sobota 13. prosince 2014

Dischidia imbricata

Tak dnes se dostane na další blízkou příbuznou známějších voskovek, na Dischidii imbricatu. Připomínám to záměrně, protože v tom blízkém příbuzenstvu má sestřenici podobného jména a ještě podobnějšího zevnějšku, Hoju imbricatu. Ta je v nekvetoucím stavu téměř totožná, alespoň Hoya imbricata var.imbricata, která má též zelené listy. Druhá varianta této voskovky Hoya imbricata var. basi -subcordata má listy strakaté, víc barevnější. Hoju imbricatu nemám, pokud někoho její vzhled bude zajímat, na internetu si snadno její fotky najde. Prý to není nejsnadněji pěstovatelná voskovka.


Dischidia imbricata u mě přebývá už sedm a půl roku. Nebo spíše přežívá? Podmínky v bytě jsou asi úplně jiné, než v lesích Indo-Číny, odkud většina dischidií pochází. Když ke mně dorazila, měla dva páry k podložce přitisknutých listů. Podle fotky můžete posoudit, nakolik moc, nebo málo přirostla. Myslím, že kdyby měla delší podložku, ideálně kdyby jejím podkladem byl nějaký strom, nebo silná větev, rostla by mnohem víc.


Pokud novým listů nechybí podklad, rozprostřou se na něm jak tašky, nebo šindele na střeše. Četl jsem, že prostor pod nimi slouží za úkryt mravencům, rostlina z nich má na oplátku nějaké ty živiny z toho, co pod listy mravenci natahají. Pokud se nové listy nemohou na nějaký podklad přitisknout, utvoří dvojice listů jakýsi kornout. Horní strana listu je hladká, rosničkově zelená. Tedy alespoň mně ty přisedlé listy připomínají rosničku přitisknutou k větvi. Spodní strana je zbarvená do červena, možná má na listu i nějakou funkci při vstřebávání živin.


Možná po třech, po čtyřech letech Dischidie imbricata prvně vykvetla. Od té doby kvete pravidelně, několikrát do roka. Ne tolik, jako třeba hirsuta, která začala na jaře a ještě nepřestala, nebo ovata, na které spíš výjimečně nějaký květ není. Ale letos kvete jistě už alespoň po třetí, možná počtvrté. Vždy na stejných květních stopkách. Nevím už, při kolikátém kvetení jsem ucítil jemnou, příjemnou vůni. Tak trochu jako vůně mýdla. Vzhledem k „velikosti“ květů je té vůně přímo úměrně. Víc voní v teplých letních dnech.


Jak se o Dischidii imbricatu starám? Je zavěšená u okna, aby měla co nejvíc světla. Od jara do podzimu ji téměř každodenně rosím, snažím se, aby se voda dostala i pod listy. Ve vodě je ta symbolická kapka hnojiva, to nahrazuje výpomoc mravenců. Přes zimu méně, ale tak třikrát týdně.
Dischidie rosím o něco častěji, než tilandsie, v jejich společnosti žijí, myslím, že se na okně docela dobře doplňují.







Žádné komentáře: