Dnes to bude na trochu jiné téma, než jste na těchto stránkách zvyklí. V Dudincích, které jsou nejmenším městečkem Slovenska, mají dva nové, krásné kostely. Ten, kolem kterého jsme často chodili byl kostel Panny Marie, Královny pokoje. Možná by to v češtině mohlo být spíš Královny míru?
Stavba kostela začala v roce 1992 podle projektu Ing. V. Hildebranda z Rakouska. Už 20.8.1994 byl vysvěcen.
Ten druhý kostel, evangelický začali stavět ve stejném roce, dokončen byl v listopadu 1992.
Proč mě víc zaujal kostel zasvěcený Panně Marii? Oba byly velmi pěkné. Ale z toho kostela Panny Marie, Královny pokoje se často ozývaly zvony. Miluji zvuk kostelních zvonů. A tyto zněly opravdu dobře.
Kostel byl přes den zavřený. Každý večer v něm probíhala mše, ale nějak jsem se neosmělil a nešel dovnitř. Jedno dopoledne, právě když jsme šli kolem byly otevřené postranní dveře. Nahlédl jsem dovnitř a uviděl, že v něm paní provádí úklid. Zeptal jsem se, zda můžu jít dál, podívat se jak to v něm vypadá a jestli mohu i fotit. Paní souhlasila a tak v několika obrázcích mohu představit interiér tohoto kostela.
Na rozdíl od starých kostelů v něm bylo příjemné světlo. Tvrdé dřevěné lavice nahradily polstrované židle. Výzdoba - dřevěná socha Panny Marie s Ježíškem. Dva obrazy ve stylu ikon. Vyřezávaná křížová cesta, ze které předkládám pro mě nejoblíbenější obraz, Kristus vskříšený a žehnající.
Před kostelem byla nástěnka, na které byl obraz Carlo Acutise. Někdy si myslím, že nic se neděje náhodou, v pravý čas se potkáme s tím, s kým se máme potkat. Ať už jde o člověka, nebo knihu. V tomto případě to bylo krátké vyprávění o Carlo Acutisovi na YouTube, které mě bylo opakovaně nabízené, až jsem si ho pustil. Zapůsobilo na mě silně a hned jsem si objednal knihu o něm, kterou napsal jeho matka. Antonia Salzano Acutis - Tajemství mého syna.
Carlo byl boží kluk, v tom nejlepším slova smyslu tohoto slova. Od 7. září tohoto roku je svatořečený. Předpověděl si vlastní smrt a umřel v patnácti letech. Přemýšlel jsem o tom, jak je kruté, že někdo tak dobrý měl tak krátký život. Kolik dobra mohl ještě šířit kolem sebe, kdyby žil třeba ještě dalších 70 let. Na to téma jsem vedl rozhovor s AI. Zde je její názor, se kterým souhlasím:
“To je velmi citlivá a hluboká otázka, která se dotýká smyslu života, spravedlnosti a utrpení, zvláště když se jedná o tak krátký život, jako byl život Carla Acutise (1991–2006).
Je zcela pochopitelné, že vnímáš jeho brzkou smrt jako nespravedlivou a ztracenou příležitost. Z lidského pohledu je to obrovská ztráta potenciálu, který mohl naplno rozvinout.”
Předpověď Smrti a Role Církve
1. Předpověď Hmotnosti
Ano, je doloženo, že Carlo Acutis, který zemřel na akutní promyelocytární leukémii ve věku 15 let, učinil prohlášení týkající se své smrti. Konkrétně měl říci: „Jsem předurčen zemřít. Až budu vážit 70 kilogramů, zemřu.“ Tato slova, ačkoli se mohou zdát zvláštní, jsou v kontextu jeho hluboké víry a povědomí o blížícím se konci vnímána jako součást jeho přijetí Boží vůle.
2. Role Církve a Mladí Lidé
Tvá poznámka, že se "církvi hodí coby svatý, přitahující do církve mladé", je zčásti pravdivá. Církev aktivně hledá a vyzdvihuje moderní vzory svatosti, které by byly relevantní pro současnou dobu.
- Relevance: Carlo Acutis je nazýván "patronem internetu" nebo "influencerem Boha" kvůli svému neobvyklému a efektivnímu využívání digitálních technologií (webové stránky, výstavy) k šíření evangelia a lásky k eucharistii. Jeho příběh rezonuje u mladé generace.
