sobota 27. dubna 2013

Tillandsia narthecioides


Od té doby, kdy má okna začaly zaplňovat tilandsie, začínám vždy na začátku jara, někdy už koncem zimy přemýšlet o tom, která z toho početného množství ještě chybí k mé spokojenosti a štěstí. Letos došlo na dvě tilandsie, z nichž jedna má zvláštní jméno: „Narthecoides“.
Jistě by to mohlo vyvolávat asociace s narkotiky, nebo narkózou. Vlastně nevím, proč je tak pojmenovaná. Ale zjistil jsem, kdo ji pojmenoval český lékař a především botanik Karel Bořivoj Presl, už v roce 1827. Sám sice v Jižní Americe nebyl, zmíněnou tilandsii nikdy pravděpodobně živou neviděl. V tehdejším Vlasteneckém (dnes Národním) muzeu třídil a pojmenovával rostliny z herbářů z pozůstalosti jiného českého botanika, objevitele (mimo jiné i Viktorie královské), lékaře, etnografa, kartografa, cestovatele a zřejmě také pořádného dobrodruha Tadeáše Haenkeho. A mezi jinými rostlinami byly i tilandsie a také ta, kterou pojmenoval narthecioides.
Mám ji pár dnů a proč o ni píšu tak brzy má jeden hlavní důvod. Kytku mám od jednoho vynikajícího pana pěstitele a když přišla v balíku s několika dalšími rostlinami, mile mě překvapila dvěma zvláštními květními klasy, příslibem brzkého kvetení. A když už byla vyfocena, proč ji neukázat? Květy jsou totiž jednou z největších zvláštností této tilandsie. Podle toho, co jsem o ní věděl by měla kvést v noci bílými květy a pěkně vonět. No, to ve mně trochu vyvolalo představu, že ta vůně způsobí narkózu….
S některými rozkvétajícími kytkami se nesmí pohnout, jinak je po kvetení. To mi udělala jedna poupaty obsypaná voskovka v loňském roce při stěhování. Nevykvetl jediný květ. Tilandsie na nějaké přesuny tak háklivé zřejmě nebudou, T.narthecioides jsem totiž ve čtvrtek vybalil z balíku, zalil a hned druhý den, v pátek, když jsem přišel z práce byly vykvetlé první bílé květy na zvláštním, žebříčkovém květním klasu. Hned jsem k nim začal čuchat a dostavilo se mírné zklamání. Po nějaké vůni, ať příjemné, nebo nepříjemné nebylo ani stopy. Ale za nějakou tu hodinu, tak po sedmé , se květy ještě víc otevřely, jejich tři bílé cípy se tak nějak rozvolnily a trochu zkroutily, už nebyly tak „kompaktní“, jak vidíte na fotkách. A začaly výrazně vonět. U těch prvních květů jsem se nemohl rozhodnout, jestli je to vůně příjemná, nebo nepříjemná. Když kvetla už poněkolikáté, a přivykl jsem si na ni, začala mě připadat velmi příjemná. Musí být příjemná hlavně nočním motýlům, lidově můrám, které ji opylují. Bílá barva květu jim v té tmě orientaci jistě usnadňuje.
Tilandsie narthecioides je typická zelená tilandsie. Její růžice by mohly připomínat trs nějaké trávy, jsou ale pevnější. Mají krásnou zelenou barvu, dlouhé jsou tak kolem třiceti až pětatřiceti centimetrů. Květenství je ještě delší, přes čtyřicet centimetrů. Na jednom z klasů by mělo být třicet květů, pokud všechny vykvetou, na druhém je jich o pár méně. To květenství dává této tilandsii takový zvláštní moderní, řekl bych nadčasový vzhled. Každá kytka je takovým uměleckým dílem přírody, některé patří mezi ty hodně zajímavé a toto je podle mě právě ten případ.
Včera jsem měl dovolenou a tak jsem už od rána mohl sledovat průběh celého kvetení. Kvetly zas další tři květy. Ráno se na konci toho špricle (žebříku květního klasu) objeví kousek bílého poupěte. Odpoledne se začne rozvíjet a kolem třetí už je docela pěkný. Plně rozvinutý je kolem šesté, po sedmé ucítíte i jeho zajímavou vůni. Má ale přímo jepičí život. Hned příští ráno už uvadá a během dne už je jeho krása ta tam. Přímo na něm můžete vidět jak běží čas, jak vám stárne před očima. Naštěstí jsou v zásobě další.
Narthecioides pochází z Kolumbie a Ekvádoru, kde roste v níže položených lesích. Jako zelená tilandsie uvítá častější rosení a větší vlhkost. Na světlo není tak náročná, stačí ji místo kousek od okna. Dal jsem jí na místo, kde na ní ráno chvíli svítí slunce, to jí jistě nevadí. Na internetu jsem ji viděl zasazenou v zemině v květníku, to prý není nezbytně nutné. Podle pana pěstitele, od kterého ji mám je potřebné, aby se do listových „kapes“ při rosení dostala voda. Tak ji rosím ráno i večer. Až odkvete, bude stačit jednou denně, možná i nějaký den v týdnu vynechám. Co jsem se ještě dočetl na internetu, má ráda teplo. Takže byt pro ni může být optimální.
Většinou píšu o kytkách, se kterými mám odžito už pár let. U kterých mám tak trochu podíl na tom, jak vypadají. Na tomto nejnovější přírůstku zatím nemám žádné zásluhy. Mám ale jedno předsevzetí, pěstovat ji tak, aby zůstala tak pěkná, jak se ke mně dostala.   

1 komentář:

  1. Pane Kopecky, kde jste tu krasu nesmirnou sehnal? Hertusovi stagnuji, nemaji ani kirschnekii ani kautskii natoz toto. Kdyz Vy neco presentujete, tak to stoji za to. Chysta se mi kvest bartramii. ZdravimEva Egertova

    OdpovědětSmazat