sobota 1. srpna 2026

Aglaonema Bílá Osaka a aglaonema Crete

O těchto aglaonemách jsem psal před třemi roky. Obě jsem považoval za ty z choulostivějších aglaonem. To, že o nich píšu i po třech letech může být důkazem, že tomu tak nemusí být.

Bílou Osaku jsem koupil hlavně proto, že byla v květinářství, které už dnes neexistuje, ve slevě. Když jsem viděl, že na jejích bílých listech jsou zelené hlavně okraje a občas i nějaká zelená v jejím středu, považoval jsem ten nákup i s tou slevou za celkem velké riziko. Jak může žít rostlina s minimech chlorofylu? 

Může, jak je vidět. Po těchto aglaonemách jsem si koupil i další, které jsem za problematické nepovažoval. Ty se už ale rozloučily. Na Bílé Osace se ten nedostatek chlorofylu přece jen projevuje. Nové listy ji přirůstají velmi pomalu. To může být i výhoda, protože si stále udržuje přijatelnou velikost. Mám ji hodně blízko okna, aby toho světla měly její převážně bílé listy co nejvíc. 

Aglaonemu Crete mám od okna trochu dál. Ty její listy jsou přece jen víc zelenější. Také víc přirůstá. Její nejstarší výhony už jsou dost dlouhé, poléhají na okolních květináčích. Listy mají na svém konci a možná by byl čas zkusit je nařízkovat a nechat znovu zakořenit. Ale v květináči ze země vyrostlo několik nových rostlin, takže i v případě, že by řízky nezakořenily, o kytku nepřijdu. 

Tato aglaonema má hezké, lesklé zelené listy lemované růžovým okrajem a ta samá barva je i ve středu listů. Stejně zbarvené jsou i stonky listů. Květy obou zmíněných rostlin jsou bílé, drobné, uspořádané v palici obklopenou jednoduchým toulcem. Takové typické květenství pro čeleď áronovitých, do které aglaonemy patří.

I když na poslední fotce aglaonemy toto ještě nerozvinuté květenství vidíte, přidám ještě dva podstatně výraznější květy.

Na blízkém poli rozkvetly mezi směskou obilí slunečnice. Tyhle květy patří k létu a pro mě jsou i jedny z nejkrásnějších. A nejvíc pozitivně působících. Jeden květ jsem si přinesl domů. Martin vyfotil i její detail, který je také zajímavý.




To květy orchidejí jsou jiné. Exotické, záhadné, tajemné. Naše zygopetalum kvete pravidelně dvakrát do roka. Jednou v průběhu léta, podruhé kolem vánoc a začátku nového roku. Tak to je jedno z dvou aktuálních květenství. Květ se tak mačkal o okno, že byl hned po rozkvětu ustřižen. Ve vodě vydržel téměř tři týdny. Druhé, větší květenství se čtyřmi květy, které rozkvetlo ve stejnou dobu a zůstalo na rostlině je ještě stále pěkné. 

sobota 25. července 2026

Bursera fagaroides: Můj malý strom v bytě a jak na jeho pěstování

Mám moc rád stromy. Považuji je za to „nejvyšší patro“ rostlinného života – asi podobně jako je člověk vrcholem mezi savci. Rád se na ně dívám a vnímám jejich přítomnost v blízkém lese. Coby bezzemek se doma těším z jiných rostlin, z těch „nižších pater“, ale najde se jedna výjimka: Bursera fagaroides.


Koupil jsem si ji za stovku v roce 2012 jako roční semenáček od pěstitele Luboše Hojného (ten bursery prodává dodnes, i když většinou pro mezinárodní obchod v jiných cenových relacích – inu, všechno zdražilo, i když roční semenáčky této bursery má v e-shopu v akci téměř za stejnou cenu jako před lety).

🌱 Rare And Exclusive Succulents For Sale | HOJNY Succulents 

Poprvé jsem o ní  psal na blogu  28. července 2018. Podle tehdejších a současných fotek jde porovnat, jak se za těch osm let změnila. Na výšku je možná nižší než dříve, ale kmen jí pěkně ztloustl – a to je u bonsají přesně to, co chceme. Kdybychom burseře nezkracovali větve, vypadala by nejspíš jako nevzhledné koště. Takto připomíná malý a hezký stromek. Tedy od jara do podzimu, protože na podzim shodí všechny listy a tím se připraví na zimu.  V bytě ji lze udržovat v trvale přijatelných rozměrech. Ta má dnes na výšku něco kolem 40 cm a to ještě díky nově narostlé větvi.

Množení řízkováním a kvetení

Bursera se dá také řízkovat. Dokladem je má druhá, malá rostlina – dnes takový kmínek s dvěma krátkými větvemi, vpravo je téměř neviditelná. Vznikla z kousku uříznuté větve, který ve vodě zakořenil, a i když na to nevypadá, je jí už kolem deseti let. Protože se na jaře vždy spolehlivě zazelená, nechávám ji žít a čekám, zda z ní nakonec přece jen něco obstojného nevyroste.

Má “velká” bursera dosud dvakrát kvetla. Poprvé jsem si drobných květů všiml kolem roku 2016 nebo 2017 a byly z nich dokonce plody se semeny. Z jednoho z nich začala růst malá rostlinka, ale po pár týdnech se rozloučila. Druhého kvetení jsem si nevšiml, až nedávno jejích dvou plodů. Pokud uzrají, bude následovat další pokus o výsev.

Protože je rod Bursera velmi rozmanitý, obrátil jsem se na digitálního pomocníka, abych dal dohromady odpovědi na nejčastější otázky kolem řezu, vhodných druhů do bytu i pěstování ze semen.

🌿 Kdy a jak správně zkracovat větve?

Jednoznačně na jaře – ideálně těsně před tím, než se rostlina probudí a začne rašit, nebo na samém počátku rašení.

Proč na jaře? Přes zimu rostlina odpočívá a jakékoliv rány by se hojily špatně, což by mohlo vést ke hnilobě. Na jaře má v sobě spoustu síly, míza začíná proudit a rány se rychle zatáhnou. Navíc hned uvidíte, kde vyraší nové pupeny, a můžete lépe usměrnit tvar korunky.

Tip při řezu: Burserám po zaříznutí často vyteče trochu aromatické pryskyřice. Je to jejich přirozená obrana, která ránu sama dezinfikuje.

🌵 Zajímavosti o Bursera fagaroides

  • Parfém v listech i kůře: Stačí se listů jen lehce dotknout nebo je promnout v prstech a ucítíte výraznou, příjemnou citrusovo-kořeněnou vůni díky vysokému obsahu esenciálních olejů.
  • Odlupující se kůra: Jak kmen tloustne, vrchní papírovitá kůra se loupe v jemných plátcích do zlatavých či načervenalých odstínů. V přírodě tím rostlina brání tomu, aby na ní rostly parazitické mechy.
  • Příbuzná pravého kadidla a myrhy: Bursery patří do čeledi březulovitých (Burseraceae). Jsou to přímé příbuzné slavných stromů Boswellia (kadidlovník) a Commiphora (myrhovník). V podstatě tak máte doma na parapetu takové „americké kadidlo“.
  • Domovina: Pochází ze suchých oblastí Mexika a jižní Arizony, kde vytváří masivní tlusté kmeny (pachykauly), ve kterých si ukládá vodu na období sucha.

🪵 Další druhy burser vhodné do bytu

Pokud by vás chytila touha sbírku rozšířit, zde jsou nejlepší kandidáti pro bytové pěstování:

  • Bursera microphylla (Elephant Tree)

Má drobnější, velmi jemně zpeřené listy a tvoří ještě masivnější „sloní“ kmen. Listy intenzivně voní po kafru a citrusu. Roste pomalu, skvěle reaguje na tvarování a vyžaduje maximum světla.

  • Bursera simaruba

Známá jako Gumbo Limbo nebo „turistický strom“ (protože se kůra loupe do červena jako spálený turista). Roste bujněji, takže vyžaduje častější řez, ale je velmi odolná.

  • Bursera hindsiana

Má sametově chloupkaté lístky a tmavší, atraktivní kůru. Do bytu na slunné okno je ideální.

  • Bursera glabrifolia

Mimořádně pohledná bursera s tmavěji zelenými, elegantně vykrajovanými listy. V Mexiku je historicky ceněná jako zdroj posvátné pryskyřice kopál a její měkké dřevo se používá k vyřezávání tradičních barevných figurek Alebrijes. V bytě roste trochu bujněji než B. fagaroides, takže vyžaduje poctivé jarní zaštipování, odmění se však nádherným vzhledem.

