sobota 13. dubna 2013

Deuterocohnia brevifolia


Deuterocohnia brevifolia se ještě před několika lety jmenovala Abromeitiella (podle německého botanika Johannesa Abromeitiella) a jak je uváděno v Encyklopedii sukulentů, patřila to tříčlenného rodu. Nevím, jestli už tehdy existoval rod Deuterocohnia, který dnes i s příslušníky bývalého rodu Abromeitiella zahrnuje rostlin dvanáct. Jsou mezi nimi jak malé rostliny jako ta, o které se dnes chci zmínit, tak i větší, výrazněji kvetoucí rostliny, připomínající spíše Hechtie, nebo Dyckie. Abych nezapomněl, všechny jmenované patří k čeledi broméliovitých, do které patří i tilandsie.
Deuterocohnia brevifolia patří k těm nejmenším příslušníkům broméliovitých, tedy její jednotlivé rostlinky. Průměr dospělých jednotlivých růžic té mé rostliny je tak maximálně 2-2.5cm. Protože ale relativně rychle odnožují, mohou vytvořit pořádné trsy i víc než metr v průměru. Tedy nevím jak v našich podmínkách, myslím, že za nějaké desetiletí bychom se také dočkali. Snáz by jste měli možnost takové trsy vidět v jejich domovině, ve vysokohorských polohách And v Bolívii a severní Argentině.
Vzpomínám si, jak jsem před pár lety poprvé uviděl rostliny Deuterocohnie brevifolie v jednom přízemním okně jedné pěstitelky sukulentů. A v témže roce nebo o rok později byla na prodej na výstavě kaktusů. Byl to přesně ten případ, kdy rostlina padne do oka a při jejím výběru nezaváháte ani na chvilku. Tehdejší čtyři rostlinky jsem přesadil do trochu většího květníku, ve kterém jsou po těch šesti letech dodnes, i když jak můžete vidět z fotek, jejich množství už je poněkud větší. Deuterocohnia má poněkud svérázný způsob rozmnožování, nebo chcete-li, odnožování, rozrůstání.
Každý rok se jednotlivé růžice rostliny rozdělí na několik nových, další rok se vše opakuje. Za pár let je z jedné, nebo několika málo rostlin zelený polštář, který tak jen vypadá. Je docela tuhý a pichlavý, spíš by se o něj někdo mohl popíchat, nebo odřít. Deuterocohnia brevifolia kvete jednoduchým zeleným květem, takovou tou „trubkou“, tvarem podobnou květu, jako má například tilandsie ionantha, jenže kratším. Mě za celou tu dobu nekvetla ani jednou.
Možná to bude podmínkami, které jsou v bytě asi podstatně jiné, než v horských polohách tam, odkud pochází. Květy ale nejsou asi tím hlavním, proč tuto podle mě krásnou miniaturu pěstovat. A jak ji pěstovat? Mohu mluvit, tedy psát jen za sebe. Mám ji na okně s tilandsiemi a vždy když je rosím, vezmu i květináč se zmíněnou kytkou a pořádně postříkám i její trs, až voda proteče mezi jednotlivými rostlinkami na zem v květníku. Zem je ta pro sukulety, co je běžně k dostání v obchodech. Snažím se tak napodobit mlhu, kterou si v horách jistě v dostatečné míře užije. Zdá se mi, že na listech rostliny jsou také takové „šupinky“, kterými by možná Deuterocohnia mohla vstřebávat vlhkost podobně jako tilandsie. Možná to tak není, ale kytce se viditelně daří. V minulém cihlovém bytě přezimovala vždy na parapetu okna, kde mohlo být tak kolem deseti stupňů, teď v paneláku je teplota jistě vyšší, tak kolem dvaceti. Někde na internetu jsem četl, že by měla snášet mráz kolem tří pod nulou, osobně bych to nezkoušel.
Také jsem četl, že ji někdo považuje za kytku se zimním růstem, že ji zalévá v tomto období, od jara do podzimu ji poskytuje udržovací zálivku. Logiku to má, je z obrácené strany zeměkoule, kde mají léto v naší zimě- proto část tilandsií právě v zimě kvete. Mně se ale zdá, že roste celý rok a tak ji tím svým způsobem zalévám tak dvakrát, třikrát týdně celý rok. To, že se ji snažím poskytnout co nejvíc světla je samozřejmé.
Deterocohnia brevifolia se dělí na D.b.ssp brevifolia a na D.b.ssp chlorantha. Brevifolia znamená krátkolistá, to jsou obě, chlorantha zelenokvětá. To by měly být také obě. Jejich listy se liší množstvým miniaturních „ostnů“, těch má chlorantha, víc. Myslím, že ta má je podle toho právě ssp chlorantha.
Musím se přiznat, že jméno Deuterocohnia se mi pro tak sympatickou rostlinu moc pěkné nezdá. Hezčí byla ta Abromeitiella, v tom slyším trochu ty bromélie. No, na jméně nezáleží, to je důležité nejvíc pro to, abychom věděli, jak se jmenují kytky, které se nám líbí a které třeba sháníme. Trochu se divím, že tuto krásnou, vděčnou a nenáročnou rostlinu nenabízejí květinářství. Spíš se s ní setkáte na prodejních výstavách kaktusů a sukulentů. Myslím, že jsem ji viděl i v nabídce na internetu. Větší reklamu by si jistě zasloužila, proto jsem napsal i tento článek.

Žádné komentáře: