Zalakaros

Časy se mění a my se měníme s nimi. Pamatuji se na moji první cestu k moři do bývalé Jugoslávie, na ostrov Hvar. Autobusem s Čedokem. Jelo se přes Maďarsko a když jsem se díval na tu krajinu - rovinu, připadala mně nezajímavá, nudná. Pamatuji si i na to, jak jsem si tehdy říkal, tak do Maďarska na dovolenou nikdy.

No a před pár dny jsme v Maďarsku byli už po čtvrté. Po první návštěvě v Hévízu už potřetí v Zalakarosi. A jak jsem se na tu jeho opětovnou návštěvu těšil. Přesně nedovedu zdůvodnit, proč jsem měl chuť se vracet právě sem. Hévíz je zřejmě objektivně hezčí. Z Hévízu se dá dojít až k Balatonu, nebo autobusem dojet na hrad Sumeg. Zaplavat si v jeho termálním jezeru byl zážitek. Konečně, o tom jsem před pár lety na tomto blogu psal.

Zalakaros je malý. Klidný. Všechno je tam blízko. Klidně to přiznám, do maďarských lázní se jezdí nejen kvůli výborné léčivé vodě, ale i kvůli výbornému jídlu. Pro mě je to trochu paradox. Během roku držím přerušovaný půst, jím přiměřeně, většinu dnů končím s jídlem ve tři odpoledne. 

V Zalakarosi, v hotelu Park Inn máme stravování All inclusive a já si ho užívám. S tím množstvím jídla, co tam sním za týden bych doma vystačil měsíc. Snídaně, dopolední svačina, oběd, odpolední svačina, večeře. Na většině návštěvníků hotelu je na první pohled vidět, jak kladný vztah k jídlu mají, se svými sedmdesáti kily na metr osmdesát dva jsem tu spíš výjimkou, ale nejsem jediný. 

Hotel Park Inn má i další podstatnou výhodu. Prosklenou chodbou je spojen přímo s areálem lázní, vyfasujete pásek, který přikládáte na turniket a můžete z hotelu do lázní a zpět chodit kolikrát denně chcete, po celou dobu pobytu v hotelu.

V Zalakarosi jsme byli dvakrát s CK Hungariatour. V loňském roce, kdy jsme měli Zalakaros také objednaný, byl pro malý počet zájemců z Plzně odjezd z našeho města zrušen. Z Prahy se odjíždělo brzy, ani vlakem, nebo autobusem bychom tam včas nedorazili. 

Naštěstí jsme objevili plzeňskou cestovní kancelář Menika. U které jsou odjezdy z Plzně  samozřejmostí. S touto cestovní kanceláří a s profesionálním přístupem a ochotou její majitelky jsme byli naprosto spokojeni. 

Tak už víte, že se do maďarských lázní jezdí kvůli léčivé termální vodě, kvůli výtečnému jídlu. A proč mám tak rád Zalakaros?  Vyhovuje mi to komorní prostředí. Krásný park - arboretum s mohutnými stromy. Platany, ambroně, ginga. Japonské javory, cedry. Pro ukázku přikládám i kůru z jednoho platanu, klidně by mohla posloužit jako obraz moderního umění.

Nádherné stromy i v lázeňském areálu. Pár metrů od lázní je i jakési jezírko, do kterého také vytéká část termální vody. S lekníny, kachnami, žábami, malými rybkami a jednou bílou volavkou.

Na hlavní třídě a vlastně i v přilehlých ulicích je hodně ozdobných rostlin. V zahradách rozkvetlé keře granátovníků, fíkovníky s plody. V jedné zahradě i pěkný exemplář araukárie andské.  

Kousek od Zalakarose, kam se dá dojet i vláčkem pro turisty je pěkná rozhledna s výhledem na Zalakaros a krajinu kolem něj. Za ní je pěkný, hustý les s naučnou stezkou. Právě v něm jsem uviděl tu dvojici roháčů z minulého příspěvku.

To vše dohromady působí jako ingredience pro pocit výjimečných dní plných slunce, pohody a odpočinku. Také je to předpokladem, že se do Maďarska budeme rádi vracet.