čtvrtek 13. října 2022

Dolomity - splněný sen

Po více než roce zkouším, jestli ještě dokážu něco nového napsat. Za tu dobu, přes všechna varování zbylého rozumu přibylo hodně nových kytek. Ač v penzi,  připadám si jako zahradník na půl úvazku. Tedy nerad bych se přecenil, profesionál by to zvládl lépe.





Každý den se snažím nachodit svých 15.000 kroků a víc v přírodě. Také každý den až na malé výjimky pravidelně cvičím a po přečtení knihy Cirkadiánní kód se snažím žít podle jejích zásad.

Cirkadiánní kód - Satchin Panda | Databáze knih (databazeknih.cz)

Jednou z těch zásad je přerušovaný půst. Ve všední den jím od sedmi do tří, o víkendu do čtyř. Jiné je to na dovolených, tam se cpu i večer, takže z Maďarska jsem se vrátil o dvě kila těžší. Dovolené byly za poslední rok jen dvě, jedna na týden, druhá jen čtyřdenní, tak ty své zásady o to, jak se pokusit žít zdravěji neporušuji tak často.




Právě o té čtyřdenní dovolené bych chtěl dnes napsat. Jak už z názvu vidíte, jedná se o návštěvu Dolomit. Když jsem začátkem roku začal uvažovat, kam na dovolenou, byly Dolomity na prvním místě. Vlastně to bylo takové poslední velké cestovatelské přání. Už před mnoha lety jsem je obdivoval na fotkách kalendářů hor, které jsem si často kupoval. Ty krásné bílé, nebo téměř bílé skály. Celkem dostupná vzdálenost.

Při zadávání zájezdů do Dolomit jsem narazil na brněnskou cestovní kancelář Alpina. Jejíž zájezd byl v dobrém termínu na začátku září a hlavně jedno nástupní místo bylo i v našem městě - Plzni.

Už od začátku roku jsme tedy každý den hodně chodili, těch 15.000 kroků, to bylo minimum. Chtěli jsme být na ty vysokohorské túry v co nejlepší kondici. Jenže člověk míní a ono to potom může být úplně jinak. V polovině srpna jsme chytli covid. A i když ten průběh nebyl nijak závažný, spíš naopak, dostavila se velká únava.

Poslední srpnový den v půl desáté večer jsme nasedli do autobusu. Příští den ráno před sedmou hodinou po devíti hodinách v autobuse, kde jsme vlastně celou noc nespali jsme byli na místě naší první trasy.

Začalo se strmým stoupáním do kopce a to takovým tempem, že jsme za chvíli byli poslední a ostatní nám mizeli v dálce. Tak jsme se rozhodli jít svým tempem, ne na výkon, ale tak, abychom si co nejvíce užili krás zdejších hor, majestátných skal i nádherné horské přírody.




Druhý den jsme šli se skupinou, jakž takž jsme stačili ale bylo to docela náročné. Velkou část účastníků zájezdu představovali mladí a o dost mladší lidé, typičtí vytrénovaní sportovci. Asi dva pány bych odhadl na své vrstevníky, ale když jsem se s jedním dal do řeči, dozvěděl jsem se, že v mládí závodně plaval a je horolezcem...Pochopil jsem, že my, ač chodíme dost, ale většinou po rovině, na vysokohorské túry zcela připraveni nejsme. A k tomu ta pocovidová únava.   

Další den jsme opět sólo místo náročného výstupu zvolili odpočinkovou variantu. Vyjeli jsme lanovkou se dvěma přestupními místy na vrchol Marmolády. Výhled po okolí byl úžasný, fotky dost napoví, ale atmosféra toho místa, jako i těch ostatních je nepřenosná.

Poslední den jsme zakončili společným výletem s ostatními. A byl jsem z něj tak unavený, že jsem dokonce i většinu noci v autobuse cestou domů prospal.




Pokud by měl někdo z těch, co si tento příspěvek přečte chuť pokochat se krásou Dolomit na vlastní oči, tak ať raději nečeká na penzijní věk, kdy přece jen sil už není tolik co dřív.

Příště, tedy doufám,  že to bude za kratší dobu než byla poslední přestávka mezi články,  třeba zas o nějaké kytce. 

Odkaz na další fotky:

1. den - https://photos.app.goo.gl/TN5AEmH8jVvfLpgc6
2. den - https://photos.app.goo.gl/e5kW9jhpSMS9ZJvn8 
3. den - https://photos.app.goo.gl/jC6uax3HJ9KzdoeM8 
4. den - https://photos.app.goo.gl/yFJPewLHG3kFryH49 

Žádné komentáře: