Dnes vás vezmu na procházku kolem plzeňských rybníků. Na Wikipedii je můžete najít pod odkazem stejného názvu, jako je název dnešního příspěvku. Tyto rybníky nedosahují velikosti a počtu jihočeských rybníků. Pro plzeňáky jsou ale oblíbenou lokalitou, jak na procházky, tak také na koupání, plavání. V zimě tu ve vodě zastihnete i otužilce. U největšího z nich, Boleveckého (Boleváku) je i kemp, kam jezdí někteří turisté na dovolenou. Někdy i ze zahraničí.
Rybníky byly vybudované v patnáctém století a z té doby pochází také památný dub, který vidíte na fotce. Už je trochu zchátralý, ale už za pár týdnů se jeho zbylé větve zazelenají.
I když pro mé procházky nejsou tou nejčastější lokalitou, několikrát do roka se kolem nich projdu. Možná to bude i tím, že v době, kdy jsem chodil pěšky do práce, jsem kolem toho největšího rybníka chodil téměř každý den. Rána u něj byla někdy kouzelná.
I z toho, že jsem kolem nich chodil dříve každý den je patrné, že to k nim nemám zas tak daleko. Buď něco přes půl hodiny pěšky, ale s výstupem do strmého kopce. Ten je pro mě v posledních letech už náročnější. Nebo pár minut na autobus a po čtyřech stanicích vystoupit. Pokud to není v době, kdy je silnice ucpaná auty těch, kteří jedou do práce, nebo odpoledne z práce, je to tak dalších pět minut.
Ještě blíž k rybníkům je to z Bolevce a z Lochotína (to je to sídliště, které vidíte za Seneckým, pro plzeňáky Senečákem.
Mezi Bolevákem a Senečákem je rybník Košinář. Kousek nad ním se v lese nachází menhir nejasného původu a stáří. Vysoký je asi 170 cm a kousek od něj je ještě jeden podstatně menší, spíš takový větší kámen. Nejčistší z rybníků je rybník Kamenný, zvaný jak jinak - Kameňák. I od něj se dá dojít na jeden ze tří místních význačných kopců jménem Krkavec na kterém je rozhledna a jak je patrné i nějaké vysílače.
V době mého mládí bylo na plzeňských rybnících možné často spatřit potápku roháče. Nevím, jestli se zde ještě objevují, já je už dlouho neviděl. Zato labutě jsou k vidění během celého roku.
