sobota 6. prosince 2014

Ficus petiolaris

Fíkusy mě provází většinu let mého života. Pamatuji, jak jsem kdysi před léty obdivoval Ficus elasticu, ten dříve v našich bytech nejčastěji pěstovaný fíkus. Ten fíkus jsem moc chtěl a když mi došlo, že toto nadšení pro něj u nás nikdo nesdílí, vyřešil jsem to tak, že jsem ho koupil babi k narozeninám. Myslím, že to mi bylo tak jedenáct let. Všem bylo jasné, jak to bylo, ale když to byl dárek, prošlo to. Od té doby žije s námi, dnes tedy v bytě rodičů. Je to už poněkolikáté zakořeněná
větev z toho původního, který se pro svou velikost už musel asi dvakrát, třikrát zlikvidovat. Za více než pětačtyřicet let by se takový strom do bytu těžko vešel.


Fíkusů je jak jsem vyčetl něco mezi osmi sty až tisíci druhů. Rostou v tropech a subtropech v celém světě. Nejvíce jsou rozšířené v jihovýchodní Asii. Pod jedním z nich došel Buddha osvícení (Ficus religiosa), jiný, fíkus banyán, se může z jedné rostliny rozrůst v celý les.


V Evropě je původní fíkovník smokvoň (Ficus carica), kterému vděčíme za dobré fíky, ať už čerstvé, nebo sušené. Když jsem už zmínil plody fíkovníků, připomenu i jejich ojedinělé opylování pomocí fíkových vosiček, každý druh má údajně ty vosičky jiné. K opylování dochází uvnitř budoucího fíku. Plody fíkovníků chutnají nejen nám, u zmíněného fíkovníku smokvoně. Plody dalších druhů mají v oblibě opice, kaloni, ptáci a jistě i další živočichové.


Abych se konečně dostal k dnešnímu fíkusu. Za to, že ji mám může opět Encyklopedie sukulentů pánů Ježka a Kunteho. Když jsem na straně 269 této knihy uviděl fotku rostliny se jménem Ficus petiolaris, spustil se v mé hlavě proces, který v drtivé většině takových případů končí tím, že se k zmíněné rostlině dostanu. Na radu Ing. Ježka jsem se obrátil na Mgr. Pavelku a po návštěvě jeho krásných skleníků v Letňanech jsem se stal šťastným majitelem jedné mladé rostliny zmíněného fíkusu.


Co mi na Ficusu petiolaris tak zaujalo? Nebyl to ani tak kaudex, i když nepopírám, že této rostlině sluší. Byly to listy s načervenalou žilnatinou. Až když jsem se s rostlinou seznámil, zjistil jsem, že tyto listy nejsou tak tuhé, jako třeba u známějších pokojových fíkusů. Ani tak trvanlivé.


Za těch osm let fíkus trochu vyrostl. Nejlépe prospívá od jara do konce hezkých, ještě slunných podzimních dnů. Svědčí mu i pobyt na balkonu, kam svítí během dopoledne pár hodin i slunce.
To rostou takové listy, jak vidíte na fotografii. Když je světla málo, tedy v pozdním podzimu až do začátku pořádného jara, listy opadávají. Někdy nějaký vydrží i přes zimu, jindy opadají všechny. V tomto období zalévám spíš jen symbolicky, málo. S přibývajícím světlem a teplem začnou listy opět růst a v tu dobu je tento fíkus docela žíznivý. Podle toho, jaké je teplo zalévám častěji, ale tak, aby nestál ve vodě.


V Mexiku, odkud pochází je petiolaris větším stromem. Já se ho snažím držet v relativně malé misce, je mi jasné, že ve větší nádobě by začal rychleji růst, což v by v omezeném prostoru bytu, kde se o místo dělí s dalšími kytkami nebylo příliš žádoucí.


Už léta mám rád řecké písničky. Můžou za to Martha s Tenou, pro mě jedny z nejlepších zpěvaček na světě, které je svými nezaměnitelnými hlasy jedinečně zpívají. Na YouTube jsem pod heslem Best Greek Classic Songs narazil na dobrý zdroj. Přikládám odkazy na dvě ukázky, třeba jako vzpomínku na nějaké hezké místo v Řecku, na slunce, na moře, na dovolenou.




Ještě připojím dva další mluvené, ale zajímavé odkazy. V prvním se setkáte s Václavem Cílkem, ve druhém uslyšíte pár dobrých myšlenek Eckharta Tolleho.




1 komentář:

  1. Je nádherný, já mám F. abutifolia, ale to je vzhledem chudý příbuzný. Má podobný kaudexík.
    Zase mám, po čem koukat.

    OdpovědětSmazat