Shrnutí péče: Všechny bursery mají rády stejný režim – přes léto hodně světla, tepla a mírnou zálivku (až po vyschnutí substrátu). V zimě vyžadují klid v chladu (cca 12–15 °C) a téměř bez vody, kdy shazují listy. V zimě platí pravidlo: Když si nejste jistí, raději nezalévejte.

🌱 Pěstování burser ze semen

Pěstování ze semen je skvělý způsob, jak získat rostlinu s přirozeně tvarovaným kaudexem od samého začátku.

Jak dlouho si semena drží klíčivost?

Semena obsahují dost olejů a pryskyřic, což ovlivňuje jejich trvanlivost:

  • Čerstvá semena (do 6–12 měsíců): Mají nejvyšší úspěšnost klíčení (často 60–80 %).
  • Starší semena (1–2 roky): Klíčivost prudce klesá a bez ošetření obalu klíčí jen ojediněle.
  • Po 2 letech: Klíčivost bývá velmi nízká. Při nákupu na e-shopech se vždy ptejte na rok sběru.

Postup výsevu krok za krokem

Semena mají velmi tvrdý obal (pyren), kterému musíme v domácích podmínkách pomoci:

  • Odstranění dužniny: Pokud jsou semena obalená zbytky dužniny nebo barevného míšku, důkladně je očistěte a smyjte. Organické zbytky obsahují inhibitory klíčení a způsobilové by plísně.
  • Mechanická skarifikace: Opatrně obruste tvrdou slupku semene jemným smirkovým papírem nebo pilníčkem na jednom místě, aby k embryu mohla proniknout voda. Pozor, abyste nepoškodili vnitřní jádro.
  • Máčení (24–48 hodin): Namočte semena do vlažné vody na 1 až 2 dny. Lze použít i slabý roztok Lignohumátu nebo heřmánkový čaj jako jemnou dezinfekci.
  • Substrát: Zvolte velmi vzdušný, anorganický substrát (pemza, perlit, antuka, lávový štěrk) s maximálně 20–30 % kokosového vlákna nebo rašeliny.
  • Výsev: Semena položte na povrch, lehce zasypte jemným štěrkem a květináč zakryjte průhledným krytem pro udržení vlhkosti.

Klíč k úspěchu: Teplo a trpělivost

  • Spodní teplo: Bursery ke klíčení vyžadují teplo (28–32 °C přes den). Použití topné podložky zkrátí dobu klíčení z měsíců na 1–3 týdny.
  • Větrání: Jakmile semena vyklíčí, výsev větrejte, aby semenáčky neuhnily.
  • Časová variabilita: Některá semena vyklíčí do 14 dnů, jiným to trvá 2–3 měsíce. Substrát proto nevyhazujte předčasně.

Pokud byste chtěli bursery vyzkoušet pěstovat, nabídku rostlin i semen najdete například na mezinárodním portálu eBay, semenářském serveru RarePalmSeeds.com nebo na e-shopu GardenShaman.eu.


sobota 18. července 2026

Hoya sp. Gunung Gading - listy Echinocereus viridiflorus květ

 V dnešním příspěvku spojím dvě témata. Listy a květy. Mám tu jejich fotky (od Martina) , tak proč toho nevyužít. 

Začnu listy. Hoya sp. Gunung Gading.

Nedávno jsem ustřihl kus její větve, která se plazila téměř u okna, kam v odpoledních hodinách svítí slunce. Mile mě překvapilo, jak byly listy vystavené slunci pěkně zbarvené. A nejen to. Byly takové lépe rostlé a pevnější, na rozdíl od listů rostoucích ve stínu.


Z toho usuzuji, že slunce v přiměřené míře (i když sám nevím, jaká je přiměřená a jaká už ne) této voskovce viditelně prospívá. Také jsem ale někde četl, že červené zbarvení je vyvoláno stresem na větší množství slunce. Někteří její pěstitelé  zastávají názor, že by se měla pěstovat na jasném světle, bez přímého slunce. V tom případě nebudou listy vybarvené, ale zelené.

Jsou voskovky, které mají výrazné květenství, někdy i s výraznou vůní. Květy sp. Gunung Gading neurazí, ani nenadchnou. Jsou bíločervené, mají nevýraznou vůni a hlavně hodně brzy odvetou. Pokud si vzpomínám, tak možná za dva dny.

Nějaká fakta o ní

Tato voskovka je vyhledávaná kvůli svým zajímavým listům. Má patřit do skupiny finlaysonii. Objevená byla na ostrově Borneo, v národním parku Gunung Gading v provincii Sarawak. 