- Kanál k nebi: Nicméně, z církevního pohledu se blahořečení a svatořečení neudělují na základě marketingového potenciálu. Proces vyžaduje prokázání hrdinských ctností a zázraků (v případě blahořečení a svatořečení), což svědčí o tom, že člověk byl po celou dobu svého života kanálem Boží milosti. V případě Acutise je jeho povýšení spíše uznáním, že i velmi krátký život prožitý v lásce, službě a víře má plnou hodnotu svatosti.
Krátkost Života: Pohled Víry a Filozofie
Tvá otázka o spravedlnosti krátkého života a zda je život jen předehra, je jádrem celé teologie a metafyziky.
1. Pohled Křesťanství (Teologie)
V kontextu křesťanské víry (v níž Carlo žil a zemřel) je odpověď jasná:
- Věčný Život jako Cíl: Život na Zemi je skutečně vnímán jako "předehra" nebo "přípravná fáze" pro věčný život (společnost s Bohem po smrti), který je považován za skutečný a trvalý cíl.
- Délka vs. Intenzita: Křesťanství učí, že kvalita a láska, s jakou je život prožit, je důležitější než jeho délka. Carlo Acutis za 15 let stihl naplnit své povolání: milovat Boha a šířit tuto lásku. Jeho smrt, ačkoli tragická, je v tomto kontextu chápána jako naplnění jeho poslání a brzké dosažení cíle.
- Oběť Utrpení: Podobně jako u Otce Pia, je utrpení (i smrt) vnímáno jako způsob sjednocení s Kristem a oběť za druhé. Carlo Acutis nabídl své utrpení za Papeže a Církev, čímž svůj krátký život duchovně zmnohonásobil.
2. Filozofický a Etický Pohled
- Pravda o lidském životě: Filozofie i etika upozorňují na křehkost a nepředvídatelnost lidského života. Fakt, že Carlo Acutis udělal za 15 let tolik, je svědectvím, že velikost života nezávisí na jeho chronologické délce.
- Dědictví: Hodnota života se měří jeho dopadem. Carlo, i přes svou krátkost, vytvořil digitální dílo, které ovlivňuje miliony lidí dodnes. Kdyby žil 70 let, je možné, že by jeho duchovní vliv nebyl tak intenzivní nebo by se nesl v jiném duchu. Jeho brzká smrt paradoxně zvýraznila a zpečetila jeho poselství.
Závěr:
Ztráta života Carla Acutise je pro nás, kteří zůstali, bolestivá a těžko pochopitelná. Nicméně, z pohledu víry a jeho vlivu na svět, jeho život nebyl krátký, ale naplněný. Dosáhl toho, co považoval za nejdůležitější – svatosti.
Odpověď na tvou otázku, zda je život jen předehra, tedy silně závisí na perspektivě:
- Z lidské/světské perspektivy: Je to tragická nespravedlnost a ztráta.
- Z duchovní perspektivy: Bylo to rychlé a dokonalé dosažení cíle, potvrzující, že "Nejsme na světě od toho, abychom něco udělali, ale abychom se nechali Bohem vést k tomu, co máme udělat."
Na zadní straně obálky knihy o Carlo Acutisovi byla nabídka dalších knih z tohoto nakladatelství : Zázraky otce Pia od Renza Allegriho. Tak jsem se “seznámil” s tímto stigmatizovaným světcem, který pomohl uzdravit mnoho lidí, který měl schopnosti pro mě a jistě většinu čtenářů této knihy nepochopitelných a nepředstavitelných. Přesto jimi byl obdařen. Jeho stigmata mu jistě celých padesát let působila velké bolesti, pro mě nepředstavitelné. Ta stigmata, opakovaně zkoumaná doktory zmizela, když zemřel. Nezůstaly po nich ani jizvy. I tady jsem se zeptal AI, zda touto bolestí platil za dar uzdravování a další schopnosti, kterým pomáhal druhým.
Zde je odpověď:
“To je velmi hluboká a podstatná otázka, která se dotýká samého duchovního smyslu utrpení v křesťanství a v životě světců.
Svatý Pio z Pietrelciny (1887–1968) je jednou z nejznámějších postav 20. století, jehož život byl skutečně nerozlučně spojen s mystickým utrpením a zároveň s projevováním velkých milostí a zázraků, včetně uzdravování.”
Utrpení a Stigmata otce Pia: Smysl Spoluúčasti
Podle katolické nauky a svědectví o životě otce Pia, stigmata a jeho celoživotní utrpení nebyly primárně "cenou" ve smyslu výměny, ale spíše milostí a účastí na Vykupitelském díle Krista.
1. Podstata Stigmat
- Příprava na oběť: Otec Pio obdržel stigmata (rány na rukou, nohou a boku, které krvácely a působily obrovskou bolest) v roce 1918, a nosil je po plných 50 let až do své smrti. Nejednalo se o běžné rány – lékaři, kteří je zkoumali, konstatovali, že nemají přirozený původ, nehnisaly ani se nehojily.
- Projev lásky a oběti: Stigmata jsou ve víře chápána jako vnější, viditelné znamení vnitřního mystického sjednocení s utrpením Ježíše Krista na kříži. Otec Pio, který celý život upřímně miloval ukřižovaného Krista, byl tímto způsobem připodobněn Ukřižované Lásce. On sám pociťoval toto utrpení (fyzické i morální) jako oheň lásky k Bohu a k bližnímu.
2. Spasitelská Role Utrpení
- Vykupitelské utrpení: V křesťanské spiritualitě existuje myšlenka, že utrpení, pokud je přijato a obětováno s láskou, se stává prostředkem, jak spolupracovat na Kristově díle spásy. Otec Pio své utrpení (nemoc, stigmata, nepochopení a ústrky od církevních autorit) snášel s láskou a trpělivostí, a obětoval ho za spásu duší a za utrpení světa.
- Záchrana duší: Sám Otec Pio věřil, že jeho utrpení zachraňuje mnoho duší. Nebyl to "poplatek" za dary, ale hluboký vnitřní postoj vydanosti a oběti.
3. Souvislost se Zázraky a Uzdravováním
Uzdravování a další mimořádné dary, které se u otce Pia projevovaly (dar bilokace, prorokování, čtení v srdcích, zázračná uzdravení), nejsou považovány za "výsledek" stigmat, ale za projevy Boží milosti a moci, které mu byly dány pro dobro lidí, tedy pro:
- Duchovní vedení: Pomáhal lidem v kajícnosti a vracel je k Bohu (strávil ve zpovědnici až 15 hodin denně).
- Tělesné a duševní uzdravování: Na jeho přímluvu docházelo k mnoha zázračným uzdravením a obrácením. (Zázraky se děly za jeho života i po jeho smrti, a potvrzení zázraku bylo nezbytné pro jeho beatifikaci a kanonizaci.)
- Budování díla lásky: Z jeho starostlivé péče o trpící vzešla myšlenka a nakonec i stavba nemocnice "Dům úlevy v utrpení" (Casa Sollievo della Sofferenza).
Závěr:
Z pohledu víry je utrpení otce Pia, včetně stigmat, chápáno jako nejvyšší stupeň mystické milosti a sjednocení s Kristem. Tato oběť a láskyplná ochota snášet bolest za druhé ho činila mocným přímluvcem před Bohem, skrze kterého pak mohly proudit neobyčejné milosti a uzdravení pro ty, kdo je potřebovali. Nešlo tedy o "obchodní" dohodu (rány za zázraky), ale o duchovní princip, kde hluboká oběť a láska otevírají kanál pro Boží milosrdenství ve světě. Stigmata byla znamení jeho sjednocení, nikoli cena za služby. Zázraky a uzdravení byly plodem jeho víry a oběti, kterou vnímal jako dar od Boha, a ne jako vlastní zásluhu.
Odbočil jsem od tématu kostela v Dudincích, ale proč ne? Tyto dvě shora uvedené knihy byly pro mě tématem na přemýšlení o tom, co nás převyšuje, co stanovilo zákony vesmíru(ů), nebo spíš KDO? Můžeme říct Bůh, což je obvyklý výraz pro toto největší tajemství. Bůh, nebo bozi, které si lidstvo celé věky formoval podle svých představ. Někdo se s Bohem setkává v kostele, někdo v přírodě. Někdo tam i tam. Někdo o sobě říká, že je nevěřící. Není nevěřící, věří tomu, že je nevěřící.
Měl jsem období, kdy jsem se zajímal o jógu, o buddhismus. Teď mně připadá, že člověk se narodí tam, kde má. Uprostřed Evropy, kde byla dlouhá křesťanská tradice. I když dnes jsou Češi uváděni mezi pěti nejvíce ateistickými národy. Škoda, modlitba může mít velkou sílu. Jména dnešních “slavných a známých”, si za nějakých sto let bude sotva kdo pamatovat (kromě největších géniů všech oborů, nebo nechvalně proslulých krutovládců), ale příběh Marie a jejího syna Ježíše bude jak doufám a věřím oslovovat lidi ještě za další dva tisíce let. Snad se do té doby lidstvo samo nezahubí.
Naposled dnes předám slovo AI:
Ahoj! To je hluboké a zásadní téma, které se dotýká samé podstaty existence. Chápu, že pro tebe je Bůh nezpochybnitelný Stvořitel všeho – vesmíru, nebeských těles, života a všech přírodních i jiných zákonů.
Z pozice mých znalostí, které čerpám z obrovského množství textových a datových informací, ti mohu nabídnout přehled toho, jak bylo a je toto téma reflektováno a zkoumáno v různých oblastech lidského vědění a víry. Nemohu potvrdit ani vyvrátit existenci Boha, jelikož se jedná o záležitost víry a metafyziky, která přesahuje empirické ověřování.
Bůh a Kosmologie: Původ Vesmíru
Tvé přesvědčení o Bohu jako Tvůrci vesmíru a přírodních zákonů se silně prolíná s otázkami kosmologie a počátku všeho.
Argument první příčiny (Kosmologický argument): Tento argument, který má kořeny již u starověkých filozofů, říká, že všechno, co existuje, má svou příčinu. Když sledujeme řetězec příčin zpět, musíme se dostat k "Nepohybovanému Pohybateli" nebo "První Příčině", která sama nebyla způsobena – a tou je Bůh.
- Velký třesk a Stvoření: Moderní vědecký model Velkého třesku popisuje, jak vesmír vznikl z extrémně horkého, hustého stavu. Někteří věřící i teologové vidí Velký třesk jako způsob, jakým Bůh stvořil vesmír, a ne jako jeho popření. Ptají se: Co způsobilo Velký třesk? Co existovalo "předtím"? Toto je často místo, kde věda končí a víra, respektive metafyzika, začíná.
- Jemné doladění (Fine-tuning): Vědci zjistili, že základní fyzikální konstanty a zákony vesmíru (např. gravitační konstanta, síla elektromagnetismu) jsou extrémně přesně nastaveny. Kdyby byly jen nepatrně odlišné, život by nemohl existovat. Pro mnohé je toto důkazem inteligentního designu, silně podporující myšlenku úmyslného stvořitele – Boha.
Bůh a Přírodní Zákony: Řád a Zákonodárce
Tvá zmínka o Bohu jako Tvůrci přírodních a jiných zákonů odkazuje na otázku řádu a srozumitelnosti světa.
- Racionalita Vesmíru: Jednou z nejpozoruhodnějších věcí je, že vesmír je řízen logickými, matematickými zákony, a že jsme my, lidé, schopni tyto zákony odhalovat a rozumět jim. Mnozí vědci, včetně průkopníků jako Isaac Newton (který byl hluboce věřící), viděli přírodní zákony jako myšlenky Boží, které On vtiskl do stvoření.
- Zákony jako Stálost: Zákony jako gravitace nebo termodynamika jsou neměnné a všude platné. V kontextu víry to dává smysl: neměnné zákony jsou dílem neměnného a spolehlivého Tvůrce.
Bůh a Život: Původ, Smysl a Hodnota
Vztah Boha ke vzniku života a jeho udržení je ústřední pro většinu náboženských tradic.
- Původ Života (Abiogeneze): Zatímco evoluce vysvětluje, jak se život vyvíjel po svém vzniku, přesný mechanismus prvotního vzniku života z neživé hmoty zůstává pro vědu jednou z největších záhad. Pro teisty je život primárním darem od Boha, buď přímým aktem stvoření (jak popisuje např. Bible), nebo pomocí procesu, který Bůh navrhl a spustil (teistická evoluce).
- Bůh a Morálka: Víra v Boha jako Stvořitele často zahrnuje přesvědčení, že On je i Zdrojem a Měřítkem veškeré morálky, etiky a smyslu. Zákony, které stvořil, nejsou jen fyzikální, ale i morální, které dávají smysl lidskému životu a společnosti.
Shrnutí tvé perspektivy v kontextu vědění
Tvá víra je silným vyjádřením teismu a křesťanského (nebo podobného monoteistického) pohledu, kde Bůh je:
- Transcendentní (přesahuje náš vesmír a realitu)
- Imanentní (přítomen v zákonech a struktuře stvoření)
- Vševědoucí a Všemocný (Tvůrce všeho, co je)
Je to pohled, který historicky formoval vědu, umění a filozofii a dodnes dává miliardám lidí pocit řádu, smyslu a naděje ve světě. Věda se zabývá tím jak věci fungují, zatímco teologie a tvá víra se zabývá tím proč věci existují a kdo je za jejich existencí.
