Bergénie Vintage Pink

V loňském roce jsem se rozhodl pořídit na lodžii nějakou mrazuvzdornou, odolnou a kvetoucí rostlinu. Myslím, že jsem o tom v tu dobu i něco napsal. Objednal jsem si tři bergenie menšího vzrůstu. Podle fotek v nabídce Lumigreenu mě zaujala bergénie Vintage Rose. Velmi pěkně přirůstala, měla hezké listy. Ale před zářijovou dovolenou jsem ji přelil, aby ten týden vydržela. Asi by vydržela i nezalitá, ale to přelití se jí stalo osudným.

Druhé dvě přežily, i když teď po zimě vypadají poněkud přešle. Tak uvidím, jestli se zmátoří, nebo budou tu první následovat. Asi opravdu nebudou úplně ideální rostliny pro pěstování na lodžiích a balkonech. Ale protože mě ta Vintage Rose dost mrzela, rozhodl jsem se, že to ještě jednou zkusím. Abych neobjednával jen jednu rostlinu, objednal jsem ještě bergénii Vintage Pink, protože už v loňském roce jsem se rozhodoval, kterou z těch dvou objednat.  

foto (c) Martin Hetto

Nevím, v jakém prostředí byly pěstovány předtím, než koncem února dorazily. Ale obě měly už poměrně viditelná květenství. Na lodžii přečkaly všechny ranní mrazíky (zatím nebyly nijak velké) a ze zavřených poupat vykoukly květy moc hezké barvy. Ten teplotní šok, který zřejmě prodělaly způsobil, že nevyrostl stonek květenství, ale květy se drží u země. “Třeba je jim tam menší zima”. Zatím rozkvetla Vintage Pink, jsem zvědav, jestli se ještě dočkám květů té, kvůli které jsem ty letošní bergénie objednával. Aby jsem měl větší jistotu, že ji uvidím kvést, objednal jsem je hned dvakrát. Ty druhé dvě dostala má sestra jako dárek na zahradu. Tam mají větší šanci na dlouhý život.

foto (c) Martin Hetto

Když už jsem u té její zahrady, přidám z ní fotky fialek, které tam má. Ve čtyřech barevných provedeních. Nejneobvyklejší je asi ta nažloutlá. Ale voní jen ta klasická, fialová.

Bolevecké rybníky

Dnes vás vezmu na procházku kolem plzeňských rybníků. Na Wikipedii je můžete najít pod odkazem stejného názvu, jako je název dnešního příspěvku. Tyto rybníky nedosahují velikosti a počtu jihočeských rybníků. Pro plzeňáky jsou ale oblíbenou lokalitou, jak na procházky, tak také na koupání, plavání. V zimě tu ve vodě zastihnete i otužilce. U největšího z nich, Boleveckého (Boleváku) je i kemp, kam jezdí někteří turisté na dovolenou. Někdy i ze zahraničí. 

Rybníky byly vybudované v patnáctém století a z té doby pochází také památný dub, který vidíte na fotce. Už je trochu zchátralý, ale už za pár týdnů se jeho zbylé větve zazelenají.

I když pro mé procházky  nejsou tou nejčastější lokalitou, několikrát do roka se kolem nich projdu. Možná to bude i tím, že v době, kdy jsem chodil pěšky do práce, jsem kolem toho největšího rybníka chodil téměř každý den. Rána u něj byla někdy kouzelná.

I z toho, že jsem kolem nich chodil dříve každý den je patrné, že to k nim nemám zas tak daleko. Buď něco přes půl hodiny pěšky, ale s výstupem do strmého kopce. Ten je pro mě v posledních letech už náročnější. Nebo pár minut na autobus a po čtyřech stanicích vystoupit. Pokud to není v době, kdy je silnice ucpaná auty těch, kteří jedou do práce, nebo odpoledne z práce, je to tak dalších pět minut.

Ještě blíž k rybníkům je to z Bolevce a z Lochotína (to je to sídliště, které vidíte za Seneckým, pro plzeňáky Senečákem.  

Mezi Bolevákem a Senečákem je rybník Košinář. Kousek nad ním se v lese nachází menhir nejasného původu a stáří. Vysoký je asi 170 cm a kousek od něj je ještě jeden podstatně menší, spíš takový větší kámen.  Nejčistší z rybníků je rybník Kamenný, zvaný jak jinak - Kameňák. I od něj se dá dojít na jeden ze tří místních význačných kopců jménem Krkavec na kterém je rozhledna a jak je patrné i nějaké vysílače.

V době mého mládí bylo na plzeňských rybnících možné často spatřit potápku roháče. Nevím, jestli se zde ještě objevují, já je už dlouho neviděl. Zato labutě jsou k vidění během celého roku.