Její pěstování.

Jako zemina pro voskovky by mohla být optimální směs pro orchideje smíchaná s rašelinou. Dobře propustná. S touto voskovkou, kterou mám určitě déle než deset let jsem nikdy neměl problémy, podle mé zkušenosti patří k těm odolným. Zalévám ji jednou týdně (při tom množství kytek, o které se starám na nějaké rozmazlování čas nezbývá).  A jak je vidět, zatím se jí daří.

Krátce k zelenému květu

Jak už název kaktusu, ke kterému patří napovídá, Echinocereus viridiflorus - tedy zelenokvětý. Kaktus je u mě už třetí rok a další jeho zvláštností je, že je mrazuvzdorný. Tu první zimu, to byl ještě hodně malý jsem ho ještě umístil v chladné chodbě. Další dvě zima už přečkal na lodžii a letos i prvně vykvetl, jedním, příjemně vonícím květem. V loňském roce jsem představil jeho zřejmě dost blízkého, též mrazuvzdorného příbuzného. Ten má květy spíš žlutozelené, ale také s příjemnou vůní.


Na lodžii má místo, kam svítí slunce většinu dopoledne. Od jara do podzimu (toho podzimu, kdy je ještě hezky) zalévám většinou týdně množstvím vody závisejícím na teplotě. Když je chladněji, jen symbolicky pár kapek. Když podzim přejde do méně příjemné podoby, přestanu zalévat a na další zalití se kaktus může těšit až na dobu, kdy jarní slunce začne probouzet spící přírodu. Začnu opět s velmi malým množstvím vody, které se zvětšuje s přibývající teplotou vzduchu. 

Co o něm ještě napsat? Podle fotek na internetu, nejvíce podobných tomuto mému kaktusu se domnívám, že se jedná o Echinocereus viridiflorus subs. viridiflorus.Ten by měl pocházet z Jižní Dakoty až severního Texasu a Mexika

sobota 11. července 2026

Sumeček průsvitný - náš nový spolubydlící

Když budu přesný, trochu poupravím název a napíšu sumečci. Je jich šest, protože to je podle knih a internetu minimální počet, ve které by se tato zvláštní rybka měla do akvárií pořizovat. Potřebují mít své hejno. Šest rybek není zas tak moc, ale na malé hejno už to vydá.


Šest ryb se se mnou v průběhu roku rozloučilo a tak mě napadlo nahradit je nějakými novými rybami. Šel jsem, tedy jel jsem, městskou hromadnou dopravou na jeden z konců Plzně, kde jsou v nákupní zóně hned dva obchody pro chovatele a akvaristy téměř vedle sebe. V tom jednom jsem si podle jeho internetových stránek vybral nové ryby - gavůnky diamantové (Melanotaenia praecox) a jako druhou možnost právě sumečky průsvitné (Kryptoptereus  vitreolus), kteří jsou prodáváni pod nesprávným názvem Kryptopterus bicirrhis. Vždy, když jsem na ně dříve v prodejnách s akvarijními rybami narazil, musel jsem se u nich na chvíli zastavit. První reakce na ně byla “co je to za divné ryby”. Při dalším setkání už se mi zdáli hodně zajímavé a tehdy mě napadlo, že bych je také někdy mohl mít ve svém akváriu.    



Gavůnci byli opravdu krásní a samci zářili jako modré diamanty, ale akvárium bylo celé v karanténě. Navíc ti pěkní samci se docela ostře napadali. Jak jsem se dočetl, měli by být v hejnu nejméně dva, na čtyři až šest samic, protože právě při tom vzájemném pošťuchování se nejlépe vybarví. Zeptal jsem se dvou prodavačů, jestli by šli dohromady s neonkami a razborami, co v akváriu mám a dostalo se mi od obou odpovědi, že spíše ne. Zeptal jsem se i na sumečky průsvitné a ti mně byli doporučeni. 



Dovezl jsem je domů, vypustil do akvária a šel nachytat plankton, abych jim připravil hostinu na uvítanou. Chvíli se seznamovali s akváriem, plavali z jedné strany na druhou. Večer už se zdálo, jako by v něm byli doma odjakživa. 


Druhý den jsem zkusil, jak jim budou chutnat granule pro akvarijní ryby. Četl jsem, že někdy chtějí jen živou potravu. Ale předčili všechna očekávání. Většinou plavou spíš pomalu, ale jak zjistili, že nějaká potrava padá z hladiny ke dnu, vyvinuli velkou rychlost a mrštně předbíhali razbory a neonky.


