Přání (nejen) přírodě

Končí další rok. Každý konec je ale předzvěstí nového začátku. Dobré konce máme jistě všichni rádi. Možná i kvůli tomu jsou Vánoce, Silvestr, Nový rok. A další nový rok.

To období od poloviny, do konce roku jsem měl rád jako malý kluk. Vánoce byly kouzelným časem. Se stromkem, dárky, cukrovím a spoustou dobrého jídla. Jak léta běžela, kouzlo se pomalu ztrácelo. Dospělý si více všímá té druhé stránky. Přecpané obchody a plné nákupní košíky, jak kdyby nešlo jen o poslední týden roku a hrozil příchod hladomoru. Znamení toho, že se má většina z nás pořád dobře.

To, co je pro nás (bohudík a zatím) samozřejmostí nemusí být stejné všude. Svět je velký, ale možná i díky internetu jakoby menší, nebo bližší? V posledních letech a zvláště v tomto roce tyto mé nenápadné stránky navštěvovalo čím dál víc lidí se vzdálených i hodně vzdálených zemí. 

Možná na internetu hledali nějakou rostlinu a narazili na fotku z těchto stránek. Textem, ani botanickými znalostmi nikoho neohromím, ale nějaká kytka na fotce se líbit může. Nebo i  obrázek krajiny, která se někomu se vzdálených zemí a jiných světadílů může zdát zajímavá.  

I když nás jako lidstvo některé věci rozdělují, mnohem víc nás toho spojuje. Jedním z těch nejvíce spojujících věcí na naší zemi je její příroda. Láska a nebo alespoň něco podobného k rostlinám, stromům, ke krajině. A třeba i k řekám (které vedou do moře), k mořím, horám, lesům, skalám. Pouštím, oázám, savanám, stepím, pralesům.

Většina z nás všechny tyto krásné poklady naší země všechny nenavštíví. Ale i tam, kde žijem je většinou krásně. Ty exotické návštěvníky ze  zemí, kam se nepodíváme, můžeme mít dnes ve svých domovech. Stačí navštívit květinářství, nebo nějaký internetový obchod. 

A to jak z říše rostlinné, tak i živočišné. 

Pro mě je příroda jednou z těch zásadních věcí, potřebných k (spokojenému) životu. Věřím, že i pro návštěvníky těchto stránek, ať už jsou z blízka, nebo ze zemí hodně vzdálených. Dovolil bych si tedy do nového roku popřát všem, aby zažívali radost a naplnění přírodou a pobytem v ní.

Přírodě bych přál, aby  dlouho zůstala krásná a bohatá, aby neztratila schopnost okouzlovat nás a láskou k ní z nás dělal lidstvo o něco lepší.

P.S. tradičně si vezmu zimní prázdniny a počkám, až mi jarní příroda zas přinese inspiraci pro další články.

Červená a bílá ( Anthurium andreanum)

Dny na konci listopadu byly šedivé a studené. Slunce převážně schované, zatažená obloha, zima, občas nějaká přeháňka. To přímo svádí k tomu, udělat si nějakou radost.

To mně napadlo před dvěma týdny, když jsem šel nakupovat do Penny a tam v jejich nové nabídce rostlin uviděl  anthurium Royal Red. Za 120, Kč. To je na takovou kytku cena velmi přijatelná. Když si uvědomím, jak dlouho by v bytových podmínkách trvalo takovou kytku vypěstovat, tak je vlastně neobyčejně nízká. Anthuria byla vypěstovaná v Holandsku.  Pokud započteme i náklady na cestu, tak z toho vychází přímo “průmyslová výroba” prodávaných rostlin.

Ten den mrzlo a já jako obvykle bojoval s pokušením. Když v dnešním článku vidíte fotky červených květů této rostliny, je naprosto jasné, jak ten boj dopadl. Ale vrátil jsem se domů a vzal si na anthurium nějaké obaly a šel znovu do Penny. Tam všechny nabízené rostliny prohlédl a vybral tu, která se mně líbila nejvíc.

O týden později jsem šel do Penny znovu nakupovat. Při pohledu na nové rostliny, jsem hned uviděl bíle kvetoucí anthurium. Tentokrát to byla směs rostlin a anthurií mezi nimi bylo šest. Dvě červeně, dvě růžově a dvě bíle kvetoucí. 

Hned jsem anthurium nekoupil. Odehrával se ten pro mě známý monolog, ve kterém ta racionální stránka ve mně (která, pokud se kytek týká, v drtivé většině případů prohrává) snažila tu iracionální přesvědčit, že bych byl úplný blázen, kdybych si ho koupil. Ta iracionální oponovala s tím, že blázen už stejně jsem a že když jsou tam ty bílé anturie pouze dvě, tak nesmím dlouho váhat a co nejdříve se pro něj vrátit.  

Jak vidíte, kytka tam ještě byla. Dokonce obě dvě, tak jsem si mohl vybrat. O dva dny později už tam anthuria nebyla žádná.

Asi před třiceti lety jsem už jedno anthurium s okrasným květenstvím měl. Bylo to anthurium scherzerianum. To je pro byt asi jedno s nejvděčnějších anthurií. Roky pěkně rostlo i kvetlo. 

Potom bohužel od nějakého sukulentu chytilo vlnatku a ta ho úplně umořila. Nevím proč, ale toto anthurium jsem už hodně dlouho v prodeji neviděl. Teď jsou nabízena ve velkém množství kultivary dnes zmíněného andreana. To je už náročnější a zřejmě i choulostivější. 

Tyto dvě anthuria mně udělaly radost, ale jak se u mě zabydlí, to ukáže čas. Přišla v zimním období, kdy je málo světla. Předpokládám, že pokud vydrží do jara, budou mít větší šanci přivyknout podmínkám, které jim mohu nabídnout. Na internetu je návodů na pěstování i množení opravdu hodně. Ale jsou většinou z jiných, jižnějších a pro anthuria klimaticky příznivějších míst. 

Mám ale podezření, že vzhledem k nízkým cenám a k množství, ve kterém se prodávají jsou většinou dočasnou ozdobou bytů. Nabídka rostlin v obchodních domech je dnes poměrně  velká a rostliny, které po nějakém čase ztratí pěkný vzhled z prostředí profesionálních pěstíren, jsou lehce nahraditelné mnoha dalšími z nabídek těchto obchodů. I když je to vůči živým rostlinám trochu kruté, stávají se často spotřebním zbožím.