Do Dudinců se ještě v příštím příspěvku nejméně jednou podívám. Dnes se vrátím do minulé soboty, kdy Martin vyfotil květ jednoho netřesku, tentokrát zřejmě kultivaru jovibarby. Tu jsem koupil v loňském roce, na skalku mé sestry. Jedna větší rostlina měla kolem sebe více mláďat a já si tři malé nechal. Foto té rostliny, též vyfocené Martinem, jsem už v loňském roce představil. Tak ještě jednou, pro připomenutí a také proto, aby bylo vidět, k jaké rostlině květ patří.
Tak velká rostlina, jako vidíte na obrázku u mě nevyrostla. Chybí i to červené zbarvení na konci listů. Jsou maximálně tak trochu načervenalé. To je úděl netřesků žijících na lodžii. I když mají ve slunných dnech svých pár hodin slunce, nikdy nebudou tak vybarvené, jako ty rostoucí pod širým nebem.
I tak jsou pěkné. Ty tři malé rostliny se hodně rozmnožily, vyplnily celý květináč. Začátkem srpna už bylo vidět, jak jedna z těch tří nejstarších rostlin ukončí svůj roční život tím, že rozkvete. Z našeho lidského pohledu opravdu krátký život. Jenže ta dotyčná, zelená, malá rostlina po sobě zanechala hodně potomků. A kdyby byla někde v přírodě a kvetla o něco dříve, když létaly včely, čmeláci a jiný hmyz, možná by se rozmnožila i semeny.
Mně na lodžii pravidelně létají čmeláci a květy netřesků je hodně přitahují. Díky nim jsem se také dočkal netřesku, vyrostlého z takového semínka. Dnes už docela velké a dobře rostoucí a odnožující rostliny.
Květy netřesků nemusí být pro každého atraktivní. Pro mě jsou a jejich krása vynikne hlavně při jejich zvětšení, jak vidíte na fotkách.
Žádné komentáře:
Okomentovat