu. Tento internetový obchod sídlí v Polsku, ale jeho stránky jsou i v češtině, platba korunami. Božskokvět, tedy jeho hlízy tam také měli, za dobrou cenu, 66 Kč. Tak jsem sestře na zahradu také jeden objednal. 


Když zásilka přišla a vybaloval jsem hlízy rostlin z jejich obalů, s názvem této rostliny přišel miniaturní pytlíček s trochou rašeliny. Nevěřícně jsem na něj koukal, potom jsem z něj rašelinu vysypal a zjistil, že je v něm miniaturní hlíza. Velikosti hrachového zrna.


Tak tohle přece nemohu sestře dát, pomyslel jsem si.Ale pro zkoušku jsem hlízu dal do malého květináče. Kupodivu za několik málo dnů začaly růst listy. K ještě většímu překvapení po nějakém týdnu začalo vyrůstat květenství, které i přes své zmenšené rozměry vykvetlo. Martin udělal pár fotek. Celá rostlina byla zmenšeninou toho, co by měla být za pár let. K barvě květů. Jsou bílé, růžové, tmavě červené, nějaké odstíny mezi těmito barvami.


A AI tohle povídání doplnila o pár faktů:         

Božskokvět (Dodecatheon)

Božskokvět je rod krásných vytrvalých bylin patřících do čeledi prvosenkovitých (Primulaceae). Jsou ceněny pro své převislé, často výrazně zbarvené květy, které připomínají malé cyklámeny nebo převislé zvonky.

Kde se božskokvět nachází?

Božskokvěty jsou původem ze Severní Ameriky, kde se přirozeně vyskytují v široké škále habitatů, od prérií, horských luk, přes lesní okraje až po skalnaté oblasti. Jejich areál rozšíření sahá od Kanady přes Spojené státy americké až po Mexiko. Různé druhy jsou adaptovány na specifické klimatické podmínky a nadmořské výšky.

Nároky na pěstování

Pěstování božskokvětu není příliš náročné, pokud jsou splněny jeho základní požadavky:

  • Stanoviště: Preferují polostín až stín, zejména v teplejších oblastech. Ranní slunce nebo rozptýlené světlo je ideální. Přímé odpolední slunce, zvláště v horkých letních měsících, může rostlinu poškodit.
  • Půda: Vyžadují humózní, dobře propustnou půdu, která je neustále mírně vlhká. Půda by měla být bohatá na organickou hmotu. Jíl nebo těžké, udusané půdy jsou nevhodné. pH půdy by mělo být neutrální až mírně kyselé.
  • Zálivka: Během vegetace (jaro a začátek léta) potřebují pravidelnou a dostatečnou zálivku, aby půda nevyschla. Jakmile listy po odkvětu začnou žloutnout a rostlina se zatahuje do podzemních hlíz (často v pozdním létě), potřeba zálivky klesá. V období dormance (klidu) by měla být půda spíše sušší, aby nedošlo k hnilobě hlíz.
  • Hnojení: Během aktivního růstu můžete přihnojit vyváženým tekutým hnojivem nebo kompostem. Není to však nezbytně nutné, pokud je půda bohatá.
  • Mrazuvzdornost: Většina druhů je plně mrazuvzdorná v našich podmínkách (zóna 4-8), jelikož přirozeně pocházejí z oblastí s chladnými zimami. Problémem spíše bývá přemokření v zimě.
  • Množení: Množí se semeny (někdy vyžadují stratifikaci) nebo dělením trsů po odkvětu, když rostliny zatahují, nebo na jaře před rašením.

Kolik je kultivarů?

Rod Dodecatheon zahrnuje přibližně 15-20 uznávaných druhů, a v rámci těchto druhů existuje celá řada lokálních variet a forem. Co se týče konkrétních kultivarů (šlechtěných odrůd), ty nejsou tak hojně rozšířené jako u jiných oblíbených zahradních rostlin. Většinou se v zahradnictvích setkáte spíše s botanickými druhy nebo jejich poddruhy, které mají zajímavé barevné varianty květů nebo listů.

Mezi nejznámější druhy pěstované v zahradách patří například:

  • Dodecatheon meadia (Meadův božskokvět): Jeden z nejběžnějších a nejpopulárnějších druhů, často s purpurovými, růžovými nebo bílými květy.
  • Dodecatheon pulchellum (Půvabný božskokvět): Často s jasně růžovými až purpurovými květy.
  • Dodecatheon hendersonii (Hendersonův božskokvět): S charakteristickými tmavě fialovými květy a často s bronzovými listy.

Méně často se setkáte s pojmem "kultivar" ve smyslu specificky pojmenované šlechtěné odrůdy u božskokvětů, ale spíše s výběrovými formami daného druhu, které jsou pěstovány pro určitou barvu nebo velikost květu.



Před týdnem rozkvetl první z letošních netřesků. Jak už jsem několikrát zmínil, kvetení netřesků je koncem života růžice netřesku, stejně jako to bývá u agaví. Ve většině případů před rozkvětem vypustí netřesk pár odnoží. V tomto konkrétním případě bylo kolem největší růžice, která vykvetla větší množství potomků. Květy netřesků by za “božskokvět” asi moc lidí neoznačilo. Pro mě, jako velkého příznivce těchto rostlin jsou pěkné dost.






sobota 21. června 2025

Zalakaros

Časy se mění a my se měníme s nimi. Pamatuji se na moji první cestu k moři do bývalé Jugoslávie, na ostrov Hvar. Autobusem s Čedokem. Jelo se přes Maďarsko a když jsem se díval na tu krajinu - rovinu, připadala mně nezajímavá, nudná. Pamatuji si i na to, jak jsem si tehdy říkal, tak do Maďarska na dovolenou nikdy.




No a před pár dny jsme v Maďarsku byli už po čtvrté. Po první návštěvě v Hévízu už potřetí v Zalakarosi. A jak jsem se na tu jeho opětovnou návštěvu těšil. Přesně nedovedu zdůvodnit, proč jsem měl chuť se vracet právě sem. Hévíz je zřejmě objektivně hezčí. Z Hévízu se dá dojít až k Balatonu, nebo autobusem dojet na hrad Sumeg. Zaplavat si v jeho termálním jezeru byl zážitek. Konečně, o tom jsem před pár lety na tomto blogu psal.




Zalakaros je malý. Klidný. Všechno je tam blízko. Klidně to přiznám, do maďarských lázní se jezdí nejen kvůli výborné léčivé vodě, ale i kvůli výbornému jídlu. Pro mě je to trochu paradox. Během roku držím přerušovaný půst, jím přiměřeně, většinu dnů končím s jídlem ve tři odpoledne. 





V Zalakarosi, v hotelu Park Inn máme stravování All inclusive a já si ho užívám. S tím množstvím jídla, co tam sním za týden bych doma vystačil měsíc. Snídaně, dopolední svačina, oběd, odpolední svačina, večeře. Na většině návštěvníků hotelu je na první pohled vidět, jak kladný vztah k jídlu mají, se svými sedmdesáti kily na metr osmdesát dva jsem tu spíš výjimkou, ale nejsem jediný. 



Hotel Park Inn má i další podstatnou výhodu. Prosklenou chodbou je spojen přímo s areálem lázní, vyfasujete pásek, který přikládáte na turniket a můžete z hotelu do lázní a zpět chodit kolikrát denně chcete, po celou dobu pobytu v hotelu.




V Zalakarosi jsme byli dvakrát s CK Hungariatour. V loňském roce, kdy jsme měli Zalakaros také objednaný, byl pro malý počet zájemců z Plzně odjezd z našeho města zrušen. Z Prahy se odjíždělo brzy, ani vlakem, nebo autobusem bychom tam včas nedorazili. 



Naštěstí jsme objevili plzeňskou cestovní kancelář Menika. U které jsou odjezdy z Plzně  samozřejmostí. S touto cestovní kanceláří a s profesionálním přístupem a ochotou její majitelky jsme byli naprosto spokojeni. 




Tak už víte, že se do maďarských lázní jezdí kvůli léčivé termální vodě, kvůli výtečnému jídlu. A proč mám tak rád Zalakaros?  Vyhovuje mi to komorní prostředí. Krásný park - arboretum s mohutnými stromy. Platany, ambroně, ginga. Japonské javory, cedry. Pro ukázku přikládám i kůru z jednoho platanu, klidně by mohla posloužit jako obraz moderního umění.





Nádherné stromy i v lázeňském areálu. Pár metrů od lázní je i jakési jezírko, do kterého také vytéká část termální vody. S lekníny, kachnami, žábami, malými rybkami a jednou bílou volavkou.




Na hlavní třídě a vlastně i v přilehlých ulicích je hodně ozdobných rostlin. V zahradách rozkvetlé keře granátovníků, fíkovníky s plody. V jedné zahradě i pěkný exemplář araukárie andské.  




Kousek od Zalakarose, kam se dá dojet i vláčkem pro turisty je pěkná rozhledna s výhledem na Zalakaros a krajinu kolem něj. Za ní je pěkný, hustý les s naučnou stezkou. Právě v něm jsem uviděl tu dvojici roháčů z minulého příspěvku.






To vše dohromady působí jako ingredience pro pocit výjimečných dní plných slunce, pohody a odpočinku. Také je to předpokladem, že se do Maďarska budeme rádi vracet.    




   


neděle 15. června 2025

Setkání s roháčem obecným

Když jsem byl malý kluk, fascinoval mě daleko víc svět zvířat, než svět rostlin. Jednou z prvních knih, které jsem si ještě v předškolním věku vyprosil, byla malá encyklopedie brouků, plná hezkých barevných kreseb brouků. Knihu jsem nosil na všechny procházky do přírody, na které jsme s rodiči chodili. Lovil jsem brouky a vyhledával je v té knize, snad jsem si jich i část v té době pamatoval.


Mezi brouky, vyobrazenými v té encyklopedii jsem měl své favority. Dvěmi největšími byli roháč obecný a nosorožík kapucínek. S nosorožíkem jsem se setkal jako se zjevením na blízké ulici, na chodníku v blízkosti lipových stromů. Nevím, zda to byl jedinec, který se do Plzně náhodou zatoulal, nebo zda je možné, že tyto brouky mohou chovat i nějací chovatelé, milovníci zajímavých brouků. Možná někomu takovému jeden sameček utekl. Vzal jsem si ho na chvíli do ruky, poté jsem ho “vysadil” na větev lípy. Neměl jsem fotoaparát, takže první a zřejmě i poslední setkání jsem nezachytil. U nás je nosorožík kapucínek ohroženým druhem. 


Druhým vysněným broukem, byl roháč obecný, který je také na seznamu ohrožených druhů. Na toho už jsem dávno zapomněl a byl jsem přesvědčený, že s tímhle unikátem mezi brouky na živo nepotkám. Jak vidět, stávají se i věci, se kterými už nepočítáte. Nepotkal jsem jsem ho v českém lese, ale na dovolené v Maďarsku, v Zalakarosi.


Zalakaros bude na řadě příští týden, dnes to bude o setkání s roháčem. S tímto impozantním broukem jsme se potkali hned  dvakrát. Poprvé jsme se s ním potkali v lese. Já se dívám po stromech, po kytkách, Martin zpozoroval na zemi divného převalujícího se brouka. Při pořádném prohlédnutí bylo vidět, že brouci jsou dva. 


Narazili jsme na právě probíhající “milostnou předehru”. Těchto brouků. Pan roháč svým “parožím” přidržoval paní roháčovou, která se snažila uniknout. Váleli se na cestě, moc láskyplně to nevypadalo. No, tito brouci asi moc něžní nebudou. 


Když jsme se vraceli zpět, na tuto dvojici jsme opět narazili. To už roháč dosáhl svého a spatřili jsme je při aktu samotném.


Ještě větším překvapením byl další roháč, tentokrát samotný. Ma místě zcela neočekávaném, na chodníku, přímo u hradby lázní. Opět bych ho minul, naštěstí Martin ho uviděl. Tak jsme ho dali alespoň kousek dál, do zeleně. Tenhle brouk byl větší a jeho ozdoba výraznější. 


Když jsme u těch zvířat, přidám ještě jednu příhodu, které jsme byli svědkem před pár dny. Nad polem často vidíme poštolku, jak “stojí” ve vzduchu, třepotá křídly a potom se střemhlav spouští dolů na zem, pro myš. Většinou bez úspěchu. Tentokrát byla úspěšná a vzlétla nahoru s myší v zobáku. Jenže najednou se přihnala druhá poštolka a napadla ji. Skončily na zemi, kde se odehrál krátký zápas. Po chvíli obě vzlétly, jedna si odnášela myš. Která to byla, nevím. Ale docela jsem byl zklamaný, že mezi poštolkami jsou také zloději.

Na závěr přidám ještě fotku mloka, kterého jsme před jsme před pár týdny potkali. Zastoupil jsem mu cestu a on mě klidně vylezl na botu. Na černém těle žlutá kresba, varování: Nesahej na mě, jsem jedovatý.