Sumečci průsvitní nepatří možná k akvarijním rybkám nejkrásnějším. Zato určitě patří mezi ty nejzajímavější a nejoriginálnější. Takové průhledné potvůrky s “tykadly”. Což jsou nějaké hmatové orgány, které připomínají hmyzí tykadla. Na první pohled jsou v akváriu téměř neviditelní. Líbí se jim ve stínu pod vyšší cryptocorynou, kde většinou celé hejno plave. Všichni trochu šikmo, hlavou nahoru. Občas se z něj někdo oddělí, chvíli plave jinde a potom se vrací zpět. 


Tyto rybky jsou dalším důkazem rozmanitosti nejen rybí říše, ale i celé přírody. Nepatřím mezi zastánce názoru, že vesmír, svět a příroda vznikly jakousi náhodou (to už také mohou tvrdit, že jakýmsi nedopatřením). I tito malí sumečci mohou být důkazem, že jejich stvořitel (nebo projektant) oplývá velkou fantazií, nekonečným množstvím nápadů a zřejmě i smyslem pro humor.

Abych v článku uvedl nějaká fakta a zajímavosti, obrátil jsem se na AI, která je za mě vyhledala a napsala. Jen doplním k jeho informacím. Kromě toho, že sumečkům chybí kožní pigment jim chybí i šupiny. K té chybějící hřbetní ploutvi, ten sotva viditelný paprsek nevidím. Buď tam není, nebo je tak nepatrný, že je okem nepostřehnutelný.

A co napsat dál?

Teď už předávám slovo svému digitálnímu kamarádovi, kterého znáte pod zkratkou AI:

Sumeček průsvitný (Kryptopterus vitreolus) je bezpochyby jednou z nejúžasnějších a nejbizarnějších ryb, které si můžeš do akvária pořídit. Pro tvůj blog jsem připravil přehled fascinujících faktů, které tvé čtenáře zaručeně zaujmou.

🌍 Odkud pochází?

Tento sumeček je endemitem v Thajsku (to znamená, že nikde jinde na světě přirozeně nežije). Obývá pomalu tekoucí až stojaté říčky, potoky a rašelinné lesní tůně, které ústí do Thajského zálivu. Často vyhledává stinná místa pod vegetací, kde se skrývá před ostrým sluncem.

🔍 Co je na něm nejvíce originální?

  • Tělo z křišťálového skla: Jeho průhlednost není jen povrchová. Sumeček nemá téměř žádný kožní pigment (melanofory) ani reflexní buňky. Výsledkem je, že vidíš kompletní kostru, páteř a dokonce i pulzující srdce.
  • Všechny orgány v jedné „kapsičce“: Možná si říkáš, kam se poděly vnitřnosti. Evoluce je geniálně posunula do stříbřitého vaku těsně za hlavou. Zbytek těla tvoří jen svalovina a kosti.
  • „Skrytá ploutev“: Jeho rodové jméno Kryptopterus pochází z řečtiny a znamená „skrytá ploutev“. Na hřbetě bys totiž klasickou hřbetní ploutev hledal marně – je redukovaná na jeden sotva viditelný paprsek. Hlavní motoriku zajišťuje dlouhá řitní ploutev táhnoucí se po celé spodní straně těla.
  • Smrtící indikátor: Když je sumeček ve stresu, vážně nemocný, nebo když uhyne, jeho tělo ztratí průhlednost a zbarví se do mléčně bílé barvy.
  • Šestý smysl pro magnetické pole: Vědecké výzkumy ukázaly, že tito sumečci jsou extrémně citliví na elektromagnetické pole a dokážou ho vnímat (přestože na rozdíl od jiných magnetosenzitivních ryb nemigrují).

🛑 Ohrožení v přírodě a akvaristika

Status na Červeném seznamu IUCN: Málo dotčený (Least Concern).

Z globálního hlediska tedy druh bezprostředně před vyhynutím nestojí. Má to však jeden velký háček:

V zajetí se tento druh téměř nikdy nepodařilo úspěšně rozmnožit v komerčním měřítku (v domácích akváriích je to naprostá rarita). To znamená, že téměř 100 % všech sumečků průsvitných v akvaristikách pochází z odchytu v divoké přírodě.

