Květen

Který měsíc je nejhezčí? Na to může být mnoho odpovědí. Ten, ve kterém jsme byli nejvíc šťastni? Podle tohoto hlediska to může být kterýkoliv z těch dvanácti. Své kouzlo může mít každý z nich. Ale květen, který v češtině ukrývá ve svém názvu květy, květiny bude patřit objektivně k těm nejhezčím.

Zima a studené dny bývají většinou na dlouhou dobu zapomenuté. Zeleň je ještě svěží, čerstvá, jako něco nového, nebo znovu a pokaždé nového. Ještě nenastala vedra a sucho, to krásné jaro je na svém vrcholu. 

V tyto dny je každá vycházka, nebo delší výlet příjemným osvěžením. Vzduch se příjemně dýchá, někdy téměř voní, ať už některým z květů, nebo tou zvláštní lesní vůní. Vůní probuzené země, plné života.

Aby nepřišly zkrátka i naše další smysly, můžeme se těšit nejen pohledem, ale i sluchem, když při procházce přírodou a zejména lesem slyšíme jarní zpěv ptáků. Nebo i kukání kukačky, která je kousek od nás slyšet už od začátku května.

Můžeme vnímat doteky větru, nebo se sami dotýkat kůry stromů, listů, mechu, ještě stále studené vody v potoce, rybníku. Před týdnem jsme právě v blízkém potoce viděli želvu. Byla to ta vodní želva, která jako malá vypadá velmi roztomile. Když vyroste a je do akvária moc velká, majitelé ji potom často vypustí do naší přírody, kde snad může i dlouhodobě přežívat. Naštěstí se v našich podmínkách nemůže rozmnožovat a tak nehrozí, že se z ní stane nevítaný, invazivní druh.

Tak to bylo něco málo ke krásnému jarnímu měsíci a “pro ilustraci” k tomu povídání přidávám fotky, z tohoto týdne.

Ninja a zelené chili (Neoregelia hybrid Ninja a neoregelia Chili Verde)

To, co předcházelo tématu pro dnešní článek mě inspirovalo při návštěvě jedné botanické zahrady na Madeiře. Před téměř dvanácti lety jsem tam viděl krásnou, kompaktně rostlou bromélii s větším množstvím listů. Fotku přikládám. (Možná je to ta druhá Ninja pink, kterou měli na Allegru v nabídce.) Od té doby jsem na ni, nebo na velmi podobnou narazil několikrát na stránkách zahraničních obchodů.

Minulý týden v úterý jsem si tak lehce pohrával s myšlenkou, že bych si mohl do třetice všeho dobrého, což by v tomto případě nebylo vůbec zaručené koupit tilandsii xerographicu.  Ta je pro mě jednou z nejkrásnějších tilandsií. Našel jsem ji na “české” pobočce polského Allegra. U prodejce Love Airplant. Podíval jsem se, co všechno tam měl v nabídce a velmi mě překvapila nabídka zajímavých, krásných neoregelií. Mezi nimi i dvě podobné těm, které mě před léty zaujaly v botanické zahradě, Neoregelie hybrid Ninja.

Mé racionálnější já říkalo ”na to zapomeň”, nedávno přibyla hamaleana, netřesky, letos už máš nových kytek víc, než je zdrávo. Ve středu jsem se na zmíněné stránky opět podíval a zjistil, že ta neoregelie Ninja, která se mi líbí víc (víc zelená s tmavým orámováním konce listů) je v nabídce už jen v jediném exempláři. No, bylo třeba přestat váhat a rychle objednávat. Na xerographicu jsem (zatím) zapomněl, ale abych neobjednával jen jedinou rostlinu, objednal jsem i neoregelii Chili Verde, která pro mě měla také tu pravou přitažlivost

Ve středu objednáno, ve čtvrtek odesláno. Pátek byl volný, tak jsem kytky litoval, že budou tři dny čekat ve tmě, v balíku. Počítal jsem s tím, že dorazí někdy v polovině tohoto týdne. Ale rostliny  mě mile překvapily už v pondělí dopoledne.

Našel jsem jim místo mezi tilandsiemi. Byly zasazené do zeminy pro orchideje, aby voda při občasné, velmi střídmé zálivky rychle protekla a kořeny (které zatím nejsou moc velké a je jich málo) nestály ve vodě. Hlavním místem pro zalévání je středová růžice, ze které čerpají většinu “potravy”. Párkrát v týdnu je porosím z rozprašovače, stejně jako sousední tilandsie. Jsou na podobném místě, jako nedávno zmíněná tilandsie hamaleana. Slunce na ně zasvítí v pozdějším odpoledni a bude svítit až do svého západu. Což je pro neoregelie výhodné. Mají rády dostatek světla, ale nemají rády ostré polední slunce.

Občas jim do toho středu naleju trochu vody z akvária, ať mají bio hnojivo. V zimě budou mít dostatek tepla, kolem těch dvaceti stupňů, ale toho rosení by mělo být o poznání méně. Neoregelie jsou vhodné i do terárií. Šikovní pěstitelé je mohou upevnit na nějakou větev a ke kořenům dát troch rašeliníku.

Tak to bylo zas o jednom velkém, botanickém a splněném přání

Sansevieria Kirkii Silver Blue (po deseti letech)

Koncem října 2016 jsem napsal první článek o sansevierii kirkii Silver Blue. Je to už téměř deset let, kdy jsem získal tuto rostlinu. Do té doby jsem ji znal jen z fotek na internetu a považoval ji za nedostupnou. Radost z ní byla převeliká. 

Proto jsem se o ní chtěl starat, jak nejlépe jsem uměl. Ale příliš velká péče může být zároveň tím nejhorším, co pro takovou privilegovanou rostlinu můžeme udělat. Tak se po nějakých dvou, třech letech stalo, že se krásné, tuhé listy začaly měnit. Jejich povrch se začínal, svraskávat, jako by jim chyběla voda. Tak jsem zaléval ještě častěji, až mě napadlo že se podívám na kořeny. Byly shnilé.

Bylo mi to líto, ale rostlina bez kořenů, s tím už se moc dělat nedá. Tak mě napadlo kytku rozebrat na jednotlivé listy. Ty dát do vody a čekat. Čekání se vyplatilo. Nejprve se objevily kořeny, potom začaly růst nové, malé rostliny. Část těch listů byla ve stínu a těm sice narostly kořeny, ale nové rostliny ne. Ale listů, které bylo na světle bylo dost a nových rostlin z nich také.

Po několika letech jsem přesunul rostliny do té doby umístěné ve stínu na světlo a během pár týdnů i u nich začaly vyrůstat malé rostliny. Přesvědčil jsem se, že listy ve vodě vydrží dlouho. Stále tam jsou, už nějakých pár let a nové a nové rostlinky se na nich vyvíjejí opakovaně. Píšu ve vodě, ale pochopitelně je ve vodě jen spodní část listu, ze které vyrostou napřed kořeny a potom i malé rostliny. Když mají dva, tři listy a hlavně už kus nového oddenku s alespoň jedním kvalitním kořínkem, rostlinu uříznu, ránu nechám pár dnů zaschnout a rostlinu zasadím. Do substrátu pro sukulenty, teď také pamatuji na drenážní vrstvu z kamínků na dno, aby se už neopakovalo to, co u původní rostliny. 

Tak se z “tragédie” nakonec stal úspěšný botanický pokus, díky kterému přišlo na svět už více nových rostlin. Zakořenit sansevierii ve vodě, to jsem pochopitelně nevymyslel, to už je dlouho praktikovaná metoda množení těchto rostlin. Pěstovat si rostlinu “od mala” je také větší zážitek, než když ji dostanete velkou “hotovou”.

Sansevierii Kirkii Silver Blue vám dnes představuji ve třech různě starých rostlinách, všechny jsou potomky té původní. Té první, nejstarší může být tak pět let, té druhé něco mezi dvěma až třemi roky. Té nejmladší je necelý rok. Když tato rostlina dosáhne určité velikosti a věku, myslím tak kolem čtyř, pěti let, přestávají ji přirůstat nové listy, ale těsně vedle sebe vypustí novou odnož. Rostliny zalévám každý týden, přiměřeným množstvím vody. Na podzim a v zimě také, ale velmi opatrně. A to z důvodu, že jsou celý rok u okna, na světle a i v zimním období v teplotě kolem dvaceti stupňů. Jak je patrné i z dnešního příspěvku, víc ublížit ji může přelévání, než jeho opak.

Sansevieria Kirkii Silver Blue dnes už není vzácností, na internetu je nabízená často a za přijatelnou cenu. Nakonec proč ne, když se poměrně snadno a dobře množí.