Vzpomínám si přesně na okamžik, kdy jsem hoyu curtisii dostal. Bylo to 16.8.2008, kdy jsem v Plzni na Slovanech nasedl do auta autorů Zelených listů Radky a Jirky. Jeli jsme do Sibřiny, za tilandsiemi a sukulenty do obchodu a sbírky Ing. Heřtuse. Pamatuji si, co jsem si tenkrát koupil. Dvě tilandsie ještě mám, dvě krásné havortie které jsem si tam také koupil se se mnou už dávno rozloučily. Ještě než jsme stačili vyjet z Plzně, Radka mně udělala radost dárkem, dvěma řízky voskovek. Mám je dodnes. Jedna z nich je právě hoya curtisii, kterou dnes na Martinových fotkách představím. I když si z té cesty hodně pamatuji, to datum jsem si našel na starém článku o této cestě.
Tenkrát jsem její jméno neznal a zprvu si myslel, že se jedná o nějakou dischidii. To kvůli jejím malým lístkům. Malým, ale velmi hezkým. Něco málo přes centimetr na délku, tak ten centimetr na šířku. To u těch větších listů. Stříbrné skvrny na tmavě zeleném, pěkně tvarovaném lístku. Řízky obou voskovek ve vodě dobře zakořenily a po přesazení do země začaly i pěkně růst.
O hoyu curtisii jsem před pár lety málem přišel. Byla na regálu pod jinými dvěma voskovkami, které rostly bujněji, zastínili ji a jednou jsem zjistil, že to má téměř za sebou. Na poslední chvíli jsem nařízkoval pár jakž takž živých větviček a pro jistotu je po zakořenění zasadil do dvou malých květináčů, kde jsou dodnes.
Rostly, ale dlouho nekvetly. Před pár lety se na jednom z nich objevila poupata. Nejméně tři květenství. Bylo to přibližně ve stejnou dobu, jako teď, koncem října, nebo začátkem listopadu. Tehdy bylo hodně zataženo, málo světla a ještě nerozvité květy opadaly.
Když jsem letos zjistil, že se na té druhé, která je hned u okna vyvíjí jedno květenství, s obavou i s nadějí jsem čekal, jak to dopadne. Minulý pátek konečně rozkvetla. Nevěděl jsem, jak dlouho květy vydrží a tak byla ten samý den vyfocena. Květ na delším stonku sice vysel dolů, ale květy byly obrácené dozadu. Tak je vidíte naaranžované na rostlině, tak, aby byly dobře vidět.
Večer byla cítit i jejich vůně. Slabá, ale moc příjemná. Květy byly pěkné tak tři, čtyři dny. Potom začaly žloutnout a jakoby se zavírat. Po týdnu jsou stále na rostlině, ale žádná paráda to už není. Ale jsem rád, že jsem se po těch letech alespoň tohoto jednoho květenství dočkal. I když hoya curtisii je hezká i bez květu. Díky svému relativně bujnému růstu. Její visící stonky často odnožují.
Několika informacemi o této voskovce mě doplní i AI:
Původ a přírodní stanoviště:
- Geografický původ: Hoya curtisii pochází z jihovýchodní Asie. Konkrétně roste v oblastech jako je Thajsko, Malajský poloostrov, Borneo a Filipíny.
- Podmínky v přírodě: Většina voskovek (rodu Hoya) roste epifyticky, což znamená, že žijí na jiných rostlinách (např. na kmenech nebo větvích stromů), ale neparazitují na nich. Získávají živiny ze vzduchu, dešťové vody a z rozkládající se organické hmoty.
- V přirozeném prostředí jsou tedy vystaveny teplým teplotám a často vyšší vzdušné vlhkosti, typické pro tropické a subtropické oblasti.
- Daří se jim na světlejších místech, ale obvykle s rozptýleným světlem (stín korun stromů), i když některé snášejí i přímé slunce.
- Rostou jako popínavé nebo převislé liány, které se přichytávají na opory.
Varianty:
- Hoya curtisii je sama o sobě relativně vzácnější a jedinečný druh, který se vyznačuje malými, rýčovitými lístky s nápadným stříbrným panašováním (skvrnami), kvůli kterému bývá někdy nazývána i Hoya Aloha.
- V komerčním pěstování a u sběratelů se obvykle setkáš s tímto standardním typem. Ohledně oficiálně popsaných, odlišných kultivarů (variant) není v dostupných zdrojích zmíněna široká škála, ale v rámci rodu Hoya existuje velké množství jiných druhů a kultivarů.
Hoya curtisii je oblíbená pro svůj kompaktní, převislý růst, ideální do závěsných květináčů, a pro své droboučké, voňavé květy s růžovým středem.
