Ve středu ráno jsem byl nakoupit v Penny. Penny je jedním z obchodů, kde se kromě jiného dají koupit hodně levně rostliny. Každý čtvrtek jsou v nabídce nové. V tom nejbližším Penny, kam chodím, jsou na prodej už ve středu, blízko vstupu do obchodu. Tento týden se mimo jiné v nabídce objevily i kaktusy.
Když už jsem zaplatil a z obchodu odcházel, všiml jsem si těch kaktusů. O tom, že by měly být v nabídce jsem věděl, ale úplně na to zapomněl. Hned mi padl do oka echinopsis subdenudata. Ten už mám od loňského roku od jednoho kaktusáře. Už nevím, jestli to byly odnože, nebo semenáčky. Stály 25 Kč, a poslal na místo jednoho dva. Dobře rostou, jsou pěkné, ale ten na který jsem se teď díval se mi zdál takový jiný, hezčí.
Při cestě domů jsem na něj nemohl přestat myslet a hned po snídani pro něj vyrazil. Jenže na místě jsem zjistil, že není jen jedno plato kaktusů, ale dvě a v tom druhém je další echinopsis. Oba jsem měl v ruce a pozoroval, že se od sebe trochu odlišují. Tak jsem si střídavě bral jeden, potom druhý….Až jsem se naštval sám na sebe, oba vrátil na jejich místo. Když už jsem byl v tom obchodu, ještě jsem nakoupil nějaké potraviny a šel domů. Dopoledne chodím na delší procházku do přírody a celé ty tři hodiny jsem ty kaktusy nemohl pustit z hlavy. Došel jsem k závěru, že krásné jsou oba a že bez nich nemohu být. Dorazil jsem domů a rychle šel znovu do Penny, aby mně tam náhodou oba, nebo jednoho z nich někdo nekoupil. O kaktusy zatím nebyl zájem, což je docela škoda. Byly po padesátikoruně. Popadl jsem oba kaktusy a šel rovnou k pokladně. S pocitem “štěstí”, že je mám. Jak málo někdy stačí bláznům k radosti. Martin je vyfotil i s těmi skleněnými obaly, ve kterých se za tu symbolickou cenu prodávaly. Přiznám se, že jsem ještě pokukoval po modrém kaktusu ( Pilosocereus azureus ), ale při představě, jaké výšky může dorůst jsem kupodivu odolal. Teď už jsou oba kaktusy přesazené do většího a mohou si s ostatními užíval druhou polovinu léta na lodžii.
Tam už od minulého týdne kvetou dva kaktusy. Oba od pana kaktusáře Stuchlíka. První rozkvetlo gymnocalycium mihanovichii var, friedrichii. To je známé především jako bezchlorofylové, červené, nebo žluté, vždy naroubovalé na zelenou podnož, bez které by nepřežilo. Ty, které právě kvetly chlorofyl mají a mohou růst na svých kořenech. Ale jak vidíte na fotkách, teto kaktus úplně zelený také není.Mně se nepodařil plně rozkvetlý květ (nebo spíš jak nejvíc se květ otevřel) zaostřit, ale Martinovi ano, takže si ho můžete prohlédnout na jeho snímcích.
Druhým růžově kvetoucím gymnokalyciem je gymnocalycium damsii.
