Když jsem byl malý kluk, fascinoval mě daleko víc svět zvířat, než svět rostlin. Jednou z prvních knih, které jsem si ještě v předškolním věku vyprosil, byla malá encyklopedie brouků, plná hezkých barevných kreseb brouků. Knihu jsem nosil na všechny procházky do přírody, na které jsme s rodiči chodili. Lovil jsem brouky a vyhledával je v té knize, snad jsem si jich i část v té době pamatoval.
Mezi brouky, vyobrazenými v té encyklopedii jsem měl své favority. Dvěmi největšími byli roháč obecný a nosorožík kapucínek. S nosorožíkem jsem se setkal jako se zjevením na blízké ulici, na chodníku v blízkosti lipových stromů. Nevím, zda to byl jedinec, který se do Plzně náhodou zatoulal, nebo zda je možné, že tyto brouky mohou chovat i nějací chovatelé, milovníci zajímavých brouků. Možná někomu takovému jeden sameček utekl. Vzal jsem si ho na chvíli do ruky, poté jsem ho “vysadil” na větev lípy. Neměl jsem fotoaparát, takže první a zřejmě i poslední setkání jsem nezachytil. U nás je nosorožík kapucínek ohroženým druhem.
Druhým vysněným broukem, byl roháč obecný, který je také na seznamu ohrožených druhů. Na toho už jsem dávno zapomněl a byl jsem přesvědčený, že s tímhle unikátem mezi brouky na živo nepotkám. Jak vidět, stávají se i věci, se kterými už nepočítáte. Nepotkal jsem jsem ho v českém lese, ale na dovolené v Maďarsku, v Zalakarosi.
Zalakaros bude na řadě příští týden, dnes to bude o setkání s roháčem. S tímto impozantním broukem jsme se potkali hned dvakrát. Poprvé jsme se s ním potkali v lese. Já se dívám po stromech, po kytkách, Martin zpozoroval na zemi divného převalujícího se brouka. Při pořádném prohlédnutí bylo vidět, že brouci jsou dva.
Narazili jsme na právě probíhající “milostnou předehru”. Těchto brouků. Pan roháč svým “parožím” přidržoval paní roháčovou, která se snažila uniknout. Váleli se na cestě, moc láskyplně to nevypadalo. No, tito brouci asi moc něžní nebudou.
Když jsme se vraceli zpět, na tuto dvojici jsme opět narazili. To už roháč dosáhl svého a spatřili jsme je při aktu samotném.
Ještě větším překvapením byl další roháč, tentokrát samotný. Ma místě zcela neočekávaném, na chodníku, přímo u hradby lázní. Opět bych ho minul, naštěstí Martin ho uviděl. Tak jsme ho dali alespoň kousek dál, do zeleně. Tenhle brouk byl větší a jeho ozdoba výraznější.
Když jsme u těch zvířat, přidám ještě jednu příhodu, které jsme byli svědkem před pár dny. Nad polem často vidíme poštolku, jak “stojí” ve vzduchu, třepotá křídly a potom se střemhlav spouští dolů na zem, pro myš. Většinou bez úspěchu. Tentokrát byla úspěšná a vzlétla nahoru s myší v zobáku. Jenže najednou se přihnala druhá poštolka a napadla ji. Skončily na zemi, kde se odehrál krátký zápas. Po chvíli obě vzlétly, jedna si odnášela myš. Která to byla, nevím. Ale docela jsem byl zklamaný, že mezi poštolkami jsou také zloději.
Na závěr přidám ještě fotku mloka, kterého jsme před jsme před pár týdny potkali. Zastoupil jsem mu cestu a on mě klidně vylezl na botu. Na černém těle žlutá kresba, varování: Nesahej na mě, jsem jedovatý.
Žádné komentáře:
Okomentovat