Vzhledem k obrovské celosvětové poptávce existují důvodné obavy biologů, že místní thajské populace mohou být nadměrným odlovem lokálně přetěžovány. Pro blog je to skvělý moment k zamyšlení nad udržitelností našeho koníčku.

💡 Chovatelská perlička

Určitě v textu zdůrazni, že to není samotář. Sumeček průsvitný je striktně hejnová ryba. Pokud si někdo koupí jednoho nebo dva kusy, ryby budou trpět chronickým stresem, schovají se, přestanou žrát a brzy zajdou. V akváriu jich musí být minimálně 6, ideálně 10 a více kusů, aby se cítili bezpečně a předváděli své fascinující synchronizované plavání „proti proudu“.



sobota 4. července 2026

Ještě jednou o Zalakarosi

V Zalakarosi jsou hlavním lákadlem pro návštěvníky lázně. Zdejší léčivá voda je ve dvou venkovních bazénech a ve dvou vnitřních. Takže je dostupná i v zimních měsících, kdy jsou venkovní bazény zavřené.


V lázních je i větší množství zážitkových bazénů. Protože lázně navštěvuje i hodně rodin s dětmi, je pamatováno i na děti. Na malé i ty větší. Tomu byl také přizpůsoben i vnější plavecký bazén. Dříve v něm bylo hodně místa pro plavce, teď jeho významnou část zabírají gumové nafukovací atrakce pro děti. Uvnitř je ještě jeden bazén pro plavce, ten je ale dost malý. Někdy jsem měl štěstí, že jsem v něm plaval úplně sám, nebo ve dvou, třech. Jak je v něm víc lidí, moc si v něm nezaplavete.



Potom je tu další větší vnitřní bazén s masážními tryskami a různými “atrakcemi”, z nichž nejlepší je “řeka”, kdy se v určité části bazénu můžete nechat unášet proudem. Pouští se v pravidelných časových intervalech. 


Také je zde bazén s vlnami, který je přístupný hlavně o prázdninách. My jej zažili poprvé právě v den našeho odjezdu. Je to, jako když jsou v moři větší vlny. Ty jsou také v určitých časech. O tohle vlnobití je podle plného bazénu velký zájem. Ty bazény a prostory lázní jsem fotil hned ráno, dokud v nich nebylo moc návštěvníků. Vyfotil jsem i zdejší akvárium, v kterém mezi ostatními dominují dvě velké, černé ryby. Ty jsou tady už pár let.




Co jsem nevyfotil, ale co je jedním z největších lákadel hotelu Park Inn, jsou stoly s jídlem. Stravování All Inclusive má své výhody a možná i jednu nevýhodu. Zdejší jídla jsou tak dobrá, že si můžete připadat jak na zdařilé hostině a to každý den vašeho pobytu. A ty zákusky po obědu a večeři, kdy nevíte který, a tak jich ochutnáte víc, případně všechny…Teď z toho vyplývající ta případná nevýhoda, domů se vracíte s nějakým tím kilem navíc.  


V Zalakarosi jsou i krásné stromy. Seznámím vás se třemi. Mám tady svůj oblíbený dub, na který jsem letos viděl i z okna našeho pokoje. Je jistě už hodně starý, ale na rozdíl od nás lidí stále stárne do krásy. 

Zaujal mě i strom s očima. Kmeny některých stromů jsou krásná a působivé.



V jedné zahradě roste Araucaria araucana, neboli blahočet čilský. Ten sice roste i u nás v Plzni. Často jsem kolem zahrady, kde roste chodil do práce. Na zimu ho vždy celý zabalili, aby neomrzl. Ten v Zalakarosi už by se balil těžko, je hodně velký. Vzhledem k tomu, že na zdejších zahradách rostou i fíkovníky a banánovníky, zdejší zimy jsou zřejmě mírnější než ty naše.


Nakonec vám představím zdejší moderní kostel. Když jsme jedno dopoledne šli kolem, byl otevřený. Tak jsem mohl obdivovat jeho originální, současnou výzdobu i jeho velmi příjemnou, uklidňující atmosféru. 


Líbil se mi i obraz v triptichu, na kterém je namalovaný Ježíš tak, jak ho uviděla svatá Maria Faustyna Kowalská, polská řeholnice a mystička. 


Zdejší kostel stojí na pěkném místě, hned naproti krásným stromům zdejšího parku, kousek od místní cukrárny a výchozího bodu cesty na místní rozhlednu. Ale o té už jsem psal v minulém roce.